Štědrý den – 24. prosince
Štědrý den je slavný a velký den.
Má v sobě kouzlo a tajemno a kdo dobře dodrží celou tradici, pocítí kouzlo vánoc.
Právě na štědrý den na nás doléhá největší síla slunovratu společně s dualitou a proto je tento den velice silný a slavný a jeho zvyky jsou rozděleny dle mužského a ženského principu. Jinak řečeno je přesně dáno co má provádět žena a co muž, bez čehož tajemství vánoc nemůžeme pocítit.
Ale teď pěkně popořadě.
V 8 hodin ráno se probudíme a dni vzdme úctu tím, že se postíme. Celé dopoledne nejí a drží se přísný půst. Takže nesnídáme.
Nevstáváme dříve než za světla, abychom neznesvětili den, tím že jej budeme rušit při jeho vstávání do slavnostního dne.
Žena vysmejčí, muž jde pro stromek. Jsou-li v rodině malé děti, jdou s tatínkem, aby měla maminka prostor pro smejčení. Jsou-li větší, pak dívky pomáhají maminkám a synové tatínkům.
Mezi tím co tatínek instaluje stromek do stojanu za jásotu dětí, maminka upeče štrůdl k obědu. To je tradiční český hlavní a jediný chod k obědu na štědrý den, neboť je plněn jablky, ořechy a ty jsou uctěním českého národa a země. Jablka a ořechy proto nezapomeneme dát i na mísu, která bude zdobit jeden z rohů štědrovečerního stolu. Při obědě nezapomeneme poděkovat zemi za to, že náš živí.
Kdo chce uzřít večer zlaté prasátko, štrůdlu nepojí a vydrží se postit až do slavnostní večeře. (návod jak spatřit prasátko naleznete v knize Naše tradice od Ladislavy Sůvové)
Půst je také dobrý pro naše vnímání celého štědrého dne.
V poledne hospodyně trpělivě začíná s přípravou slavnostní večeře, která se skládá ze čtyř chodů. Každý pokrm s sebou nese silnou symboliku, inu nic není jen tak .
Prvním chodem je čočka na kyselo. Je to předkrm, který vyjadřuje hojnost.
Druhým chodem je černý kuba s houbami. Je to druhý předkrm, který se dělá z krupek a hub, koření se česnekem, solí a majoránkou a mastí se sádlem. Symbolizuje skromnost.
Třetím chodem je rybí polévka. Rybí polévku připravíme 23. prosince, je pak na Štědrý den odpočatá, chuťově lepší a hospodyně v kuchyni nevypustí duši.
Posledním čtvrtým chodem je kapr s bramborovým salátem. Ryba je projevem pokory, proto pojíme rybí polévku a rybu jako hlavní chod.
Pro zajímavost máme záznamy už z roku 1300, že se na štědrovečerní tabuli podávala ryba. Byl to konkrétně losos, který se u nás běžně vyskytoval a podával se s jáhlovou či pohankovou kaší, protože brambory nám dovezl Kolumbus až mnohem později a podával se černý kuba. Zejména v chudších krajích a drsných horách byl kuba hlavním štědrovečerním pokrmem. Vařívala se také muzika, což byla vlastně omáčka připravená ze sušeného ovoce. Když se zabydlel na stolech kapr, připravoval se na mnoho způsobů, asi nejznámější je kapr na černo a nebo smažený na másle. Ten kdo neměl na rybu, měl na štědrovečerním stole aspoň buchtu ve tvaru ryby.
Hospodyně také připraví punč, který se horký podává společně s vánočkou po půlnoční mši.
Zatím co hospodyně má plné ruce práce s přípravou jídla, tak se hospodář ujme zdobení vánočního stromku.
Když tatínek dozdobí stromek, ováže nohy slavnostního stolu řetězem jako symbol soudržnosti a aby se rodina zase sešla. Jakou formu řetězu zvolíme, je na nás a naší fantazii. Jsou-li v rodině děti, tak se ujmou tvoření řetězu třeba z barevného papíru.
Třetí hodinou odpolední nastává ve většině rodin krize. Proto si na tento čas dáváme pozor! Je velmi jednoduchý recept, na to abychom si nezkazili příjemnou náladu.
Necháme vše ležet a jdeme se projít. Venku se nadýcháme čerstvého vzduchu, pěkně si vyčistíme hlavu a vyhlížíme první vycházející hvězdu, světlo, které zvěstuje začátek večera. Nebo si jde tatínek lehnout. Případně ochutnáme punč, který máme připravený až se vrátíme z půlnoční.
Naprosto nevhodné je v tuto dobu chodit na hřbitov. Pokud chceme pozdravit své zemřelé na Štědrý den, učiníme tak ráno.
První hvězda vychází přibližně mezi čtvrtou a pátou hodinou, zvěstuje počátek večera. A my až tehdy můžeme zapálit svíce a rozsvítit světla. Světla, a to všechna, dříve nerozsvěcíme, abychom nezneuctili den, který se ukládá ke spánku a noc, která se probouzí. Po vyjití první hvězdy můžeme začít zpívat koledy. Nastává svatá noc. Od tohoto okamžiku je možno zasednout k večeři.
Hospodyně sama prostře štědrovečerní stůl se sudým počtem talířů, pod každý vloží minci, která zajišťuje hojnost pro každého obdarovaného. Je-li lichý počet stolovníků, prostírá se jeden talíř navíc, aby nám nikdo neubyl z rodiny a abychom vyjádřili radost z očekávání nového člena rodiny, který během roku může nastat nebo kdyby přišel pocestný. Prostíráme i miminkům, která jsou novými členy rodiny.
Na štědrovečerní stůl patří mnoho věcí, abychom vyjádřili štědrost tohoto večera, jsou to tyto:
Chléb a sůl, jež vyjadřuje náš každodenní život. Umisťuje se do jednoho rohu stolu s nožem. Chléb je Boží dar, skrývá v sobě čtyři živly a život. Sůl je kořením života. Nůž ostřím k bochníku chrání rodinu. Maminka vždy peče malý bochník, aby se na stůl vešel.
Vánočka, se umisťuje naproti chlebu se solí a nožem příčně. Je symbolem pospolitosti stejně jako řetěz omotaný kolem nohou stolu. K pospolitosti patří hojnost, kterou nám vyjadřuje mince pod každým talířem a čočka jako předkrm. Na štědrovečerní stůl dává svou vánočku hospodyně.
Cukroví a mísa ovoce, které nám vyjadřuje štědrost. Cukroví umístíme do jednoho rohu a ovoce naproti. V míse ovoce nesmí chybět ořechy a jablíčka.
Komu vykvetly barborky, pak na stole nesmí chybět stejně jako zapálená svíce, symbol Božího světla.
Hospodyně naloží čočku a dá ji na stůl.
Polévku, kubu a rybu se salátem připraví hospodyně k ruce hospodáře, protože je to právě on, kdo na Štědrý den obsluhuje celou rodinu a servíruje jídlo, které rodinu sytí. A jeto muž který nakrmí na štědrý den všechna domácí a hospodářská zvířata.
Máme-li ozdobený stromeček, prostřený stůl, nachystané jídlo k ruce hospodáře a pod stromečkem dárky (případně dárky nachystané pro dětičky), pak už nám nic nechybí k tomu, abychom mohli svátečně oblečeni usednout ke štědrovečernímu stolu, od kterého se nevstává, protože by se nesešla příští rok celá rodina. Proto jdeme na záchod před večeří a také si na servírovací stolek připravíme pití.
Vezmeme se za ruce a vyslovíme společnou modlitbu jako poděkování, že je nám dopřáno společně prožívat tyto vzácné chvíle. Nejvhodnější modlitbou je Otčenáš.
Modlitbu nijak nepozměňujeme, neboť každé slovo má své místo a hodnotu.
Jako aperitiv podáváme víno, abstinenti mají čistou vodu. Můžeme pronést přípitek nebo menší proslov.
Potom si popřejeme dobrou chuť a můžeme hodovat.
Večeři zakončíme slavnostním nakrojením vánočky, ovšem nejíme ji! Jíme ji později večer s punčem, až se vrátíme z půlnoční nebo nám vyhládne zpíváním koled. Kus k snídani si hospodyně schová na Nový rok.
K úplnému ukončení večeře patří ještě poděkování za minci, kterou jsme našli při odložení posledního talíře a vyjádření radosti za ni. Minci vždy vyměníme za novou.
Poté někdo nepozorovaně zazvoní, čímž oznámí příchod Ježíška a my můžeme poprvé vstát od stolu. Kolik krásy a radosti a dojetí v nás vyvolá rozsvícený vánoční stromeček s dárky.
Dárky rozdává vždy nejmladší člen rodiny.
Tak dárky máme rozbalené, poděkovali jsme z celého srdce a teď přichází chvíle na věštění budoucnosti.
Jablka rozkrajujeme abychom věděli budeme-li do příštích vánoc zdraví.
Skořápky se svíčkami pouštíme od středu mísy abychom zjistil zdali někam pocestujeme a jak daleko.
Pantoflem u vstupních dveří hází svobodná děvčata, aby zjistila zdali se vdají nebo zůstanou ve stejných poměrech.
Ještě se zabýváme litím vosku či olova nebo svobodné dívky běháním okolo chalupy...
Půlnoční mše tradičně začíná v jedenáct hodin a končí do půlnoci, v tento čas můžeme vyslovit dobře promyšlené přání. Po půlnoci dostává svůj prostor zlo, aby dualita světa byla úplná a i štědrý den se stal úplným. To už jsme na cestě domů a pak jsme doma a nikam nechodíme a zachumláme se a slastně usínáme v čistě povlečených peřinách.
Ještě více podrobností a zajímavostí se dozvíte v knize Naše tradice od Ladislavy Sůvové, kterou vřele doporučuji.
Další zdroje: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje