• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    DIABOLUSPřátelé českých tradic
    SWT
    SWT --- ---
    LURA: Ok, už jen asi jedno upřesnění - je to tak, že když někdo řekne, že věřit mu přijde směšný (popř. že věří, že bůh/bozi není/nejsou), ale ať si lidi do toho kostela/mešity/pagody choděj když je to baví tak není anti-, ale když říká, že by se "to" mělo zakázat a chrámy vypálit tak to je anti- ?
    A protestanti jsou antikatolíci nebo nej? Nic o tom nevím, jen mám matnej pocit že se zrovna tyhle dva kluby na severu Irska nějak aktivně pobíjej ... takže jsou protestanti antikatolíci a katolíci antiprotestanti?
    LURA
    LURA --- ---
    SWT: Tak zřejmě to bude myšleno jak psala PASTEL, ale antikatolíci jsou kdokoliv - věřící i nevěřící, kteří jsou proti katolíkům, resp. s nimi v rozporu, ne? Ve stejném smyslu, jako jsou třeba fašisti a antifašisti...
    SWT
    SWT --- ---
    OK, znal jsem jen ateismus a agnosticismus. Beru teda, že antiteista je aktivní odpůrce víry.
    Teď už jen co jsou ti antikatolíci :)
    PASTEL
    PASTEL --- ---
    SWT: německá wikipedie a google překladač, (samotnou mě to začalo zajímat, protože jaký je přesně rozdíl, jsem taky netušila)
    Anti-teismus ("silný ateismus") je filozofický postoj, který vstoupí aktivně proti jakékoli formě theism, které výslovně popírat existenci bohů. Naproti tomu máme na mysli (slabá) ateismus nedostatek víry v bohy. Když slabý ateismus nejsou žádné předpoklady o existenci či neexistenci Boha, a dokonce ani o základních předpokladů dokazatelnosti existence nebo nonexistence bohů.
    Teismus je založen na existenci jednoho nebo více božských bytostí, Antitheismus das. Popírá, že on je proti teistické pohledem na svět, ne proti jejich příznivců.
    SWT
    SWT --- ---
    LURA: A antikatolík je kdo? Omlouvám se, že se ptám, ale v otázkách dotýkajících se libovolné víry v cokoliv jsem žalostně nevzdělán ...
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    LURA: na Velký pátek v 17:00 v kostelíku sv. Jana Křtitele Na prádle na Kampě se bude konat čtení pašijí - Československá církev husitská.
    LURA
    LURA --- ---
    ANGELINE: Pašije se čtou i u evangelíků. My konkrétně je měli zdramatizované, i když jsme nehráli klasické divadlo, ale četli jsme to ve víc lidech a bylo to udělané jako přímé řeči.
    LURA
    LURA --- ---
    SWT: Já to pochopila ve smyslu jako antikatolíky ...
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    ANGELINE: děkuji za příspěvek, něco jsem věděla něco ještě ne :)
    SWT
    SWT --- ---
    OT: Co znamená to "anti" v první větě? Pojem ateismus znám, anti znám víceméně pouze jako předponu, tady mi ale není jasný co jsi tím myslela. Předem moc dík za vysvětlení.
    ANGELINE
    ANGELINE --- ---
    Jen k Velikonocům od katolíků, patří to do těch tradic a je to snad i zajímavé, omluva anti a ateistům:

    Velikonoční svátky jsou vrcholem celého církevního roku, proto jsme pro vás připravili krátká vysvětlení významu jednotlivých dnů Svatého týdne, počínaje Květnou nedělí a konče Velikonoční nedělí neboli Nedělí zmrtvýchvstání.

    Květná neděle

    Květná neděle je poslední postní nedělí, po níž začíná "Svatý týden". Označení "květná" připomíná Ježíšův slavný vjezd do Jeruzaléma před židovskými velikonočními svátky - paschou, kdy ho zástupy nadšeně vítaly a mávaly ratolestmi. Při bohoslužbách této neděle se poprvé čtou "pašije" (od slova passio = části evangelia, které popisují zatčení, odsouzení a umučení Ježíše Krista). Dodnes je častým zvykem pašije zpívat či dramatizovat.

    Svatý týden

    Poslední dny postní doby mají název "Svatý týden". Jsou obecně věnovány památce Ježíšova utrpení - to je však jen jeden pól velikonočního tajemství. Celistvé poselství Velikonoc je obsaženo v tom, že Kristovo utrpení má svůj cíl v Ježíšově zmrtvýchvstání a ve vykoupení člověka.

    Velikonoční třídení (triduum)

    Vrcholem a středem liturgie křesťanů je slavnost tří velikonočních dnů utrpení, smrti a zmrtvýchvstání Páně. Toto třídení začíná večerní mší (po západu slunce) na Zelený čtvrtek a končí modlitbou večerních chval o Velikonoční neděli. Slavnost Velikonoc je tak tvořena Zeleným čtvrtkem, Velkým pátkem, Bílou sobotou a Nedělí zmrtvýchvstání. (Podle židovského počítání začínal nový den po západu slunce, proto jsou tyto dny skutečně tři.)

    Zelený čtvrtek

    Zelený čtrtek je dnem připomínky poslední večeře, kterou slavil Ježíš s apoštoly a při níž ustanovil svátost kněžství a Eucharistie (tedy svátost Ježíšova Těla a Krve). V biskupských kostelech (katedrálách) se koná dopoledne bohoslužba za účasti biskupa a všech kněží, kteří mohou přijít. Této mši se také říká Missa Chrismatis, protože se při ní světí posvátné oleje - oleum infirmorum (olej nemocných), oleum chrismatis (křižmo) a oleum catechumenorum (olej katechumenů). Dále se při této bohoslužbě obnovují kněžské a jáhenské sliby.

    Večer se pak slaví mše svatá se symbolickým mytím nohou učedníkům, rovněž jako vpomínka poslední večeře, při které Ježíš umyl svým učedníkům nohy. Umývání nohou bylo úkolem otroků vůči hospodářům domu a Ježíš dal tímto gestem najevo, že nechce vládnout, ale sloužit a že jeho láska k lidem nemá hranic a vede až k vydanosti ve smrti kříže. Tato mše je rovněž vzpomínkou na Ježíšovu modlitbu v Getsemanské zahradě, podává se přijímání pod způsobou chleba a vína (Těla a Krve Krista), utichají zvony a ostatní hudební nástroje. Podle Ježíšova příkladu může během bohoslužby Zeleného čtvrtku biskup či kněz umýt nohy několika věřícím (tradičně dvanácti).

    Velký pátek

    Velký pátek je dnem přísného půstu a připomínky Ježíšovy křížové cesty a ukřižování. V tento den se od pradávna neslaví mše, jen liturgická památka, která se skládá ze tří částí: bohoslužby slova, uctívání kříže a přijímání.
    Těžištěm bohoslužby slova jsou pašije podle evangelisty Jana. Poukazují na Ježíše - beránka a ztotožňují jeho oběť na kříži s velikonoční obětí na odpuštění hříchů a vítězstvím nad smrtí. Kříž je zde zobrazen jako vítězné znamení vykoupení. Ježíšovo "dokonáno jest" na kříži je jeho triumfem. Nápis na Ježíšově kříži (INRI - Ježíš Nazaretský, král židovský) napsaný hebrejsky, řecky a latinsky - v tehdejších jazycích, poukazuje na fakt, že Ježíš přináší spásu lidem všech národů. Jedním z projevů účasti na Kristově utrpení za naše hříchy je velkopáteční půst.

    Bílá sobota

    Bílá sobota je připomínkou Ježíšova přebývání v hrobě a jeho sestoupení do podsvětí. Je to den modliteb, rozjímání a postu. Na Bílou sobotu církev neslaví mši.

    Velikonoční noc
    Velikonoční noc zvěstuje smrt a vzkříšení v jediném celku. Vyjadřuje velikonoční vítězství nad smrtí a "přechod" (pesach) z područí utrpení a smrti do života svobody a plnosti. Slavnost Veliké noci je odedávna nocí bdění, v níž křesťané očekávají zmrtvýchvstání Páně a slaví je. Velikonoční vigilie (bohoslužba v předvečer svátku) byla od prvních křesťanských dob noční slavností a končila teprve společným stolováním za rozbřesku nového dne.

    Oslava Velikonoční noci má tuto strukturu:
    * oslava velikonočního světla (velikonoční oheň, velikonoční svíce - "paškál")
    * bohoslužba slova
    * křestní obřady (svěcení vody, obnova křestních slibů, křest)
    * bohoslužba oběti - eucharistie

    Neděle zmrtvýchvstání
    Mše této neděle má být co nejslavnostnější. Paškál (velikonoční svíce) - symbol Ježíše Krista, který přemohl hřích a smrt, má být viditelně umístěn v presbytáři (kněžišti).
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    DOKKTOR: já vím, to je jediná věc kterou jsem zapomněla přepsat. Moc se omlouvám.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Zelený čtvrtek – 28. března

    Jméno dostal Zelený čtvrtek zřejmě dle stravy, která se tento den má jíst. Drží se přísný půst a mohou se jíst jen zelené věci. Kupříkladu špenát, kopřivy, zelený hrách, pučálka, zelí, různé saláty a listy, také se na tento den dělal salát s chudobkami. Měli by se jíst věci očistné, a protože se drží přísný půst, nepije se alkohol. Takže zelené pivo se poněkud s tradicí neslučuje.
    Dříve bylo zvykem jíst jen jedno zelené syté jídlo za den.

    Další výklad říká, že název pochází z germánského bohoslužebného názvosloví Greinen-Weinen, což znamená plakati a od toho nějak vznikl název Gründonnerstag čili Zelený čtvrtek.

    Zelenou barvu najdeme i v liturgii, na tento den si kněží oblékají zelené roucho. Zřejmě pro připomenutí Getsemanské zahrady a také protože zelený čtvrtek je dnem odpuštění a v tento den církev a i dříve v dobách pohanských společenství předků přijímá zpět hříšníky. Říká se, že se uschlé větve zase zazelenají.

    Na Zelený čtvrtek si připomínáme poslední večeři Páně, tedy poslední večeři Ježíše Krista s Apoštoly. Byla to chvíle, kdy Kristus ustanovil tajemství eucharistie, tradici svatého přijímaní a myl apoštolům nohy. Poté odešel Ježíš Kristus do Getsemanské zahrady na modlitby, tam byl zajat vojáky a odveden. Jidáš jej za 30 stříbrných zradil, „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“ – vytkl Ježíš Jidáši jeho čin v zahradě Getsemanské, když právě polibkem ukázal příchozím vojákům, který z mužů je Ježíš. Ježíše tak vojáci odvedli a zoufalý Jidáš se ještě té noci oběsil.
    Proto se lidé na Zelený čtvrtek chodívají modlit do zahrady a líbají zem na památku Ježíše Krista klečícího a modlícího se v zahradě a na důkaz úcty k matce zemi a k Bohu.

    Konají se pandělinky - ranní pobožnosti podobné rorátům před Vánoci. Začínají se už před čtvrtou ráno, jinde až po čtvrté odpoledne.
    Tento den je také dnem, kdy lidé mají jít ke svaté zpovědi, aby večer při slavnostní bohoslužbě mohli jít ke svatému přijímání.

    Odpoledne by se nemělo pracovat, za to se mají péct Jidáše. Jedná se o obřadní kynuté pečivo, které by mělo mít podobu provazu. V různých krajích se tvarem liší, ale symboliku mají všichni stejnou.
    Ty se pak mažou medem a jí se až na Velký pátek.

    Na zelený čtvrtek večer utichnou všechny zvony, říká se, že zvony odlétají do Říma. Aby se vědělo kolik je hodin, tak ráno, poledne a klekání se ohlašovalo řehtačkami, klapačkami a na Moravě měli i klapací trakaře. To hodně bavilo děti. Zpět přiletí až na Bílou sobotu.
    Mezi lidmi se říkalo, že při znění posledních zvonů by měl člověk v kapse zachrastit penězi, aby se ho držely.

    Každopádně je to den odpuštění a přijetí.

    Je to také den oslavy života, člověka, jídla a síly.

    Na zelený čtvrtek by každý měl večer popít pohár červeného vína. Připíjí se na dobré vztahy a pospolitost. Pohár červeného vína je jednak připomínkou poslední večeře Páně a je to zároveň symbol života. Tento pohár by měly popít i těhotné ženy. Měl by to být pro všechny případy pohár jeden, aby se zachovala úcta k tomuto počinu a také k půstu a Svatému týdnu.
    Může to být i pohár medoviny. Ten oslavoval jaro, život a včely jako nositelky medu, dříve prakticky jediného sladidla, které lidé měli.

    A něco lidové moudrosti:

    Na tento den se hospodářům doporučuje zasít len a hrách, protože co na Zelený čtvrtek zasadíme, to dobře prospívá.

    Také se na zelený čtvrtek má vykropit svěcenou vodou dům, aby se ochránil před zlými silami a čarodějnicemi. Svěcená voda musí být přinesena v novém nepoužívaném hrnečku.

    V tento den je Sedmikráska zvláštní něžné kvítečko, které podle starých pověr prý přivolává lásku. Může přivolávat i ztraceného milence, ale když je prý sedmikrásek příliš, pak přinášejí utrpení a bolest, protože prý oznamují, že budou umírat děti. Podle starého přísloví našic babiček: „jak je teho moc, to mřu děcka“ .

    V tento den se také mělo před východem slunce zatřást se stromy, aby se urodilo větší množství ovoce.

    Tento den se také nemělo nic půjčovat.


    Hospodyně vstávaly časně ještě před východem slunce, aby zametli dům, smetí pak museli odnést na křižovatku cest nebo za humna, aby se v domě nedržely blechy a jiná havěť. Někde se tlouklo paličkou o hmoždíř, aby se vyhnaly myši.

    Kdo snědl před východem slunce chléb namazaný medem, ten byl celý rok uchráněn před uštknutím hada a popícháním od včel.
    V Orlických horách se házel krajíc namazaný medem do studny, aby studna byla celý rok zdravá a měla hodně vody.
    Těch zvyků bylo opravdu hodně a myslím, že jsem jich ještě hodně nenapsala.

    V poledne a večer se na určitém místě ve vsi shromažďovaly děti, hoši i děvčata. V čele zástupu šel chlapec, který měl řehtačku a představoval Jidáše. V jiných krajích večer děti vybíhaly z kostela a ten kdo vyběhl jako první byl Jidáš, jinde to byl zrzavý chlapec. Běžely nebo procházely vesnicí a
    odříkávali:

    My Jidáše honíme
    a dřevem mu zvoníme.
    Kdo ho viděl, ať nám poví
    o nevěrným Jidášovi.
    Ó Jidáši nevěrný, cos to učinil,
    že jsi Pána Krista židům prozradil?
    Za to musíš v pekle hořit,
    s čertem, ďáblem se tam mořit.
    Až Jidáše chytíme,
    do ohně ho hodíme.

    Když skončili, zvolali: "Cruciferum ďáblum" na znamení, že se již Jidáš smaží v pekle.


    Pečte jidáše a oslavujte život :).
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Škaredá středa – 27. března

    Je to první nábožensky významný den Svatého týdne, proto se ve většině publikací a spisů objevuje ve svatém týdnu až škaredá středa, i když předchozí dny jsou neméně důležité.

    Také se jí říkalo Sazometná, Černá, Smetná.

    Škaredá proto, že to byl den, kdy Jidáš na Ježíše Krista žaloval, škaredil.

    Sazometná protože se tento den vymetají komíny, s čímž souvisí i název černá a smetná.
    Kdo tento den dobře vyčistí komín a dobře vysmýčí, vyžene tím i zlé duchy z domu.

    V tento den si prožijeme, že život má pestrost. Že do něj patří vše, zrada i přátelství. Že vše je jen náš úhel pohledu, jak věci přijímáme, jak se k tomu stavíme. Budeme naslouchat a pozorovat.

    A ještě něco zvyků:

    V některých krajích si lidé přinesli do kostela polínko dřeva. Před kostelem je pak opálili na hranici Jidáše. Doma z něho pak nadělali louček. Nezjistila jsem co je „louček“. Vím, že se tento název používá ve včelařství a je to součást úlu. Asi by to měl být křížek. A louček se pak o Velké neděli zapichoval společně se svěcenými kočičkami z květné neděle do rohů polí, aby byla dobrá úroda. Velikost ratolestí a křížků měla svá pravidla, a kdyby někdo chtěl, můžu sem dát text, ze kterého jsem tuto informaci čerpala.
    Pilné hospodyně v tento den stloukaly máslo a pak jej přepuštěné přinesly do kostela na svícení.

    Kdo se bude na tento den mračit a škaredit, bude se mračit každou další středu v roce.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Šedivé úterý – 26. března

    Na tento den pokračovaly úklidové práce. Ráno se chodí na mši.

    Hospodyňky tento vymetou odevšad pavučiny.

    Tomuto dni vládne krásná melancholická nálada. Všechno jakoby zešedne.

    Ráno poděkujeme za to, že věci jsou tak jak jsou a že je takové přijímáme.

    Děkujeme za Smrt.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Modré pondělí – letos 25.března

    Na Modré pondělí dětem a studentům začínaly vakace, což byly vlastně jarní prázdniny. Bylo to praktické, neboť je každá ruka v tomto týdnu potřeba. Ráno se chodí na mši.

    V některých krajích se mu prý říkalo i žluté, ale nenašla jsem ve kterých.

    Tento den by se měl nést ve velké úctě. Měli bychom dbáti klidu a mlčenlivosti.
    Na modré pondělí ráno vzdáme úctu nebi a počasí. Uctíme čtyři živly.

    Děkujeme za Život.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatý týden

    Svatý týden nebo také Pašijový či Velký nastává pondělkem po květné neděli. Je součástí Velikonoc.
    Můj drahý muž mu říká barvený.
    Velikonoce začínají na Modré pondělí a končí v poledne na Velikonoční pondělí, zvané také červené.

    O květné neděli se začíná oslava Svatého týdne průvodem, který symbolicky připomíná následování Ježíše Krista na jeho cestě utrpení a lidé se tak účastní jeho kříže, aby dostali podíl na Jeho vzkříšení a Jeho životě.

    Svatý týden se slaví na památku Kristova utrpení, jeho těžké cesty ke smrti. Slovo pašije pochází ze slova passus což v latině znamená utrpení.
    Pašijový se mu říká také proto, že na Květnou neděli přijel Ježíš Kristus se svými učedníky do Jeruzaléma, kde spolu se židovským národem slavili Paschu, hebrejsky Pesach – nejdůležitější židovský svátek. Tento svátek má ovšem daleko starší tradici. Dočetla jsem se, že pochází z pradávných dob od nomádských kmenů, kteří při příchodu jara obětovali mladého beránka. Byl to krvavý rituál, při němž se krev používala na ochranu proti zlým duchům. Krví se natíraly k tomuto účelu tyče stanů, v nichž nomádi žili. Maso pak společně upekli na otevřeném ohni a snědli je. Další zprávy o beránčí krvi souvisí s odchodem Izraelitů z Egypta. Anděl pobil všechny prvorozené syny Egypťanů, vyhnul se pouze domům Hebrejců, kteří měli dveře označené krví beránka.

    Před Velikonocemi se konávají ranní pobožnosti, kterým se říká pandělinky. Dle kraje se konají v různou dobu. Tam kde již je jaro v plném rozpuku, se konají už ve čtyři ráno, aby lidé mohli pracovat na polnostech a nic nezanedbali. Kupříkladu v Pošumaví touto dobou leží ještě sníh a tak se tyto pobožnosti konají až na čtvrtou hodinu odpolední. Ráz veškerých náboženských obřadů je v tomto týdnu spíše truchlivý.

    Každopádně Velikonoce nejsou jen v duchu utrpení a zmrtvýchvstání, ale také se týkají ženství, plodnosti a života.
    Velikonoce nám připomínají ženský cyklus, který trvá sedm a půl dne, stejně jako Velikonoce. Každý den si projdeme jinou náladou, každý den uctíme něco jiného. Můžeme se v tento čas přiblížit svému nitru a to nejen ženy, ale i muži.

    Je to poslední týden čtyřicetidenního půstu.

    Je to týden, který je vyhrazen velkému úklidu. Bílí se, pucují se okna, drhnou se podlahy, všude se zametá, natírá, velebí. Uklízí se zahrádky, sází se, seká, hrabe. Připravují se nové šaty.

    V tomto týdnu se nosí bílá barva, na důkaz světla, křtu a nového života.

    O celých velikonocích nevyvolávejme žádné konflikty a hádky. Nesváry z nich pak trvají celé roky.

    Každý den tohoto týdne má svůj název, své tradice a obyčeje. Tak a teď postupně jednotlivé dny:
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Ještě něco k postnímu období - (slíbený článek)

    Dost často lidé zaměňují čtyřicetidenní půst za hladovku.
    Jak jsme si již řekli postní období je období očisty těla a mysli. Dobře vybíráme stravu, abychom tělu ulehčili v čištění, a vyvarujeme se masa a alkoholu. Tak kde se vzala ta hladovka?

    V tomto období se dá držet i naprosto přísný půst, který nezahrnuje nic jiného než vodu. Nutno podotknout, že půst o vodě si nemůže dovolit jen tak někdo. Musíme mít na takový režim velice dlouhou přípravu a duchovní naladění. Jen lidé na určité duchovní úrovni si mohou tento půst dovolit, aniž by ublížili svému tělu i mysli.
    Postu o vodě musíme přizpůsobit veškerý svůj denní režim. Veškerý svůj čas naprosto striktně dělíme na pracovní a volný a věnujeme se soustředění, usebrání a rozjímání.
    Běžně se tyto přísné posty újmy držely a drží v klášterech, kde řeholníci, řeholnice a duchovenstvo mají jiný režim, jsou na modlitbách, ladí se na sebe a nevykonávají fyzicky náročné práce.
    Naši předci, kteří nebyli v zimě a na počátku jara tolik fyzicky aktivní a chtěli se přiblížiti co nevíce sobě samým a Bohu, a chtěli držet přísný půst, byli o chlebu a o vodě, nebo jedli chléb a kysané zelí.

    Pokud by si to někdo chtěl zkusit, zdůrazňuji, že musí naprosto přesně vnitřně vědět, že je na takový režim připraven, že mu neublíží a že má jasnou mysl. Období postu je přesně dané nejen pro nic za nic a délka přísného postu nesmí toto období přesáhnout.

    Nás „smrtelníků“ se toto netýká a tak budeme pilně hledět na to, co jíme a co pijeme až do konce půstu.
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    6. Neděle postní – Květná 24. března 2013

    Poslední postní nedělí je neděle Květná, v Čechách se jí také říkalo Květnice, na Moravě Květnica, v Jižních Čechách to byla neděle Beránková a na Horácku Palmová.
    Tato neděle se nese v duchu uctění úrody a země. Její název se ale také týká květů a kvetení. Kočičky jsou květy prvního stromu, který dává hlavní obživu včelám po dlouhé zimě. Proto jich netrháme více než je třeba. Včelky by zemřely hlady.

    U nás se v tento den světí kočičky – kocánky, bahníře, barušky – větvičky jívy. Svěcení ratolestí je mnohem starší zvyk než je křesťanství. To jej však převzalo a díky tomu se tato krásná pradávná česká tradice uchovala. Církev vnímá svěcení ratolestí jako připomínku Kristova vstoupení do Jeruzaléma, kdy jej lidé vítali palmovými listy a doslova mu jimi stlali cestu, kterou přijížděl na oslu. Žádnému faráři tedy nevadí, že si svěcené kočičky lidé nosí domů a dávají je v kříž za svatý obrázek či krucifix, aby je kouzelnou mocí ochraňovaly. Pro doplnění na popisu příjezdu Ježíše Krista na oslu do Jeruzaléma se shodují všechna čtyři evangelia.

    Celá květná neděle se nese ve slavnostním duchu, lidé se pěkně ustrojí, ráno s poděkováním a úctou uříznou dvě větvičky, a jdou na mši, kde jim farář kočičky posvětí. Někde je zvykem, že větvičky vykvetlé jívy obstará farář, vysvětí je, a pak si je každá rodina odnese z kostela domů.
    Posvěcené kočičky se pak s úctou zapíchnou křížem v hlavní světnici za svatý obrázek nebo za kříž, kde chrání domov i úrodu. Hospodáři také zapíchli dvě větvičky křížem do pole s poděkováním za dobrou úrodu.
    Tam kde kočičky ještě nevykvetly, se sbírají dříve a dávají do tepla, třeba na horách. Tam kde jaro přijde dříve, se kočičky též s úctou trhají dříve a dávají se naopak do chladné špajzky.

    Takže se pěkně oblékněme do nového svršku, jděme na procházku, s úctou láskou a poděkováním utrhněme si dvě větvičky kočiček a zapíchněme si je doma za svatý obrázek. Uctěme zemi a úrodu.

    Prosím vás za přírodu netrhejte kočičky ve větším množství než je třeba, což jsou dvě větvičky na rodinu. Jednak se díky neurvalcům decimují jívy a také se tím velmi znesnadňuje život včelkám, které trpí hlady a hynou. Z tohoto důvodu je to také v České republice zakázáno a pokutováno, čehož bohužel mnozí obyvatelé naší krásné země nedbají. Mnoho lidí si již kvůli tradici pěstuje jívu na zahradě.
    Pokud si chcete svůj příbytek vyzdobit kočičkami, jděte do květinářství, kde berou kočičky ze sadeb a ne z volné přírody.


    A ještě něco lidového moudra:

    Na květnou neděli se nesmí nic péct, aby se nezapekly květy na stromech a bylinách a nebylo by ovoce a úroda.

    Na květnou neděli by se člověk měl hezky ustrojit do nových šatů, aby celý rok kvetl.

    Také se tento den tradičně vymetala obydlí zelenými ratolestmi, aby se vymetla veškerá neřest, nemravnost a zhýralost.

    Na Strakonicku se dával posvěcený jasanový prut do sklepa, aby se v něm nedržela jedovatina.

    Také se k tomuto dni vztahoval jeden kouzelný příběh: Kdo o Květné neděli uřízne čarovný vrbový proutek, bude jej moci použít, pokud najde zlaté vejce. To nosí černá slepice s bílou chocholkou, avšak zanáší je. Kdo jej najde, ať jej zahrabe do slámy a před půlnocí jde na křižovatku lesní a polní cesty a zde je položí. Vrbovým proutkem ať zamává k jihu, severu a východu a objeví se duch a vyplní člověku každé přání.

    Svěceným kočičkám se také přisuzovala zázračná moc k léčení různých nemocí. Říkalo se, že ten kdo spolkne 1-3 kočičky v celku, nebude trpět celý rok bolestmi v krku. Nebo ten kdo si přetře oči kočičkami a řekne: „Kočičky, kočičky aby neboleli vočičky“ nebudou ho bolet oči po dlouhý čas.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam