Letos vyšel na 14. února pytlový čtvrtek, ale také se dnes slaví svatý Valentýn.

Svatý Valentýn je svátek, který se už od Karla IV. slaví i v české kotlině. Bylo to způsobeno přinesením ostatků svatého Valentýna do České země, kdy přesně se to stalo, se ale přesně neví, nicméně datace směřuje ke Karlu IV. neboť ten, při svém putování po Evropě, přinesl do země nejvíce svatých relikvií.

Ovšem oslavy měly místně různý ráz a zvyklosti.
Všechny kraje ale propojovala základní myšlenka a to že žena má být ženou a muž mužem.
To znamená, že žena by měla být v tento den dámou, chová se tak a chce se líbit svému muži, takže se pěkně oblékne, načeše a nalíčí. Muž je taktéž vymydlí a vhodně ustojí, aby na ženu dobře působil a chová se způsobně, zachází ze ženou jako s dámou a chová se, jak bychom dnes řekli, gentlemansky. Snaží se v sobě najít rytířské kvality, stejně jako žena se snaží v sobě najít ženskost, lehkost a to co k dámám patří.

Všude se lidé v tento den způsobně a s úsměvem zdravili a byli k sobě všichni slušní. Byl to jakýsi den slušnosti a rytířskosti.
A já bych byla pro, aby se se tento náš český způsob slavení svatého Valentýna obnovil. Jak by bylo pěkné, kdyby aspoň jeden den v roce se všichni lidé na ulicích usmívali a zdravili.

Tam kde byl kostel zasvěcen svatému Valentýnu se pořádala pouť, které se účastnili zejména mladí a zamilovaní.
I dnes se tato pouť pořádá a to na Vyšehradě, kde je uložen jeden z ostatků svatého Valentýna.

Postupně se i k tomu našemu českému svátku přidalo obdarování květinou, neboť každý muž ví, že ženu nejvíce potěší květina. Ale takových dní, kdy by žena měla dostat květinu máme v roce více.
Obdarovávání zamilovaných mezi sebou malými dárky byl pouze místní zvyk.

Dnes se setkáváme s komerční "masáží", která s myšlenkou slušnosti a rytířskosti nemá už moc společného.
Valentýnky, přáníčka a srdíčka se k nám dostaly z Ameriky, kde tato forma svátku vznikla na popud jednoho podnikavého továrníka, který podnikal v papírenském průmyslu na konci 19. století. Valentýnky se velice ujaly a vzniklo to, co známe dnes.

Je na každém jak tento den pojme. Já osobně jsem zastáncem toho našeho tradičního slavení tohoto svátku :).

Pytlový čtvrtek – pro tento rok 14. února

Pytlový čtvrtek je druhý den Velikonočního půstu.

Protože naši předci byli šetrní a nic nesmělo přijít nazmar, tak je tento postní den trochu zvláštní: „ To co po masopustě ještě k jídlu zbude, všechno se sní, stráví, spotřebuje - zpytluje. Ovšem každý ve své chalupě, bez muziky a zpěvu.“ Od toho vznikl i název tohoto dne.
Tomu co nezbylo nic, držel půst i tento den.

Takže dojíme nepostní zásoby, aby se nezkazily a hurá do půstu!

Prvním dnem půstu je Popeleční středa.

Popeleční středa je posuvná. Kdy bude v ten který rok určují Velikonoce. Ostatně od Popeleční středy, potažmo Velikonoc se odvíjí i čas konce masopustu.
Popeleční vypočítává 40 dní a 6 svátečních neděl od Velikonoc. Velikonoce jsou závislé na prvním jarním úplňku, který je po prvním jarním dnu 21. března.

Letos je to 13. únor, který připadl na Popeleční středu, zahajuje dlouhý 40ti dení jarní půst a nás čeká v tento den několik důležitých úkonů, abychom se dobře tento rok pomněli.

V mnoha krajích byl tento den půstem velkým nebo přísným, kdy se nejedlo prakticky vůbec. Jinde se dodržoval a dodržuje přísný půst od masa a tzv. půst újmy, což znamená, že se můžeme najíst do syta jen jednou za den.
Dnes je pro nás důležité že se v tento den nejí maso a masné výrobky, pije se jen voda a něco málo bylinek. Měli bychom si udělat takový hodně odlechčený den s luštěninami, či bulgurem a rybou. Vhodné je také kyselé zelí s chlebem po vzoru našich předků.

Je to den také den popelce.
Spalují se svěcené větvičky jívy, kočičky nebo chcete-li ratolesti, z předešlých Velikonoc. Dříve je pálil farář a potom všem věřícím dělal na čele křížek popelem, to je tzv. popelec, se slovy: "Pamatuj, člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš!" a dělá se to tak stále i dnes. Ještě mnoho farností tuto tradici dodržuje a lidé o popeční středě nosí do kostela spálit ratolesti, které je ochraňovali celý rok. Když se nám nechce do kostela a vhodit kočičky do svěceného ohně, můžeme tento rituál udělat sami, ale pamatujte na obrovskou úctu, pokoru a poděkování.
Popelem vše končí, aby nové z něho mohlo povstat. Půst je od toho aby, se lidé při rozjímání zamysleli, čím mohou být lepší Bohu, bližním a sami sobě, aby na sobě mohli zapracovat.

Na popeleční středu by se nemělo prát prádlo. Říká se, že prádlo bude pak celý rok špinavé.

Ten kdo tento den bude péci chléb, tomu tento den při pečení pomáhá sám Pán Bůh se všemi svatými.

Ten kdo se tento den napije svěcené vody, bude celý rok ochráněn před komáry.

Zvykem na Ledečsku bylo Hledání Masopustu. Jeden člověk se směšně oblékl a s rozsvícenou lucernou chodil po staveních a hledal Masopust. Ze stavení odešel, až když dostal nějaký zbytek z Masopustu.
Na Přeloučsku to bylo tzv. Praní zástěr. To ženské vzaly ráno kbelík s mýdlovou vodou, chodily po vsi a hledaly muže, kteří ještě dospávali po masopustu a obličej jim mazaly mýdlem. Ti co se nechtěli dát namazat, museli se vykoupit mincí.

jinak kobližky mi chladnou, vyšlo jich 21 a krásných :) a jsou vítečné :)

Masopustní úterý je tento rok 12. února, tedy dnes.

Masopustní úterý je asi nejznámější den z celého Fašanku. To je právě den, kdy do ulic nebo po staveních vyjdou maškary s muzikanty a také den kdy se tradičně smaží masopustní koblihy. Dříve to byl den sváteční.

Nejdůležitějším pokrmem na masopustní úterý jsou koblihy, které každá hospodyně připravuje po svém a vyjadřuje tím svůj um a úctu k tomuto dni.

Podoba tohoto posledního masopustního dne se kraj od kraje liší, zejména podobou a skladbou masek. V některých krajích je ústřední postavou medvědář s medvědem, jinde pak šašek s bičem, který odhzání všechny, kteří nejsou v maskách. Maškary s muzikanty se zastaví u každého stavení, kde jsou pohoštěni a podle toho jak je hospodyně štědrá zahrají i několik písní a předvedou i nějakou scénku.
Průvod maškar není nijak pevně dán a ani v minulosti neměl pevné stanovy. Co kdo vymyslel, to se dělo. Hospodyně jako výslužku dávají čerstvě nasmažené koblihy, uzené, dříve to bylo často obilí nebo peníz. Hospodář rozlévá dobrou pálenku nebo pivo.
V tento den se také dříve sehrávalo masopustní divadlo.
Průvod masek nakonec dorazí do hospody, kam se sešli i ostatní a tančí se a veselí se dál. Nejpozději však do půlnoci! Jakmile ponocný vytroubí půlnoc, všichni se musí poslušně rozejít domů spát. V mnoha krajích se před půlnocí dělal obřad Pochování basy. Mnohde se jí vystrojil i celý plnohodnotný smuteční průvod. Dělalo se to právě kvůli nadcházejícímu půstu, kdy se nesmělo ani tančit ani hrát. Basa s černou pentlí šla na 40dní do komory.Sem tam se tento zvyk drží do dnes.


O půlnoci totiž začínal první postní den – Popeleční středa.