Na Silvestra neděláme předsevzetí. Všechna předsevzetí učiněná v tento den se většinou nesplní a stávají se nám přítěží. Na předsevzetí máme jiné vhodné dny.

Silvestr - 31.12.

V poslední den roku nás pohladí laskavost a bláznovství. V tento den nebudeme vykonávat nic důležitého, ani nic důležitého rozhodovat a oddáme se vlastní fantazii a radovánkám. Je to den oslav a taškařic.

Poděkujeme za vše dobré, co nás potkalo, co jsme se naučili, co jsme získali v uplynulém roce, a budeme se chystat na slavnostní silvestrovský večírek. Nesmíme zapomenout poděkovat minulému roku a vroucně a z celého srdce přivítat rok nový.

Jak ho strávíme je na nás, ale co nesmí chybět a co je nejdůležitější, je přípitek. Přípitek je v naší krásné zemi dlouhá tradice. Neseme si jej někde uvnitř jako dar našich předků. Skrývá v sobě hluboký význam. Vždy v poslední den roku jej jako poklad vyzvedneme a skrze něj povzneseme sami sebe. Je to dar člověka člověku. Požehnání lidmi. Přejeme si navzájem, připíjíme si vzájemně. Přípitek je obřad, jehož aktéry jsme všichni přítomní. Naše myšlenky jsou směřovány jediným směrem a veškerá síla našeho citu je tak vložena do přání. Pozvednutí číše, vyslovení konkrétních slov a následné spolknutí prvního doušku se stává činem. Činem jež stvrzuje tento obřad. Stává se tvrzením, kterému my všichni přítomní propůjčujeme sílu k jeho uskutečnění. Proto dobře važte slova, která pronesete o půlnoci, vyplní se.

Vesmír dobře umí naši řeč, ale my leckdy již nerozumíme Vesmíru a divíme se pak, co se nám to děje. Vesmír nám plní naše přání přesně tak, jak jej vyslovíme, proto važme slova.

Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce

DIABOLUS: Vždycky jsem pekla jen jednu velkou vánočku, ale myšlenka těch vánoček pro všechny členy rodiny se mi moc líbí. Tak jsem to letos tak udělala:

Štědrý den – 24. prosince


Štědrý den patří k neoslavovanějším dnům v roce.
Má v sobě kouzlo a tajemno a kdo dobře dodrží celou tradici, pocítí krásné tajemství vánoc. Patří mezi dny, kdy se dá nahlédnout do budoucnosti příštího roku. V tento den na nás nejvíce doléhá síla slunovratu a dualita ve vnímání a ne jen tak byl určen pro velké oslavy právě tento den.
Umocňuje se mužský a ženský princip, který je vyjádřen tím, co má vykonávat muž a co žena. Tyto činnosti jsou tradicí dané a jsou rozděleny tak, aby nešli proti přirozenému mužství a ženství a aby rodina pocítila tuto archetypální přirozenost a pro správné zvládnutí a prožití štědrého dne bychom je měli dodržet.
Proto je také tento den důležitý pro malé i velké a měli by si jej společně v klidu a míru užít.

Ale teď pěkně popořadě.

V 8 hodin ráno nás probudí pokora a vděk a proto máme celé dopoledne postní. Abychom jim vzdali úctu, tak nesnídáme. Nevstáváme dříve, vstáváme za světla, abychom neznesvětili den, tím že jej budeme rušit při jeho vstávání do slavnostního dne.
Žena vysmejčí, muž jde pro stromek. Jsou-li v rodině malé děti, jdou s tatínkem, aby měla maminka prostor pro smejčení. Jsou-li větší, pak dívky pomáhají maminkám a synové tatínkům.

Na štědrý den nesmí viset prádlo, aby nás nikdo z rodiny neopustil, či nezemřel.

K obědu se podává tradiční jablečný štrůdl s jablky a ořechy a rozinkami. Je hlavním a jediným chodem oběda. Pojíme jej s poděkováním zemi, za to že nás živí. Jablka a ořechy jsou uctěním českého národa a proto je nezapomeneme dát i na ovocnou mísu, která nesmí chybět na štědrovečerní tabuli.

Kdo chce uzřít večer zlaté prasátko, vydrží nejíst až do večeře. Tento symbol štěstí se nám podaří zahlédnout na obloze, až půjdeme vyhlížet východ první hvězdy.
Půst je také dobrý pro naše vnímání celého štědrého dne.

Polední hodina s sebou nese sílu trpělivosti. A je jí zapotřebí protože hospodyně začíná s přípravou slavnostní večeře, která se skládá ze čtyř chodů. Každý pokrm s sebou nese symboliku, která je vyjádřením našich vnitřních pocitů a prožitků.

Prvním chodem je čočka na kyselo. Je to předkrm, který vyjadřuje hojnost.

Druhým chodem je černý kuba s houbami. Je to druhý předkrm, který se dělá z krupek a hub, koření se česnekem, solí a majoránkou a mastí se sádlem. Symbolizuje skromnost.

Třetím chodem je rybí polévka, ta se dá připravit tak, aby nebyla vůbec cítit po rybině. Mám recepis od jednoho rybáře, a jestli budete chtít, ráda vám jej napíši. Rybí polévku připravíme 23. prosince, je pak na Štědrý den proleželá a chuťově lepší. Také má žena na štědrý den méně práce.

Posledním čtvrtým chodem je kapr s bramborovým salátem. Ryba je projevem pokory, proto pojíme rybí polévku a rybu jako hlavní chod.
Pro zajímavost máme záznamy už z roku 1300, že se na štědrovečerní tabuli podávala ryba. Byl to konkrétně losos, který se u nás běžně vyskytoval a podával se s jáhlovou či pohankovou kaší, protože brambory nám dovezl Kolumbus až mnohem později a podával se černý kuba. Zejména v horách byl kuba hlavním štědrovečerním pokrmem. Vařívala se také muzika, což byla vlastně omáčka připravená ze sušeného ovoce. Když se zabydlel na stolech kapr, připravoval se na mnoho způsobů, asi nejznámější je kapr na černo a nebo smažený na másle. Ten kdo neměl na rybu, měl na štědrovečerním stole aspoň buchtu ve tvaru ryby.

Hospodyně také připraví punč na čaj, který se horký podává společně s vánočkou, až se vrátíme z půlnoční mše.

Zatím co hospodyně má plné ruce práce s přípravou jídla, tak se hospodář ujme zdobení vánočního stromku.
Činí tak z pozice živitele rodiny a proto symbol bohatství a hojnosti – vánoční stromeček zdobí muž. Zdobením vyjadřuje poctění rodiny a ozdobí jej dle srdce svého. Žena mu do jeho počínání nesmí mluvit, muž však svým svědomitým zdobením stromku vyjadřuje sám sebe a dbá na to, že tím dává úctu své rodině, pospolitosti a štědrosti. Proto je dovoleno, aby vánoční stromek zdobil muž jako hlava rodiny, její živitel a ochraňovatel. Jsou-li v rodině děti, mohou pomáhat tatínkovi se zdobením. Stromeček nerozsvěcíme.

Až své dílo dokončí, ováže nohy stolu, u kterého budeme večeřet, řetězem. Jakou formu řetězu zvolíme, je na nás a naší fantazii. Jsou-li v rodině děti, tak se ujmou tvoření řetězu třeba z barevného papíru.

Třetí hodinou odpolední nastává ve většině rodin krize, výměna názorů, stěžování si na málo času. Otevírá se v nás totiž pokání a různí lidé na toto reagují různě. Proto si na tento čas dáváme pozor! Abychom si nezkazili příjemnou atmosféru, zastavíme se a na hodinu všechny práce necháme ležet. Ochutnáme punč, který máme připravený na čaj, až se vrátíme z půlnoční. Výborné řešení je ovšem procházka. Vřele Vám ji doporučuji. Venku se nadýcháme čerstvého vzduchu, pěkně si vyčistíme hlavu a vyhlížíme první vycházející hvězdu, světlo, které zvěstuje začátek večera.
Naprosto nevhodné je v tuto dobu chodit na hřbitov. Pokud chceme pozdravit své zemřelé na Štědrý den, učiníme tak ráno.

První hvězda vychází přibližně mezi čtvrtou a pátou hodinou, zvěstuje počátek večera, je to světlo, které přichází k nám a zvěstuje přeměnu v nás. A my až tehdy můžeme zapálit svíce a rozsvítit světla. Světla, a to všechna, dříve nerozsvěcíme, abychom nezneuctili den, který se ukládá ke spánku a noc, která se probouzí. Po vyjití první hvězdy můžeme začít zpívat koledy. Nastává svatá noc. Od tohoto okamžiku je možno zasednout k večeři.

Když se vrátíme z procházky, hospodyně prostře štědrovečerní stůl se sudým počtem talířů, pod každý vloží minci, která zajišťuje hojnost pro každého obdarovaného. Je-li lichá počet stolovníků, prostírá se jeden talíř navíc, aby nám nikdo neubyl z rodiny a abychom vyjádřili radost z očekávání nového člena rodiny, který během roku může nastat nebo kdyby přišel pocestný. Prostíráme i miminkům, která jsou novými členy rodiny.

Na štědrovečerní stůl patří mnoho věcí, abychom vyjádřili štědrost tohoto večera, jsou to tyto:

Chléb a sůl, jež vyjadřuje náš každodenní život. Umisťuje se do rohu stolu. Chléb je Boží dar, skrývá v sobě čtyři živly a život. Sůl je kořením života. Nůž ostřím k bochníku chrání rodinu. Maminka vždy peče malý bochník, aby se na stůl vešel.

Vánočka, se umisťuje naproti chlebu se solí s nožem příčně. Je symbolem pospolitosti stejně jako řetěz omotaný kolem nohou stolu. K pospolitosti patří hojnost, kterou nám vyjadřuje mince pod každým talířem a čočka jako předkrm. Na štědrovečerní stůl dává svou vánočku hospodyně.

Cukroví a mísa ovoce, které nám vyjadřuje štědrost. Cukroví umístíme do jednoho rohu a ovoce naproti. V míse ovoce nesmí chybět ořechy a jablíčka.

Komu vykvetly barborky, pak na stole nesmí chybět stejně jako zapálená svíce, smybol Božího světla.

Mír se nám srdci probouzí kolem 18 hodiny a to je také nejlepší čas pro večeři.

Hospodyně naloží čočku a dá ji na stůl. Polévku, kubu a rybu se salátem připraví hospodyně na servírovací stolek vedle hospodáře, protože je to právě on, kdo na Štědrý den obsluhuje celou rodinu a servíruje jídlo, které rodinu sytí. Je to jeho úkolem pouze jedenkrát za rok a to u pozice mužské síly rodinu chránit a zabezpečit. Je to také muž, který tento den nakrmí dobytek a dá zrní sýkorám před domem.
Máme-li ozdobený stromeček, prostřený stůl, nachystané jídlo k ruce hospodářovu a pod stromečkem dárky, pak už nám nic nechybí k tomu, abychom mohli svátečně oblečeni usednout ke štědrovečernímu stolu, od kterého se nevstává, protože by se nesešla příští rok celá rodina. Proto jdeme na záchod před večeří a také si na servírovací stolek připravíme pití.
Vezmeme se za ruce a vyslovíme společnou modlitbu jako poděkování, že je nám dopřáno společně prožívat tyto vzácné chvíle. Nejvhodnější modlitbou je Otčenáš.
Můžeme se modlit i takto:

Děkuji, že boží láska, síla, spravedlnost
a moudrost provází naši rodinu,
stejně jako zdraví, radost a hojnost.
Naší kvalitou je vzájemná úcta a respekt.
Amen.

Tuto modlitbu nijak nepozměňujeme, neboť každé slovo má své místo a hodnotu.

Jako aperitiv podáváme víno, které v sobě ukrývá krásu letních dnů a sílu slunce. Abstinenti mají čistou vodu. Při tomto můžeme říci přípitek nebo menší proslov.
Potom si popřejeme dobrou chuť a užijeme si hodování.
Večeři zakončíme slavnostním nakrojením vánočky, půlku jí schováme na Nový rok na snídani a druhou půlku hned nejíme. Jíme ji až později večer s punčem, až se vrátíme z půlnoční nebo nám vyhládne zpíváním koled.

K úplnému ukončení večeře patří ještě poděkování za minci, kterou jsme našli při odložení posledního talíře a vyjádření radosti za ni. Mezi tím co přemýšlíme, kdeže máme schovanou minci z předchozího roku, abychom ji mohli vyměnit, a tak se nám peníze nerozkutálely a držely stále pohromadě, nás mile a příjemně vyruší cinkot zvonečku.
Vánoční zazvonění nám oznamuje příchod Ježíška a my můžeme vstát od stolu a jít k rozsvícenému stromečku. V každé rodině se najde někdo, kdo má kouzelnou moc a umí zavolat Ježíška zacinkáním, aniž by to kdokoli postřehl. Tady dostává roli nejmladší člen rodiny, protože je na něm, aby předával dárky a uctil tím radost a štědrost, která k nám sestoupila.

Dárky máme rozbalené, provází nás veselí a dobrá nálada, a abychom vše umocnili, tak si zazpíváme nebo pustíme koledy a necháme se unášet kouzlem večera prostřednictvím věštění budoucnosti. Dle lidové tradice je totiž štědrý den pro věštění úplně nejvhodnější.
Chceme-li vědět jestli budeme příští rok zdraví, rozkrojíme jablíčko. Hvězdička jaderníku nám předpoví zdraví a štěstí, křížek nemoc.

Budeme-li se stěhovat nebo cestovat, to nám napoví pouštění skořápek. Do skořápky od vlašského ořechu dáme malou svíčku a zapálené lodičky pak dáme do středu mísy s vodou. Pluje-li k okraji, čeká nás cestování. Stojí-li na místě i my budeme sedět doma.

Chce-li svobodné děvče zjistit, vdá-li se do roka, hodí si v chodbě pantoflem. Pokud špička pantoflíčku směřuje ke dveřím, půjde příští rok z domu. Je-li špička směrem k ní, zůstane doma.

A protože tato noc je nocí svatou a plní se nám přání, hodinu před půlnocí kdy se na nás snáší čas splněných přání, si každý můžeme nějaké to přání napsat a vyslovit jej nahlas a poté spálit papírek v ohni. Dobře si ovšem rozmyslete, co si budete přát.

Půlnoční mše tradičně začíná v jedenáct hodin a končí do půlnoci. Protože pak dostává svůj prostor zlo, aby dualita světa byla úplná. To už jsme na cestě domů a pak jsme doma a nikam nechodíme a zachumláme se a slastně usínáme v čistě povlečených peřinách.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Ladislava Sůvová – Naše Vánoce

4. Adventní neděle – letos 23. 12. 2012

A máme tu poslední čtvrtou adventní neděli. Již jsme uctili domov a národ, rodinu a přátelé, sami sebe a tuto neděli uctíme Boha, anděly a všechny neviditelné bytosti, které tento svět obývají.

Je to den a následující týden o víře. Letos nám tento týden chybí, neboť Štědrý den máme již v pondělí a tak se budeme snažit v neděli. Den o tom v co věříme, k čemu vzhlížíme, jaké jsou naše hodnoty, co uznáváme a jaká máme tajná přání a co děláme pro to, abychom jich dosáhli. Nad tím vším by se všichni měli zamyslet.
Tento čas je také naprosto ideální pro stváření modliteb. Modlitba je s lidmi od nepaměti. Všichni po něčem touží, něco si přejí, mají svá tajemství a sdělují to pouze svému Bohu. Je jedno jakého máme Boha a v co věříme. Vyšleme v tento den svému Bohu modlitbu díků, je na to ten pravý čas.

Tak vznikly koledy jako oslavné a děkovné písně. I my si je pořídíme, či je oprášíme z police, abychom měli a Štědrý den tu správnou atmosféru.

Další věc na kterou bychom neměli zapomenout je betlém.
Betlém má u nás velice dlouhou tradici zprvu se vyvinul z představení která se hrála v kostelech, která byla později zakázána, a tak místo živých příběhů se počali vyřezávat figury v životních velikostech, se kterými se každý den hýbalo a přidávali se další figury, dle betlémského příběhu.

Jesle se pak poprvé v domácích podmínkách objevili počátkem 18. století, kdy si je do svých soukromých kaplí nechala zřídit šlechta. Už během první poloviny 18. století se rozšířili mezi měšťanstvo. A protože se to moc líbilo i lidem na vsích, tak si začali vyřezávat betlémy ze dřeva, vyrábět ze šustí a ze slámy a do konce 18. století měli betlém prakticky všude. Často se objevovaly i betlémy z vosku, z hlíny, pro majetnější zákazníky z porcelánu a jiných materiálů. Tento postup byl pomalejší na Moravě. Někomu se stalo betlémářství životním koníčkem a láskou a vyřezával postavičky a za několik let vznikly betlémy zabírající půl světnice, na které se chodili koukat lidé ze širokého okolí a za podívání betlémáři přinesli tu jablíčko, tu kus mouky a někdo i groš. Stáli ve světnici od počátku adventu až do Hromnic a to bylo nějakého času.
V 19.století se začaly objevovat betlémy z kartonového papíru, tištěné.

Betlém je připomenutím víry a je vyjádřením a zhmotněním zrození Ježíše Krista, od něhož máme odvozený název pro Ježíška. Tak i my vzdáme úctu tím, že si betlém postavíme. Staví se postupně, nejprve jen jesličky, pak Marii s Josefem, potom na Štědrý den před půlnoční přidáme Ježíška a další dny Vánoc přidáváme postavy příchozího lidu a až 6. ledna tři krále, kterými se procesí uzavírá. 6. ledna se pak výzdoba sklízí.

Zdobení Vánočního stromku

k nám přišlo na počátku 19. století, kdy ve 40. letech 19. století byl v měšťanských rodinách značně rozšířen a roku 1843 již pražské noviny píší o trzích se stromky a jejich nakupování jako o naprosto běžné věci. Od 60. let pak byl běžný i na vesnicích. Ale na Moravě ho přijali až koncem 19. století. Pro zajímavost úplně první zmínka o nazdobení vánočního stromku pochází z roku 1570 z brémské kroniky.

Vánoční stromeček pomalu vytlačil velké betlémy ze světnic, které dnes můžeme vidět v museích.
Stromek se dostal mezi šlechtu a měšťanstvo tak jak ho známe dnes a byl umístěn v jídelnách.
Než se dostal vánoční stromek na vsi, tak se zdobila na stůl váza s jehličnatými stálozelenými větvemi a venku děti zdobily strom před domem a věšeli na něj ovoce a ořechy a dobroty pro zvířátka. Později se nad štědrovečerní stůl zavěšoval nazdobený vánoční stromek špicí dolů, později se umisťoval ve světnici do stojanu, tak jak to známe dnes. Ostatně zdobení stromu venku dobrotami pro zvířátka se v některých krajích uchoval do dnes.

Vánoční stromek tradičně zdobíme vyrobenými ozdobami z těsta, perníky, sušeným ovocem, jablky barevnými (ne žlutými, modrými, světle zelenými, oranžovými, hnědými či černými) pentlemi, ale i skleněnými ozdobami, vyrobených zručnými českými řemeslníky. Co ale na stromku nesmí chybět je řetěz jako symbol pospolitosti rodiny. Vánoční stromek se zdobí na Štědrý den a zdobí jej vždy muž, ale o tom více až v dalším článku.

Abychom se vrátili ke čtvrté adventní neděli, k té patří také šíření betlémského světla. To se slavnostně přenáší z věčného světla hořícího v jeskynní kapli v Betlémě, kde se narodil Ježíš Kristus a pak se pomalu šíří celou Evropou v lucernách. Ve třetí adventní sobotě je pak Betlémské světlo rozváženo za spolupráce Českých drah a Skautů do celé republiky, aby pak na Štědrý den bylo rozneseno do kostelů, domovů důchodců, nemocnic, hospiců a rozdáno sousedům, přátelům, rodinám, osamělým lidem… prostě všem, komu chceme udělat radost maličkým dárkem, spojeným s úsměvem a ujištěním, že nejsou ve světě sami.

Tato neděle přímo vybízí k návštěvě kostela a nasání atmosféry oddanosti a pokory, stejně jako návštěva adventního koncertu. Při této příležitosti si můžete domů v lucerně odnést betlémské světlo.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
http:// www. betlemskesvetlo .cz - rubrika Informac

Než nastane štědrý den..


Než se dostaneme ke čtvrté neděli adventní, která letos vychází na 23. prosince, je třeba si říci něco o zvycích, které předcházejí toto datum.


21. prosince nás čeká Zimní slunovrat.

Je to výjimečný den, na který se v předvánočním shonu zapomíná.
Měli bychom střídmě pojíst nemasitých postních pokrmů nemaštěných sádlem a snažit se býti sami u sebe v tichu.

Pro tento den platí mlčeti zlato. Neboť bychom mohli někomu něco říci velice nešetrně a mohlo by nás to moc mrzet.



‎22. prosinec je velice důležitý den

zejména pro všechny hospodyňky – pečeme Vánočku!

Vánočka se peče vždy dva dny před štědrým dnem, tedy 22. prosince ani dříve ni později, je pro to nevhodnější čas a naše konání bude nejúspěšnější neboť nad námi bdí nebesa.

Vánočka je symbolem řetězu, pospolitosti a soudržnosti rodiny, sebeúcty.

Při přípravě těsta se hospodyně soustředí pouze na vánočku a vkládá do ní vánoční náladu, soudržnost a lásku k rodině.
Vánoček hospodyně upeče tolik, kolik je členů rodiny. Menší pro každého člena rodiny a sobě jednu větší, která bude zároveň zdobit štědrovečerní stůl.

Splétání vánočky také není náhodné, splétáme základ ze čtyř copů, tím uctíme čtyři roční období, čtyři živly a světové strany. Splétáme prostřední část ze tří copů, tím uctíme svatou trojici. Vrchol pak splétáme ze dvou copů, tím vyjádříme úctu k dualitě tohoto světa.
Při splétání vánočky myslíme na toho konkrétního člena rodiny, pro kterého je vánočka určena a vkládáme do ní to nejlepší ze sebe. Je jedno jak se nám podaří vánočku zaplést, důležité je co do ní vložíme. Proto se láskyplné a oddané mamince vánočka vždy povede. A proto také nám takovou vánočku nenahradí žádná kupovaná, strojově vyrobená.
Je dobré si vánočky označit, já si do nich zapichuji mandličky, abych věděla komu je která.

Vánočka se poprvé jí na Štědrý den. Po dojedení posledního chodu večeře se vánočka slavnostně nakrojí, ale nejí se.
Jí se až dlouho po večeři, když se vrátíme z půlnoční mše a vyhládne nám ze zpívání koled. To se podává s horkým domácím punčem. Tak praví tradice.

Vánočku pak můžeme snídat, ale jednu porci si schováme na snídani na nový rok, abychom měli v novém roce štěstí a lásku. Když ji dáme do čisté utěrky a pytlíku za okno nebo na balkon do Nového roku nám pěkně vydrží a neztvrdne. Každý by si měl sám pečovat o svou vánočku.

Třetí neděle adventní - letos 16.12.

Tento den a následující týden je o vzdání úcty sama sobě. Měli bychom si naslouchat a můžeme si porozumět.
K tomuto týdnu se pojí i krásný obyčej, který nám pomáhá zůstat v tichu svého nitra.

Vytváříme ozdoby na stromeček
a zabýváme se výrobou ozdob na štědrovečerní stůl. V minulých dobách muži vyřezávali ozdoby ze dřeva, nebo je pletli ze slámy a také si v
yhlédli stromek, aby měli co na štědrý den ozdobit. Ženy vyšívaly ubrus nebo alespoň prostírání, háčkovaly, paličkovaly dečky a ozdoby z příze. Je důležité si jednou v roce připomenout, jaké hodnoty vyznáváme ajak se chováme sami k sobě, za co si sami sebe vážíme.

Při zapalování třetí adventní svíce uctíme sami sebe, zamyslíme se sami nad sebou a dáme si pašáka, co všechno jsme udělali a dokázali.

Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)