• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    DIABOLUSPřátelé českých tradic
    Nejvyšší důležitostí jest českou tradici zachovati! aneb diskuse o českých tradicích, jejich formách, skutečnostech, ale i o folkloru a zvycích...
    rozbalit záhlaví
    DOKKTOR
    DOKKTOR --- ---
    DIABOLUS: proč se v tomto období tak vehementně pořádají košty všeho možného alkoholu?
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Doba postní nebo-li období 40-ti denního půstu

    Půst se drží od té doby, co moudří naši předkové vypozorovali cykly a zvyklosti přírody ruku v ruce s tělem a duší. Je tomu už hodně dlouho a sama si netroufám říci jak stará je tato tradice. Nicméně křesťanství tuto tradici bezezbytku přejalo a díky němu se dochovala až do dnešních dnů.

    Předem bych chtěla říci, že půst neznamená hladovění.

    Také spočítáme-li si v kalendáři dny od Popeleční středy do konce půstu, který končí Květnou nedělí, vyjde nám 46 dní. Je to proto, že o nedělích ač se postními nazývají, se půst nedrží. Neděle je den sváteční a nemůže být postním dnem a to je dobře. Jednak nám půst rychleji uběhne a za druhé je to tak zdravé a tělu prospěšné.
    Neznamená to, ale že se v neděli nafutrujeme k prasknutí, tak bychom tělu moc radosti neudělali.

    Půst držíme tedy 6dní a pak máme neděli volnější. Tradičně se celých 46 dní drží půst od masa, ale o nedělích se pečou koláče nebo jiné dobroty, může se mastit a také si dát třeba kávu. O neděli si můžeme udělat tučnou dobrou rybu, třeba lososa nebo makrelu.

    Pro tělo je postní období časem očisty. V tomto období příroda naprosto přirozeně tělu nastartuje očistu všech orgánů s důrazem na játra a ledviny. Když tělu nedáme možnost se vyčistit, pak je zatíženo toxiny, které nestačí odbourávat a strádá, chátrá a celý rok pociťujeme únavu. Je tedy dobré v tomto období tělu ulehčit.

    Jak to udělat?
    Jak jsem již zmínila, tradice velí nejíst v tomto období maso a nepít žádný alkohol.
    Jde o to, abychom dobře vyčistili játra. Těm nejlépe ulevíme tím, že nebudeme přijímat právě maso a alkohol a budeme dbát na to, abychom přijímali hodně vody, ideálně i teplé. Můžeme pít i čistící bylinné čaje, ale s mírou.

    Maso a masné výrobky můžeme nahradit rybami. Ryba je potravina lehce stravitelná, zdraví prospěšná, ale také je to tradiční pokrm, který symbolizuje pokoru, o půstu tolik důležitou.

    Také můžeme jíst sýry a to zejména čerstvé málo tučné (lučina, žervé, tvaroh) a vynecháme sýry tavené, neboť obsahují neuvěřitelné množství solí a tavících solí obsahujících mnoho fosforu a fosfátů. Na tyto látky se váže vápník, který je v této formě pro tělo nestravitelný, takže taveným sýrům se rozhodně vyhneme.

    Jíme hodně luštěnin, vlákniny a vynecháme bílou mouku.

    Také se snažíme vyhnout dovozové zelenině a ovoci. Prospěje nám kořenová zelenina a i další, která je dostupná v zimě v našich zeměpisných podmínkách. Vynecháme sladké, a pokud máme na něco chuť, baštíme co je našemu českému tělu nejbližší a to jsou jablíčka, rozinky, ořechy, sušené české ovoce (takže papáju nebrat) a další. K pití si můžeme dát horkou vodu s medem a kapkou citronu. Citrony a pomeranče se do našich zemí dováží až více jak 500let a tak tu poměrně zdomácněly. I přesto ale dávejme přednost jablíčkům.

    Dobré a zároveň velice zdraví prospěšné je tradiční nakládané kysané zelí. Je plné vitamínů, kupříkladu K a C, a minerálů, které naše tělo potřebuje. Ideální je doma naložené zelí. Pokud ho půjdeme koupit dáváme bedlivý pozor na etikety, na Stream.cz je docela pěkné video A Dost! – kysané zelí, které pojednává o výrobcích na českém trhu.

    Protože žijeme v době, kdy se téměř zapomnělo na splynutí s přírodou a běh ročních období, v době kdy do těla dostáváme ve velkém množství cukry, soli a jiné, ještě horší toxiny, mělibychom ještě k půstu od masa a alkoholu přidat odříkání od cukru a bílé mouky. Na 40dní se to dá vydržet a opravdu tím tělu pomůžeme.

    Neměly by se pít ve velkém ani čerstvé ovocné šťávy a džusy, které v žaludku kvasí a opět dají játrům práci.

    Já se vyhýbám i kukuřici, bramborám a rýži. Místo rýže vařím bulgur – lámanou pšenici, která je v našich zeměpisných podmínkách doma, taková česká rýže.

    Typickými tradičními postními pokrmy jsou obilné a luštěninové kaše, pučálka, pražma a polévky zejména kyselice.

    Dříve se vařívala muzika, pokrm z vařeného sušeného ovoce svařeného na kaši či omáčku. O půstu se prodávala ke kaším, nebo se s ní potíraly koláče. Mimo půst se podávala také k masu.

    Našemu tělu můžeme také poskytnout Ostropestřec - bylinku velmi vhodnou pro jarní období čistící játra. Dá se sehnat buď jako čaj nebo tinktura, která se jednou denně kape do vody. Já raději tinkturu, neboť čaj má hodně hořkou příchuť.

    Nezapomínáme ale pít dostatečné množství vody. Na 100kg váhy by se měly vypít 4 litry vody.
    Pokud jste z těch, kteří vypijí hodně zeleného čaje, pak pijte teplou vodu. Tělo si potřebuje odpočinout jednou za čas i od čaje.

    Takže maso se vyměňme za ryby a bezmasá jídla, cukr za med, bílou mouku za celozrnnou a pijme vodu a bylinky.

    Dětem můžeme také vařit očistná jídla, ale dbáme na nutriční hodnoty, které ke svému zdravému vývoji potřebují, a nesnižujeme jim porce.

    Chce-li dodržet tradici půstu i člověk nemocný, může. Dobře však zváží, čeho se vzdá, aby svému tělu neublížil.

    I zdravý člověk bude při svém postním počínání naslouchat svému tělu a pozorovat jej.


    Mnoho našich předků bralo půst opravdu vážně, a kdo byl zdráv, chtěl a byl připraven celých 40 dní pít jen vodu a jíst chléb ke kterému ráno přikusoval kysané zelí.
    Ne každý byl na takové odříkání připraven a mnozí ráno chléb se zelím snídali, ale k obědu si dali třeba polévku a kaši a večer vařené zelí s chlebem.
    Tradice snídaní s chlebem a kysaným zelím je zaznamenána v mnoha krajích a to nejen jako přísně postní jídlo.

    A jak už bylo předesláno, o nedělích se pečou koláče a vdolky i jiné dobroty, tak jak velí tradice k té které neděli.

    Ke zdravému půstu patří i očista duše. Když čistíme tělo, tak i duševní zdraví. Jedno bez druhého nejde.
    Postní období pro nás po duševní stránce znamená oproštění se od všeho nepodstatného, ztišení se, soustředění, usebrání, rozjímání i třeba modlitbu.

    Jde o to vystoupit ze všedního koloběhu života, snažit se hledat podstatné věci, nenechávat se vláčet tím co chceme, ale pozorovat co opravdu potřebujeme. Odložit vše zbytečné a přebytečné a postupně zkoumat zdali třeba nežijeme nad poměry, nebo jestli nás hmotné statky neodvádí od reality a sebe sama. Uvědomit si také jestli nemanipulujeme nebo nejsme manipulování a tak dále. Témat, nad kterými bychom měli v tento čas rozjímat je mnoho a je na každém z nás co si vybere a jak letošní půst pojme.

    Jedno je ale pro postní dny společné, ztišení se, hledání hlasu své duše, svého těla a jejich jednoty. Hledání a nalezení toho co nám prospívá i toho co prospívá ostatním.

    Půst trávíme nejen určitou újmou na jídle, ale měli bychom se vzdát i něčeho jiného. Je to dobrý způsob jak si osvědčit jestli třeba nejsme na nějaké věci závislí. Třeba o postu nebudeme hrát počítačové hry, nebo nebudeme třeba trávit celý den na internetu, ale půjdeme ven. Nebo naopak třeba nás nebaví cvičit, tak si to zkusíme pěkně o půstu a třeba zjistíme, že to nic není a že nám je dobře. Jsou to jen příklady. Jen každý z nás ví sám o sobě jaké má nedostatky, na kterých je třeba zapracovat.

    Abychom se nenechávali vytrhávat okolním světem, tak je v našem zájmu vypustit v tomto období návštěvy restaurací, hospod a zábav. Vyhnout se i hudbě, divadlu a i četbě knih. Toto všechno nás odvádí od nás samých i reality, kterou je potřeba vnímat. Nesmíme zapomínat, že půst je příprava na znovupřijetí sebe sama i víry v něco vyššího.

    Když budeme držet půst a nezměníme myšlení, z postu bude trápení, z očistného období bude „trýznění“ těla, a duše může reagovat až depresí. Naopak, pokud svou mysl nasměrujete správným směrem a neulehčíme tělu tím, co přijímáme, zjistíme, že se nemůžeme pořádně dostat sami k sobě a něco je špatně. Takže jedno bez druhého nejde.

    Chtěla bych ještě podotknout, že půst není dieta a obézním lidem pouze 40dní odříkání od jejich kil nepomůže.

    Je na každém z nás, zda-li budeme půst dodržovat, a jak přísný si jej naordinujeme.

    Třeba katolická církev zavazuje k půstu lid od 15 do 60 ti let, po 60. roku je půst dobrovolný vzhledem ke zdraví jedince.

    Jestli se do půstu pustíte, a že ho vřele doporučuji, radím vám si neděle vyhradit na tradice a zvyky, opravdu pak postní doba uplyne jako voda a nebudete se trápit s jednotvárností.


    Něco málo historie:
    O půstu se nesměly zpívat světské písně, nesmělo se tančit a muzicírovat - to se považovalo za hřích. Jak jsme si už řekli, mělo to vážný důvod. Byl to čas očisty, klidu a rozjímání stejně jako dnes.
    U zbývajících přástek ženské zpívaly postní a liturgické písně. Přástky probíhaly podobně jako dračky (draní peří). Ženské se sešly v chalupě a pospolu předly, zpívaly a vyprávěly postní příběhy. Po klekání (tj. po šesté hodině večerní) se každý ve své chalupě modlil růženec.
    V minulých dobách měla větší význam vnější symbolika, proto i černá barva oblečení se nosila v mnoha krajích i během půstu. Musel to být nápadný vizuální kontrast, když pestré kroje vystřídalo střízlivé oblečení a černé šátky. V kostele žádné květiny a často i zahalený oltářní obraz – všechno to, co je „navíc“, zmizelo z očí, aby se pohled mohl upínat jen vzhůru. A na druhé straně radostný příslib: Bude ke mně volat a já ho vyslyším.
    Pomalu končil čas zimního odpočívání a nastával čas práce a jarních příprav na orbu, setí a co bylo třeba.
    Poslední neděle půstu se nesly ve jménu příprav na jaro a důležitých oslav Velikonoc.

    Kovové lžíce se vyměňovaly za dřevěné na důkaz pokory.

    Někde byly půsty tak přísné, že se nesmělo vařit na hrncích a rendlících, které se byť dotkly živočišného tuku. Tam, kde byl půst méně přísný, se toto dodržovalo na Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílou sobotu a o sobotě před Svatodušními svátky, kdy se lidé snažili vůbec nemastit.

    Ti, co chtěli i ducha s duší oblažit, se zřekli na celý půst tělesného milování a modlili se a rozjímali.

    Aby nebylo postní období jednotvárné, tak si je naši předci uměli zpříjemnit. Na každou postní neděli se držely různé zvyky a peklo se pokaždé jiné pečivo, a tak období půstu dobře ubíhalo.



    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Černá neděle - 17. února - první neděle postní

    První neděli postní se říkalo černá, pučálka nebo také fialová, liščí či samometná (nikoliv sazometná, která je později).

    Tento den se dospělé ženy obléknou do černého smutečního šatu, čímž vyjádří úctu k tomuto dni a zároveň vědomí toho, že se očekávají Velikonoce – ukřižování Ježíše Krista, jimž předchází dlouhý půst.
    Celý tento den by se měl vést v úctě, spíše tichosti v rozjímání a usebrání. Můžeme jej také strávit v modlitbách nebo manuální prací, při které budeme dbát na to, abychom byli v klidu a v přítomnosti. Dříve většinou hospodyně v tento den pečlivě poklízely a připravovaly postní pokrm pučálku.

    Pučálka se připravuje tradičně k obědu. Pučálka je pokrm z předklíčeného (pučeného) máčeného hrachu, který se nechává máčet od Popeleční středy.
    Připravuje se solí a pepřem pražením v rostlinném oleji. Dříve se používal se nejčastěji lněný olej nebo bukvicový. My můžeme použít třeba slunečnicový, řepkový nebo jakýkoliv jiný rostlinný olej. Pučálku je také možno připravit i na sladko s medem, což chutná dětičkám.

    Tento den se také nese ve jménu postních preclíků. Ty se zadělávají z pšeničné mouky, až zkysnou, tak se vaří a pak hustě posypou solí a mákem a dopékají se v peci nebo troubě. Pečou buď v sobotu večer, nebo o neděli.
    Osvědčený recepis na preclíky zatím nemám.

    S preclíky se také pojí další název pro tuto neděli, Liščí. Říkalo se jí tak na Berounsku, Hořovicku, Křivoklátsku a Rakovnicku, kde bylo zvykem péci postní preclíky v noci na neděli, tak aby o tom děti nevěděli. Pak hospodyně ráno před svítáním vstala, dala preclíky na pentli nebo vrbový proutek. Kolik bylo dětí, tolik bylo proutků nebo pentlí. Potom šla vzbudit děti a řekla jim, že kolem běžela liška a nechala jim na zahradě něco dobrého. Děti vyskočily, běžely se pomodlit a hledat preclíky. Někde také obcházela žena převlečená za lišku a klepala na dveře. Když jí otevřeli, vběhla do světnice a začala honit děti, pak jim dala preclík. Odešla, když dostala nějaký úplatek. Tento zvyk se také prováděl na Zbirovsku a dost podobný také v Kostelci u Vorlíka. Tam však probíhal v jiné dny, v Kostelci ve středu 3. Postního týdne a na Zbirovsku až na 4. Postní neděli.

    Fialová se jí říká dle roucha, jež si obléká kněz při mši svaté.

    A proč Samometná? Jak název napovídá se v sobotu i v neděli se velmi smýčilo, takže nelenit a pracovat!
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Zde v archive ČRo 2 velmi pěkný rozhovor o půstu: http://prehravac.rozhlas.cz/audio/2827676
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    ANGELINE: jj ;), ale zítra už šmitec :)
    ANGELINE
    ANGELINE --- ---
    DIABOLUS: hurá, tak to můžu zblajznout tu šunku!
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Letos vyšel na 14. února pytlový čtvrtek, ale také se dnes slaví svatý Valentýn.

    Svatý Valentýn je svátek, který se už od Karla IV. slaví i v české kotlině. Bylo to způsobeno přinesením ostatků svatého Valentýna do České země, kdy přesně se to stalo, se ale přesně neví, nicméně datace směřuje ke Karlu IV. neboť ten, při svém putování po Evropě, přinesl do země nejvíce svatých relikvií.

    Ovšem oslavy měly místně různý ráz a zvyklosti.
    Všechny kraje ale propojovala základní myšlenka a to že žena má být ženou a muž mužem.
    To znamená, že žena by měla být v tento den dámou, chová se tak a chce se líbit svému muži, takže se pěkně oblékne, načeše a nalíčí. Muž je taktéž vymydlí a vhodně ustojí, aby na ženu dobře působil a chová se způsobně, zachází ze ženou jako s dámou a chová se, jak bychom dnes řekli, gentlemansky. Snaží se v sobě najít rytířské kvality, stejně jako žena se snaží v sobě najít ženskost, lehkost a to co k dámám patří.

    Všude se lidé v tento den způsobně a s úsměvem zdravili a byli k sobě všichni slušní. Byl to jakýsi den slušnosti a rytířskosti.
    A já bych byla pro, aby se se tento náš český způsob slavení svatého Valentýna obnovil. Jak by bylo pěkné, kdyby aspoň jeden den v roce se všichni lidé na ulicích usmívali a zdravili.

    Tam kde byl kostel zasvěcen svatému Valentýnu se pořádala pouť, které se účastnili zejména mladí a zamilovaní.
    I dnes se tato pouť pořádá a to na Vyšehradě, kde je uložen jeden z ostatků svatého Valentýna.

    Postupně se i k tomu našemu českému svátku přidalo obdarování květinou, neboť každý muž ví, že ženu nejvíce potěší květina. Ale takových dní, kdy by žena měla dostat květinu máme v roce více.
    Obdarovávání zamilovaných mezi sebou malými dárky byl pouze místní zvyk.

    Dnes se setkáváme s komerční "masáží", která s myšlenkou slušnosti a rytířskosti nemá už moc společného.
    Valentýnky, přáníčka a srdíčka se k nám dostaly z Ameriky, kde tato forma svátku vznikla na popud jednoho podnikavého továrníka, který podnikal v papírenském průmyslu na konci 19. století. Valentýnky se velice ujaly a vzniklo to, co známe dnes.

    Je na každém jak tento den pojme. Já osobně jsem zastáncem toho našeho tradičního slavení tohoto svátku :).
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Pytlový čtvrtek – pro tento rok 14. února

    Pytlový čtvrtek je druhý den Velikonočního půstu.

    Protože naši předci byli šetrní a nic nesmělo přijít nazmar, tak je tento postní den trochu zvláštní: „ To co po masopustě ještě k jídlu zbude, všechno se sní, stráví, spotřebuje - zpytluje. Ovšem každý ve své chalupě, bez muziky a zpěvu.“ Od toho vznikl i název tohoto dne.
    Tomu co nezbylo nic, držel půst i tento den.

    Takže dojíme nepostní zásoby, aby se nezkazily a hurá do půstu!
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    HARALD: já mám rozepsaný poměrně dlouhý článek o tom co půst vlastně je, jaké má poslaní a co má vyjadřovat, akorát ho ještě nemám hotový. Tohle všechno v něm je. Nicméně nejezení masa má velký tradiční význam a neznamená to hladovění.
    Maso se nejí kuli játrům a ledvinám , které se v tento čas naprosto přirozeně čistí, ale těch důvodů je mnohem více.
    Nejíst maso je základ. Protože jarní půst držím již několik let, tak nejíst 40dní maso mi neskýtá problémy, a protože již to pro mě není předmětem odpírání, tak si každý rok volím si odpustit to, co mi dělá největší problém.

    Letos to třeba bude veškeré sladké a mastné, protože mojí největší závislostí je jídlo a naopak problém do sebe dostat dost tekutin, proto mím úkolem bude zároveň vypít 4l vody denně.
    Někdo jiný si třeba odepře třeba kouření, jiný kávu, nebo cokoliv co ho někam povznese nebo něco naučí.

    Půst ale hlavně není jen o fyzičnu, což Ti nemusím vykládat. Ale hlavně o uvnitřňování, rozímání a hledání přítomnosti a k tomu nám opět pomůže střídmost v jídle.
    ANGELINE
    ANGELINE --- ---
    HARALD: no tak já mám pocit, že když se postíš s cílem se postít, tak to těžko může mít vyprázdněnou podobu. Jestli někdo tradičně prostě nejí 40 dní maso, to mi přijde divné...
    HARALD
    HARALD --- ---
    DIABOLUS: Nechci, aby to, co napíšu, znělo jako nesouhlas s tím, co píšeš. Moc se mi líbí, jak se rozepisuješ o tradicích a nejezení masa je skutečně tradiční přístup k půstu. Ale z církevního pohledu by to mělo být hlavně obdobím přípravy na Velikonoce, odepření si něčeho, nebo prostě dělání něčeho, co člověku umožní se přiblížit Bohu. A "tradiční" nejezení masa mívá často už vyprazdněnou podobu, lidé si neuvědomují proč se postí. Z tohoto pohledu je mnohem cenější, když si člověk zvolí formu půstu, která vyhovuje jemu, než když automaticky hladoví. (A nic proti nejezení masa tam, kde člověk cítí, že to je pro něj vhodná podoba půstu.)
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    teď na radiu ČR 2 běží rozhovor duchovního s p. Caithamlovou o půstu. Nalaďte si, je to zajímavé.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---

    Prvním dnem půstu je Popeleční středa.

    Popeleční středa je posuvná. Kdy bude v ten který rok určují Velikonoce. Ostatně od Popeleční středy, potažmo Velikonoc se odvíjí i čas konce masopustu.
    Popeleční vypočítává 40 dní a 6 svátečních neděl od Velikonoc. Velikonoce jsou závislé na prvním jarním úplňku, který je po prvním jarním dnu 21. března.

    Letos je to 13. únor, který připadl na Popeleční středu, zahajuje dlouhý 40ti dení jarní půst a nás čeká v tento den několik důležitých úkonů, abychom se dobře tento rok pomněli.

    V mnoha krajích byl tento den půstem velkým nebo přísným, kdy se nejedlo prakticky vůbec. Jinde se dodržoval a dodržuje přísný půst od masa a tzv. půst újmy, což znamená, že se můžeme najíst do syta jen jednou za den.
    Dnes je pro nás důležité že se v tento den nejí maso a masné výrobky, pije se jen voda a něco málo bylinek. Měli bychom si udělat takový hodně odlechčený den s luštěninami, či bulgurem a rybou. Vhodné je také kyselé zelí s chlebem po vzoru našich předků.

    Je to den také den popelce.
    Spalují se svěcené větvičky jívy, kočičky nebo chcete-li ratolesti, z předešlých Velikonoc. Dříve je pálil farář a potom všem věřícím dělal na čele křížek popelem, to je tzv. popelec, se slovy: "Pamatuj, člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš!" a dělá se to tak stále i dnes. Ještě mnoho farností tuto tradici dodržuje a lidé o popeční středě nosí do kostela spálit ratolesti, které je ochraňovali celý rok. Když se nám nechce do kostela a vhodit kočičky do svěceného ohně, můžeme tento rituál udělat sami, ale pamatujte na obrovskou úctu, pokoru a poděkování.
    Popelem vše končí, aby nové z něho mohlo povstat. Půst je od toho aby, se lidé při rozjímání zamysleli, čím mohou být lepší Bohu, bližním a sami sobě, aby na sobě mohli zapracovat.

    Na popeleční středu by se nemělo prát prádlo. Říká se, že prádlo bude pak celý rok špinavé.

    Ten kdo tento den bude péci chléb, tomu tento den při pečení pomáhá sám Pán Bůh se všemi svatými.

    Ten kdo se tento den napije svěcené vody, bude celý rok ochráněn před komáry.

    Zvykem na Ledečsku bylo Hledání Masopustu. Jeden člověk se směšně oblékl a s rozsvícenou lucernou chodil po staveních a hledal Masopust. Ze stavení odešel, až když dostal nějaký zbytek z Masopustu.
    Na Přeloučsku to bylo tzv. Praní zástěr. To ženské vzaly ráno kbelík s mýdlovou vodou, chodily po vsi a hledaly muže, kteří ještě dospávali po masopustu a obličej jim mazaly mýdlem. Ti co se nechtěli dát namazat, museli se vykoupit mincí.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    LURA: já myslím, že jsem tu už v jednom článku psala že tam kde chtějí dodržet tradici a nemají volno, tak to dělají o víkendu předem, je to hektičtější, ale zase je to v rámci tradic a sil, které ten den vládnou.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    jinak kobližky mi chladnou, vyšlo jich 21 a krásných :) a jsou vítečné :)
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    LURA: no když mají organizátoři mozek, tak to udělají víkend zpětně a né dopředu, když už je půst. Bohužel jsem se setkala i loni v březnu s veřejnou zabíjačkou na jednom nejmenovaném hradě. Já takové akce ignoruji a pokud je to u nás a mám možnost s tím něco udělat, tak se snažím ostatní přesvedčit aby to bylo o víkend dřív. Ale je to těžké. Proto se musí o tradicích mluvit víc, aby si to lidé spojovali..
    LURA
    LURA --- ---
    HARALD: Asi tak, no :-(
    A je pak těžké vysvětlovat dětem, proč je něco nějak a vlastně je to úplně jinak, protože se z toho vytratil ten původní význam.
    HARALD
    HARALD --- ---
    LURA: Co na to říci? Vytrácí se smysl a zůstává maškarní bez obsahu.
    LURA
    LURA --- ---
    DIABOLUS: Jenže data jsou jedna věc a realita druhá. Aspoň u nás to nikdy není podle toho kalendáře, takže "masopustní" veselí se všemi bál, karnevaly a žranicemi vesele pokračuje kolikrát až do konce března. A třeba u nás v hospodě bude letos masopustní hostina až příští neděli...
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---

    Nu a protože máte to masopustní úterý, ke kterému neodmyslitelně patří koblihy, tak vám sem napíši loni vyzkoušený recepis na domácí kobližky.


    Domácí koblihy jednoduché

    30g másla
    30g cukru nebo 20g fruktozy
    3 žloudky
    asi 1/3 mléka
    30g droždí
    500g hladké nebo polohrubé mouky - můžeme použít i celozrnou - kdo není zvyklí doporučuji dát 1/2 na 1/2 s bílou moukou
    špetka soli
    citrónová kůra
    2 lžičky rumu (můžeme dát i více)

    Na náplň asi 200g zavařeniny
    Na smažení je v recepisu 1 a 1/2 kostky pokrmového tuku. Já smažím na bukvicovém nebo řepkovém oleji.

    Tuk s cukrem utřeme do pěny a postupně přidáváme žloudky. Mezi tím si necháme zkynout kvásek z části vlahého mléka, droždím, trošky cukru a mouky na teplém místě.
    Kvásek přidáme ke žloudkové pěně a střídavě přidáváme mouku a zbylé vlahé mléko. Dále přidáme sůl, nastrouhonou citrönopvou kůru a rum.
    Dobře zpracujeme vláčné těsto, zakryjeme je čistou utěrkou a dáme kynout na telplé místo asi na 1/2 až 3/4 hodiny.
    Vykynuté těsto dáme na vál a lehce je válečkem vyválíme na asi 2 cm vysokou placku. Z té vykrajujeme hrníčkem nebo skleničkou (můžeme použít i větší kulatou formičku) kolečka.
    Na polovinu koleček poklademe lžičkou zavařeninu. Dbáme, aby byla zavařenina jen uprostřed kolečka, jinak se nám nebude chtít slepit. Poklademe kolečky bez zavařeniny a dobře prsty spojíme. Znovu vykrojíme a pokládáme na pomoučněnou utěrku vrchní stranou dolů. Kobližky pak přikryjeme nahřátou utěrkou a necháme asi 1/2 hodiny kynout. Mezi tím je otočíme.
    Koblihy klademe do nahřátého tuku a smažíme po obou stranách do zlatova.
    Z tohoto množství je asi 20-25 koblih.

    Šťastné počínání a dobrou chuť :)
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---

    Masopustní úterý je tento rok 12. února, tedy dnes.

    Masopustní úterý je asi nejznámější den z celého Fašanku. To je právě den, kdy do ulic nebo po staveních vyjdou maškary s muzikanty a také den kdy se tradičně smaží masopustní koblihy. Dříve to byl den sváteční.

    Nejdůležitějším pokrmem na masopustní úterý jsou koblihy, které každá hospodyně připravuje po svém a vyjadřuje tím svůj um a úctu k tomuto dni.

    Podoba tohoto posledního masopustního dne se kraj od kraje liší, zejména podobou a skladbou masek. V některých krajích je ústřední postavou medvědář s medvědem, jinde pak šašek s bičem, který odhzání všechny, kteří nejsou v maskách. Maškary s muzikanty se zastaví u každého stavení, kde jsou pohoštěni a podle toho jak je hospodyně štědrá zahrají i několik písní a předvedou i nějakou scénku.
    Průvod maškar není nijak pevně dán a ani v minulosti neměl pevné stanovy. Co kdo vymyslel, to se dělo. Hospodyně jako výslužku dávají čerstvě nasmažené koblihy, uzené, dříve to bylo často obilí nebo peníz. Hospodář rozlévá dobrou pálenku nebo pivo.
    V tento den se také dříve sehrávalo masopustní divadlo.
    Průvod masek nakonec dorazí do hospody, kam se sešli i ostatní a tančí se a veselí se dál. Nejpozději však do půlnoci! Jakmile ponocný vytroubí půlnoc, všichni se musí poslušně rozejít domů spát. V mnoha krajích se před půlnocí dělal obřad Pochování basy. Mnohde se jí vystrojil i celý plnohodnotný smuteční průvod. Dělalo se to právě kvůli nadcházejícímu půstu, kdy se nesmělo ani tančit ani hrát. Basa s černou pentlí šla na 40dní do komory.Sem tam se tento zvyk drží do dnes.


    O půlnoci totiž začínal první postní den – Popeleční středa.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam