DIABOLUS: Vždycky jsem pekla jen jednu velkou vánočku, ale myšlenka těch vánoček pro všechny členy rodiny se mi moc líbí. Tak jsem to letos tak udělala:

Štědrý den – 24. prosince


Štědrý den patří k neoslavovanějším dnům v roce.
Má v sobě kouzlo a tajemno a kdo dobře dodrží celou tradici, pocítí krásné tajemství vánoc. Patří mezi dny, kdy se dá nahlédnout do budoucnosti příštího roku. V tento den na nás nejvíce doléhá síla slunovratu a dualita ve vnímání a ne jen tak byl určen pro velké oslavy právě tento den.
Umocňuje se mužský a ženský princip, který je vyjádřen tím, co má vykonávat muž a co žena. Tyto činnosti jsou tradicí dané a jsou rozděleny tak, aby nešli proti přirozenému mužství a ženství a aby rodina pocítila tuto archetypální přirozenost a pro správné zvládnutí a prožití štědrého dne bychom je měli dodržet.
Proto je také tento den důležitý pro malé i velké a měli by si jej společně v klidu a míru užít.

Ale teď pěkně popořadě.

V 8 hodin ráno nás probudí pokora a vděk a proto máme celé dopoledne postní. Abychom jim vzdali úctu, tak nesnídáme. Nevstáváme dříve, vstáváme za světla, abychom neznesvětili den, tím že jej budeme rušit při jeho vstávání do slavnostního dne.
Žena vysmejčí, muž jde pro stromek. Jsou-li v rodině malé děti, jdou s tatínkem, aby měla maminka prostor pro smejčení. Jsou-li větší, pak dívky pomáhají maminkám a synové tatínkům.

Na štědrý den nesmí viset prádlo, aby nás nikdo z rodiny neopustil, či nezemřel.

K obědu se podává tradiční jablečný štrůdl s jablky a ořechy a rozinkami. Je hlavním a jediným chodem oběda. Pojíme jej s poděkováním zemi, za to že nás živí. Jablka a ořechy jsou uctěním českého národa a proto je nezapomeneme dát i na ovocnou mísu, která nesmí chybět na štědrovečerní tabuli.

Kdo chce uzřít večer zlaté prasátko, vydrží nejíst až do večeře. Tento symbol štěstí se nám podaří zahlédnout na obloze, až půjdeme vyhlížet východ první hvězdy.
Půst je také dobrý pro naše vnímání celého štědrého dne.

Polední hodina s sebou nese sílu trpělivosti. A je jí zapotřebí protože hospodyně začíná s přípravou slavnostní večeře, která se skládá ze čtyř chodů. Každý pokrm s sebou nese symboliku, která je vyjádřením našich vnitřních pocitů a prožitků.

Prvním chodem je čočka na kyselo. Je to předkrm, který vyjadřuje hojnost.

Druhým chodem je černý kuba s houbami. Je to druhý předkrm, který se dělá z krupek a hub, koření se česnekem, solí a majoránkou a mastí se sádlem. Symbolizuje skromnost.

Třetím chodem je rybí polévka, ta se dá připravit tak, aby nebyla vůbec cítit po rybině. Mám recepis od jednoho rybáře, a jestli budete chtít, ráda vám jej napíši. Rybí polévku připravíme 23. prosince, je pak na Štědrý den proleželá a chuťově lepší. Také má žena na štědrý den méně práce.

Posledním čtvrtým chodem je kapr s bramborovým salátem. Ryba je projevem pokory, proto pojíme rybí polévku a rybu jako hlavní chod.
Pro zajímavost máme záznamy už z roku 1300, že se na štědrovečerní tabuli podávala ryba. Byl to konkrétně losos, který se u nás běžně vyskytoval a podával se s jáhlovou či pohankovou kaší, protože brambory nám dovezl Kolumbus až mnohem později a podával se černý kuba. Zejména v horách byl kuba hlavním štědrovečerním pokrmem. Vařívala se také muzika, což byla vlastně omáčka připravená ze sušeného ovoce. Když se zabydlel na stolech kapr, připravoval se na mnoho způsobů, asi nejznámější je kapr na černo a nebo smažený na másle. Ten kdo neměl na rybu, měl na štědrovečerním stole aspoň buchtu ve tvaru ryby.

Hospodyně také připraví punč na čaj, který se horký podává společně s vánočkou, až se vrátíme z půlnoční mše.

Zatím co hospodyně má plné ruce práce s přípravou jídla, tak se hospodář ujme zdobení vánočního stromku.
Činí tak z pozice živitele rodiny a proto symbol bohatství a hojnosti – vánoční stromeček zdobí muž. Zdobením vyjadřuje poctění rodiny a ozdobí jej dle srdce svého. Žena mu do jeho počínání nesmí mluvit, muž však svým svědomitým zdobením stromku vyjadřuje sám sebe a dbá na to, že tím dává úctu své rodině, pospolitosti a štědrosti. Proto je dovoleno, aby vánoční stromek zdobil muž jako hlava rodiny, její živitel a ochraňovatel. Jsou-li v rodině děti, mohou pomáhat tatínkovi se zdobením. Stromeček nerozsvěcíme.

Až své dílo dokončí, ováže nohy stolu, u kterého budeme večeřet, řetězem. Jakou formu řetězu zvolíme, je na nás a naší fantazii. Jsou-li v rodině děti, tak se ujmou tvoření řetězu třeba z barevného papíru.

Třetí hodinou odpolední nastává ve většině rodin krize, výměna názorů, stěžování si na málo času. Otevírá se v nás totiž pokání a různí lidé na toto reagují různě. Proto si na tento čas dáváme pozor! Abychom si nezkazili příjemnou atmosféru, zastavíme se a na hodinu všechny práce necháme ležet. Ochutnáme punč, který máme připravený na čaj, až se vrátíme z půlnoční. Výborné řešení je ovšem procházka. Vřele Vám ji doporučuji. Venku se nadýcháme čerstvého vzduchu, pěkně si vyčistíme hlavu a vyhlížíme první vycházející hvězdu, světlo, které zvěstuje začátek večera.
Naprosto nevhodné je v tuto dobu chodit na hřbitov. Pokud chceme pozdravit své zemřelé na Štědrý den, učiníme tak ráno.

První hvězda vychází přibližně mezi čtvrtou a pátou hodinou, zvěstuje počátek večera, je to světlo, které přichází k nám a zvěstuje přeměnu v nás. A my až tehdy můžeme zapálit svíce a rozsvítit světla. Světla, a to všechna, dříve nerozsvěcíme, abychom nezneuctili den, který se ukládá ke spánku a noc, která se probouzí. Po vyjití první hvězdy můžeme začít zpívat koledy. Nastává svatá noc. Od tohoto okamžiku je možno zasednout k večeři.

Když se vrátíme z procházky, hospodyně prostře štědrovečerní stůl se sudým počtem talířů, pod každý vloží minci, která zajišťuje hojnost pro každého obdarovaného. Je-li lichá počet stolovníků, prostírá se jeden talíř navíc, aby nám nikdo neubyl z rodiny a abychom vyjádřili radost z očekávání nového člena rodiny, který během roku může nastat nebo kdyby přišel pocestný. Prostíráme i miminkům, která jsou novými členy rodiny.

Na štědrovečerní stůl patří mnoho věcí, abychom vyjádřili štědrost tohoto večera, jsou to tyto:

Chléb a sůl, jež vyjadřuje náš každodenní život. Umisťuje se do rohu stolu. Chléb je Boží dar, skrývá v sobě čtyři živly a život. Sůl je kořením života. Nůž ostřím k bochníku chrání rodinu. Maminka vždy peče malý bochník, aby se na stůl vešel.

Vánočka, se umisťuje naproti chlebu se solí s nožem příčně. Je symbolem pospolitosti stejně jako řetěz omotaný kolem nohou stolu. K pospolitosti patří hojnost, kterou nám vyjadřuje mince pod každým talířem a čočka jako předkrm. Na štědrovečerní stůl dává svou vánočku hospodyně.

Cukroví a mísa ovoce, které nám vyjadřuje štědrost. Cukroví umístíme do jednoho rohu a ovoce naproti. V míse ovoce nesmí chybět ořechy a jablíčka.

Komu vykvetly barborky, pak na stole nesmí chybět stejně jako zapálená svíce, smybol Božího světla.

Mír se nám srdci probouzí kolem 18 hodiny a to je také nejlepší čas pro večeři.

Hospodyně naloží čočku a dá ji na stůl. Polévku, kubu a rybu se salátem připraví hospodyně na servírovací stolek vedle hospodáře, protože je to právě on, kdo na Štědrý den obsluhuje celou rodinu a servíruje jídlo, které rodinu sytí. Je to jeho úkolem pouze jedenkrát za rok a to u pozice mužské síly rodinu chránit a zabezpečit. Je to také muž, který tento den nakrmí dobytek a dá zrní sýkorám před domem.
Máme-li ozdobený stromeček, prostřený stůl, nachystané jídlo k ruce hospodářovu a pod stromečkem dárky, pak už nám nic nechybí k tomu, abychom mohli svátečně oblečeni usednout ke štědrovečernímu stolu, od kterého se nevstává, protože by se nesešla příští rok celá rodina. Proto jdeme na záchod před večeří a také si na servírovací stolek připravíme pití.
Vezmeme se za ruce a vyslovíme společnou modlitbu jako poděkování, že je nám dopřáno společně prožívat tyto vzácné chvíle. Nejvhodnější modlitbou je Otčenáš.
Můžeme se modlit i takto:

Děkuji, že boží láska, síla, spravedlnost
a moudrost provází naši rodinu,
stejně jako zdraví, radost a hojnost.
Naší kvalitou je vzájemná úcta a respekt.
Amen.

Tuto modlitbu nijak nepozměňujeme, neboť každé slovo má své místo a hodnotu.

Jako aperitiv podáváme víno, které v sobě ukrývá krásu letních dnů a sílu slunce. Abstinenti mají čistou vodu. Při tomto můžeme říci přípitek nebo menší proslov.
Potom si popřejeme dobrou chuť a užijeme si hodování.
Večeři zakončíme slavnostním nakrojením vánočky, půlku jí schováme na Nový rok na snídani a druhou půlku hned nejíme. Jíme ji až později večer s punčem, až se vrátíme z půlnoční nebo nám vyhládne zpíváním koled.

K úplnému ukončení večeře patří ještě poděkování za minci, kterou jsme našli při odložení posledního talíře a vyjádření radosti za ni. Mezi tím co přemýšlíme, kdeže máme schovanou minci z předchozího roku, abychom ji mohli vyměnit, a tak se nám peníze nerozkutálely a držely stále pohromadě, nás mile a příjemně vyruší cinkot zvonečku.
Vánoční zazvonění nám oznamuje příchod Ježíška a my můžeme vstát od stolu a jít k rozsvícenému stromečku. V každé rodině se najde někdo, kdo má kouzelnou moc a umí zavolat Ježíška zacinkáním, aniž by to kdokoli postřehl. Tady dostává roli nejmladší člen rodiny, protože je na něm, aby předával dárky a uctil tím radost a štědrost, která k nám sestoupila.

Dárky máme rozbalené, provází nás veselí a dobrá nálada, a abychom vše umocnili, tak si zazpíváme nebo pustíme koledy a necháme se unášet kouzlem večera prostřednictvím věštění budoucnosti. Dle lidové tradice je totiž štědrý den pro věštění úplně nejvhodnější.
Chceme-li vědět jestli budeme příští rok zdraví, rozkrojíme jablíčko. Hvězdička jaderníku nám předpoví zdraví a štěstí, křížek nemoc.

Budeme-li se stěhovat nebo cestovat, to nám napoví pouštění skořápek. Do skořápky od vlašského ořechu dáme malou svíčku a zapálené lodičky pak dáme do středu mísy s vodou. Pluje-li k okraji, čeká nás cestování. Stojí-li na místě i my budeme sedět doma.

Chce-li svobodné děvče zjistit, vdá-li se do roka, hodí si v chodbě pantoflem. Pokud špička pantoflíčku směřuje ke dveřím, půjde příští rok z domu. Je-li špička směrem k ní, zůstane doma.

A protože tato noc je nocí svatou a plní se nám přání, hodinu před půlnocí kdy se na nás snáší čas splněných přání, si každý můžeme nějaké to přání napsat a vyslovit jej nahlas a poté spálit papírek v ohni. Dobře si ovšem rozmyslete, co si budete přát.

Půlnoční mše tradičně začíná v jedenáct hodin a končí do půlnoci. Protože pak dostává svůj prostor zlo, aby dualita světa byla úplná. To už jsme na cestě domů a pak jsme doma a nikam nechodíme a zachumláme se a slastně usínáme v čistě povlečených peřinách.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Ladislava Sůvová – Naše Vánoce

4. Adventní neděle – letos 23. 12. 2012

A máme tu poslední čtvrtou adventní neděli. Již jsme uctili domov a národ, rodinu a přátelé, sami sebe a tuto neděli uctíme Boha, anděly a všechny neviditelné bytosti, které tento svět obývají.

Je to den a následující týden o víře. Letos nám tento týden chybí, neboť Štědrý den máme již v pondělí a tak se budeme snažit v neděli. Den o tom v co věříme, k čemu vzhlížíme, jaké jsou naše hodnoty, co uznáváme a jaká máme tajná přání a co děláme pro to, abychom jich dosáhli. Nad tím vším by se všichni měli zamyslet.
Tento čas je také naprosto ideální pro stváření modliteb. Modlitba je s lidmi od nepaměti. Všichni po něčem touží, něco si přejí, mají svá tajemství a sdělují to pouze svému Bohu. Je jedno jakého máme Boha a v co věříme. Vyšleme v tento den svému Bohu modlitbu díků, je na to ten pravý čas.

Tak vznikly koledy jako oslavné a děkovné písně. I my si je pořídíme, či je oprášíme z police, abychom měli a Štědrý den tu správnou atmosféru.

Další věc na kterou bychom neměli zapomenout je betlém.
Betlém má u nás velice dlouhou tradici zprvu se vyvinul z představení která se hrála v kostelech, která byla později zakázána, a tak místo živých příběhů se počali vyřezávat figury v životních velikostech, se kterými se každý den hýbalo a přidávali se další figury, dle betlémského příběhu.

Jesle se pak poprvé v domácích podmínkách objevili počátkem 18. století, kdy si je do svých soukromých kaplí nechala zřídit šlechta. Už během první poloviny 18. století se rozšířili mezi měšťanstvo. A protože se to moc líbilo i lidem na vsích, tak si začali vyřezávat betlémy ze dřeva, vyrábět ze šustí a ze slámy a do konce 18. století měli betlém prakticky všude. Často se objevovaly i betlémy z vosku, z hlíny, pro majetnější zákazníky z porcelánu a jiných materiálů. Tento postup byl pomalejší na Moravě. Někomu se stalo betlémářství životním koníčkem a láskou a vyřezával postavičky a za několik let vznikly betlémy zabírající půl světnice, na které se chodili koukat lidé ze širokého okolí a za podívání betlémáři přinesli tu jablíčko, tu kus mouky a někdo i groš. Stáli ve světnici od počátku adventu až do Hromnic a to bylo nějakého času.
V 19.století se začaly objevovat betlémy z kartonového papíru, tištěné.

Betlém je připomenutím víry a je vyjádřením a zhmotněním zrození Ježíše Krista, od něhož máme odvozený název pro Ježíška. Tak i my vzdáme úctu tím, že si betlém postavíme. Staví se postupně, nejprve jen jesličky, pak Marii s Josefem, potom na Štědrý den před půlnoční přidáme Ježíška a další dny Vánoc přidáváme postavy příchozího lidu a až 6. ledna tři krále, kterými se procesí uzavírá. 6. ledna se pak výzdoba sklízí.

Zdobení Vánočního stromku

k nám přišlo na počátku 19. století, kdy ve 40. letech 19. století byl v měšťanských rodinách značně rozšířen a roku 1843 již pražské noviny píší o trzích se stromky a jejich nakupování jako o naprosto běžné věci. Od 60. let pak byl běžný i na vesnicích. Ale na Moravě ho přijali až koncem 19. století. Pro zajímavost úplně první zmínka o nazdobení vánočního stromku pochází z roku 1570 z brémské kroniky.

Vánoční stromeček pomalu vytlačil velké betlémy ze světnic, které dnes můžeme vidět v museích.
Stromek se dostal mezi šlechtu a měšťanstvo tak jak ho známe dnes a byl umístěn v jídelnách.
Než se dostal vánoční stromek na vsi, tak se zdobila na stůl váza s jehličnatými stálozelenými větvemi a venku děti zdobily strom před domem a věšeli na něj ovoce a ořechy a dobroty pro zvířátka. Později se nad štědrovečerní stůl zavěšoval nazdobený vánoční stromek špicí dolů, později se umisťoval ve světnici do stojanu, tak jak to známe dnes. Ostatně zdobení stromu venku dobrotami pro zvířátka se v některých krajích uchoval do dnes.

Vánoční stromek tradičně zdobíme vyrobenými ozdobami z těsta, perníky, sušeným ovocem, jablky barevnými (ne žlutými, modrými, světle zelenými, oranžovými, hnědými či černými) pentlemi, ale i skleněnými ozdobami, vyrobených zručnými českými řemeslníky. Co ale na stromku nesmí chybět je řetěz jako symbol pospolitosti rodiny. Vánoční stromek se zdobí na Štědrý den a zdobí jej vždy muž, ale o tom více až v dalším článku.

Abychom se vrátili ke čtvrté adventní neděli, k té patří také šíření betlémského světla. To se slavnostně přenáší z věčného světla hořícího v jeskynní kapli v Betlémě, kde se narodil Ježíš Kristus a pak se pomalu šíří celou Evropou v lucernách. Ve třetí adventní sobotě je pak Betlémské světlo rozváženo za spolupráce Českých drah a Skautů do celé republiky, aby pak na Štědrý den bylo rozneseno do kostelů, domovů důchodců, nemocnic, hospiců a rozdáno sousedům, přátelům, rodinám, osamělým lidem… prostě všem, komu chceme udělat radost maličkým dárkem, spojeným s úsměvem a ujištěním, že nejsou ve světě sami.

Tato neděle přímo vybízí k návštěvě kostela a nasání atmosféry oddanosti a pokory, stejně jako návštěva adventního koncertu. Při této příležitosti si můžete domů v lucerně odnést betlémské světlo.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
http:// www. betlemskesvetlo .cz - rubrika Informac

Než nastane štědrý den..


Než se dostaneme ke čtvrté neděli adventní, která letos vychází na 23. prosince, je třeba si říci něco o zvycích, které předcházejí toto datum.


21. prosince nás čeká Zimní slunovrat.

Je to výjimečný den, na který se v předvánočním shonu zapomíná.
Měli bychom střídmě pojíst nemasitých postních pokrmů nemaštěných sádlem a snažit se býti sami u sebe v tichu.

Pro tento den platí mlčeti zlato. Neboť bychom mohli někomu něco říci velice nešetrně a mohlo by nás to moc mrzet.



‎22. prosinec je velice důležitý den

zejména pro všechny hospodyňky – pečeme Vánočku!

Vánočka se peče vždy dva dny před štědrým dnem, tedy 22. prosince ani dříve ni později, je pro to nevhodnější čas a naše konání bude nejúspěšnější neboť nad námi bdí nebesa.

Vánočka je symbolem řetězu, pospolitosti a soudržnosti rodiny, sebeúcty.

Při přípravě těsta se hospodyně soustředí pouze na vánočku a vkládá do ní vánoční náladu, soudržnost a lásku k rodině.
Vánoček hospodyně upeče tolik, kolik je členů rodiny. Menší pro každého člena rodiny a sobě jednu větší, která bude zároveň zdobit štědrovečerní stůl.

Splétání vánočky také není náhodné, splétáme základ ze čtyř copů, tím uctíme čtyři roční období, čtyři živly a světové strany. Splétáme prostřední část ze tří copů, tím uctíme svatou trojici. Vrchol pak splétáme ze dvou copů, tím vyjádříme úctu k dualitě tohoto světa.
Při splétání vánočky myslíme na toho konkrétního člena rodiny, pro kterého je vánočka určena a vkládáme do ní to nejlepší ze sebe. Je jedno jak se nám podaří vánočku zaplést, důležité je co do ní vložíme. Proto se láskyplné a oddané mamince vánočka vždy povede. A proto také nám takovou vánočku nenahradí žádná kupovaná, strojově vyrobená.
Je dobré si vánočky označit, já si do nich zapichuji mandličky, abych věděla komu je která.

Vánočka se poprvé jí na Štědrý den. Po dojedení posledního chodu večeře se vánočka slavnostně nakrojí, ale nejí se.
Jí se až dlouho po večeři, když se vrátíme z půlnoční mše a vyhládne nám ze zpívání koled. To se podává s horkým domácím punčem. Tak praví tradice.

Vánočku pak můžeme snídat, ale jednu porci si schováme na snídani na nový rok, abychom měli v novém roce štěstí a lásku. Když ji dáme do čisté utěrky a pytlíku za okno nebo na balkon do Nového roku nám pěkně vydrží a neztvrdne. Každý by si měl sám pečovat o svou vánočku.

Třetí neděle adventní - letos 16.12.

Tento den a následující týden je o vzdání úcty sama sobě. Měli bychom si naslouchat a můžeme si porozumět.
K tomuto týdnu se pojí i krásný obyčej, který nám pomáhá zůstat v tichu svého nitra.

Vytváříme ozdoby na stromeček
a zabýváme se výrobou ozdob na štědrovečerní stůl. V minulých dobách muži vyřezávali ozdoby ze dřeva, nebo je pletli ze slámy a také si v
yhlédli stromek, aby měli co na štědrý den ozdobit. Ženy vyšívaly ubrus nebo alespoň prostírání, háčkovaly, paličkovaly dečky a ozdoby z příze. Je důležité si jednou v roce připomenout, jaké hodnoty vyznáváme ajak se chováme sami k sobě, za co si sami sebe vážíme.

Při zapalování třetí adventní svíce uctíme sami sebe, zamyslíme se sami nad sebou a dáme si pašáka, co všechno jsme udělali a dokázali.

Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)

Dárky

Dárek by měl vyjadřovat nás, ale zároveň by se měl líbit tomu, kdo jej dostává, aby se nestal pouze zanedbávaným pracholapem. Pouze peníze v obálce říkají obdarovanému, že nám nestojí za námahu a lámání si hlavy, co by se mu hodilo či líbilo.

Nevhodnější období pro výber dárků je týden po druhé adventní neděli.

Lidé se obdarovávali od pradávna a činili tak z vděku a úcty k obdarovanému.
Nejvíce si cenili darů vlastnoručně vyrobených. Takový dárek lidem s otevřeným srdcem radost vyždycky přinese, protože jen ten, kdo ví a zná, co předchází zrodu takového výrobku, ho dokáže ocenit. Zkusili jste třeba napsat dopis, který vyjádří vaši lásku k obdarovanému? Ti, kteří nemají dar slova, mohou zazpívat, zatančit nebo něco namalovat, upéct, ušít či uhníst. Fantazii se meze nekladou. Dar je vyjádřením citu k druhému.

Tam kde jsou v rodině malé děti, tak nesmí zapomenout na dopis Ježíškovi. Nejdříve malovaný, pak psaný. Ten děti nenásilnou formou vtahuje do atmosféry adventu a očekávání Štědrého dne.
A až se budou ptát, věřím, že víte jak odpovědět. A pokud ne, vezte, že Ježíšek je zhmotněním Boží lásky.

Zdroj: Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)

Svatý Mikuláš – 6.12.

Předvečer svátku svatého Mikuláše, tedy 5.12., je ve znamení víry v bohatství. Je to den, který se skutečně zachoval ve své podobě. Ovšem už málo kdo ví, proč jej slavíme.

Večer nás čekají obchůzky Mikuláše čerta a anděla. Všichni tři mají svou nezastupitelnou roli. Mikuláš jako představitel dobra a štědrosti obdarovává děti, které jsou hodné, pevné ve své víře k dobrému k
onání, jsou slušné, mají úctu k rodičům a starším lidem. Žádné jiné dítě by dárek nemělo dostat, aby si uvědomilo své konání. Aby Mikuláš takové děti rozpoznal, má s sebou anděla, který vše vidí v pravdě a čerta, který děti, jež zlobí a nemají před ničím respekt, bere do pekla.
Děti anděla pozdraví modlitbičkou „Andělíčku můj strážníčku“. Je to den víry, a taky slíbí-li takový zlobivec, že se polepší, je čertem propuštěn a dostane na místo sladkosti brambory s uhlím. A za rok si ho čert přijde zkontrolovat, jestli svůj slib splnil. Síla bohatství, která svatého Mikuláše provází je tu zastoupena formou obdarování, proto také vznikly mikulášské vánoční trhy a na jejich pultech sladkosti ve formě figurek, proto se lidé tento den obdarovávají sladkostmi.

Ne náhodou přisoudili naši předci 6. prosinec právě svatému Mikuláši, který proslul svou štědrostí a dobrotou.
A aby dětičky byly zabaveny, tak se při svém těšení na Mikuláše naučí modlitbičku pro anděla.

Andělíčku můj strážníčku,
opatruj mi mou dušičku,
opatruj ji ve dne v noci,
ochraňuj ji od zlé moci,
tělo, duši opatruj,
Andělíčku strážce můj.

Obchůzky čerta, anděla a Mikuláše jsou v naší tradici zakořeněny velice dlouho. První dochované zápisy máme ze 14.století.
V některých krajích se konaly mikulášské průvody, které zejména koncem 19.století byly velice oblíbené a početné. V mikulášských průvodech nesměli chybět ještě další figury, kupříkladu kominík, selka, sedlák, ras, dragoun s „koněm“. Do světnice vstoupil čert, anděl a poslední Mikuláš v biskupské mitře. Děti poklekly a modlili se, Mikuláš pochválil jejich modlitby, zeptal se anděla, zda byly opravdu hodné a čert si mezi tím na ně brousil zuby. Mikuláš v krátkém proslovu hospodáři uložil řádné pečování o dítka a učit je bázni Boží a pak je obdaroval sušeným ovocem, oříšky i perník. Hospodář vložil trojici do pokladničky pár krejcarů, zámožný i zlatku. Následoval rej masek a obchůzka mohla pokračovat. Rej masek byl přesně stanoven a sehrávaly se dané scénky, na které se všichni každoročně těšili.
Nesměly nikde chybět Mikulášské trhy, na kterých bylo k dostání sušené ovoce, sušenky, preclíky, rozličné pečivo, perníky, drobné hračky a typické figurky čerta, anděla a Mikuláše z marcipánového těsta, čokolády, či perníku. Také byly oblíbené postavičky čertů ze sušených švestek a špejlí.

Hospodyně v tento den pekly tzv. mikulášský věnec, který byl z kynutého těsta a po upečení zdoben do patra na špejle napíchaným sušeným ovocem. Někde časem seženu obrázek.

A malá rada na konec. Rodičové, pokud vaše dětičky k vám nemají respekt a úctu, nenechte se obměkčit a nadělte svým ratolestem brambory a uhlí, tak jak je to popsáno výše. Děti si to budou moc dobře pamatovat.
Nějakou sladkou pozorností by se měli večer obdarovat i dospělí.

Svatý Mikuláš je patronem cestujících, dětí, hasičů, hostitelů, lékárníků, lihovarníků, lodníků, kameníků, knihařů, ministrantů, mlynářů, námořníků, nevinně odsouzených, novomanželů, obchodníků, osob s hypotečními úvěry, pekařů, pracovníků parfumerie, právníků, přadlen, řezníků, rybářů, soudců, studentů, tkalců, vědců, výrobců svíček, zajatců, zemědělců; vzýván za šťastný sňatek, jako ochránce na cestách, proti vodním pohromám, proti strachu, kvůli znovuzískání odcizených věcí a na ochranu před zloději, ale také Apulie, Lotrinska, Ruska, Řecka, Sicílie;

Jeho atributy jsou berla, biskupská mitra, kniha evangelií, tři zlaté koule nebo jablka, chleby, kostel, kotva, křtitelnice, loď, měšec; tři chlapci v kádi.

Zde velmi stručný životopis:
Měl dobré srdce a stal se biskupem v městě Myra v maloasijské Lykii (na území dnešního Turecka). V době pronásledování, za vlády císaře Diokleciána, byl poslán do vyhnanství. Vrátil se a roku 325 se zúčastnil koncilu v Niceji. Pak navštívil v Římě papeže. Zemřel ve vysokém věku s pověstí svatosti. Je nejznámější pro ctnost milosrdné lásky.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
Životopisy svatých - Catholica

Svatá Barbora – 4. 12.

Na svátek svaté Barbory bychom neměli zapomínat. Je to den, který s sebou nese mnoho krásné nálady a nese se ve znamení touhy, a abychom si tuto náladu krásně užili, nechali se vést a otevřela se v nás poznání, máme od našich předků krásný tradiční zvyk trhat Barborky – tedy větévky třešně.

Vyjdeme si v tento den na procházku a zamíříme k třešňovému stromu. Tam s úcto
u v srdci a poděkováním na rtech tomuto krásnému stromu utrhneme pár větviček. Ty pak doma vložíme do vázy a budeme každý den sledovat, jak se jim daří. Vykvetou-li nám na Štědrý den čeká nás v příštím roce samá radost. Tam kde je svobodné děvče, tak se v příštím roce zadá. Tak praví lidová moudrost.
Každopádně váza s barborkami je na štědrý den okouzlující a je opravdu umění zacházet s nimi tak, aby vykvetli právě na Štědrý den nebo těsně před ním. Dalo by se říci, že pečování o barborky a každodenní věnování myšlenky větvičkám s přáním, aby vykvetly na Štědrý den je praktická pomůcka, která nás uvádí do stavu očekávání, které je smyslem Adventu. Barborky nám pomáhají ukotvit naši pozornost a v každodenním shonu při pohledu na ně nás navrací k sobě samému, k zastavení k očekávání Štědrého dne.

Dříve v předvečer svátku svaté Barbory chodívaly po vesnicích Barborky – ženy nebo dívky oděné celé v bílém, zahaleny do prostěradel s rouškou, závojem či sčesanými vlasy přes obličej. Výjimečně byly v některých krajích převlečeny za jeptišky nebo měli vlasy rozpuštěné na záda, či věneček na hlavě. V ruce držely košík s ovocem a sladkostmi, jimiž podělovaly děti, ve druhé ruce měly metlu, jíž hrozily zlobivým dětem a děti bez úcty k rodičům trestaly. Chodili většinou tři. Svůj příchod někdy ohlašovaly zvonkem, lučením na okno nebo jen tiše vstoupili do světnice a křesťansky pozdravily. Společně zapěly píseň o svaté Barboře, případně se s rodinou pomodlily a šly dál k sousedům. Kdyby někdo chtěl, mám i znění oné písně.

Tyto obchůzky, které byly nejoblíbenější v 19.století, se nám dochovali nebo vyvinuly z mnohem starších obřadů a her, které se hrály v podvečer svaté Barbory. Máme zachované rukopisy ze 17. a 18. století, v některých se objevují písně, které později zpívaly barborky při obchůzkách.

Našla jsem ještě „recepis“ na věštění z větviček barborek někde z konce 19.století. Když dívka chtěla vědět se kterým chlapcem se zadá, pojmenovala větvičky po oněch chlapcích a čekala která větvička rozkvete. Také se říkalo, že kolikátý den větvičky rozkvetou, určovalo nejšťastnější měsíc v příštím roce.

Svatá Barbora je patronkou horníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, kuchařů, řezníků, dívek; zajatců; dělostřelectva; hasičů; umírajících; vzývána za dobrou smrt, proti ohni, nebezpečí při bouřce, proti moru a horečnatým onemocněním, jako pomocnice v nouzi

Její atributy jsou dělo, kalich (často s hostií), kniha, meč, paví pera, věž (s třemi okny); bývá vyobrazována ve společnosti dalších 13 pomocníků v nouzi

Patří mezi svaté mučednice s nemalým významem, o kterých se však nedochovalo spolehlivých písemných zpráv. Žila a zemřela v Nikomédii jako panna a mučednice. Splnila se na ní Ježíšova předpověď, že "nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina". (Mt 10,36)

Toť o svaté Barboře..

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)
Životopisy svatých - Catholica

První adventní neděle – letos 2. prosince 2012

Když se ráno probudíme do svátečního nedělního dne, zůstaneme chvíli ležet v posteli a uvolníme celé tělo, dejme mu pozornost a pěkně zhluboka se prodýchneme. Pozdravme nový den a zkusíme se zaměřit na to, jakou máme náladu a s čím vstupujeme do tohoto dne a jak se cítíme. Je dobré si pro celý Vánoční čas pořídit zápisníček a své poznatky si doň zaps
at.

Celý tento den se nese v duchu úcty k domovu a národu. K tomu patří i vyzdobení našeho příbytku a protože již máme uklizeno, tak se do toho s chutí pustíme a vytvoříme si krásnou tradiční výzdobu.

Na domovní dveře zavěsíme adventní věnec, který je ze slámy, která nám symbolizuje slunce.

Na stůl položíme nám známý adventní věnec se čtyřmi svícemi. I podoba tohoto věnce je tradicí přesně dána.

Věnec vyrobíme nebo pořídíme ze stálozeleného chvojí, to nám symbolizuje stálost, nezničitelnost, věčnost. Svíčky jsou symbolem čtyř světových stran, čtyř živlů a čtyř adventních neděl.

Barvu svíček volíme pouze z těchto:

Fialová – značí pokání, je barvou ceremonie a řádu, je spojena s intuicí a s ponořením se do svých myšlenek.
Růžová – barva radosti a oslavy
Bílá – barva čistoty, nových počátků, svobody pravdy
Červená – znamená životní sílu, sebedůvěru, vznešenost
Zelená – značí přirozenost, uklidňuje, chrání a je přátelská
Zlatá a stříbrná vyjadřuje bohatství a bereme to jako zpestření těchto dnů

I barvy stuh volíme v těchto barvách. Je na nás jaké barvy na svůj adventní věnec zvolíme. Modrá, žlutá a ostře zelená (křiklavá zelenkavá) jsou ale barvy jara, patří k Velikonocům, a proto pro Vánoční období nejsou příliš vhodné.

Dále si věnec dozdobíme dle svých představ. Tradičně se používají ořechy, křížaly, sušené ovoce, hrozinky, skořice, badián, drobné perníčky, pentle či papírové ozdoby, také ozdoby z látky. Co si dáte na svůj věnec je na Vás.

Křesťanská liturgie nám určuje barvy svící takto: 1. neděle fialová, 2. neděle fialová, 3. neděle růžová, 4. neděle zlatá. Já osobně to řeším tak, že mám bílé svíce a dolů na ně naváži barevné mašličky, dle toho jak se budou svíce zapalovat.

Svíce na adventním věnci se zapalují po směru hodinových ručiček a zapalují se po vyjití první hvězdy, tedy večer.

Při zapalování první svíce neopomeňme, že vyjadřuje očekávání a tajuplnost. Zapalme ji s úctou ke svému domovu a národu.

Nejen tento večer, ale i celý následující týden vzpomeňme na symboly a výzdobu domova a přemýšlejme nad jejími skrytými významy. Můžeme v tichu rozjímat, nad jakou svou vlastností jsme zvítězili my a třeba si o tom popovídat s partnerem či blízkými.


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Ladislava Sůvová – Naše Vánoce (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc v dnešní době)

Vánoční svátky – Advent

Tentokráte začnu trochu ze široka.
Vánoce, nebo chcete-li svátky slunovratu, jsou dle tradice rozděleny do třech částí. Je to Advent, Vánoce a doba povánoční. Každá z nich má své místo a opodstatnění a jedna bez druhé ztrácí svůj význam. Proto je důležité dodržení tradice jako celku, tedy Adventu, Vánoc i doby povánoční, abychom mohli tradici procítit v celé její šíři a prožít si tento čas ne v běhu a shonu, ale v plynutí času tradice.

Advent je čas příprav na Vánoce, trvá vždy čtyři týdny před Vánocemi a nejdůležitější jsou adventní neděle, k nimž se vztahuje mnoho úkonů, zvyků a obyčejů. Adventní neděle jsou vždy čtyři, ale stane se, že některý rok nám čtvrtý adventní týden chybí, a to když po čtvrté adventní neděli následuje štědrý den. Je to dáno tím, kdy Advent začíná.

První adventní neděle je nejblíže svátku svatého Ondřeje a vychází vždy mezi 27. listopadem a 3. prosincem. Doba Adventní končí na štědrý den a tímto dnem začínají Vánoce, které trvají do 1. ledna a doba do první neděle po 6. lednu je dobou povánoční. Zde se trochu neshoduje křesťanství, které dobu povánoční určuje do 6. ledna (včetně).
V tomto šestitýdenním cyklu nám naši předci připravili mnoho obyčejů a zvyků, které mají za úkol nás vtáhnout do atmosféry Vánočních svátků a pomohli nám je prožít. Když je všechny dodržíme, jak máme, pak prožijeme opravdové kouzlo Vánoc. Přestože jsou zvyky ustálené, každý máme své vyjádření, které je v něčem jedinečné. Každá rodina má svůj způsob prožívání svátků, své vlastní postupy, které jsou základem společného sdílení. Mohlo by se zdát, že si každý může vytvořit jakékoli pomůcky, které ho uvádí do souznění s procesem, a nemusí se tak starat o tradiční postupy a vnímat je jako pouhé přežitky. Tak tomu ale není. Zvyky se jistě postupem doby vyvíjí a mění, stejně jako celá společnost, ale celá síla a kvalita těchto rituálů spočívá právě v jednotě. Společná ochota se podílet na prožívání ustálených zvyků se umocňuje a společnost sjednocuje. Pokud celá společnost provádí to samé, vytváří tím podmínky pro to, aby se lidé podporovali a navzájem se nerozptylovali a nevytrhávali ze sváteční nálady. Zároveň toto vytváří ideální podmínky pro to, aby si každý z nás uvědomil svou identitu, a utváří se tak hrdost a úcta k místu, kde žijeme.

Slovo Advent znamená příchod.

Adventní období je čas očekávání příchodu Vánoc, slunovratu, příchodu spasitele, vítezství světla nad tmou. Je to doba určená k zamyšlení nad sebou samým, ke zpytování svého svědomí, ale také doba určité střídmosti.
Naši předci měli Advent jako období předvánočního půstu. Poslední zábavy si lidé užili na svatou Kateřinu a pak se již nebavili v hospodách, nesmělo se tančit a zpívat. Přesto se konaly četné lidové obřady, které se nesly ve střídmém duchu. V mnoha krajích, se ale už tehdy půst ne zcela dodržoval. Nemusíme tedy jíst jen ryby a zeleninu, jak je tomu před Velikonocemi, ale určitou střídmostí bychom se měli řídit, abychom kvalitně prožili tento čas a také následně více ocenili hojnost Štědrého večera. Tento čas patří domovu a rodině.

Symbolem celého adventu je adventní věnec.
Ten značí vítezství světla nad tmou, dobra nad zlem, sama nad sebou.
Jak má vypadat adventní věnec, Vám napíši později.

K adventnímu období patří i adventní kalendář, ne vždy vypadal tak jako teď.
Smyslem adventního věnce je odpočítávání dní ke štědrému dni. Každý den večer se otevře jedno okénko kalendáře, či pytlíček, které skrývá nějaké překvapení. Velice pěkně o tom je pojednáno na http://www.ceske-tradice.cz/tradice/zima/advent/adventni-kalendar