DIABOLUS: Vždycky jsem pekla jen jednu velkou vánočku, ale myšlenka těch vánoček pro všechny členy rodiny se mi moc líbí. Tak jsem to letos tak udělala:

Než nastane štědrý den..


Než se dostaneme ke čtvrté neděli adventní, která letos vychází na 23. prosince, je třeba si říci něco o zvycích, které předcházejí toto datum.


21. prosince nás čeká Zimní slunovrat.

Je to výjimečný den, na který se v předvánočním shonu zapomíná.
Měli bychom střídmě pojíst nemasitých postních pokrmů nemaštěných sádlem a snažit se býti sami u sebe v tichu.

Pro tento den platí mlčeti zlato. Neboť bychom mohli někomu něco říci velice nešetrně a mohlo by nás to moc mrzet.



‎22. prosinec je velice důležitý den

zejména pro všechny hospodyňky – pečeme Vánočku!

Vánočka se peče vždy dva dny před štědrým dnem, tedy 22. prosince ani dříve ni později, je pro to nevhodnější čas a naše konání bude nejúspěšnější neboť nad námi bdí nebesa.

Vánočka je symbolem řetězu, pospolitosti a soudržnosti rodiny, sebeúcty.

Při přípravě těsta se hospodyně soustředí pouze na vánočku a vkládá do ní vánoční náladu, soudržnost a lásku k rodině.
Vánoček hospodyně upeče tolik, kolik je členů rodiny. Menší pro každého člena rodiny a sobě jednu větší, která bude zároveň zdobit štědrovečerní stůl.

Splétání vánočky také není náhodné, splétáme základ ze čtyř copů, tím uctíme čtyři roční období, čtyři živly a světové strany. Splétáme prostřední část ze tří copů, tím uctíme svatou trojici. Vrchol pak splétáme ze dvou copů, tím vyjádříme úctu k dualitě tohoto světa.
Při splétání vánočky myslíme na toho konkrétního člena rodiny, pro kterého je vánočka určena a vkládáme do ní to nejlepší ze sebe. Je jedno jak se nám podaří vánočku zaplést, důležité je co do ní vložíme. Proto se láskyplné a oddané mamince vánočka vždy povede. A proto také nám takovou vánočku nenahradí žádná kupovaná, strojově vyrobená.
Je dobré si vánočky označit, já si do nich zapichuji mandličky, abych věděla komu je která.

Vánočka se poprvé jí na Štědrý den. Po dojedení posledního chodu večeře se vánočka slavnostně nakrojí, ale nejí se.
Jí se až dlouho po večeři, když se vrátíme z půlnoční mše a vyhládne nám ze zpívání koled. To se podává s horkým domácím punčem. Tak praví tradice.

Vánočku pak můžeme snídat, ale jednu porci si schováme na snídani na nový rok, abychom měli v novém roce štěstí a lásku. Když ji dáme do čisté utěrky a pytlíku za okno nebo na balkon do Nového roku nám pěkně vydrží a neztvrdne. Každý by si měl sám pečovat o svou vánočku.

Třetí neděle adventní - letos 16.12.

Tento den a následující týden je o vzdání úcty sama sobě. Měli bychom si naslouchat a můžeme si porozumět.
K tomuto týdnu se pojí i krásný obyčej, který nám pomáhá zůstat v tichu svého nitra.

Vytváříme ozdoby na stromeček
a zabýváme se výrobou ozdob na štědrovečerní stůl. V minulých dobách muži vyřezávali ozdoby ze dřeva, nebo je pletli ze slámy a také si v
yhlédli stromek, aby měli co na štědrý den ozdobit. Ženy vyšívaly ubrus nebo alespoň prostírání, háčkovaly, paličkovaly dečky a ozdoby z příze. Je důležité si jednou v roce připomenout, jaké hodnoty vyznáváme ajak se chováme sami k sobě, za co si sami sebe vážíme.

Při zapalování třetí adventní svíce uctíme sami sebe, zamyslíme se sami nad sebou a dáme si pašáka, co všechno jsme udělali a dokázali.

Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)

Dárky

Dárek by měl vyjadřovat nás, ale zároveň by se měl líbit tomu, kdo jej dostává, aby se nestal pouze zanedbávaným pracholapem. Pouze peníze v obálce říkají obdarovanému, že nám nestojí za námahu a lámání si hlavy, co by se mu hodilo či líbilo.

Nevhodnější období pro výber dárků je týden po druhé adventní neděli.

Lidé se obdarovávali od pradávna a činili tak z vděku a úcty k obdarovanému.
Nejvíce si cenili darů vlastnoručně vyrobených. Takový dárek lidem s otevřeným srdcem radost vyždycky přinese, protože jen ten, kdo ví a zná, co předchází zrodu takového výrobku, ho dokáže ocenit. Zkusili jste třeba napsat dopis, který vyjádří vaši lásku k obdarovanému? Ti, kteří nemají dar slova, mohou zazpívat, zatančit nebo něco namalovat, upéct, ušít či uhníst. Fantazii se meze nekladou. Dar je vyjádřením citu k druhému.

Tam kde jsou v rodině malé děti, tak nesmí zapomenout na dopis Ježíškovi. Nejdříve malovaný, pak psaný. Ten děti nenásilnou formou vtahuje do atmosféry adventu a očekávání Štědrého dne.
A až se budou ptát, věřím, že víte jak odpovědět. A pokud ne, vezte, že Ježíšek je zhmotněním Boží lásky.

Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)

Svatý Mikuláš – 6.12.

Předvečer svátku svatého Mikuláše, tedy 5.12., je ve znamení víry v bohatství. Je to den, který se skutečně zachoval ve své podobě. Ovšem už málo kdo ví, proč jej slavíme.

Večer nás čekají obchůzky Mikuláše čerta a anděla. Všichni tři mají svou nezastupitelnou roli. Mikuláš jako představitel dobra a štědrosti obdarovává děti, které jsou hodné, pevné ve své víře k dobrému k
onání, jsou slušné, mají úctu k rodičům a starším lidem. Žádné jiné dítě by dárek nemělo dostat, aby si uvědomilo své konání. Aby Mikuláš takové děti rozpoznal, má s sebou anděla, který vše vidí v pravdě a čerta, který děti, jež zlobí a nemají před ničím respekt, bere do pekla.
Děti anděla pozdraví modlitbičkou „Andělíčku můj strážníčku“. Je to den víry, a taky slíbí-li takový zlobivec, že se polepší, je čertem propuštěn a dostane na místo sladkosti brambory s uhlím. A za rok si ho čert přijde zkontrolovat, jestli svůj slib splnil. Síla bohatství, která svatého Mikuláše provází je tu zastoupena formou obdarování, proto také vznikly mikulášské vánoční trhy a na jejich pultech sladkosti ve formě figurek, proto se lidé tento den obdarovávají sladkostmi.

Ne náhodou přisoudili naši předci 6. prosinec právě svatému Mikuláši, který proslul svou štědrostí a dobrotou.
A aby dětičky byly zabaveny, tak se při svém těšení na Mikuláše naučí modlitbičku pro anděla.

Andělíčku můj strážníčku,
opatruj mi mou dušičku,
opatruj ji ve dne v noci,
ochraňuj ji od zlé moci,
tělo, duši opatruj,
Andělíčku strážce můj.

Obchůzky čerta, anděla a Mikuláše jsou v naší tradici zakořeněny velice dlouho. První dochované zápisy máme ze 14.století.
V některých krajích se konaly mikulášské průvody, které zejména koncem 19.století byly velice oblíbené a početné. V mikulášských průvodech nesměli chybět ještě další figury, kupříkladu kominík, selka, sedlák, ras, dragoun s „koněm“. Do světnice vstoupil čert, anděl a poslední Mikuláš v biskupské mitře. Děti poklekly a modlili se, Mikuláš pochválil jejich modlitby, zeptal se anděla, zda byly opravdu hodné a čert si mezi tím na ně brousil zuby. Mikuláš v krátkém proslovu hospodáři uložil řádné pečování o dítka a učit je bázni Boží a pak je obdaroval sušeným ovocem, oříšky i perník. Hospodář vložil trojici do pokladničky pár krejcarů, zámožný i zlatku. Následoval rej masek a obchůzka mohla pokračovat. Rej masek byl přesně stanoven a sehrávaly se dané scénky, na které se všichni každoročně těšili.
Nesměly nikde chybět Mikulášské trhy, na kterých bylo k dostání sušené ovoce, sušenky, preclíky, rozličné pečivo, perníky, drobné hračky a typické figurky čerta, anděla a Mikuláše z marcipánového těsta, čokolády, či perníku. Také byly oblíbené postavičky čertů ze sušených švestek a špejlí.

Hospodyně v tento den pekly tzv. mikulášský věnec, který byl z kynutého těsta a po upečení zdoben do patra na špejle napíchaným sušeným ovocem. Někde časem seženu obrázek.

A malá rada na konec. Rodičové, pokud vaše dětičky k vám nemají respekt a úctu, nenechte se obměkčit a nadělte svým ratolestem brambory a uhlí, tak jak je to popsáno výše. Děti si to budou moc dobře pamatovat.
Nějakou sladkou pozorností by se měli večer obdarovat i dospělí.

Svatý Mikuláš je patronem cestujících, dětí, hasičů, hostitelů, lékárníků, lihovarníků, lodníků, kameníků, knihařů, ministrantů, mlynářů, námořníků, nevinně odsouzených, novomanželů, obchodníků, osob s hypotečními úvěry, pekařů, pracovníků parfumerie, právníků, přadlen, řezníků, rybářů, soudců, studentů, tkalců, vědců, výrobců svíček, zajatců, zemědělců; vzýván za šťastný sňatek, jako ochránce na cestách, proti vodním pohromám, proti strachu, kvůli znovuzískání odcizených věcí a na ochranu před zloději, ale také Apulie, Lotrinska, Ruska, Řecka, Sicílie;

Jeho atributy jsou berla, biskupská mitra, kniha evangelií, tři zlaté koule nebo jablka, chleby, kostel, kotva, křtitelnice, loď, měšec; tři chlapci v kádi.

Zde velmi stručný životopis:
Měl dobré srdce a stal se biskupem v městě Myra v maloasijské Lykii (na území dnešního Turecka). V době pronásledování, za vlády císaře Diokleciána, byl poslán do vyhnanství. Vrátil se a roku 325 se zúčastnil koncilu v Niceji. Pak navštívil v Římě papeže. Zemřel ve vysokém věku s pověstí svatosti. Je nejznámější pro ctnost milosrdné lásky.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
Životopisy svatých - Catholica

Svatá Barbora – 4. 12.

Na svátek svaté Barbory bychom neměli zapomínat. Je to den, který s sebou nese mnoho krásné nálady a nese se ve znamení touhy, a abychom si tuto náladu krásně užili, nechali se vést a otevřela se v nás poznání, máme od našich předků krásný tradiční zvyk trhat Barborky – tedy větévky třešně.

Vyjdeme si v tento den na procházku a zamíříme k třešňovému stromu. Tam s úcto
u v srdci a poděkováním na rtech tomuto krásnému stromu utrhneme pár větviček. Ty pak doma vložíme do vázy a budeme každý den sledovat, jak se jim daří. Vykvetou-li nám na Štědrý den čeká nás v příštím roce samá radost. Tam kde je svobodné děvče, tak se v příštím roce zadá. Tak praví lidová moudrost.
Každopádně váza s barborkami je na štědrý den okouzlující a je opravdu umění zacházet s nimi tak, aby vykvetli právě na Štědrý den nebo těsně před ním. Dalo by se říci, že pečování o barborky a každodenní věnování myšlenky větvičkám s přáním, aby vykvetly na Štědrý den je praktická pomůcka, která nás uvádí do stavu očekávání, které je smyslem Adventu. Barborky nám pomáhají ukotvit naši pozornost a v každodenním shonu při pohledu na ně nás navrací k sobě samému, k zastavení k očekávání Štědrého dne.

Dříve v předvečer svátku svaté Barbory chodívaly po vesnicích Barborky – ženy nebo dívky oděné celé v bílém, zahaleny do prostěradel s rouškou, závojem či sčesanými vlasy přes obličej. Výjimečně byly v některých krajích převlečeny za jeptišky nebo měli vlasy rozpuštěné na záda, či věneček na hlavě. V ruce držely košík s ovocem a sladkostmi, jimiž podělovaly děti, ve druhé ruce měly metlu, jíž hrozily zlobivým dětem a děti bez úcty k rodičům trestaly. Chodili většinou tři. Svůj příchod někdy ohlašovaly zvonkem, lučením na okno nebo jen tiše vstoupili do světnice a křesťansky pozdravily. Společně zapěly píseň o svaté Barboře, případně se s rodinou pomodlily a šly dál k sousedům. Kdyby někdo chtěl, mám i znění oné písně.

Tyto obchůzky, které byly nejoblíbenější v 19.století, se nám dochovali nebo vyvinuly z mnohem starších obřadů a her, které se hrály v podvečer svaté Barbory. Máme zachované rukopisy ze 17. a 18. století, v některých se objevují písně, které později zpívaly barborky při obchůzkách.

Našla jsem ještě „recepis“ na věštění z větviček barborek někde z konce 19.století. Když dívka chtěla vědět se kterým chlapcem se zadá, pojmenovala větvičky po oněch chlapcích a čekala která větvička rozkvete. Také se říkalo, že kolikátý den větvičky rozkvetou, určovalo nejšťastnější měsíc v příštím roce.

Svatá Barbora je patronkou horníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, kuchařů, řezníků, dívek; zajatců; dělostřelectva; hasičů; umírajících; vzývána za dobrou smrt, proti ohni, nebezpečí při bouřce, proti moru a horečnatým onemocněním, jako pomocnice v nouzi

Její atributy jsou dělo, kalich (často s hostií), kniha, meč, paví pera, věž (s třemi okny); bývá vyobrazována ve společnosti dalších 13 pomocníků v nouzi

Patří mezi svaté mučednice s nemalým významem, o kterých se však nedochovalo spolehlivých písemných zpráv. Žila a zemřela v Nikomédii jako panna a mučednice. Splnila se na ní Ježíšova předpověď, že "nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina". (Mt 10,36)

Toť o svaté Barboře..

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
Životopisy svatých - Catholica

První adventní neděle – letos 2. prosince 2012

Když se ráno probudíme do svátečního nedělního dne, zůstaneme chvíli ležet v posteli a uvolníme celé tělo, dejme mu pozornost a pěkně zhluboka se prodýchneme. Pozdravme nový den a zkusíme se zaměřit na to, jakou máme náladu a s čím vstupujeme do tohoto dne a jak se cítíme. Je dobré si pro celý Vánoční čas pořídit zápisníček a své poznatky si doň zaps
at.

Celý tento den se nese v duchu úcty k domovu a národu. K tomu patří i vyzdobení našeho příbytku a protože již máme uklizeno, tak se do toho s chutí pustíme a vytvoříme si krásnou tradiční výzdobu.

Na domovní dveře zavěsíme adventní věnec, který je ze slámy, která nám symbolizuje slunce.

Na stůl položíme nám známý adventní věnec se čtyřmi svícemi. I podoba tohoto věnce je tradicí přesně dána.

Věnec vyrobíme nebo pořídíme ze stálozeleného chvojí, to nám symbolizuje stálost, nezničitelnost, věčnost. Svíčky jsou symbolem čtyř světových stran, čtyř živlů a čtyř adventních neděl.

Barvu svíček volíme pouze z těchto:

Fialová – značí pokání, je barvou ceremonie a řádu, je spojena s intuicí a s ponořením se do svých myšlenek.
Růžová – barva radosti a oslavy
Bílá – barva čistoty, nových počátků, svobody pravdy
Červená – znamená životní sílu, sebedůvěru, vznešenost
Zelená – značí přirozenost, uklidňuje, chrání a je přátelská
Zlatá a stříbrná vyjadřuje bohatství a bereme to jako zpestření těchto dnů

I barvy stuh volíme v těchto barvách. Je na nás jaké barvy na svůj adventní věnec zvolíme. Modrá, žlutá a ostře zelená (křiklavá zelenkavá) jsou ale barvy jara, patří k Velikonocům, a proto pro Vánoční období nejsou příliš vhodné.

Dále si věnec dozdobíme dle svých představ. Tradičně se používají ořechy, křížaly, sušené ovoce, hrozinky, skořice, badián, drobné perníčky, pentle či papírové ozdoby, také ozdoby z látky. Co si dáte na svůj věnec je na Vás.

Křesťanská liturgie nám určuje barvy svící takto: 1. neděle fialová, 2. neděle fialová, 3. neděle růžová, 4. neděle zlatá. Já osobně to řeším tak, že mám bílé svíce a dolů na ně naváži barevné mašličky, dle toho jak se budou svíce zapalovat.

Svíce na adventním věnci se zapalují po směru hodinových ručiček a zapalují se po vyjití první hvězdy, tedy večer.

Při zapalování první svíce neopomeňme, že vyjadřuje očekávání a tajuplnost. Zapalme ji s úctou ke svému domovu a národu.

Nejen tento večer, ale i celý následující týden vzpomeňme na symboly a výzdobu domova a přemýšlejme nad jejími skrytými významy. Můžeme v tichu rozjímat, nad jakou svou vlastností jsme zvítězili my a třeba si o tom popovídat s partnerem či blízkými.


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)

Vánoční svátky – Advent

Tentokráte začnu trochu ze široka.
Vánoce, nebo chcete-li svátky slunovratu, jsou dle tradice rozděleny do třech částí. Je to Advent, Vánoce a doba povánoční. Každá z nich má své místo a opodstatnění a jedna bez druhé ztrácí svůj význam. Proto je důležité dodržení tradice jako celku, tedy Adventu, Vánoc i doby povánoční, abychom mohli tradici procítit v celé její šíři a prožít si tento čas ne v běhu a shonu, ale v plynutí času tradice.

Advent je čas příprav na Vánoce, trvá vždy čtyři týdny před Vánocemi a nejdůležitější jsou adventní neděle, k nimž se vztahuje mnoho úkonů, zvyků a obyčejů. Adventní neděle jsou vždy čtyři, ale stane se, že některý rok nám čtvrtý adventní týden chybí, a to když po čtvrté adventní neděli následuje štědrý den. Je to dáno tím, kdy Advent začíná.

První adventní neděle je nejblíže svátku svatého Ondřeje a vychází vždy mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Doba Adventní končí na štědrý den a tímto dnem začínají Vánoce, které trvají do 1. ledna a doba do první neděle po 6. lednu je dobou povánoční. Zde se trochu neshoduje křesťanství, které dobu povánoční určuje do 6. ledna (včetně).
V tomto šestitýdenním cyklu nám naši předci připravili mnoho obyčejů a zvyků, které mají za úkol nás vtáhnout do atmosféry Vánočních svátků a pomohli nám je prožít. Když je všechny dodržíme, jak máme, pak prožijeme opravdové kouzlo Vánoc. Přestože jsou zvyky ustálené, každý máme své vyjádření, které je v něčem jedinečné. Každá rodina má svůj způsob prožívání svátků, své vlastní postupy, které jsou základem společného sdílení. Mohlo by se zdát, že si každý může vytvořit jakékoli pomůcky, které ho uvádí do souznění s procesem, a nemusí se tak starat o tradiční postupy a vnímat je jako pouhé přežitky. Tak tomu ale není. Zvyky se jistě postupem doby vyvíjí a mění, stejně jako celá společnost, ale celá síla a kvalita těchto rituálů spočívá právě v jednotě. Společná ochota se podílet na prožívání ustálených zvyků se umocňuje a společnost sjednocuje. Pokud celá společnost provádí to samé, vytváří tím podmínky pro to, aby se lidé podporovali a navzájem se nerozptylovali a nevytrhávali ze sváteční nálady. Zároveň toto vytváří ideální podmínky pro to, aby si každý z nás uvědomil svou identitu, a utváří se tak hrdost a úcta k místu, kde žijeme.

Slovo Advent znamená příchod.

Adventní období je čas očekávání příchodu Vánoc, slunovratu, příchodu spasitele, vítezství světla nad tmou. Je to doba určená k zamyšlení nad sebou samým, ke zpytování svého svědomí, ale také doba určité střídmosti.
Naši předci měli Advent jako období předvánočního půstu. Poslední zábavy si lidé užili na svatou Kateřinu a pak se již nebavili v hospodách, nesmělo se tančit a zpívat. Přesto se konaly četné lidové obřady, které se nesly ve střídmém duchu. V mnoha krajích, se ale už tehdy půst ne zcela dodržoval. Nemusíme tedy jíst jen ryby a zeleninu, jak je tomu před Velikonocemi, ale určitou střídmostí bychom se měli řídit, abychom kvalitně prožili tento čas a také následně více ocenili hojnost Štědrého večera. Tento čas patří domovu a rodině.

Symbolem celého adventu je adventní věnec.
Ten značí vítezství světla nad tmou, dobra nad zlem, sama nad sebou.
Jak má vypadat adventní věnec, Vám napíši později.

K adventnímu období patří i adventní kalendář, ne vždy vypadal tak jako teď.
Smyslem adventního věnce je odpočítávání dní ke štědrému dni. Každý den večer se otevře jedno okénko kalendáře, či pytlíček, které skrývá nějaké překvapení. Velice pěkně o tom je pojednáno na http://www.ceske-tradice.cz/tradice/zima/advent/adventni-kalendar

Svatou Kateřinou, která byla včera, nám počíná předadventní čas. Tento čas bychom měli věnovat velkému gruntu, aby jsme důkladně vyčistili byt či dům.
Myje se a čistí úplně všechno co nás napadne. Umyjeme okna, naleštíme nábytek i zevnitř, vypereme záclony, vydrhneme podlahu, pokud máme celoplošné koberce, tak je necháme vyčistit, vymeteme všechny pavučiny a vydrhneme od shora dolů kuchyň i koupelnu a učiníme mnoho dalších prací, abychom mohli důstojně očekávat a následně přivítat Ježíška.
To vše děláme tento týden proto, abychom později během Adventu nešíleli a pořádně si jej užili a pak už jen poklidili. Během Adventu nás čeká spousta jiné krásné práce :).

DIABOLUS: Ale kromě rohlíků, koblih a případné husy se u nás nic zvláštního na Martina nedělo. Inspiraci na Martinské setkání jsem získala ve waldorfské škole. Ta myšlenka ubývání vnějšího světla slunce a rozsvěcení vnitřního světla v člověku mi přišla moc hezká a byla mi blízká.
Letos se setkání moc vydařilo, protože kamarádka připravila krásné stínové divadlo o sv. Martinovi (beze slov, jen s hudbou), a sešlo se 16 dětí s rodiči a prarodiči.

DIABOLUS: Tvar mají zahnutý a jsou plněné mákem. Pekla je babička a ta pocházela z Kutné Hory.
Jinak už se dělá Martin i ve školce, kam jsme chodili a od minulého roku taky na faře ve vesnici kousek dál. Taky se inspirovali u nás :-)

DIABOLUS: Martinské rohlíky pečeme a s dětmi (nejdřív jen s vlastními a teď už 5. rokem i s dalšími z vesnice a okolí) se sejdeme a povídáme si o sv. Martinovi nebo hrajeme divadlo, čteme pohádku na téma, které s dělením se, darováním a rozsvícením vnitřního světla souvisí a děláme průvod s lampiónky za sv. Martinem.