Pečení Vánočky - 22. prosinec

I pečení vánočky má svůj určený den a to je 22. prosince. Každá rodina má jistě svůj osvědčený recept, který si předává z generace na generaci.

Vánočka by měla být doma pečená, ne kupovaná, aby nesla kouzlo a obsahovala v sobě soudržnost a pospolitost.

Měla by být spletená z devíti pramenů: 4 základní, 3 prostřední a 2 na vrcholu.
Vše má svou silnou symboliku.
4 spletené symboluzují 4 živly, 4 roční období a 4 světové strany, 3 prostřední symboluzují svatou trojici, trojjedinost, 2 prameny na vrcholu pak dualitu tohoto světa. Vánočka jako celek má představovat řetěz jež symboluzuje pospolitost a soudržnost rodiny.

Vánočka se dle tradice slavnostně nakrajuje po štědrovečerní večeři, ale jí se prvně až s punčem po tom, co se navrátíme z půlnoční mše či noční procházky a vyhládne nám.

Hospodyně peče vánoček tolik, kolik je členů rodiny. Každý člen rodiny by si měl nechat kousek své vánočky k snídani na Nový rok, aby si pojistil štěstí.
Já peču jednu větší na štědrovečerní stůl a několik malých.

Když dáme vánočku do čisté vyžehlené utěrky a do pytlíčku do větrané špajzky, za okno, na balkon nebo na verandu tak, aby na ni nesvítilo sluníčko, tak nám ta domácí do 1.1. vydrží, neztvrdne ani nezplesniví.

Recepis na naši vánočku:

Vánočka domácí

2dcl mléka
12dkg cukru
4dkg droždí
75dkg polohrubé mouky
18dkg másla
3 žloutky
10dkg hrozinek - spařené a dobře vykapané případně namočené v rumu
10dkg mandí - spařených a oloupaných
5g prášku do pečiva
citrónová kůra
1 rozšlehané vejce na potření

Rozděláme kvásek s 1 lžičkou cukru. Mouku prosejeme se solí do mísy. Máslo s cukrem a žloutky utřeme do pěny. Přidáme kvásek a po částech mouku s citrónovou kůrou a zbylé mléko. Vypracujeme tužší, ale vláčné těsto. Přemístíme je na vál, prohněteme je a necháme 2-3hodiny kynout.
Vykynuté těsto rozválíme, nasypeme mandle a hrozinky, zapracujeme. Rozdělíme si těsto nas pletení a pleteme 4, 3 a 2 prameny. Vánočku necháme 1/2 hodiny kynout, pak potřeme rošlehaným vejcem a posypeme mandlemi. Pečeme ji velmi zvolna v mírně předehřáté troubě asi 1 hodinu. Cca na 160-170°C, zhora můžeme položit pečící papír aby se zvrchu nepřipálila (v mé troubě vždy), na úplné dopočení jej můžeme sundat.

Letos chci vyzkoušet i jinou ze slánku, tak uvidím jaká bude.

Zdroj: Ladislava Paterko - Naše tradice (ještě více se dozvíte v této knize)
Rodinná kuchařka
Archiv

sepsala Barbora Orságová

Koledy

Víte, že koledy by měli zaznít až na Štědrý den?

Většina koled totiž oslavuje narození Ježíška, proto by měly zaznít až v den, kdy oslavujeme Ježíšovo narození a po něm. Advent, který je očekáváním, tak vlastně narušují.
V adventu si můžeme navodit náladu jinými vánočními písněmi, jež neoslavují narození Ježíška, je jich již bezpočet a každý rok přibývají další i v našem rodném jazyce. Je škoda, že se toto moc nedodržuje, zeména v obchodech.

Přeji Vám, ať si chytíte vánoční náladu a prožíváte klid a pohodu.

Barbora Orságová

Zimní slunovrat - 21. prosince

Zimní slunovrat je oslavou slunce a světla. Je to výjimečný den, na který se v předvánočním shonu zapomíná.
Měli bychom střídmě pojíst nemasitých postních pokrmů nemaštěných sádlem a snažit se býti sami u sebe v tichu.

Pro tento den platí mlčeti zlato. Neboť bychom mohli někomu něco říci velice nešetrně a mohlo by nás to mrzet velmi dlouho.

Slunovrat nám připomíná slamněný veněc, jež nám visí na vchodových dvěřích již od první adventní neděle, symbol slunce. Slunce, které nabírá na síle a přebírá vládu nad tmou.

Obvykle Zimní slunovrat nastává 21. prosince, letos však astrologicky vychází až na ráno 22. prosince. Naši předkové jej slavili 21. prosince, my můžeme dodržet tradici a střídmost v jídle oba dva dny.

Dost pravděpodobně se od slunovratu do Štědrého dne držel půst od masa. Na Štědrý den se maso nejí, je to den postní a smí se z masa pouze ryba a raci. Pokud dodržíme tradici štědrého dne vědomně, budeme jej vnímat jinak a možná se dotkneme kouzla vánoc.

Slunovrat letos nastává 22. prosince 2023 v 4:28 hodin ráno.

Zdroj:
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře
internetové stránky astrologie

sepsala Barbora Orságová

Betlém

Další věc, na kterou bychom neměli zapomenout, je betlém. Betlém je nejtypičtější součást českých vánoc. Nikde jinde v takovém počtu jak v historii, tak v současnosti betlémy nenajdete.

Betlémů je několik druhů a dle toho se i staví.
Betlémy které jsou složeny z jednotlivých částí se staví postupně.
Nejprve vytáhneme samotné jesličky, které pěkně oprášíme a nachytáme, můžeme k nim přidat hospodyni s hospodářem a volka. Na Štědrý den přidáme Josefa s Marií a oslíkem a až večer nebo před odchodem na půlnoční procházku nebo bohoslužbu vložíme Ježíška. Další dny pak přidáváme příchozí postavy, které se jdou klanět Ježíškovi a až 6. ledna přidáme Tři krále.
Pokud máme Betlém celisvý nebo v blocích pak jej stavíme až později podle postav v blocích.

6. ledna na Tři krále nebo nejpozději následující neděli se sklízí vánoční výzdoba, jen betlém může zůstat do až Hromnic 2. února.

A něco historie

Betlém má u nás velice dlouhou tradici. Zprvu se vyvinul z představení která se hrála v kostelech, jež byla později zakázána, a tak místo živých příběhů se počaly vyřezávat figury v životních velikostech, se kterými se každý den hýbalo a přidávali se další figury, dle betlémského příběhu.

Jesle se pak poprvé v domácích podmínkách objevily počátkem 18. století, kdy si je do svých soukromých kaplí nechala zřídit šlechta. Už během první poloviny 18. století se rozšířily mezi měšťanstvo. A protože se moc líbily i lidem na vsích, tak si také začali vyřezávat betlémy ze dřeva, vyrábět ze šustí a ze slámy a do konce 18. století byly betlémy prakticky všude. Často se objevovaly i betlémy z vosku, z hlíny nebo těsta, pro majetnější zákazníky pak z porcelánu i jiných materiálů. V 19.století se začaly objevovat betlémy z kartonového papíru, tištěné. Rozšiřování betlémů na Moravě bylo poněkud pomalejší než v Čechách.

Někomu se stalo betlémářství životním koníčkem a láskou a vyřezával další a další postavičky. Za několik let tak vznikly betlémy zabírající půl světnice, na které se chodili koukat lidé ze širokého okolí a za podívání betlémáři přinesli tu jablíčko, tu pytlík mouky a někdo i groš. Stál ve světnici až do Hromnic a to bylo nějakého času. Tyto velké betlémy se začínaly stavět již v adventu.


Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře

sepsala Barbora Orságová

Betlémské světlo - letos 16. prosince 2023

Pěkným poměrně novým zvykem je Betlémské světlo.

To se slavnostně přenáší z věčného světla hořícího v jeskynní kapli v Betlémě, kde se narodil Ježíšek a pak se pomalu šíří celou Evropou v lucernách.

Na čtvrtou adventní sobotu a neděli je Betlémské světlo rozváženo za spolupráce Českých drah a Skautů do celé republiky, aby pak do Štědrého dne bylo rozneseno do kostelů, domovů důchodců, nemocnic, hospiců a rozdáno sousedům, přátelům, rodinám, osamělým lidem… Prostě všem, komu chceme udělat radost maličkým dárkem, spojeným s úsměvem a ujištěním, že nejsou ve světě sami.

Ale protože letos vychází čtvrtá adventní neděle na Štědrý den, světlo se rozváží už třetí adventní víkend.

Letos si můžete vyzvednout betlémské světlo v kostele od soboty 16. prosince 2023.

Přehled vlaků a časů:
Seznam vlaků 2023 - Betlémské světlo
https://www.betlemskesvetlo.cz/seznam-vlaku-2023

13. prosince - svatá Lucie

Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá - toto pořekadlo zná snad každý, přitom je to celé takové trochu zmatené, aby dávalo smysl.

Lucie totiž v minulosti slavily svůj svátek později než dnes a to mezi slunovratem a oslavami Vánoc. Oslava se konala těsně po slunovratu, kdy už nebřibývá noci, ale nějakou dobu trvá, než se projeví prodloužení dne.
Za přesunutí času oslav Lucií může přechod z Juliánského kalendáře na Gregoriánský, který svátek přesunul o 10dní dříve.

Lucie pochází z latinského Lux - světlo, které přináší snad ve všech zemích a všude trochu jinak.
U nás jsou Lucie spojené nejen se světlem, ale také s čistotou a pořádkem. Chodily v předvečer svého svátku celé v bílém s peroutkou a kontrolovaly, zda-li mají hospodyně pořádek a čisto před Štědrým dnem a běda jak nebylo. Více o obchůzkách Lucií jsem připojila k 23. prosinci.

Kdy u Vás chodí Lucie? V předvečer svého svátku nebo až mezi slunovratem a Štědrým dnem?

Je patronkou nevidomých a postižených onemocněním očí, sklářů, sklenářů a švadlen. Je považována i za patronku světlušek ve skautských oddílech. Je vzývána chudými a může být patronkou i těm, kdo šíří světlo pravdy.

Více z jejího životopisu zde: http://catholica.cz/?id=4874

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
catholica.cz
Gregoriánská reforma kalendáře
https://kalendar.beda.cz/gregorianska-reforma-kalendare

sepsala Barbora Orságová

Třetí adventní neděle - 17. prosince 2023 - stříbrná

Tato neděle se nazývá stříbrná.

Večer po východu první hvězdy si s úctou zapálíme první svíci za domov a národ, druhou za vztahy a přátele a třetí s největším soustředěním s radostí a úctou k nám samým. Pochválíme se, co všechno jsme za rok zvládli a dokázali.

I zvyk který nás provází nedělí a zejména celým následujícím týdnem je zařízen tak, abychom byli sami se sebou - u sebe.

Budeme vyrábět ozdoby na stromeček a na štědrovečerní stůl.

Naši předkové tento zvyk pečlivě dodržovali.
Muži vyřezávali ozdoby ze dřeva, pletli a vytvářeli ozdoby ze slámy nebo papíru.
Také si tento týden vyhlédnou stromeček, který na Štědrý den ozdobí.

Ženy vyšívaly slavnostní ubrus nebo prostírání, paličkovaly či háčkovaly dečky i ozdoby, vyráběly ozdoby ze zbytků látek. Co kdo uměl.
Zdobily tento týden perníčky a vytvářely ozdoby z vizovického i jiného těsta.

Máme-li děti zapojíme je také dle věku. Mohou kupříkladu vyrábět papírový řetěz na stromeček i kolem nohou stolu.

Společně tak vytvoříme každý tok trochu jinou vánoční výzdobu stolu i stromečku.

Pro zajímavost v liturgii má tato neděle barvu růžovou, pokud máte liturgické barvy na věnci, zapaluje se růžová svíce.

Zdroj: Ladislava Paterko – Naše Tradice a přednášky a semináře
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

Sepsala Barbora Orságová

Druhá adventní neděle – 10. prosince 2023 - zvaná bronzová

Celý den a následující týden se týká vztahů, rodiny a přátel. Proto bychom tuto neděli měli pozvat někoho na slavnostní oběd.
U něj však nezapomínáme na vánoční střídmost a proto volíme lehké pokrmy a odpustíme si velké množství alkoholu a tvrdý vynecháme úplně.
Nejvhodnějším tématem pro hovor je tradice vánoc, která je bohatá a dá se o ní dlouho povídat nebo číst.

Pokud ovšem chceme zůstat sami a přitom být srdcem se svými blízkými, pak se hospodyně pustí do pečení cukroví. Tradice pečení cukroví je dávná a stále velmi oblíbená. Hospodyňka by měla zvládnout upéct během Adventu 9 druhů cukroví, tak vzdá úctu tomuto počínání a času. Protože peče pro celou rodinu je myšlenkami u svých blízkých a tím vyjadřuje tento den. Cukrovím můžeme obdarovat na Štěpána i přátele a širší rodinu. Pilné hospodyňky mohou upéct 12 druhů a každý druh zasvětit jednomu z měsíců.

Víte, že cukroví by se mělo jíst až na Boží hod Vánoční? Je to také proto, že v adventu a na štědrý den bychom se neměli přejíst a držet střídmost.

Hospodář má také tradiční úkol - psaní vánočních přání těm, koho o vánocích neuvidí a nemůže jim popřát osobně. Poslání vánočního přání či pohledu je osobní, uctivé a v dnešní přetechnizované době všechny potěší dopis nebo pohled ve schránce.

Tak hospodyňky do kuchyňky a hospodáři k psacím stolům :) .

Tradice nám také určuje nevhodnější čas pro výběr vánočních dárků a to je právě po druhé adventní neděli, kdy máme být myšlenkami se svými blízkými.

Druhá adventní svíce se zapaluje opět po vyjití první hvězdy. Zapalujeme ji s úctou k rodině, přátelům a všem vztahům které máme, neboť i ty špatné jsou užitečné, dávají nám zkušenost.

Zároveň nezapomínáme, že nesmíme předbíhat a ještě celý týden po první adventní neděli je přidělen zdobení příbytku a rozjímání nad naším vztahem k rodině a národu.



Dárky pod stromeček

Česká tradice nám velí dávat dárky z lásky a od srdce, neboť jen takový dar je nám blízký a vyvolá v obdarovávajícím i v obdarovaném radost. Tam, kde se dávají dary z povinnosti neb dle toho kolik stály, jsou vánoce smutné a falešné.

Dárek by měl vyjadřovat nás, ale především se musí líbit tomu, kdo jej dostává. Tak budeme mít jistotu, že se dárek nestane zapomenutým pracholapem.
Peníze v obálce pod stromečkem nejsou vhodné, neboť říkají obdarovanému, že nám nestojí za námahu a lámání si hlavy, co by se mu hodilo či líbilo.

Naši předkové si nejvíce vážili dárků vlastnoručně vyrobených a když každý v rodině něco vyrobí či vymyslí o to víc si ostatní jeho práce váží. Tím, že dárek vyrobíme, nás zároveň vyjadřuje.

Chcete-li se dozvědět celou podstatu a kouzlo druhé adventní neděle a vánočních dárků doporučuji nalistovat a přečíst kapitolu v knize Naše tradice od paní Paterko.

Zajímá-li Vás více historie Adventu a staré tradice, pak si nalistujte příslušnou kapitolu v knihách od paní Kamily Skopové, obsahující i staré recepty.

Zdroj: Ladislava Paterko - Naše tradice, přednášky a semináře
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

sepsala Barbora Orságová

Mikulášská obchůzka 5. prosince a Svatý Mikuláš 6. prosince

Předvečer svátku svatého Mikuláše, tedy 5. prosince, je ve znamení víry v bohatství a chodí Mikuláš, čert a anděl. Všechny tři postavy mají nezastupitelnou funkci.

Mikuláš představuje štědrost a dobro, anděl pravdu a čert odnáší děti, které zlobí a nemají úctu k dospělým, do pekla. Mikuláš se ptá anděla jestli byly děti opravdu hodné a odměňuje sladkostmi a ovocem pouze ty, které jsou slušné, mají úctu k rodičům a věří v dobro. Čert naopak zlobí a straší děti, které nemají před ničím respekt a hrozí peklem. Když ale zlobivé děti slíbí, že budou celý rok hodné, tak dostanou uhlí a brambory a odměnou jim je, že je čert neodnese a hlavně, že jim je odpuštěno neboť tento den je dnem štědrosti a odpuštění. Za rok si je však čert přijde zkontrolovat, jestli slib dodrželi.

Během dne při čekání na večer se děti mohou naučit modlitbičku pro anděla a Mikuláše.

Andělíčku můj strážníčku,
opatruj mi mou dušičku,
opatruj ji ve dne v noci,
ochraňuj ji od zlé moci,
tělo, duši opatruj,
Andělíčku strážce můj.

A proč chodí Mikuláš s andělem a čertem v předvečer svého svátku?
Je to zachovaný pozůstatek starého určování času. Ještě před Gregoriánským kalendářem lidé měřili čas od setmění do setmění a den začínal novou nocí, tedy západem slunce. Proto nejen Mikuláš, ale i ostatní postavy, kupříkladu svatá Barbora nebo Lucie, začínají obchůzku v předvečer svátku světce. U Lucií je to ještě trochu zmatené, ale o tom zas v jiném článku.

Z historie:
Obchůzky čerta, anděla a Mikuláše jsou v naší tradici zakořeněny velice dlouho. První dochované zápisy máme ze 14.století.
V některých krajích se konaly mikulášské průvody, které zejména koncem 19.století byly velice oblíbené a početné. V mikulášských průvodech nesměli chybět ještě další figury, kupříkladu kominík, selka, sedlák, ras, dragoun s „koněm“.
Do světnice vstoupil čert, anděl a poslední Mikuláš v biskupské mitře. Děti poklekly a modlili se, Mikuláš pochválil jejich modlitby, zeptal se anděla, zda byly opravdu hodné a čert si mezi tím na ně brousil zuby. Mikuláš v krátkém proslovu hospodáři uložil řádné pečování o dítka a učit je víře a bohabojnosti a pak je obdaroval sušeným ovocem, oříšky i perníky. Hospodář vložil trojici do pokladničky pár krejcarů, zámožný i zlatku. Následoval rej masek a obchůzka mohla pokračovat. Rej masek byl přesně stanoven a sehrávaly se dané scénky, na které se všichni každoročně těšili.
Nesměly nikde chybět Mikulášské trhy, na kterých bylo k dostání sušené ovoce, sušenky, preclíky, rozličné pečivo, perníky, drobné hračky a typické figurky čerta, anděla a Mikuláše z marcipánového těsta, čokolády, či perníku. Také byly oblíbené postavičky čertů vyrobené ze sušených švestek a špejlí.

Hospodyně v tento den pekly tzv. mikulášský věnec, který byl splétaný z kynutého těsta a po upečení zdoben do patra na špejle napíchaným sušeným ovocem.

Mnohem více o podstatě toho svátku a celé České tradici se dozvíte v knize Naše tradice od L. Paterko.
Jak to vypadalo v dobách minulých se zase dozvíte v knize od K. Skopové - Vánoční svátky o století zpátky a Rok na vsi a V. Vondrušky Církevní rok a lidové obyčeje

Kdyby si někdo chtěl počíst o svatém Mikuláši jako světci, zde je jeho životopis: http://catholica.cz/?id=4836.

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Ladislava Paterko – Naše Tradice a přednášky a semináře

V předvánočním čase u nás chodily i hrozivé a tajemné adventní postavy | Radio Prague International
https://cesky.radio.cz/v-predvanocnim-case-u-nas-chodily-i-hrozive-a-tajemne-adventni-postavy-8578105

sepsala Barbora Orságová

Svatá Barbora – 4. prosince

Na svátek svaté Barbory bychom neměli zapomínat, je krásný a něžný. Letos krásně slunečný.

Vyjdeme si nařezat třešňové větvičky - barborky, větvičky nelámeme.
Ty doma vložíme do vázy a budeme každý den sledovat, jak se jim daří. Vykvetou-li nám na Štědrý den, čeká nás v příštím roce samá radost. Tato tradice nás vede ještě blíže k očekávání a my sledujeme jestli větvičky vykvetou či nikoliv a tím naplňujeme podstatu adventu.

Dříve v předvečer svátku svaté Barbory chodívaly po vesnicích Barborky – ženy nebo dívky oděné celé v bílém, zahaleny do prostěradel s rouškou, závojem či sčesanými vlasy přes obličej. Výjimečně byly v některých krajích převlečeny za jeptišky nebo měly vlasy rozpuštěné na záda, či věneček na hlavě. V ruce držely košík s ovocem a sladkostmi - většinou perníčky, jimiž podělovaly děti, ve druhé ruce měly metlu, jíž hrozily zlobivým dětem a děti bez úcty k rodičům trestaly. Chodili většinou tři. Svůj příchod někdy ohlašovaly zvonkem, tlučením na okno nebo jen tiše vstoupily do světnice a uctivě pozdravily. Společně zapěly píseň o svaté Barboře, případně se s rodinou pomodlily a šly dál k sousedům.

Tyto obchůzky, které dnes jsou spíš vyjímečné, byly nejoblíbenější v 19.století. Dochovaly se nebo vyvinuly z mnohem starších obřadů a her, které se hrály v podvečer svaté Barbory. Máme zachované rukopisy ze 17. a 18. století, v některých se objevují písně, které později zpívaly barborky při obchůzkách.

Našla jsem ještě „recepis“ na věštění z větviček barborek někde z konce 19.století. Když dívka chtěla vědět se kterým chlapcem se zadá, pojmenovala větvičky po oněch chlapcích a čekala která větvička rozkvete. Také se říkalo, že kolikátý den větvičky rozkvetou, určovalo nejšťastnější měsíc v příštím roce. Každopádně vykvetly-li větvičky svobodnému děvčeti na Štědrý den, znamenalo to, že se zadá.

A jen tak pro zajímavost:
Svatá Barbora je patronkou horníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, kuchařů, řezníků, dívek; zajatců; dělostřelectva; hasičů; umírajících; vzývána za dobrou smrt, proti ohni, nebezpečí při bouřce, proti moru a horečnatým onemocněním, jako pomocnice v nouzi a jako pomocnice v samotě

Její atributy jsou dělo, kalich (často s hostií), kniha, meč, paví pera, věž (s třemi okny); bývá vyobrazována ve společnosti dalších 13 pomocníků v nouzi

Patří mezi svaté mučednice s nemalým významem, o kterých se však nedochovalo spolehlivých písemných zpráv. Žila a zemřela v Nikomédii jako panna a mučednice. Splnila se na ní Ježíšova předpověď, že "nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina". (Mt 10,36)

Toť o svaté Barboře a barborkách..

Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – Naše Tradice (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc a ostatních tradic v dnešní době)
Životopisy svatých - Catholica

sepsala Barbora Orságová

Stručný přehled vánočních svátků

Napadlo mne sepsat stručný přehled vánočních tradičních dnů jen s velmi kratkým výtahem. Ke každému dni je samostatný širší článek, budu je zveřejňovat postupně.


Advent

3. prosince - 1. neděle andventní železná - v neděli a následující týden se zdobí a doklízí se příbytek, svíce se zapaluje za domov a národ

4. prosince - Sv. Barbora - muži jdou pro barborky - větvičky třesně a věnují je ženám, obchůzka Barborek a 2. neděle adventní bronzová - dělá se rodinný oběd se širší rodinnou, pokud se nemůžeme s rodinnou setkat a udělat oběd, pečeme cukroví. Celý následující týden pak věnujeme pečení cukroví, hospodáři tento týden píší a posílají vánoční přání, také je to dle tradice nejvhodnější čas pro výběr vánočních dárků, právě proto že jsme dobře naladěni na rodinu a blízké. Zapalujeme svíci za rodinnu a přátele.

5. prosince - Mikulášská obchůzka

10. prosince - 2. neděle adventní bronzová - tato neděle se týká rodiny, přátel a vztahů mezi lidmi, proto pozveme někoho na oběd, pustíme se do pečení cukroví, píšeme přání a začneme vybírat dárky pod stromeček. Zapalujeme svíci za rodinu a přátele i všechny mezilidské vztahy.

17. prosince - 3. neděle adventní stříbrná - jsme sami u sebe, vytváříme ozdoby na štědrovečerní stůl a vánoční stromeček, případně dotváříme vánoční dárky či zdobíme perníčky. Zapalujeme svíci s úctou k nám samým.

21. prosince - Zimní slunovrat - 2023 v 04:28 hodin

22. prosince - pečeme vánočku (štědrovnici)

23. prosince - obchůzka Lucií, vaříme rybí polévku, pokud nemáme porcovaného kapra, tak zabíjíme a porcujeme kapra, můžeme připravit bramborový salát

24. prosince - 4. neděle adventní zlatá - protože nám letos vyšla poslední advetní neděle přímo na Štědrý den, nestihneme již upéct poslední cukroví a dodělat poslední přípravy jako v minulých letech v posledním advetním týdnu, musíme to stihnout dříve. Poslední adventní neděle je čas pro modlitby a rozjímání.


Doba vánoční

24. prosince - Štědrý den:
- ráno nesnídáme, snídají pouze malé děti
- dopoledne muži s dětmi zdobí stromeček, ženy připravují oběd a některé pokrmy k večeři, připravíme též punč, který v noci jen ohřejeme, poklidíme co je třeba, nemělo by viset prádlo
- k obědu se podává jablečný štrůdl, nebo se drží půst; místy se podává hrachová kaše i jiné pokrmy, nikdy se nepodává maso a to ani u večeře
- ve tři hodiny odpoledne jdeme na procházku nebo odpočíváme
- po procházce prostíráme a smažíme rybu, chystáme večeři - čočku, kubu, rybí polévku a rybu se salátem
- slavnostní večeře může začít po vyjití první hvězdy, tedy po 16h, tehdy můžeme i rozsvítit světýlka, svíce a stromeček, nemáme se přejíst!
- následují dárky a zvyky a zpívání koled, pohádky
- před půlnocí vyrazíme do kostela nebo na noční procházku
- po půlnoční či procházce si dáme punč a poprvé vánočku

25. prosince - Boží hod vánoční - den odpočinku, nic nevaříme (dojídáme co se nesnědlo k večeři), nic neděláme, můžeme klidně zůstat v nedbalkách a koukat na pohádky nebo jít na procházku do přírody, podle tradice máme až teď jíst cukroví, neděláme návštěvy

26. prosince - Štěpána - den návštěv a předávání malých dárků, těm které jsme neviděli na štědrý den, k obědu se podává české slavnostní jídlo, kupříkladu svíčková na smetaně, v posledních letech je oblíbená kachna se zelím


Doba povánoční

31. prosince - Silvestr - oslava nového roku, přípitek, neděláme předsevzetí

1. ledna - Nový rok - posnídáme vánočku uschovanou ze štědrého dne, ke slavnostnímu obědu s rodinou se podává čočka a uzené nebo čočka a ovar případně čočka a kyselá okurka, nemá se jíst nic z ptáků, nemělo by viset prádlo, mělo by být čisto, uklizeno a vyvětráno

6. ledna - Tři králové - tento den nebo 1. neděli po třech králích ulízíme veškerou vánoční výzdobu, protože začíná Masopust, právě tříkrálový den je nejvhodnější na učinění předsevzetí

Snad jsem na nic nezapomněla :)

DIABOLUS: Pokud Štědrý den vychází na neděli, je zároveň poslední adventní nedělí a čtvrtý advetní týden nám tedy letos chybí.

První adventní neděle – 3. prosince 2023 - zvaná železná

Celý tento den a následující týden se nese v duchu úcty k domovu a národu. K tomu patří i vyzdobení našeho příbytku a protože již máme z velké části uklizeno, tak se do toho o první adventní neděli s chutí pustíme a vytvoříme si krásnou vánoční výzdobu. Když to v neděli nestačíme, nevadí. Máme na zdobení a úklid celý následující týden.

Na domovní dveře zavěsíme věnec ze slámy, jež symbolizuje slunce a slunovrat. Ten můžeme přizdobit dle svého v barvách vánoc.

Na stůl položíme adventní věnec se čtyřmi svícemi.

I podoba adventního věnce je nám tradicí dána:
Věnec vyrobíme nebo pořídíme ze stálozeleného chvojí jež symbolizuje věčnost. Svíčky jsou symbolem čtyř světových stran, čtyř adventních nedělí a přicházejícího světla a tradičně se dávají do kříže jako jsou světové strany. Svíce v kříži měly i praktický význam. Dříve svíce nebyly tak tvrdé a mnohem snáze se rozehřívaly teplem, proto byly na věnci co nejdále od sebe.

Tradiční barvy českých vánoc a tedy i svící jsou: červená, tmavě zelená, bílá, tmavší fialová, růžová, zlatá a stříbrná. Každá z barev má svou symboliku, kterou krásně shrnula paní Paterko ve své knize Naše Tradice.
I barvy stuh volíme v těchto barvách.
Modrá, žlutá a ostře zelená (světle zelená) jsou barvy jara, patří k Velikonocům, oranžová a hnědá zas k podzimu a proto pro Vánoční zdobení nejsou příliš vhodné.

Dále si věnec dozdobíme dle svých představ. Můžeme použít ořechy, křížaly, sušené ovoce, hrozinky, skořici, badyán, drobné perníčky, pentle či papírové ozdoby, také ozdoby z látky, i skleněné foukané ozdoby, jmelí nebo cokoliv co nás napadne a souvisí s vánocemi. Přírodniny si můžeme nastříkat zlatou nebo stříbrnnou barvou. Jak si přizdobíme svůj věnec je pouze a jen na nás a naší fantazii.

Svíce na adventním věnci se zapalují po vyjití první hvězdy, tedy večer.
Při zapalování první svíce neopomeňme, že vyjadřuje očekávání a tajuplnost a zapalujeme ji s úctou k domovu a národu.

Další výzdoba příbytku je opět jen na nás, jak to kdo cítíme, jak se nám to líbí. Někomu stačí střídmé, jiný rád přeplácané, jak kdo má rád.

Vánoční stromeček se dle tradice zdobí až na Štědrý den dopoledne a zdobí jej muž - hlava rodiny. Proč? To se dozvíte v článku o Štědrém dnu.

Můžeme už vytáhnout Betlém, ale zatím zcela bez postav. Ty přibývají postupně až do Štědrého dne a až tehdy se dává do Betléma svatá rodina, andělé a o svaté noci Ježíšek. tři králové pak až 6. ledna. Betlém se uklízí až koncem doby povánoční tedy o neděli po Třech králích. O Betlému bude samostatný článek.

Pro zajímavost:
Křesťanská liturgie nám určuje barvy svící takto: 1. neděle fialová, 2. neděle fialová, 3. neděle růžová, 4. neděle zlatá. Případně tři fialové a jedna růžová. Můžeme to vyřešit tak, že dáme bílé svíce a dolů na ně navážeme barevné mašličky, nebo se použijí různě barevné svíce.


Nenechejme si však týden jen tak uplynout, máme celý týden na to, abychom se zamysleli co pro nás znamená domov a národ, jaký k němu máme vztah, uvidíte co sami v sobě najdete. Další nedělí a týdnem se nám otevře další téma na rozjímání.


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře + kniha Naše Tradice

sepsala Barbora Orságová

Vánoční svátky – Advent

Advent je velice důležitá součást Vánoc. Ostatně vánoční období se skládá ze tří částí - Adventu, Vánoc a doby povánoční.

Bez dodržení Adventu se Vánoce stávají hektické, nervózní a vůbec si je neužijeme. Necháme se snadněji pohltit shonem a stresem z toho, že nám něco chybí, něco nestíháme. Přitom česká tradice nás obdařila třemi až čtyřmi týdny, ve kterých najdeme čas na klidné prožití celých vánočních svátků.

Vánoce, tedy včetně adventu a doby povánoční, trvají šest neděl. Čtyři týdny advent, jeden týden Vánoce a jeden týden doba povánoční. Toto období je plné mnoha zvyků a budeme činit úkony, jež nám pomohou být v přítomnosti a tradici si krásně vychutnat. Pokud budeme každý rok poctiví a trpěliví, pak můžeme prožít pravé kouzlo vánoc. Z mé zkušenosti je třeba být trpělivý i několikery vánoce, než si vše zažijeme a ne vše se na poprvé povede, ale rozhodně to stojí za to.


Slovo Advent znamená příchod.

Adventní období je časem očekávání příchodu Vánoc, slunovratu, Ježíška, vítězství světla nad tmou. Je to doba určená k zamyšlení nad sebou samým, ke zpytování a v neposlední řadě je to období střídmosti. Právě střídmost v jídle i radovánkách nám pomáhá být sami u sebe a v rozjímání.
Adventní období přímo vybízí učit se práci s časem a k práci na sobě samých.

Naši předci měli Advent jako období předvánočního půstu. Půst se ani tak netýkal masa, i když maso se jedlo velice málo, jako spíše radovánek. Poslední zábavy si lidé užili na svatou Kateřinu a pak se již nebavili v hospodách, nesmělo se tančit a zpívat. Přesto se konaly četné lidové obřady, které se ale nesly ve střídmém duchu. Lidé hlavně trávili čas doma se svou rodinou a chystali se na Vánoce. Proto je také v Adventu tolik obchůzek a tradic k setkávaní ( sv. Ondřej, sv.Mikuláš, sv. Barbora, sv. Lucie).

Nemusíme tedy zcela nejíst maso a dělat očistnou kůru, jak je tomu před Velikonocemi, ale střídmostí a lehkostí bychom se měli řídit a kupříkladu dbát na to, abychom se nepřejedli. Maso se však nejí celý Štědrý den, proto je k večeři ryba (symbol pokory a postní pokrm).

Tento čas patří domovu a rodině.

Symbolem celého adventu je adventní věnec.
Ten značí vítezství světla nad tmou, dobra nad zlem.
Jak má vypadat adventní věnec se dozvíte hned v následujícím článku.

V neposlední řadě adventem začíná nový rok tradic. Vánocemi rok tradic nekončí, ale začíná.

K adventnímu období patří i adventní kalendář, ne vždy vypadal tak jako teď.
Smyslem adventního kalendáře je odpočítávání dní k tomu Štědrému. Každý den se otevře jedno okénko kalendáře, či pytlíček. Používají se do dnes i velice stará podoba adventního kalendáře a to adventní svíce - vysoká svíce označená 24 číslicemi a každý večer se svíce zapálí a když číslo odhoří, tak se zhasí (ideálně zhášedlem).
Na téma papírových adventních kalendářu můžete otevřít článek zde: https://cesketradice.cz/adventni-kalendar-je-tu-uz-vice-nez-160-let/ .


Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko– přednášky a semináře + kniha Naše tradice
internetové stránky www.ceske-tradice.cz

sepsala Barbora Orságová

Připomínka jednoho hrdinského činu, jestli dovolíte:

Před 84 lety, 16. listopadu 1939, den po protinacistických manifestacích doprovázejících pohřeb Jana Opletala, studenta medicíny postřeleného při demonstracích proti německé okupaci dne 28. října 1939, rozhodl Adolf Hitler o uzavření českých vysokých škol a tvrdém potrestání účastníků protestů. V noci z 16. na 17. listopadu 1939 zahájilo gestapo a jednotky SS zatýkání českých studentů v Praze, Brně a Příbrami. Devět studentských představitelů bylo 17. listopadu popraveno, 1200 studentů bylo převezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg. Jedním z pozapomenutých hrdinů, kteří se nacistické zvůli 17. listopadu postavili, byl rektor Univerzity Karlovy, profesor Bedřich Hrozný, jemuž světovou poslulost zajistilo zejména rozluštění jazyka starověkých Chetitů. Více již vzpomínky účastníka událostí 17. listopadu, studenta Miroslava Slacha:
„V pátek 17. listopadu bylo vlhko a mlhavo. Lidé se choulili do zimníků a železničáři na Denisově - tehdy snad Vltavském nádraží - nám radili, abychom z vlaku radši ani nevystupovali a nejezdili do Prahy, že se tam něco chystá, něco moc zlého. Doslechli se od řidičů z pražských garáží, že prý si esesáci vypůjčili v noci několik desítek autobusů. To dá rozum pro koho. V noci bylo velké zatýkání. Nacisté se chtějí pomstít za dvacátý osmý říjen i za patnáctý listopad. Vraťte se domů, kluci.
Šťastni, kdo dali na jejich radu.
Já ne.
Potřeboval jsem si dát potvrdit několik studijních dokladů na kvestuře, která byla v právnické fakultě, poblíž kanceláří děkana fakulty doktora Weniga i nedaleko pracovny rektora Karlovy univerzity profesora Bedřicha Hrozného, který úřadoval v místnostech rektorátu rovněž na právnické fakultě. Fakulta byla otevřená už od šesti hodin ráno, a tak jsem byl rád, že se mohu před mlhou a chladem uchýlit do místností univerzitní kvestury, kde už postávali u ‚okének‘ další studenti se žádostmi o všemožná potvrzení.
Právě když došla řada na mne, zaslechl jsem z haly u vchodu nějaký nečekaný křik a řvaní. Řvalo se německy. Venku před fakultou brzdila těžká nákladní auta, ozývaly se hlasité německé povely, dupot okovaných bot, řinčení zbraní.
Vyběhli jsme s dalšími kolegy na schody a dolů do haly.
Tam stál rektor Karlovy univerzity profesor Bedřich Hrozný a po jeho boku děkan právnické fakulty doktor Wenig a proti nim tlupa mužů v černých a šedozelených uniformách, kteří seskákali z náklaďáků a s napřaženými hlavněmi se hnali do budovy.
Ani jsme se nenadáli a vojáci s napřaženými pažbami nás vystrkali z fakulty ven a nahoru na nákladní auta.
Pootevřenými dveřmi jsme slyšeli, jak Hrozný hlasem rakousko-uherského kaprála (který kdysi slýchal v kasárnách Deutsch-meisterů ve Vídni) křičí na vojáky: ‚Halt! Ven, darebáci! Hinaus! Sofort hinaus!‘ a ti, zvyklí bezmyšlenkovitě poslouchat, se na povel zastavují a - začínají ustupovali. ‚Der Kommandant soll sich bei mir melden,‘ nařizuje rektor. Poddůstojník s olemovaným límcem vysílá poslušně dva muže, aby přivedli velitele, a ani se nezeptá, jakým právem mu to ten ‚civil‘ přikazuje. Muži v ocelových přilbách se rozestupují, přichází velitel. Profesor Hrozný na něho čeká už před vchodem do budovy na schodech, vysoký, v černých šatech, s rukama na prsou, důstojný jako univerzita sama, kterou představuje. Jeho Magnificence...
Stáli jsme na korbě nákladního auta, náhle jsme přestali vnímat vlastní hrozivý osud a jen jsme se dívali.
‚Jsem rektor univerzity,‘ prohlašuje profesor Hrozný úsečně vybranou němčinou. ‚Stojíte na akademické půdě. Podle platných zákonů nesmí sem nikdo vstoupit bez mého svolení. Ani policie, ani vojsko.‘ ‚Aber-‘ namítne důstojník v pozoru. ‚Žádné aber, jste přece vojáci a jako velitel znáte přece zákony!‘
Důstojník v rozpacích polkne. A náhle procedí mezi zuby: ‚Wird geschehen!‘ Stane se. Obrátí se, křikne povel a muži v helmách opouštějí budovu.
Zní to neuvěřitelně. Ale tito lidé se poprvé setkali s odporem. Bylo to pro ně něco tak nového, tak nečekaného, říká Vojtěch Zamarovský, že ve vrcholném zmatku skutečně ustoupili.
Hroznému to však stačilo ještě k tomu, aby se zaručil za skupinu studentů nahnaných do nákladního auta a požádal o jejich propuštění. Hlouček mládenců využil hbitě rozpaků důstojníka, seskočil z auta a po chvíli se ztratil v přilehlých ulicích.
Byl jsem mezi nimi.
Pomalu, abych nevzbudil pozornost, jsem se loudal k Denisovu nádraží. Vší silou vůle jsem potlačoval rozechvění a děs, které mnou cloumaly z přestálých chvil.
Až když jsem nastoupil do osobního vlaku do Všetat, který stál jako obvykle na první koleji, jsem se uklidnil. Nikdy předtím a nikdy potom jsem už pana profesora Hrozného neviděl. Ale jedno vím určitě, že mi dnes 17. listopadu 1939 zachránil život. A nejen mně...


(Jako velký, i když opožděný dík za tuto záchranu jsem napsal příběh o životě a díle profesora Bedřich Hrozného ‘Můj starý dobrý Orient-Expres'. Přál bych si, aby dojel na správnou kolej.)“ [1]
-------
[1] SLACH, Miroslav. Můj starý dobrý Orient-Expres: Vyprávění o životě a díle velkého českého orientalisty a chetitologa univ. prof. Bedřicha Hrozného. Biografický a archeologický román vědce. Třebíč, Akcent, 2000. s. 167-169, bit.ly/3ceLQXv (🔓 po přihlášení)

Jistě jste si všimli, že letos vychází Štědrý den na neděli.

V roce 2017, kdy nastala stejná situace, jsem zaznamenala zejména na internetu zmatky, kdy je vlastně první adventní neděle a objevovala se dvě různá data.

Když Štědrý den vyjde na neděli, je zároveň poslední adventní nedělí. Nastává tedy nejkratší možná délka adventu a to 22dní. Naopak nejdelší možný advent nastane, když slavíme Štědrý den v sobotu, to pak trvá 28 dní.

Letos oslavíme první adventní neděli 3. prosince a poslední 24. prosince 2023

Svatý Martin – 11. listopadu

Posvícení na svatého Martina patří mezi nejznámější v České zemi. Bylo a je zvykem všechna posvícení začít slavit v den, kdy má světec svátek a o nejbližší následující neděli se udělat posvícenskou hostinu. Letos nám svatý Martin vyšel na sobotu a si můžeme vybrat zdali slavit v sobotu nebo neděli 12. listopadu.

Martinské posvícení se koná nejen tam kde je kostel nebo kaple zasvěcená sv. Martinu, ale i po celé naší zemi, protože patří mezi poslední posvícení před adventním půstem a žádný z našich předků si nenechal ujít tučnou husičku a martinské veselení.

K martinskému posvícení neodmyslitelně patří pečená husa a plnené martinské rohlíčky, kterým se taktéž říká rohy či podkovy sv. Martina. A pro zajímavost o „tučnú hus“ žádali žáci již v 15.století.

Husa je vždy pečená, buď nadívaná nádivkou nebo jablky. U nás se vycpává jablky s hřebíčkem a badyánem.
Husa se podává k obědu společně se zelím a různými knedlíky. My děláme nejraději bramborové, ovšem podávají se i houskouvé, špekové, karlovarské, bosáky nebo chlupaté kendlíky.

Její porcování u stolu dříve podléhalo zvyklosti - kupříkladu křídlo dala hospodyně čeledínovi, aby celý rok „lítal“ a nezahálel.


Proč se peče právě husa má své opodstatnění.

Legenda říká, že svatý Martin byl původně římským vojákem. Později přijal křesťanskou víru a stal se misionářem a následně biskupem v Tours. Tomu ale předcházela tato příhoda: Martin, při své skromnosti, nechtěl biskupskou hodnost přijmout a schoval se před vyslanci do husince mezi hejno hus. Ty jej však svým silným kejháním prozradily.
Jiná verze říká, že ho při kázání tak rušily svým kejháním, že je za to odsoudil a v den jeho památky pykají za svoje provinění na pekáči.

Pečení hus právě na Martina má i praktickou stránku. Husy jsou ideálně tučné a vykrmené a mají před nastávající zimou to nejkvalitnější prachové peří, ze kterého jsou ty nejlepší polštáře, peřiny a duchny a nejlépe se škubou. Z dlouhých brk se vyrábí mašlovačky.


Martinské rohlíky se pečou zahnuté a plněné. Svatý Martin měl prý nevlastní matku, která ho chtěla otrávit. Tak když pekla rohlíky, dala do jednoho jed. Aby ho potom poznala, tak ten s jedem zahnula. Když je pak upekla, byly všechny zahnuté.
Jiná legenda říká, že jsou to proměněné podkovy koně sv. Martina, který tak pomohl chudým, aby měli co jíst.

Českým zvykem je, že děvče upeče velký martinský rohlík plněný povidly či mákem a obdaruje jím svého milého, tento zvyk drží i hospodyně a obdarovávají hospodáře.

Martinské rohlíky se dávaly v některých krajích jako výslužka čeledi, která odcházela ze služby. Jinde byla čeleď obdarována velkými buchtami plněnými povidly nebo mákem.

Také se ale říká: „Radost Martina je hus a džbán vína!“
K tomuto dni patří i Martinské víno. Jedná se o mladé víno, první, které se může ochutnat po vinobraní. Do té doby víno zraje a říkává, se že kdo jej dříve ochutná, tomu se víno nepovede. Na svatého Marina tedy 11. 11. se víno může ochutnat až v 11:11 a pak popíjet jak je libo, nejlépe k huse nebo jiným pochoutkám. Je to celkem novodobá zvyklost, ale ke svatému Martinu už tak nějak patří.

V místě kde je kostelík zasvěcen svatému Martinu, se ráno může konat Martinská pouť, také se tento den dělaly první velké jarmarky a dobytčí a výroční trhy. Každopádně ve všech krajích se chodí ráno do kostela na Martinskou mši. Ke svatému Martinu také nesměli chybět koledníci, jedna dochovaná koleda je zmíněna níže.

Dříve se drželo posvícení přesně na svatého Martina a nejbližší následující neděli se pak říkalo hrubé hody.

Na svatého biskupa Martina
milý hospodář a jeho družina
husy jedí, víno k tomu pijíce
štědrého Martina chválíce
páni, žáci a kněží se radují
neb se jim koledy přibližují.
Pacholci a dívky svobodu mívají
a u jiných pánův se zjednávají.
(Selská pranostika z roku 1710)

A teď něco k těm výše zmiňovaným úředním úkonům:

Den svatého Martina byl tradiční čas, kdy čeleď opouštěla sjednanou jednoroční službu, dostávala mzdu a hledala si nového hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu s hospodářem stávajícím. (Měli to naši předci ale zařízené, že? Všichni se museli snažit, aby měli dobrou pověst a byli pilní, neboť jinak by si museli hledat jiné místo, na druhou stranu hospodář si musel pilné čeládky hledět, jinak by mu utekla jinam).

Toho dne se velmi slavilo. Existují četné záznamy o rozpustilostech i výtržnostech, prováděných „martiníky“. V řádu města Prahy, vydaném císaře Rudolfem II. roku 1598, se píše: „Strany pak Martinkův, kteří obyčej mají, ze všech krajin při sv. Martině dosloužíce, do Prahy se obraceti a zdeť v zahálce zůstávati: na to taky úředlníci pozor míti budou, aby jich šenkýřové nepřechovávali“.

Ke dni svatého Martina se uzavíraly smlouvy mezi obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi, které obec najímala a platila. Zvláště osoba pastýře se pečlivě zvažovala, protože to musel být muž zkušený, vždyť se mu svěřoval všechen obecní dobytek. Zároveň se od něj požadovalo, aby uměl léčit, někdy i trochu čarovat, musel se vyznat v počasí a řadě dalších věcí. Za svou službu dostával pastýř obvykle ubytování v obecní chalupě - pastoušce. Kromě toho měl sjednánu mzdu, kterou dostával v penězích i naturáliích, náleželo mu několik strychů obilí, pár věrtelů hrachu a později i brambory. Měl povoleno držet si vlastní kravku na mléko, pro niž dostával píci, či do správy obecní louku, stejně jako k vyživování obecního býka a kance na plemenitbu. Od hospodářů dostával předem dohodnutou odměnu, za každý pasený kus, poplatek za připouštění a měl povoleny koledy (obchůzky po vsi).

S přijetím pastýře se spojovala oslava, která se nazývala Bejkova svatba či Martinská sýpka. Bylo obvykle povinností pastýře vystrojit pro hospodáře a radnici hostinu s pečenou husou a pivem. Pokud hospodáři přijali pozvání, bylo to dobré znamení, protože pastýř mohl téměř s jistotou počítat, že s ním smlouvu obnoví i pro další rok.
Jinde se hostina připravovala tak, že každý z hospodářů nasypal pastýři dohodnutou míru obilí. Tomu to aktu se neříkalo jinak než Sypání. Protože však byli sedláci furianti, přidal každý něco nad míru, aby sousedům ukázal, že mu na troše nezáleží. Tak se nasypalo mnohem více, než náleželo pastýři. Jeho díl se pečlivě odměřil a ze zbytku se udělala hostina.
Jinde pastýř zabil vepře, nadělal jitrnic a jelit, zabil 2 berany a 4 husy. Ponocný přidal husu, hajný taktéž. Na hostinu mohl přijít každý, kdo Sypal, akorát si musel přinést vlastní lžíci, vidli a nůž.

K tomuto dni patřila i koleda a koledníci. Již ze 14. století je dochována česky psaná martinská koleda, s níž chodili koledovat nejen chudí žáci, ale i kanovníci a dokonce i městský kat.

Zde jedna kterou zaznamenal pan Zíbrt ve svých spisech:
Z koled žákovských však nejznámější koleda o sv. Martině jest psána úplně po česku. Poslechneme tedy žákovskou martinskou koledu a martinskou proti-koledu:

1. Svatého Martina
všeliká rodina
dnes ščedrost zpomíná
beze všeho statku
vesele s čeládku.
Tučnú hus, hus, hus,
tučnú hus, hus, hus,
tučnú hus jí, vino pie,
beze všeho smutku.

2. Ale my školníci,
podobní pacholíci,
malí i velicí,
v škole když sedíme,
vesele zpieváme,
nebť nás nutie veselé,
toho netajíme.

3. Protož dnes vesele
v dobré ščedré voli,
vědúc vaše mysli,
k vám sme zavítali,
abychom dar vzali,
bychom dusnost chudoby
tudy zapudili.

4. Račtež darovati,
majíc na paměti
svatého štědroty,
abychom v radosti
podle vašie cnosti
tučnú hús upečenu
mohli s vámi jiesti.

5. Ale vy bratří milí,
mějtež na paměti
svatého ščedrotu
Martina rytieře
nynie v této mieře:
nechcete-li husi dáti,
dajte dva penieze.

6. Ač nás darujete,
odplatu vezmete
v království nebeském,
s Bohem tam bydlíce,
s ním se radujíce
a na veky s anjeli
amen zpievajíce.

Protože každá rodina má svůj osvědčený recept na nejlepší husu, zde pouze recepis na martinské rohlíky. Budeme rádi když se o své recepty s námi podělíte jak na husu, tak na rohlíky. My připravujeme pomalu pečenou husu nadívanou jablky s hřebíčkem a badyánem, kořeněnou kmínem a solí.

Recepis na martinské rohlíčky:

1/2 kg polohrubé bílé mouky
6 dkg cukru
sůl
citrónová kůra
1/3 l mléka
2 dkg droždí
14 dkg vlahého másla
4 žloutky
tuk na potření plechu
1 vejce
vanilkový cukr

Zvykem je do martických rohlíků dávat nádivku povidlovou, makovou nebo ořechovou.

Do mísy prosejeme nahřátou mouku s cukrem a solí a přidáme ustrouhanou citronovou kůru. Zaděláme vzešlým kváskem z jedné třetiny mléka, droždí, části cukru a mouky. Přidáme vlahé máslo a žloutky. Vypracujeme hustší těsto a necháme zkynout. Na vále rozválíme těsto na tlustší placku, ze které krájíme trojhránky. Do každého dáme trochu nádivky a pečlivě svineme v rohlíky. Do nádivky je dobré přidat trošku rumu. Klademe na pomaštěný plech ve tvaru podkov. Povrch ovlažíme rozšlehaným vejcem a necháme ještě asi 20 minut kynout. Pak je upečeme v předehřáté troubě do zlatova a horké sypeme vanilkovým cukrem.

Doporučuji udělat si vlastní vanilkový cukr smícháním vanilkového lusku - vyjmeme semínka - a cukru ve sklenici a i s luskem necháme provonět alespoň dva dny, ideálně však týden a déle.

Zdroj:
Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
Ladislava Paterko – přednášky a semináře
internetové stránky ceske-tradice.cz
Domácí kuchařka - J. Břízová + Rodinná kuchařka + kuchařka M.D. Rettigová

Sepsala Barbora Orságová