• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    DIABOLUSPřátelé českých tradic
    LURA
    LURA --- ---
    DIABOLUS: Tak podle tradice má sice zdobit stromeček muž, ale už když jsem já byla malá, tak jsme strojily stromeček hlavně my děti, někdy s tatínkem, to je pravda. A u nás doma také strojí děti. Muž ho upraví a upevní do stojanu, aby pěkně držel a já s dětmi pak zdobím. A na stromečku je vždycky několik ozdob, které jsme vyráběli doma - od každého člena rodiny nějaká.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    4. Adventní neděle – letos 23. 12. 2012

    A máme tu poslední čtvrtou adventní neděli. Již jsme uctili domov a národ, rodinu a přátelé, sami sebe a tuto neděli uctíme Boha, anděly a všechny neviditelné bytosti, které tento svět obývají.

    Je to den a následující týden o víře. Letos nám tento týden chybí, neboť Štědrý den máme již v pondělí a tak se budeme snažit v neděli. Den o tom v co věříme, k čemu vzhlížíme, jaké jsou naše hodnoty, co uznáváme a jaká máme tajná přání a co děláme pro to, abychom jich dosáhli. Nad tím vším by se všichni měli zamyslet.
    Tento čas je také naprosto ideální pro stváření modliteb. Modlitba je s lidmi od nepaměti. Všichni po něčem touží, něco si přejí, mají svá tajemství a sdělují to pouze svému Bohu. Je jedno jakého máme Boha a v co věříme. Vyšleme v tento den svému Bohu modlitbu díků, je na to ten pravý čas.

    Tak vznikly koledy jako oslavné a děkovné písně. I my si je pořídíme, či je oprášíme z police, abychom měli a Štědrý den tu správnou atmosféru.

    Další věc na kterou bychom neměli zapomenout je betlém.
    Betlém má u nás velice dlouhou tradici zprvu se vyvinul z představení která se hrála v kostelech, která byla později zakázána, a tak místo živých příběhů se počali vyřezávat figury v životních velikostech, se kterými se každý den hýbalo a přidávali se další figury, dle betlémského příběhu.

    Jesle se pak poprvé v domácích podmínkách objevili počátkem 18. století, kdy si je do svých soukromých kaplí nechala zřídit šlechta. Už během první poloviny 18. století se rozšířili mezi měšťanstvo. A protože se to moc líbilo i lidem na vsích, tak si začali vyřezávat betlémy ze dřeva, vyrábět ze šustí a ze slámy a do konce 18. století měli betlém prakticky všude. Často se objevovaly i betlémy z vosku, z hlíny, pro majetnější zákazníky z porcelánu a jiných materiálů. Tento postup byl pomalejší na Moravě. Někomu se stalo betlémářství životním koníčkem a láskou a vyřezával postavičky a za několik let vznikly betlémy zabírající půl světnice, na které se chodili koukat lidé ze širokého okolí a za podívání betlémáři přinesli tu jablíčko, tu kus mouky a někdo i groš. Stáli ve světnici od počátku adventu až do Hromnic a to bylo nějakého času.
    V 19.století se začaly objevovat betlémy z kartonového papíru, tištěné.

    Betlém je připomenutím víry a je vyjádřením a zhmotněním zrození Ježíše Krista, od něhož máme odvozený název pro Ježíška. Tak i my vzdáme úctu tím, že si betlém postavíme. Staví se postupně, nejprve jen jesličky, pak Marii s Josefem, potom na Štědrý den před půlnoční přidáme Ježíška a další dny Vánoc přidáváme postavy příchozího lidu a až 6. ledna tři krále, kterými se procesí uzavírá. 6. ledna se pak výzdoba sklízí.

    Zdobení Vánočního stromku

    k nám přišlo na počátku 19. století, kdy ve 40. letech 19. století byl v měšťanských rodinách značně rozšířen a roku 1843 již pražské noviny píší o trzích se stromky a jejich nakupování jako o naprosto běžné věci. Od 60. let pak byl běžný i na vesnicích. Ale na Moravě ho přijali až koncem 19. století. Pro zajímavost úplně první zmínka o nazdobení vánočního stromku pochází z roku 1570 z brémské kroniky.

    Vánoční stromeček pomalu vytlačil velké betlémy ze světnic, které dnes můžeme vidět v museích.
    Stromek se dostal mezi šlechtu a měšťanstvo tak jak ho známe dnes a byl umístěn v jídelnách.
    Než se dostal vánoční stromek na vsi, tak se zdobila na stůl váza s jehličnatými stálozelenými větvemi a venku děti zdobily strom před domem a věšeli na něj ovoce a ořechy a dobroty pro zvířátka. Později se nad štědrovečerní stůl zavěšoval nazdobený vánoční stromek špicí dolů, později se umisťoval ve světnici do stojanu, tak jak to známe dnes. Ostatně zdobení stromu venku dobrotami pro zvířátka se v některých krajích uchoval do dnes.

    Vánoční stromek tradičně zdobíme vyrobenými ozdobami z těsta, perníky, sušeným ovocem, jablky barevnými (ne žlutými, modrými, světle zelenými, oranžovými, hnědými či černými) pentlemi, ale i skleněnými ozdobami, vyrobených zručnými českými řemeslníky. Co ale na stromku nesmí chybět je řetěz jako symbol pospolitosti rodiny. Vánoční stromek se zdobí na Štědrý den a zdobí jej vždy muž, ale o tom více až v dalším článku.

    Abychom se vrátili ke čtvrté adventní neděli, k té patří také šíření betlémského světla. To se slavnostně přenáší z věčného světla hořícího v jeskynní kapli v Betlémě, kde se narodil Ježíš Kristus a pak se pomalu šíří celou Evropou v lucernách. Ve třetí adventní sobotě je pak Betlémské světlo rozváženo za spolupráce Českých drah a Skautů do celé republiky, aby pak na Štědrý den bylo rozneseno do kostelů, domovů důchodců, nemocnic, hospiců a rozdáno sousedům, přátelům, rodinám, osamělým lidem… prostě všem, komu chceme udělat radost maličkým dárkem, spojeným s úsměvem a ujištěním, že nejsou ve světě sami.

    Tato neděle přímo vybízí k návštěvě kostela a nasání atmosféry oddanosti a pokory, stejně jako návštěva adventního koncertu. Při této příležitosti si můžete domů v lucerně odnést betlémské světlo.

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
    http:// www. betlemskesvetlo .cz - rubrika Informac
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Než nastane štědrý den..


    Než se dostaneme ke čtvrté neděli adventní, která letos vychází na 23. prosince, je třeba si říci něco o zvycích, které předcházejí toto datum.


    21. prosince nás čeká Zimní slunovrat.

    Je to výjimečný den, na který se v předvánočním shonu zapomíná.
    Měli bychom střídmě pojíst nemasitých postních pokrmů nemaštěných sádlem a snažit se býti sami u sebe v tichu.

    Pro tento den platí mlčeti zlato. Neboť bychom mohli někomu něco říci velice nešetrně a mohlo by nás to moc mrzet.



    ‎22. prosinec je velice důležitý den

    zejména pro všechny hospodyňky – pečeme Vánočku!

    Vánočka se peče vždy dva dny před štědrým dnem, tedy 22. prosince ani dříve ni později, je pro to nevhodnější čas a naše konání bude nejúspěšnější neboť nad námi bdí nebesa.

    Vánočka je symbolem řetězu, pospolitosti a soudržnosti rodiny, sebeúcty.

    Při přípravě těsta se hospodyně soustředí pouze na vánočku a vkládá do ní vánoční náladu, soudržnost a lásku k rodině.
    Vánoček hospodyně upeče tolik, kolik je členů rodiny. Menší pro každého člena rodiny a sobě jednu větší, která bude zároveň zdobit štědrovečerní stůl.

    Splétání vánočky také není náhodné, splétáme základ ze čtyř copů, tím uctíme čtyři roční období, čtyři živly a světové strany. Splétáme prostřední část ze tří copů, tím uctíme svatou trojici. Vrchol pak splétáme ze dvou copů, tím vyjádříme úctu k dualitě tohoto světa.
    Při splétání vánočky myslíme na toho konkrétního člena rodiny, pro kterého je vánočka určena a vkládáme do ní to nejlepší ze sebe. Je jedno jak se nám podaří vánočku zaplést, důležité je co do ní vložíme. Proto se láskyplné a oddané mamince vánočka vždy povede. A proto také nám takovou vánočku nenahradí žádná kupovaná, strojově vyrobená.
    Je dobré si vánočky označit, já si do nich zapichuji mandličky, abych věděla komu je která.

    Vánočka se poprvé jí na Štědrý den. Po dojedení posledního chodu večeře se vánočka slavnostně nakrojí, ale nejí se.
    Jí se až dlouho po večeři, když se vrátíme z půlnoční mše a vyhládne nám ze zpívání koled. To se podává s horkým domácím punčem. Tak praví tradice.

    Vánočku pak můžeme snídat, ale jednu porci si schováme na snídani na nový rok, abychom měli v novém roce štěstí a lásku. Když ji dáme do čisté utěrky a pytlíku za okno nebo na balkon do Nového roku nám pěkně vydrží a neztvrdne. Každý by si měl sám pečovat o svou vánočku.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Třetí neděle adventní - letos 16.12.

    Tento den a následující týden je o vzdání úcty sama sobě. Měli bychom si naslouchat a můžeme si porozumět.
    K tomuto týdnu se pojí i krásný obyčej, který nám pomáhá zůstat v tichu svého nitra.

    Vytváříme ozdoby na stromeček
    a zabýváme se výrobou ozdob na štědrovečerní stůl. V minulých dobách muži vyřezávali ozdoby ze dřeva, nebo je pletli ze slámy a také si v
    yhlédli stromek, aby měli co na štědrý den ozdobit. Ženy vyšívaly ubrus nebo alespoň prostírání, háčkovaly, paličkovaly dečky a ozdoby z příze. Je důležité si jednou v roce připomenout, jaké hodnoty vyznáváme ajak se chováme sami k sobě, za co si sami sebe vážíme.

    Při zapalování třetí adventní svíce uctíme sami sebe, zamyslíme se sami nad sebou a dáme si pašáka, co všechno jsme udělali a dokázali.

    Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Na svatého Ambrože, který se slaví 7. 12., bylo zvykem, že sv. Ambrož honil děti okolo kostela při čemž mu sem tam vypadl nějaký pamlsek. Tento zvyk již prakticky zanikl, stejně tak jako zanikla pochůzka svaté Lucie, která má svátek 13. prosince. Podrobný popis jak tyto pochůzky a svátky vypadaly si necháme třeba na příště.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Dárky

    Dárek by měl vyjadřovat nás, ale zároveň by se měl líbit tomu, kdo jej dostává, aby se nestal pouze zanedbávaným pracholapem. Pouze peníze v obálce říkají obdarovanému, že nám nestojí za námahu a lámání si hlavy, co by se mu hodilo či líbilo.

    Nevhodnější období pro výber dárků je týden po druhé adventní neděli.

    Lidé se obdarovávali od pradávna a činili tak z vděku a úcty k obdarovanému.
    Nejvíce si cenili darů vlastnoručně vyrobených. Takový dárek lidem s otevřeným srdcem radost vyždycky přinese, protože jen ten, kdo ví a zná, co předchází zrodu takového výrobku, ho dokáže ocenit. Zkusili jste třeba napsat dopis, který vyjádří vaši lásku k obdarovanému? Ti, kteří nemají dar slova, mohou zazpívat, zatančit nebo něco namalovat, upéct, ušít či uhníst. Fantazii se meze nekladou. Dar je vyjádřením citu k druhému.

    Tam kde jsou v rodině malé děti, tak nesmí zapomenout na dopis Ježíškovi. Nejdříve malovaný, pak psaný. Ten děti nenásilnou formou vtahuje do atmosféry adventu a očekávání Štědrého dne.
    A až se budou ptát, věřím, že víte jak odpovědět. A pokud ne, vezte, že Ježíšek je zhmotněním Boží lásky.

    Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    há adventní neděle – letos 9.12.

    Tento den se nese v duchu soucítění a poděkování všem svým blízkým, které máme rádi, a jsou nám oporou v našem životě. Celý čas druhého adventního týdnu bychom měli rozjímat o vztazích, které máme.

    Neděle sváteční den a jako takový jej nemusíme trávit sami. Je krásné když někoho ze svých blízkých dle vlastního uvážení pozveme na oběd, ať jsou to rodiče, sour
    o
    zenci, přátelé, děti, či někdo kdo je nám milý. Ovšem i při tomto obědě dbáme toho, že Advent je čas střídmosti a oběd volíme lehký a vystříháme se tvrdého alkoholu, aby mohlo naše vědomí dobře pracovat a oddávat se tomuto kouzelnému dni, stejně jako naše srdce.
    Společně zapálíme druhou adventní svíci, která symbolizuje lásku. Při zapálení uctíme všechny naše vztahy a poděkujeme za ně. Měli bychom v srdci cítit vděk a úctu.

    Pozvat někoho na oběd není podmínkou a máme tu tradiční program i pro ty, co chtějí doma zůstat sami. Druhá adventní neděle je ideální k počátku příprav vánočního cukroví. Aby naše mysl a srdce bylo spojeno s našimi blízkými, upečeme cukroví nejen sobě, ale i celé rodině na štědrovečerní stůl.

    Tradice pečení cukroví je krásná, oblíbená a voňavá.

    Hospodyňka by měla zvládnout upéct během Adventu devět druhů cukroví. Devět druhů je tradicí, hospodyňka tak vzdá správně úctu tomuto počínání a času. Hospodyňka, která je pilná může upéct druhů dvanáct a tím uctít ještě dvanáct měsíců v roce, každému měsíci věnuje jeden druh.
    Nezapomeňte na perníčky, vanilkové rohlíčky a pracičky, které patří mezi základní cukroví a nesmí chybět na žádném stole. Není nic kouzelnějšího než provoněný dům vanilkou, anýzem a čestvým chvojím. Neboť v tradici je myšleno i na naše smysly a ty nás vtahují do onoho kouzla vánoc.

    V tomto týdnu, kdy je hospodyně zaměstnána pečením cukroví, by neměl hospodář zapomenout napsat přání těm přátelům, se kterými se o svátcích rodina neuvidí. Dáme tím najevo, že na ně myslíme, že je máme rádi a jsou stále v našich srdcích. Poslání vánočního přání či pohledu je osobnější, uctivější a určitě víc potěší než plochá sms, neřku-li e-mail.
    Tak hospodyňky do kuchyňky a hospodáři k psacím stolům.

    Protože jsme v druhém adventním období v mysli společně se svými nejbližšími, tak jim pořídíme právě v tento čas dárek.
    O dárcích a jajich tradici, ale zase až zítra.

    Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatý Mikuláš – 6.12.

    Předvečer svátku svatého Mikuláše, tedy 5.12., je ve znamení víry v bohatství. Je to den, který se skutečně zachoval ve své podobě. Ovšem už málo kdo ví, proč jej slavíme.

    Večer nás čekají obchůzky Mikuláše čerta a anděla. Všichni tři mají svou nezastupitelnou roli. Mikuláš jako představitel dobra a štědrosti obdarovává děti, které jsou hodné, pevné ve své víře k dobrému k
    onání, jsou slušné, mají úctu k rodičům a starším lidem. Žádné jiné dítě by dárek nemělo dostat, aby si uvědomilo své konání. Aby Mikuláš takové děti rozpoznal, má s sebou anděla, který vše vidí v pravdě a čerta, který děti, jež zlobí a nemají před ničím respekt, bere do pekla.
    Děti anděla pozdraví modlitbičkou „Andělíčku můj strážníčku“. Je to den víry, a taky slíbí-li takový zlobivec, že se polepší, je čertem propuštěn a dostane na místo sladkosti brambory s uhlím. A za rok si ho čert přijde zkontrolovat, jestli svůj slib splnil. Síla bohatství, která svatého Mikuláše provází je tu zastoupena formou obdarování, proto také vznikly mikulášské vánoční trhy a na jejich pultech sladkosti ve formě figurek, proto se lidé tento den obdarovávají sladkostmi.

    Ne náhodou přisoudili naši předci 6. prosinec právě svatému Mikuláši, který proslul svou štědrostí a dobrotou.
    A aby dětičky byly zabaveny, tak se při svém těšení na Mikuláše naučí modlitbičku pro anděla.

    Andělíčku můj strážníčku,
    opatruj mi mou dušičku,
    opatruj ji ve dne v noci,
    ochraňuj ji od zlé moci,
    tělo, duši opatruj,
    Andělíčku strážce můj.

    Obchůzky čerta, anděla a Mikuláše jsou v naší tradici zakořeněny velice dlouho. První dochované zápisy máme ze 14.století.
    V některých krajích se konaly mikulášské průvody, které zejména koncem 19.století byly velice oblíbené a početné. V mikulášských průvodech nesměli chybět ještě další figury, kupříkladu kominík, selka, sedlák, ras, dragoun s „koněm“. Do světnice vstoupil čert, anděl a poslední Mikuláš v biskupské mitře. Děti poklekly a modlili se, Mikuláš pochválil jejich modlitby, zeptal se anděla, zda byly opravdu hodné a čert si mezi tím na ně brousil zuby. Mikuláš v krátkém proslovu hospodáři uložil řádné pečování o dítka a učit je bázni Boží a pak je obdaroval sušeným ovocem, oříšky i perník. Hospodář vložil trojici do pokladničky pár krejcarů, zámožný i zlatku. Následoval rej masek a obchůzka mohla pokračovat. Rej masek byl přesně stanoven a sehrávaly se dané scénky, na které se všichni každoročně těšili.
    Nesměly nikde chybět Mikulášské trhy, na kterých bylo k dostání sušené ovoce, sušenky, preclíky, rozličné pečivo, perníky, drobné hračky a typické figurky čerta, anděla a Mikuláše z marcipánového těsta, čokolády, či perníku. Také byly oblíbené postavičky čertů ze sušených švestek a špejlí.

    Hospodyně v tento den pekly tzv. mikulášský věnec, který byl z kynutého těsta a po upečení zdoben do patra na špejle napíchaným sušeným ovocem. Někde časem seženu obrázek.

    A malá rada na konec. Rodičové, pokud vaše dětičky k vám nemají respekt a úctu, nenechte se obměkčit a nadělte svým ratolestem brambory a uhlí, tak jak je to popsáno výše. Děti si to budou moc dobře pamatovat.
    Nějakou sladkou pozorností by se měli večer obdarovat i dospělí.

    Svatý Mikuláš je patronem cestujících, dětí, hasičů, hostitelů, lékárníků, lihovarníků, lodníků, kameníků, knihařů, ministrantů, mlynářů, námořníků, nevinně odsouzených, novomanželů, obchodníků, osob s hypotečními úvěry, pekařů, pracovníků parfumerie, právníků, přadlen, řezníků, rybářů, soudců, studentů, tkalců, vědců, výrobců svíček, zajatců, zemědělců; vzýván za šťastný sňatek, jako ochránce na cestách, proti vodním pohromám, proti strachu, kvůli znovuzískání odcizených věcí a na ochranu před zloději, ale také Apulie, Lotrinska, Ruska, Řecka, Sicílie;

    Jeho atributy jsou berla, biskupská mitra, kniha evangelií, tři zlaté koule nebo jablka, chleby, kostel, kotva, křtitelnice, loď, měšec; tři chlapci v kádi.

    Zde velmi stručný životopis:
    Měl dobré srdce a stal se biskupem v městě Myra v maloasijské Lykii (na území dnešního Turecka). V době pronásledování, za vlády císaře Diokleciána, byl poslán do vyhnanství. Vrátil se a roku 325 se zúčastnil koncilu v Niceji. Pak navštívil v Římě papeže. Zemřel ve vysokém věku s pověstí svatosti. Je nejznámější pro ctnost milosrdné lásky.

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
    Životopisy svatých - Catholica
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatá Barbora – 4. 12.

    Na svátek svaté Barbory bychom neměli zapomínat. Je to den, který s sebou nese mnoho krásné nálady a nese se ve znamení touhy, a abychom si tuto náladu krásně užili, nechali se vést a otevřela se v nás poznání, máme od našich předků krásný tradiční zvyk trhat Barborky – tedy větévky třešně.

    Vyjdeme si v tento den na procházku a zamíříme k třešňovému stromu. Tam s úcto
    u v srdci a poděkováním na rtech tomuto krásnému stromu utrhneme pár větviček. Ty pak doma vložíme do vázy a budeme každý den sledovat, jak se jim daří. Vykvetou-li nám na Štědrý den čeká nás v příštím roce samá radost. Tam kde je svobodné děvče, tak se v příštím roce zadá. Tak praví lidová moudrost.
    Každopádně váza s barborkami je na štědrý den okouzlující a je opravdu umění zacházet s nimi tak, aby vykvetli právě na Štědrý den nebo těsně před ním. Dalo by se říci, že pečování o barborky a každodenní věnování myšlenky větvičkám s přáním, aby vykvetly na Štědrý den je praktická pomůcka, která nás uvádí do stavu očekávání, které je smyslem Adventu. Barborky nám pomáhají ukotvit naši pozornost a v každodenním shonu při pohledu na ně nás navrací k sobě samému, k zastavení k očekávání Štědrého dne.

    Dříve v předvečer svátku svaté Barbory chodívaly po vesnicích Barborky – ženy nebo dívky oděné celé v bílém, zahaleny do prostěradel s rouškou, závojem či sčesanými vlasy přes obličej. Výjimečně byly v některých krajích převlečeny za jeptišky nebo měli vlasy rozpuštěné na záda, či věneček na hlavě. V ruce držely košík s ovocem a sladkostmi, jimiž podělovaly děti, ve druhé ruce měly metlu, jíž hrozily zlobivým dětem a děti bez úcty k rodičům trestaly. Chodili většinou tři. Svůj příchod někdy ohlašovaly zvonkem, lučením na okno nebo jen tiše vstoupili do světnice a křesťansky pozdravily. Společně zapěly píseň o svaté Barboře, případně se s rodinou pomodlily a šly dál k sousedům. Kdyby někdo chtěl, mám i znění oné písně.

    Tyto obchůzky, které byly nejoblíbenější v 19.století, se nám dochovali nebo vyvinuly z mnohem starších obřadů a her, které se hrály v podvečer svaté Barbory. Máme zachované rukopisy ze 17. a 18. století, v některých se objevují písně, které později zpívaly barborky při obchůzkách.

    Našla jsem ještě „recepis“ na věštění z větviček barborek někde z konce 19.století. Když dívka chtěla vědět se kterým chlapcem se zadá, pojmenovala větvičky po oněch chlapcích a čekala která větvička rozkvete. Také se říkalo, že kolikátý den větvičky rozkvetou, určovalo nejšťastnější měsíc v příštím roce.

    Svatá Barbora je patronkou horníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, kuchařů, řezníků, dívek; zajatců; dělostřelectva; hasičů; umírajících; vzývána za dobrou smrt, proti ohni, nebezpečí při bouřce, proti moru a horečnatým onemocněním, jako pomocnice v nouzi

    Její atributy jsou dělo, kalich (často s hostií), kniha, meč, paví pera, věž (s třemi okny); bývá vyobrazována ve společnosti dalších 13 pomocníků v nouzi

    Patří mezi svaté mučednice s nemalým významem, o kterých se však nedochovalo spolehlivých písemných zpráv. Žila a zemřela v Nikomédii jako panna a mučednice. Splnila se na ní Ježíšova předpověď, že "nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina". (Mt 10,36)

    Toť o svaté Barboře..

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
    Životopisy svatých - Catholica
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    První týden adventu

    je věnován přípravám na svátek svaté Barbory a svatého Mikuláše. Zejména dětičky se na oba svátky těšily, ale slavit by je měli i dospělí, neboť v sobě nesou velkou modrost.

    Některé hospodyňky pečou tento týden první zázvorové cukroví nebo zázvorové sušenky, které se nechávají dlouho odležet, aby byly dobré, nasály vlhkost a nebyly tvrdé.

    Tady přikládám jeden recept, ale
    bohužel není osvědčený, zázvorové sušenky jsem pekla loni dle jiného receptu a ten se neosvědčil.

    Suroviny:
    10 dkg cukr moučka
    25dkg hladké mouky
    10dkg másla
    1lžička mletého zázvoru
    1 žloutek
    1 špetka soli
    1 lžíce medu
    1 lžička skořice
    případně kandované ovoce na ozdobu

    Do misky dáme všechny suroviny na těsto, ty pak rukama pečlivě prohněteme a spojíme (výsledná konzistence by měla být podobná jako linecké těsto).
    Poté necháme těsto nejlépe 2 hod odpočinout v ledničce, jinak se bude při vykrajování lepit (kvůli medu). Potom vyválíme a vykrajujeme tvary dle vlastní fantazie. Vykrájené sušenky můžeme posypat kandovanou pomerančovou kůrou, zázvorem nebo jakýmkoli jiným kandovaným ovocem dle vlastní chuti.

    Zázvorové sušenky pečeme v troubě vyhřáté na 130°C cca 25 - 30 min

    Máte-li někdo osvědčený a naprosto úžasný recept na zázvorové sušenky, podělte se :)

    O svaté Barboře v dalším článku :)
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Zítra nás čeká svatá Barbora.

    Na svatou Barboru si všichni uděláme procházku k třešni a s úctou a poděkováním si uřízneme pár větviček, které pak doma vložíme do vázy a pečujeme o ně.

    Zítra Vám napíši ještě něco o historii tohoto svátku a tradice...
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    První adventní neděle – letos 2. prosince 2012

    Když se ráno probudíme do svátečního nedělního dne, zůstaneme chvíli ležet v posteli a uvolníme celé tělo, dejme mu pozornost a pěkně zhluboka se prodýchneme. Pozdravme nový den a zkusíme se zaměřit na to, jakou máme náladu a s čím vstupujeme do tohoto dne a jak se cítíme. Je dobré si pro celý Vánoční čas pořídit zápisníček a své poznatky si doň zaps
    at.

    Celý tento den se nese v duchu úcty k domovu a národu. K tomu patří i vyzdobení našeho příbytku a protože již máme uklizeno, tak se do toho s chutí pustíme a vytvoříme si krásnou tradiční výzdobu.

    Na domovní dveře zavěsíme adventní věnec, který je ze slámy, která nám symbolizuje slunce.

    Na stůl položíme nám známý adventní věnec se čtyřmi svícemi. I podoba tohoto věnce je tradicí přesně dána.

    Věnec vyrobíme nebo pořídíme ze stálozeleného chvojí, to nám symbolizuje stálost, nezničitelnost, věčnost. Svíčky jsou symbolem čtyř světových stran, čtyř živlů a čtyř adventních neděl.

    Barvu svíček volíme pouze z těchto:

    Fialová – značí pokání, je barvou ceremonie a řádu, je spojena s intuicí a s ponořením se do svých myšlenek.
    Růžová – barva radosti a oslavy
    Bílá – barva čistoty, nových počátků, svobody pravdy
    Červená – znamená životní sílu, sebedůvěru, vznešenost
    Zelená – značí přirozenost, uklidňuje, chrání a je přátelská
    Zlatá a stříbrná vyjadřuje bohatství a bereme to jako zpestření těchto dnů

    I barvy stuh volíme v těchto barvách. Je na nás jaké barvy na svůj adventní věnec zvolíme. Modrá, žlutá a ostře zelená (křiklavá zelenkavá) jsou ale barvy jara, patří k Velikonocům, a proto pro Vánoční období nejsou příliš vhodné.

    Dále si věnec dozdobíme dle svých představ. Tradičně se používají ořechy, křížaly, sušené ovoce, hrozinky, skořice, badián, drobné perníčky, pentle či papírové ozdoby, také ozdoby z látky. Co si dáte na svůj věnec je na Vás.

    Křesťanská liturgie nám určuje barvy svící takto: 1. neděle fialová, 2. neděle fialová, 3. neděle růžová, 4. neděle zlatá. Já osobně to řeším tak, že mám bílé svíce a dolů na ně naváži barevné mašličky, dle toho jak se budou svíce zapalovat.

    Svíce na adventním věnci se zapalují po směru hodinových ručiček a zapalují se po vyjití první hvězdy, tedy večer.

    Při zapalování první svíce neopomeňme, že vyjadřuje očekávání a tajuplnost. Zapalme ji s úctou ke svému domovu a národu.

    Nejen tento večer, ale i celý následující týden vzpomeňme na symboly a výzdobu domova a přemýšlejme nad jejími skrytými významy. Můžeme v tichu rozjímat, nad jakou svou vlastností jsme zvítězili my a třeba si o tom popovídat s partnerem či blízkými.


    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Vánoční svátky – Advent

    Tentokráte začnu trochu ze široka.
    Vánoce, nebo chcete-li svátky slunovratu, jsou dle tradice rozděleny do třech částí. Je to Advent, Vánoce a doba povánoční. Každá z nich má své místo a opodstatnění a jedna bez druhé ztrácí svůj význam. Proto je důležité dodržení tradice jako celku, tedy Adventu, Vánoc i doby povánoční, abychom mohli tradici procítit v celé její šíři a prožít si tento čas ne v běhu a shonu, ale v plynutí času tradice.

    Advent je čas příprav na Vánoce, trvá vždy čtyři týdny před Vánocemi a nejdůležitější jsou adventní neděle, k nimž se vztahuje mnoho úkonů, zvyků a obyčejů. Adventní neděle jsou vždy čtyři, ale stane se, že některý rok nám čtvrtý adventní týden chybí, a to když po čtvrté adventní neděli následuje štědrý den. Je to dáno tím, kdy Advent začíná.

    První adventní neděle je nejblíže svátku svatého Ondřeje a vychází vždy mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Doba Adventní končí na štědrý den a tímto dnem začínají Vánoce, které trvají do 1. ledna a doba do první neděle po 6. lednu je dobou povánoční. Zde se trochu neshoduje křesťanství, které dobu povánoční určuje do 6. ledna (včetně).
    V tomto šestitýdenním cyklu nám naši předci připravili mnoho obyčejů a zvyků, které mají za úkol nás vtáhnout do atmosféry Vánočních svátků a pomohli nám je prožít. Když je všechny dodržíme, jak máme, pak prožijeme opravdové kouzlo Vánoc. Přestože jsou zvyky ustálené, každý máme své vyjádření, které je v něčem jedinečné. Každá rodina má svůj způsob prožívání svátků, své vlastní postupy, které jsou základem společného sdílení. Mohlo by se zdát, že si každý může vytvořit jakékoli pomůcky, které ho uvádí do souznění s procesem, a nemusí se tak starat o tradiční postupy a vnímat je jako pouhé přežitky. Tak tomu ale není. Zvyky se jistě postupem doby vyvíjí a mění, stejně jako celá společnost, ale celá síla a kvalita těchto rituálů spočívá právě v jednotě. Společná ochota se podílet na prožívání ustálených zvyků se umocňuje a společnost sjednocuje. Pokud celá společnost provádí to samé, vytváří tím podmínky pro to, aby se lidé podporovali a navzájem se nerozptylovali a nevytrhávali ze sváteční nálady. Zároveň toto vytváří ideální podmínky pro to, aby si každý z nás uvědomil svou identitu, a utváří se tak hrdost a úcta k místu, kde žijeme.

    Slovo Advent znamená příchod.

    Adventní období je čas očekávání příchodu Vánoc, slunovratu, příchodu spasitele, vítezství světla nad tmou. Je to doba určená k zamyšlení nad sebou samým, ke zpytování svého svědomí, ale také doba určité střídmosti.
    Naši předci měli Advent jako období předvánočního půstu. Poslední zábavy si lidé užili na svatou Kateřinu a pak se již nebavili v hospodách, nesmělo se tančit a zpívat. Přesto se konaly četné lidové obřady, které se nesly ve střídmém duchu. V mnoha krajích, se ale už tehdy půst ne zcela dodržoval. Nemusíme tedy jíst jen ryby a zeleninu, jak je tomu před Velikonocemi, ale určitou střídmostí bychom se měli řídit, abychom kvalitně prožili tento čas a také následně více ocenili hojnost Štědrého večera. Tento čas patří domovu a rodině.

    Symbolem celého adventu je adventní věnec.
    Ten značí vítezství světla nad tmou, dobra nad zlem, sama nad sebou.
    Jak má vypadat adventní věnec, Vám napíši později.

    K adventnímu období patří i adventní kalendář, ne vždy vypadal tak jako teď.
    Smyslem adventního věnce je odpočítávání dní ke štědrému dni. Každý den večer se otevře jedno okénko kalendáře, či pytlíček, které skrývá nějaké překvapení. Velice pěkně o tom je pojednáno na http://www.ceske-tradice.cz/tradice/zima/advent/adventni-kalendar
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatou Kateřinou, která byla včera, nám počíná předadventní čas. Tento čas bychom měli věnovat velkému gruntu, aby jsme důkladně vyčistili byt či dům.
    Myje se a čistí úplně všechno co nás napadne. Umyjeme okna, naleštíme nábytek i zevnitř, vypereme záclony, vydrhneme podlahu, pokud máme celoplošné koberce, tak je necháme vyčistit, vymeteme všechny pavučiny a vydrhneme od shora dolů kuchyň i koupelnu a učiníme mnoho dalších prací, abychom mohli důstojně očekávat a následně přivítat Ježíška.
    To vše děláme tento týden proto, abychom později během Adventu nešíleli a pořádně si jej užili a pak už jen poklidili. Během Adventu nás čeká spousta jiné krásné práce :).
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    SWT: no a proto se musíme všichni snažit , aby se to nestalo!

    Tak šup do práce!
    SWT
    SWT --- ---
    Zrovna čtu knihu Benjamina Kurase Jak zabít civilizaci, píše se tam víceméně o tom, že za pár let s těmahle věcma můžeme bejt taky čistej uderground, zločinci nebo dokonce popravení ... není to moc veselý čtení a nemůžu si pomoct, přijde mi to děsivě pravdě podobné.

    Jinak dík za popisy tradic, moc hezky jsem si početl ...
    LURA
    LURA --- ---
    DIABOLUS: Ale kromě rohlíků, koblih a případné husy se u nás nic zvláštního na Martina nedělo. Inspiraci na Martinské setkání jsem získala ve waldorfské škole. Ta myšlenka ubývání vnějšího světla slunce a rozsvěcení vnitřního světla v člověku mi přišla moc hezká a byla mi blízká.
    Letos se setkání moc vydařilo, protože kamarádka připravila krásné stínové divadlo o sv. Martinovi (beze slov, jen s hudbou), a sešlo se 16 dětí s rodiči a prarodiči.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    LURA: hřeje mě to u srdce :)
    LURA
    LURA --- ---
    DIABOLUS: Tvar mají zahnutý a jsou plněné mákem. Pekla je babička a ta pocházela z Kutné Hory.
    Jinak už se dělá Martin i ve školce, kam jsme chodili a od minulého roku taky na faře ve vesnici kousek dál. Taky se inspirovali u nás :-)
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    LURA: ještě se zeptám čistě ze zvědavosti. Z jakého kraje pocházíš a jaký tvar a formu u vá mají martinské rohlíky?
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam