LURA: Ok, už jen asi jedno upřesnění - je to tak, že když někdo řekne, že věřit mu přijde směšný (popř. že věří, že bůh/bozi není/nejsou), ale ať si lidi do toho kostela/mešity/pagody choděj když je to baví tak není anti-, ale když říká, že by se "to" mělo zakázat a chrámy vypálit tak to je anti- ?
A protestanti jsou antikatolíci nebo nej? Nic o tom nevím, jen mám matnej pocit že se zrovna tyhle dva kluby na severu Irska nějak aktivně pobíjej ... takže jsou protestanti antikatolíci a katolíci antiprotestanti?

SWT: Tak zřejmě to bude myšleno jak psala PASTEL, ale antikatolíci jsou kdokoliv - věřící i nevěřící, kteří jsou proti katolíkům, resp. s nimi v rozporu, ne? Ve stejném smyslu, jako jsou třeba fašisti a antifašisti...

OK, znal jsem jen ateismus a agnosticismus. Beru teda, že antiteista je aktivní odpůrce víry.
Teď už jen co jsou ti antikatolíci :)

SWT: německá wikipedie a google překladač, (samotnou mě to začalo zajímat, protože jaký je přesně rozdíl, jsem taky netušila)
Anti-teismus ("silný ateismus") je filozofický postoj, který vstoupí aktivně proti jakékoli formě theism, které výslovně popírat existenci bohů. Naproti tomu máme na mysli (slabá) ateismus nedostatek víry v bohy. Když slabý ateismus nejsou žádné předpoklady o existenci či neexistenci Boha, a dokonce ani o základních předpokladů dokazatelnosti existence nebo nonexistence bohů.
Teismus je založen na existenci jednoho nebo více božských bytostí, Antitheismus das. Popírá, že on je proti teistické pohledem na svět, ne proti jejich příznivců.

LURA: A antikatolík je kdo? Omlouvám se, že se ptám, ale v otázkách dotýkajících se libovolné víry v cokoliv jsem žalostně nevzdělán ...

LURA: na Velký pátek v 17:00 v kostelíku sv. Jana Křtitele Na prádle na Kampě se bude konat čtení pašijí - Československá církev husitská.

SWT: Já to pochopila ve smyslu jako antikatolíky ...

ANGELINE: děkuji za příspěvek, něco jsem věděla něco ještě ne :)

OT: Co znamená to "anti" v první větě? Pojem ateismus znám, anti znám víceméně pouze jako předponu, tady mi ale není jasný co jsi tím myslela. Předem moc dík za vysvětlení.

DOKKTOR: já vím, to je jediná věc kterou jsem zapomněla přepsat. Moc se omlouvám.

DIABOLUS:
[ DIABOLUS @ Přátelé českých tradic ]
[ DOKKTOR @ Přátelé českých tradic ]
;)
a zas tu máme ty velikonoce

Zelený čtvrtek – 28. března

Jméno dostal Zelený čtvrtek zřejmě dle stravy, která se tento den má jíst. Drží se přísný půst a mohou se jíst jen zelené věci. Kupříkladu špenát, kopřivy, zelený hrách, pučálka, zelí, různé saláty a listy, také se na tento den dělal salát s chudobkami. Měli by se jíst věci očistné, a protože se drží přísný půst, nepije se alkohol. Takže zelené pivo se poněkud s tradicí neslučuje.
Dříve bylo zvykem jíst jen jedno zelené syté jídlo za den.

Další výklad říká, že název pochází z germánského bohoslužebného názvosloví Greinen-Weinen, což znamená plakati a od toho nějak vznikl název Gründonnerstag čili Zelený čtvrtek.

Zelenou barvu najdeme i v liturgii, na tento den si kněží oblékají zelené roucho. Zřejmě pro připomenutí Getsemanské zahrady a také protože zelený čtvrtek je dnem odpuštění a v tento den církev a i dříve v dobách pohanských společenství předků přijímá zpět hříšníky. Říká se, že se uschlé větve zase zazelenají.

Na Zelený čtvrtek si připomínáme poslední večeři Páně, tedy poslední večeři Ježíše Krista s Apoštoly. Byla to chvíle, kdy Kristus ustanovil tajemství eucharistie, tradici svatého přijímaní a myl apoštolům nohy. Poté odešel Ježíš Kristus do Getsemanské zahrady na modlitby, tam byl zajat vojáky a odveden. Jidáš jej za 30 stříbrných zradil, „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“ – vytkl Ježíš Jidáši jeho čin v zahradě Getsemanské, když právě polibkem ukázal příchozím vojákům, který z mužů je Ježíš. Ježíše tak vojáci odvedli a zoufalý Jidáš se ještě té noci oběsil.
Proto se lidé na Zelený čtvrtek chodívají modlit do zahrady a líbají zem na památku Ježíše Krista klečícího a modlícího se v zahradě a na důkaz úcty k matce zemi a k Bohu.

Konají se pandělinky - ranní pobožnosti podobné rorátům před Vánoci. Začínají se už před čtvrtou ráno, jinde až po čtvrté odpoledne.
Tento den je také dnem, kdy lidé mají jít ke svaté zpovědi, aby večer při slavnostní bohoslužbě mohli jít ke svatému přijímání.

Odpoledne by se nemělo pracovat, za to se mají péct Jidáše. Jedná se o obřadní kynuté pečivo, které by mělo mít podobu provazu. V různých krajích se tvarem liší, ale symboliku mají všichni stejnou.
Ty se pak mažou medem a jí se až na Velký pátek.

Na zelený čtvrtek večer utichnou všechny zvony, říká se, že zvony odlétají do Říma. Aby se vědělo kolik je hodin, tak ráno, poledne a klekání se ohlašovalo řehtačkami, klapačkami a na Moravě měli i klapací trakaře. To hodně bavilo děti. Zpět přiletí až na Bílou sobotu.
Mezi lidmi se říkalo, že při znění posledních zvonů by měl člověk v kapse zachrastit penězi, aby se ho držely.

Každopádně je to den odpuštění a přijetí.

Je to také den oslavy života, člověka, jídla a síly.

Na zelený čtvrtek by každý měl večer popít pohár červeného vína. Připíjí se na dobré vztahy a pospolitost. Pohár červeného vína je jednak připomínkou poslední večeře Páně a je to zároveň symbol života. Tento pohár by měly popít i těhotné ženy. Měl by to být pro všechny případy pohár jeden, aby se zachovala úcta k tomuto počinu a také k půstu a Svatému týdnu.
Může to být i pohár medoviny. Ten oslavoval jaro, život a včely jako nositelky medu, dříve prakticky jediného sladidla, které lidé měli.

A něco lidové moudrosti:

Na tento den se hospodářům doporučuje zasít len a hrách, protože co na Zelený čtvrtek zasadíme, to dobře prospívá.

Také se na zelený čtvrtek má vykropit svěcenou vodou dům, aby se ochránil před zlými silami a čarodějnicemi. Svěcená voda musí být přinesena v novém nepoužívaném hrnečku.

V tento den je Sedmikráska zvláštní něžné kvítečko, které podle starých pověr prý přivolává lásku. Může přivolávat i ztraceného milence, ale když je prý sedmikrásek příliš, pak přinášejí utrpení a bolest, protože prý oznamují, že budou umírat děti. Podle starého přísloví našic babiček: „jak je teho moc, to mřu děcka“ .

V tento den se také mělo před východem slunce zatřást se stromy, aby se urodilo větší množství ovoce.

Tento den se také nemělo nic půjčovat.


Hospodyně vstávaly časně ještě před východem slunce, aby zametli dům, smetí pak museli odnést na křižovatku cest nebo za humna, aby se v domě nedržely blechy a jiná havěť. Někde se tlouklo paličkou o hmoždíř, aby se vyhnaly myši.

Kdo snědl před východem slunce chléb namazaný medem, ten byl celý rok uchráněn před uštknutím hada a popícháním od včel.
V Orlických horách se házel krajíc namazaný medem do studny, aby studna byla celý rok zdravá a měla hodně vody.
Těch zvyků bylo opravdu hodně a myslím, že jsem jich ještě hodně nenapsala.

V poledne a večer se na určitém místě ve vsi shromažďovaly děti, hoši i děvčata. V čele zástupu šel chlapec, který měl řehtačku a představoval Jidáše. V jiných krajích večer děti vybíhaly z kostela a ten kdo vyběhl jako první byl Jidáš, jinde to byl zrzavý chlapec. Běžely nebo procházely vesnicí a
odříkávali:

My Jidáše honíme
a dřevem mu zvoníme.
Kdo ho viděl, ať nám poví
o nevěrným Jidášovi.
Ó Jidáši nevěrný, cos to učinil,
že jsi Pána Krista židům prozradil?
Za to musíš v pekle hořit,
s čertem, ďáblem se tam mořit.
Až Jidáše chytíme,
do ohně ho hodíme.

Když skončili, zvolali: "Cruciferum ďáblum" na znamení, že se již Jidáš smaží v pekle.


Pečte jidáše a oslavujte život :).

Škaredá středa – 27. března

Je to první nábožensky významný den Svatého týdne, proto se ve většině publikací a spisů objevuje ve svatém týdnu až škaredá středa, i když předchozí dny jsou neméně důležité.

Také se jí říkalo Sazometná, Černá, Smetná.

Škaredá proto, že to byl den, kdy Jidáš na Ježíše Krista žaloval, škaredil.

Sazometná protože se tento den vymetají komíny, s čímž souvisí i název černá a smetná.
Kdo tento den dobře vyčistí komín a dobře vysmýčí, vyžene tím i zlé duchy z domu.

V tento den si prožijeme, že život má pestrost. Že do něj patří vše, zrada i přátelství. Že vše je jen náš úhel pohledu, jak věci přijímáme, jak se k tomu stavíme. Budeme naslouchat a pozorovat.

A ještě něco zvyků:

V některých krajích si lidé přinesli do kostela polínko dřeva. Před kostelem je pak opálili na hranici Jidáše. Doma z něho pak nadělali louček. Nezjistila jsem co je „louček“. Vím, že se tento název používá ve včelařství a je to součást úlu. Asi by to měl být křížek. A louček se pak o Velké neděli zapichoval společně se svěcenými kočičkami z květné neděle do rohů polí, aby byla dobrá úroda. Velikost ratolestí a křížků měla svá pravidla, a kdyby někdo chtěl, můžu sem dát text, ze kterého jsem tuto informaci čerpala.
Pilné hospodyně v tento den stloukaly máslo a pak jej přepuštěné přinesly do kostela na svícení.

Kdo se bude na tento den mračit a škaredit, bude se mračit každou další středu v roce.

Šedivé úterý – 26. března

Na tento den pokračovaly úklidové práce. Ráno se chodí na mši.

Hospodyňky tento vymetou odevšad pavučiny.

Tomuto dni vládne krásná melancholická nálada. Všechno jakoby zešedne.

Ráno poděkujeme za to, že věci jsou tak jak jsou a že je takové přijímáme.

Děkujeme za Smrt.

Modré pondělí – letos 25.března

Na Modré pondělí dětem a studentům začínaly vakace, což byly vlastně jarní prázdniny. Bylo to praktické, neboť je každá ruka v tomto týdnu potřeba. Ráno se chodí na mši.

V některých krajích se mu prý říkalo i žluté, ale nenašla jsem ve kterých.

Tento den by se měl nést ve velké úctě. Měli bychom dbáti klidu a mlčenlivosti.
Na modré pondělí ráno vzdáme úctu nebi a počasí. Uctíme čtyři živly.

Děkujeme za Život.