• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    DIABOLUSPřátelé českých tradic
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Masopustní období - od Třech králů do 13. února 2024

    Masopust začíná po vánocích, tedy po Třech králích a končí Masopustním úterým, které je posuvné. Letos připadá na 13. února, pro zajímavost - loni to bylo 21.února. Na 14.února 2024 tedy vyšla Popeleční středa, první postní den v jarním 40ti denním půstu.

    Masopust nebo postaru Masopusť je čas ještě před jarním půstem. Masopusť z "maso pusť nebo opusť" je vlastně příprava na opuštění konzumace masa, které nastává při jarním půstu, kdy se maso a masné výrobky nejí vůbec. O masopustu se naopak masa jí hodně.

    Je to období zabíjaček a hodování, plesů, bálů a zábavy. Zabíjačky měly dříve dokonce obřadní nádech, ale vše formou žertů a radosti. Provinilý vepřek byl kupříkladu souzen hospodářem, jež předčítal vepřův ortel. Pak se výsledné zabíjačkové pochutiny posílaly po sousedech, aby každý ochutnal od každého a hodnotilo se, kdo má lepší jitrnice či tlačenku.
    Zabíjačky měly i praktický důvod. Bylo třeba zredukovat zvířata, aby do konce zimy zbylo dost zásob a nebylo strávníků na víc. Nechávala se jen zvířata do chovu, na mléko, vejce a do potahu. Také se v zimě lépe uchovávalo maso delší dobu a déle se nekazilo.

    Před koncem masopustu máme tradiční tučný čtvrtek, kdy se má pojíst vepřového masa a popít piva co kdo snese.

    K Masopustu však patří i masopustní šišky a koblihy, které hospodyně smaží a plní je povidly či ideálně domácí marmeládou. Dříve bylo zvykem smažit koblihy na přepuštěném másle či v sádle a dávaly se i jako výslužka maškarám. Koblihy mají svoji obřadní úlohu jako symbol slunce, hospodář je vynášel i jako obětinu do svých polí, aby byla dobrá úroda.
    Koblihy - symbol slunce smažíme na Masopustní úterý, které celý masopust uzavírá.

    Masopust by měl být plný zábavy, tance a dobré nálady.
    Proto právě v tomto období veselosti máme plesovou sezonu. Nemusíme tak myslet na dlouhou zimu a na chmury tohoto období, ale zaměstnáváme hlavu přípravami na plesy či jiné společenské zábavy. Z tradice jen tanečním zábavám v masopustu se může říkat ples či bál.

    Masopust je obdobím družení.

    Takže si vyražte na ples či bál, připravte se na nějaké to vaření v rámci tradic a hlavně ať vás provází dobrá nálada.

    Následujících článcích se dozvíte více o jednotlivých tradičních masopustních dnech (na úplném konci masopustu) a nezapomeňme se bavit a mít dobrou náladu...

    Zdroj: Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Tři králové - 6. ledna

    6. ledna se přicházejí poklonit tři králové Ježíškovi - Kašpar, Melichar a Baltazar. S nimi příchází i konec Vánoc.


    Je to tedy důžežitý den pro hospodyňky a hosdpodáře - uklízíme vánoční výzdobu. Vánoce nám nedělí po Třech králích definitivně končí a tak by se měla poctivě sklidit veškerá vánoční výzdoba. Jen betlém má vyjjímku a může se nechat déle, až do Hromnic. Konec vánoc nám otevírá další tadiční období - Masopust a do něj již vánoční výzdoba nepatří.

    Odstrojíme stromeček a spálíme jej. Pokud nemáme možnost, můžeme jej odvést do kompostárny nebo věnovat do zoo či útulku pro zvířátka. Je třeba tam ale zavolat, jestli je chtějí. Pro zvířátka musí být stromek opravdu důkladně odstrojen, aby si zvířata neublížila a nesežrala třeba kus staniolu nebo háček. U nás se stromek rozřeže a použije se jako chvojí na kytičky a zbytek se spálí.
    Pálí se i adventní věnec.

    Jediné co necháme z výzdoby až do dalších vánoc je jmelí. Bude nám přinášet štěstí do domu po celý rok, až jej na Štědrý den opět vyměníme za darované z lásky či od přátel a staré do Tří králů spálíme.

    I konec vánoční doby bychom měli prožít v kruhu rodinném a naplánovat si společný oběd je-li víkend, či večeři když Tříkrálový den vyjde na den pracovní. Měli bychom si popovídat o tom jak jsme prožili celé vánoční svátky a třeba se něco zajímavého dozvědět nebo probrat věci, které se nám nelíbili a příští rok je vylepšit. Je dobré si tyto poznatky zároveň zapsat, neboť rok je dlouhý a většinu do roka zapomeneme.

    Tříkrálový den je také ideální k vytvoření předsevzetí a rozhodování o věcech na tento rok, nebesa jsou nám totiž v tento den výjimečně nakloněna.

    A ještě trochu historie, folklóru, lidových zvyků a pár typů:

    Král Kašpar, Melichar a Baltazar přišli k jesličkám uctít a obdarovat Jezulátko. Přinesli zlato, kadidlo a myrhu, vešli do domu, padli na kolena a klaněli se Ježíši. Zlato nemusím vysvětlovat. Kadidlo ještě většina lidí zná z kostela. Je to pryskyřice, která se pokládá na rozžhavený uhlík, čímž se docílí voňavého bílého a očistného kouře. Myrha je též pryskyřice a dělá se s ní totéž co s kadidlem, vydává zvláštně voňavý očistný kouř, také se používala k balzamování těl.

    Ke Třem králům patří Obchůzka duchovního, která má nejméně od třicetileté války stejnou podobu. Domy ve vsi i ve městech obcházel duchovní s ministranty, často i s kostelníkem, učitelem a žáky. S modlitbou a zpěvem se dům vykuřoval kadidlem a vykrápěl svěcenou vodou. Po tom co bylo toto provedeno se na dveře či rám nad nimi napsalo svěcenou křídou K+M+B+ a letopočet nového roku. Původně se nad dveře psalo C+M+B+ a někteří badatelé tvrdí že může jít o zkratku „ Christis mansionem benedicat“ což je česky „Kristus ať požehná tomuto příbytku“. Tak či tak jde vlastně o převzetí pohanského obřadu, který se dělal na ochranu domu před zlými silami. Kadidlo a uhlík, svěcená voda, svěcená křída, tedy očista všemi živly a nápis zajistí ochranu a očistu domu.

    Později místy převzal tuto povinnost kantor, který za ni dostával výslužku. Pamětníci vzpomínají, že prý přání často jen oddrmolil a písmena zběžně načrtl, neboť věděl, že mu hospodář velkou výslužku nedá, zato tam kde předpokládal dobrou odměnu, písmena pečlivě kreslil, i křížek, větvičky a jiné ozdoby přimaloval.

    Tři králové také chodívali na koledu sami, původně je představovali mladíci, později starší děti. Masky byly jednoduché, papírová koruna, vousy z koudele nebo vaty, místo vzácného roucha bílá košile nebo prostěradlo opásané provazem, červeným šátkem nebo stuhou a pochopitelně začerněné tváře třetího krále. Tam kde byla krajina kopcovitá, chodívali se třemi králi ještě „pastýři“. V Orlických horách je doprovázeli dva sluhové zvaní laufři.

    Při koledě se někdy rozdávaly „tříkrálové lístky“ byly to svaté obrázky zobrazující Tři krále. O jejich rozdávání se píše koncem 18. století v pamětech rytíře Jana Jeníka z Bratřic.

    Ke Třem králům patřili i divadelní hry o narození Ježíše a příchodu Tří králů, které byly velmi oblíbené hlavně prostými lidmi pro jejich výpravnost.

    Nevím jak u Vás, ale ve velkých městech, kde jsem přebývala, již Tříkrálové obchůzky s kadidlem a svěcenou křídou nechodí a je to škoda. I byt v paneláku si zaslouží očistit a ochránit.
    Nicméně můžeme si maličko popoci sami. Kadidlo a myrhu i křídu můžeme sehnat v některých orientálních obchůdcích, či krámech s církevními potřebami a aspoň jednu tříkrálovou píseň zná asi každý.
    Místy však chodí tříkrálová sbírka na charitu a tři králové jsou poženáni v kostele a nosí si svěcené křídy. Jen už je často musíte pozvat, protože v mnoha místech nechodí všude, ale jen na pozvání.

    V hodně mětech se pořádají tříkrálové průvody.

    Naši předci prováděli ještě další zvyky. V předvečer sv. Tří králů zapalovali v některých krajích všichni členové domácnosti stejně veliké svíce. Koho svíce zhasla jako první, ten prý první z rodiny zemřel. Šel-li kouř vzhůru, pak jeho duše půjde do nebe, šel-li k zemi, pak půjde do pekel.
    Jinde se lilo olovo, pouštěli se skořápky, podobně jako na štědrý den.
    Ráno na Tři krále se dívky omývaly sněhem, aby měly bělostnou pleť.
    Pokud se někdo dokázal ponořit celý do ledové vody, měl během roku zajištěno pevné zdraví.
    Napití se svěcené tříkrálové vody prý chránilo před nemocemi.

    A trocha z historie:
    Svatí Tři králové, byly vlastně mudrcové. K záměně mudrců za krále došlo ve středověku ve 12. století, kdy se obnovila a rozšířila úcta v ně po té, co roku 1194 družina římského císaře přinesla z milánského kostela sv. Eusrogia do chrámu v Kolíně nad Rýnem ostatky, považované za ostatky Tří králů. Jména těchto králů (C+M+B+) pak jako první autor uváděl Petr Comestor, který byl kancléřem pařížské Sorbonny.

    Zajímavé doplnění Třech králů ze stránek https://www.facebook.com/ceskezvyky
    PŘEDVEČER TŘÍ KRÁLŮ, SVĚCENÍ VODY A KŘÍDY (5.1.)
    Celý den a nejvíce pak večer před svátkem sv. Tří králů míval ráz slavnostní, v chrámech se světila voda a křída. K těmto věcem si lidé přidávali také „bobky“ (vavřínové plody), který byl nastrkán v soli, dále světili síru, česnek a svíčky. Všechny tyto věci kromě svíček, používali v domácím léčení lidí i dobytka. Ve farním kostele, ve zvláštní velké nádobě byla svěcená voda. Každý přinesl ve své nádobě vodu čistou, kterou vylil do vody svěcené a pak si z ní nabral do své nádoby. Když si hospodář nebo hospodyně z kostela přinesli posvěcenou vodu, nejprve se jí každý napil, aby byl chráněn před zimnicí. Pak se nalila do kropenky, upevněné obyčejně při dveřích. Zbylá voda z předešlého roku se vylévala na ohniště.
    Po modlení nad svěcenou vodou si vzal sedlák trochu vody do džbánu a zhotovil si ze slámy štětičku. Vykropil celou světnici, půdu, sklep, spižírnu a chlév. Tím se stalo, že celé stavení bylo rázem zbaveno obtížného hmyzu a lidé v něm bydlící byli obrněni proti každému pokušení. Když se vše vykropilo, odešel hospodář na pole, které také pokropil a pomodlil se za hojnou úrodu. Štětičku zanechal na poli. Na Chodsku se žehnali svěcenou vodou každodenně, ráno i večer, když odcházejí z domova, když se dítě narodilo a též když zemřel někdo ve stavení. Také každý nový kus dobytka se pokropoval, podobně jako první fůra sena i obilí. Svěcený bobek byl dobrý na různá bolení.
    Někde ostatní vodu svařili a uschovali pro rozličnou potřebu. Svěcenou vodu však nebylo zapotřebí svařovat, poněvadž podle lidové víry vydrží prý celých sedm let, aniž by ztrácela na chuti, nebo snad zahnívala. Kde býval hospodář příliš vzdálen od kostela, mohl si posvětit vodu sám. Tuto vodu musel načerpat přesně o půlnoci před Třemi králi a říkat příslušnou pobožnou průpověď, když ji přinášel do světnice.

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice
    ceske zvyky

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Nový rok - 1. leden

    Říká se jak na Nový rok, tak po celý rok. A protože je Nový rok dnem svátečním, tak bychom jej měli prožít svátečně a dle krásné české tradice.

    Ráno posnídáme Vánočku, kterou jsme si schovali ze Štědrého dne. Ti co neslaví Silvestra doma, si ji nezapomenou vzít s sebou, aby aspoň symbolicky byli s rodinou.

    Na Nový rok celý den vládne krásná čistá jiskřivá nálada a abychom si ji řádně užili, měli bychom míti všude čisto a vyvětráno a na to máme ráno a dopoledne. Hospodyňka nezapomene, že stejně jako na Štědrý den nesmí viset prádlo a nepere se.

    Ani tento den neděláme předsevzetí, to uděláme až po Třech králích (6. ledna).

    Pěkně se oblékneme, abychom podpořili sváteční náladu.

    Tradičně se dělá rodinný oběd.
    K obědu se podává čočka s uzeným nebo ovarem, abychom měli hojnost celý rok. Čočka symbolizuje bohatství a hojnost, čuník hojnost a štěstí. Vegetariáni si k čočce dají pouze kyselou okurku. Můžeme doplnit o čočkovou polévku nebo jinou kromě drůbeží. Na Nový rok se nepodává peří - drůbež ani vejce, aby nám neulétlo štěstí a peníze od rodiny. Také se nepodávaly ryby, aby štěstí neuplavalo.

    Odpoledne strávíme v příjemném rozjímání s rodinou, můžeme oblažit tělo a jít na procházku.

    Šťastný nový rok plný lásky, tradic a víry v dobro :)

    Zdroj: přednášky a semináře Laďka Paterko - kniha Naše tradice
    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    svatý Silvestr - 31. prosince

    Na svatého Silvestra bychom měli chytnout radostnou a bláznivou náladu, tak nejlépe oslavíme příchod nového roku.

    Tradice praví, že zásadně NEDĚLÁME novoroční předsevzetí! Nesplnění jeho by se obrátilo proti nám.
    Předsevzetí učiníme nejdříve na Tři krále, kdy již máme čistou mysl a máme celý týden na to, abychom si předsevzetí dobře promysleli. Máme na to však čas až témeř do konce ledna.


    Silvestr je od toho aby se slavilo, takže slavme, pijme, hodujme, o půlnoci na přípitek nezapomeňme a prskavku si zapalme. Pijme tak, abychom mohli v Nový rok (1.1.) hezky a bez bolehlavu prožít sváteční den. Smyslem Silvestra je si připít, ne se opít.

    Zdroj:
    Ladislava Paterko – přednášky a semináře a kniha Naše tradice

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Na Štěpána - 26. prosinec

    Den kdy se dávají drobné dárečky a chodí se po návštěvách.
    Obdarováváme ty blízké, se kterými jsme nemohli být na Štědrý den.
    Hospodyně obdarovává rodinu šupinou ze štědrovečerního kapra, jež umisťujeme do peněženky, aby v ní držely korunky.

    Je to den obdarovávání.

    Dříve to byl čas koledy, což plně souvisí s obdarováváním. Obdarovávalo se za koledu mincí nebo sladkostmi.

    Je pocta obdarovat. Ten kdo na Štěpána upřímně s radostí obdaruje, má radost celý příští rok.

    Nic nešijeme ani nevyšíváme, abychom si nerozpíchali vztahy.

    Také se říká na Štěpána není pána. To proto, že vrchnost přijímala všechny kdo je přišel navštívit a i naopak. Byl to den, kdy se smazávaly staré dluhy a zášti.

    Tradičně se jí něco z české kuchyně, docela se v posledním století na stolech v tento den zabydlela husa nebo kachna. My letos budeme mít svíčkovou. Nicméně ať již pojíme cokoliv, dbáme na to, abychom se nepřejedli a nepřepili, protože jen tak si dle tradice zajistíme zdraví na příští rok...

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Boží hod Vánoční - 25. prosinec

    Ráno vstáváme až za světla a vůbec nic neděláme, ani nesteleme, abychom správně uctili tento den.

    Ráno můžeme posnídat vánočku. Nezapomeneme, že nám má zbýt kus vlastní vánočky na novoroční snídani.

    Až tento den se má jíst dle tradice cukroví, protože na Štědrý den se nemáme přejíst a platí střídmost půstu.

    Nepřijímáme žádné návštěvy a není vhodné ani na návštěvy chodit. Na to máme následující den.

    K obědu si dáme zbylé jídlo od štědrovečerní večeře, protože se tento den nevaří.

    Nešije se ani nezachází s jehlami, aby se nerozpíchaly vztahy a nezašila se paměť.

    Můžeme jít na procházku nebo do kostela nebo si číst či v pyžamu koukat na pohádky pěkně zachumlaní v peřině. Je na každém jak bude odpočívat se svojí rodinou.

    Je to den všech hospodyněk neboť mají volno a povinně lenoší.

    Ten kdo dobře v tento den odpočívati bude, ten celý rok bude zdráv..

    Boží hod vánoční je určen k odpočinku po náročném Štědrém dnu, jakou zvolíme formu odpočinku je na kažném z nás.

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Paterko – přednášky a semináře a kniha - Naše tradice

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Štědrý den – 24. prosince

    Štědrý den je slavný a velký den. Je to zcela výjimečný den.
    Má v sobě kouzlo a tajemno a kdo dobře dodrží celou tradici (včetně adventu), pocítí kouzlo vánoc.

    Na Štědrý den je tradicí přesně dáno co má provádět žena a co muž. Není-li v rodině otec, zastoupí jej nejbližší muž v rodině.

    Ale teď pěkně popořadě.

    V 8 hodin ráno se probudíme a dni vzdáme úctu tím, že se postíme. Celé dopoledne se nejí a drží se přísný půst. Tedy nesnídáme. Tento půst se netýká dětí, ty se později samy rozhodnou zdali chtějí vidět zlaté prasátko.

    Nevstáváme dříve než za světla, abychom nerušili probouzení dne.

    Žena vysmejčí, muž jde pro stromek. Jsou-li v rodině malé děti, jdou s tatínkem, aby měla maminka prostor pro smejčení. Jsou-li větší, pak dcery pomáhají maminkám a synové tatínkům.

    Mezi tím co tatínek instaluje stromek do stojanu za jásotu dětí, maminka upeče štrůdl k brzkému obědu. To je tradiční český hlavní a jediný chod k obědu na Štědrý den, neboť je plněn jablky a ořechy a obojím vzdáme úctu českému národu a zemi. Jablka a ořechy proto dáme i na mísu, která bude zdobit jeden z rohů štědrovečerního stolu. Při obědě nezapomeneme poděkovat zemi za to, že nás živí.

    Kdo chce uzřít večer zlaté prasátko, štrůdl nejí a vydrží se postit až do slavnostní večeře. Jak spatřit prasátko naleznete v knize Naše tradice, prozradím jen že jej hledáme venku, ale přitom nemusíme odcházet z domova.
    Půst je také dobrý pro naše vnímání celého Štědrého dne, nezapomeneme hodně pít vodu.

    V pravé poledne hospodyně trpělivě začíná s přípravou slavnostní večeře, která se skládá ze čtyř chodů. Každý pokrm s sebou nese svou symboliku.

    Prvním chodem je čočka na kyselo. Je to první předkrm. Symbolizuje hojnost.

    Druhým chodem je černý kuba s houbami. Je to druhý předkrm, který se dělá z krupek a hub, koření se česnekem, solí a majoránkou. Symbolizuje skromnost.

    Třetím chodem je rybí polévka. Rybí polévku připravíme 23. prosince, je pak na Štědrý den odpočatá, chuťově lepší a hospodyně v kuchyni nevypustí duši. Nezapomeneme na krutónky do polévky.

    Posledním čtvrtým chodem je kapr s bramborovým salátem. Ryba je projevem pokory, proto pojíme rybí polévku a rybu jako hlavní chod.

    Pro zajímavost máme záznamy už z roku 1300, že se na štědrovečerní tabuli podávala ryba. Byl to konkrétně losos, který se u nás běžně vyskytoval a podával se s jáhlovou či pohankovou kaší, protože brambory nám dovezl Kolumbus až mnohem později, a podával se černý kuba. Zejména v chudších krajích a drsných horách byl kuba hlavním štědrovečerním pokrmem. Vařívala se také muzika, což byla vlastně omáčka připravená ze sušeného ovoce. Když se zabydlel na stolech kapr, připravoval se na mnoho způsobů, asi nejznámější je kapr na černo a nebo smažený na másle. Kapr na černo se vaříval den předem, aby se omáčka z perníku a sušených švestek dobře rozležela. Ten kdo nemohl mít rybu, měl na štědrovečerním stole aspoň buchtu ve tvaru ryby.
    Na štědrovečerní stůl ale nepatří maso, je totiž postní den a také proto se jí ryba a ne maso (ryba není z pohledu půstu považovaná za maso, jinak se tráví). Proto se tento den nedává maso ani salám do bramborového salátu.

    Je důležité se na Štědrý den nepřejíst, dodržujeme střídmost v jídle jako po celý advent. Kdo se na Štědrý den nepřejí, bude se těšit dobrému zdraví po celý rok.

    Hospodyně také připraví domácí punč, který se horký podává společně s vánočkou po půlnoční mši nebo pozdní procházce zimní krajinou či městem.

    Zatím co hospodyně má plné ruce práce s přípravou jídla, tak se hospodář ujme zdobení vánočního stromku. Muž je hlavou rodiny, jejím živitelem a proto je mu dovoleno symbol bohatství a hojnosti v podobě vánočního stromečku ozdobit. Vyjadřuje tím svoji štědrost a vztah k rodině, proto si svého díla váží a dává si na něm záležet. Tím, že dá na stromek řetěz, vzdává hold soudržnosti rodiny.

    Když tatínek dozdobí stromek, ováže nohy slavnostního stolu řetězem jako symbol soudržnosti a aby se rodina znovu sešla. Jakou formu řetězu zvolíme, je na nás a naší fantazii. Jsou-li v rodině děti, mohou se ujmout tvoření řetězu třeba z barevného papíru.

    Třetí hodinou odpolední nastává ve většině rodin krize. Proto si na tento čas dáváme pozor! Je velmi jednoduchý recept, na to abychom si nezkazili příjemnou náladu.
    Necháme vše ležet, ale opravdu vše a ihned jak udeří třetí hodina odpolední se jdeme se projít. Venku se nadýcháme čerstvého vzduchu, pěkně si vyčistíme hlavu a vyhlížíme první vycházející hvězdu, světlo, které zvěstuje začátek večera. Nebo si jde tatínek lehnout, případně ochutnáme punč, který máme připravený až se vrátíme z půlnoční.
    Naprosto nevhodné je v tuto dobu chodit na hřbitov. Pokud chceme pozdravit své zemřelé na Štědrý den, učiníme tak ráno.

    První hvězda vychází přibližně mezi čtvrtou a pátou hodinou, zvěstuje počátek večera. A my až tehdy můžeme zapálit svíce a rozsvítit světla na stromečku a výzdobě. Světla dříve nerozsvěcíme, abychom nerušili den, který se ukládá ke spánku a noc, která se probouzí. Po vyjití první hvězdy můžeme začít zpívat koledy. Nastává svatá noc. Od tohoto okamžiku je možno zasednout ke štědrovečerní večeři.

    Hospodyně sama prostře štědrovečerní stůl se sudým počtem talířů, pod každý vloží minci, která zajišťuje hojnost pro každého obdarovaného. Šupinu z kapra dle tradice hospodyně rozdává až na Štěpána. Je-li lichý počet stolovníků, prostírá se jeden talíř navíc, aby nám nikdo neubyl z rodiny a abychom vyjádřili radost z očekávání nového člena rodiny, který během roku může nastat nebo kdyby přišel pocestný. Prostíráme i miminkům, která jsou novými členy rodiny.

    Na štědrovečerní stůl patří mnoho věcí, abychom vyjádřili štědrost tohoto večera:

    Chléb a sůl, umisťuje se do jednoho rohu stolu s nožem ostřím ke chlebu. Chléb je Boží dar a nesmí na stole chybět, je symbolem čtryř živlů.

    Vánočka, se umisťuje naproti chlebu příčně. Je symbolem pospolitosti stejně jako řetěz omotaný kolem nohou stolu. Na štědrovečerní stůl dává svou vánočku hospodyně.

    Cukroví na talířku, které nám vyjadřuje štědrost a mísa ovoce. Cukroví umístíme do jednoho rohu a ovoce naproti. V míse ovoce nesmí chybět ořechy a jablíčka jako úcta zemi. Víte, že cukroví se má jíst až 25. prosince?

    Komu vykvetly barborky, pak na stole nesmí chybět stejně jako zapálená svíce, symbol Božího světla. Nezapomeneme si letos zapálit čtvrtou svíci na adventním věnci.

    Hospodyně naloží čočku a dá ji na stůl.
    Polévku, kubu a rybu se salátem připraví hospodyně k ruce hospodáře, protože je to právě on, kdo na Štědrý den obsluhuje celou rodinu a servíruje jídlo, které rodinu sytí. A je to muž, který nakrmí na štědrý den všechna domácí a hospodářská zvířata.

    Máme-li ozdobený stromeček, prostřený stůl, nachystané jídlo a pití k ruce hospodářově a pod stromečkem dárky (případně dárky nachystané pro dětičky od Ježíška), pak už nám nic nechybí k tomu, abychom mohli svátečně oblečeni usednout ke štědrovečernímu stolu, od kterého se nevstává, protože by se nesešla příští rok celá rodina. Proto si odskočíme na toaletu před večeří.
    Vezmeme se za ruce a vyslovíme společnou modlitbu jako poděkování, že je nám dopřáno společně prožívat tyto vzácné chvíle. Nejvhodnější modlitbou je Otčenáš.
    Modlitbu nijak nepozměňujeme, neboť každé slovo má svůj význam. Mimochodem modlitba není "výmyslem" křesťanství a církve. Modlitba nás jako lidstvo provází od počátku, jak jinak bychom vyjadřovali své tužby a přání?

    Jako aperitiv podáváme červené víno, abstinenti mají čistou vodu. Můžeme pronést přípitek nebo menší proslov.
    Potom si popřejeme dobrou chuť a můžeme hodovat. Ne zapomínáme, že se nemáme přejíst!
    Večeři zakončíme slavnostním nakrojením vánočky, ovšem nejíme ji! Jíme ji později večer s punčem, až se vrátíme z půlnoční, případně z procházky nebo nám vyhládne zpíváním koled. Kus k snídani si schováme na Nový rok.

    Poté někdo nepozorovaně zazvoní, čímž oznámí příchod Ježíška a my můžeme poprvé vstát od stolu. Kolik krásy a radosti a dojetí v nás vyvolá rozsvícený vánoční stromeček s dárky.
    Dárky rozdává dle tradice nejmladší člen rodiny.

    Tak dárky máme rozbalené, poděkovali jsme z celého srdce a ještě jsme nevěštili budoucnost.

    Jablka rozkrajujeme abychom věděli budeme-li do příštích vánoc zdraví.
    Skořápky se svíčkami pouštíme od středu mísy abychom zjistili zdali někam pocestujeme a jak daleko.
    Pantoflem u vstupních dveří hází svobodná děvčata, aby zjistila zdali se zadají, vdají nebo zůstanou ve stejných poměrech.
    Ještě se zabýváme litím vosku či olova nebo svobodné dívky běháním okolo chalupy...

    Půlnoční mše tradičně začíná v jedenáct hodin a končí do půlnoci, v tento čas můžeme vyslovit dobře promyšlené přání - vyplní se. Po půlnoci dostává svůj prostor zlo. To už jsme na cestě domů a pak doma a už nikam nechodíme a po vypití punče a zakousnutí vánočky se zachumláme a slastně usínáme v čistě povlečených peřinách.

    Ještě více podrobností a zajímavostí se dozvíte v knize Naše tradice od Ladislavy Paterko, kterou vřele doporučuji. Více z historie vánoc se dozvíte z knihy pana Zíbrta nebo paní Kamily Skopové.

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše tradice

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Čtvrtá adventní neděle – 24. prosince 2023 - zlatá

    A máme tu poslední čtvrtou adventní neděli a letos je zároveň Štědrým dnem. Tak budeme dodržovat dva tradiční dny najednou.

    Již jsme uctili domov a národ, rodinu a přátele, sami sebe a tuto neděli uctíme Boha, vyšší vedení a všechny jeho pomocníky.

    Tuto adventní neděli také zveme Zlatou a na Zlatou neděli mají všichni obchodníci otevřeno aspoň dopoledne. Dávají nám příležitost pořídit vše potřebné na Štědrý den a svátky.

    Je pravý čas na to, vyslat modlitbu díků.

    I koledy vznikly jako oslavné a děkovné písně. A my si je pořídíme, či je oprášíme z police, abychom měli na Štědrý den tu správnou atmosféru.
    Koledy, dle tradice, mohou poprvé zaznít až vyjde první hvězda na Štědrý den a doprovází nás až do Tří králů. Vyjímku tvoří adventní koncerty a koledy s texty očekávání Ježíška či vánoční písně. Většina koled však oslavuje narození Ježíška a správně by tedy měly zaznít až na štědrý den a po něm.

    Večer tedy zapálíme svíci za domov a národ, druhou za rodinu a přátele, třetí s úctou sami k sobě a poslední - čtvrtou s úctou k Bohu a bytostem které nám pomáhají každým dnem.

    V liturgii má barvu zlatou a na věnci se zapaluje i poslední zlatá svíce zvaná andělská.


    K poslednímu adventnímu víkendu také patří Betlémské světlo - plamínek, dovezený z Betléma přes Vídeň až do naší země. Viz článek o Betlémském světle, letos bylo Betlémské světlo rozvezeno již 3. adventní neděli.

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Paterko – přednášky a semináře a kniha Naše tradice, kde se dozvíte ještě více

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Rybí polévka, kapr - 23. prosinec

    Den před Štědrým dnem, je poslední termín kdy zabíjíme kapra a připravujeme z něj rybí polévku a porce na obalování. Na konci článku naleznete pár příkladů. Dříve se tento den kapr i vařil. Dělal se na černo se švetkami a perníkem a musel se s kořením rozležet do druhého dne, tak byl nejlepší.

    Také je to poslední termín pro přípravu bramborového salátu a je dobré si připravit těsto na štrůdl, který se podává na Štědrý den k obědu - pokud nedržíme úplný půst až do večeře. Do bramborového salátu ke Štědroverní večeři nepatří šunka ani jiné maso, protože je postní den.
    Chcete recept na naše rodinné těsto na štrůdl? Je křehké a dobré.

    Pokud jsme to již neučinili, přichystáme si výzdobu na štědrovečerní stůl a zkontrolujeme výzdobu vánočního stromku - hlavně světýlka.

    Večer si nezapomeneme vyžehlit sváteční šaty a hospodyňky zástěru.


    A teď slíbené příklady na polévku a kapra:

    Rybí polévka se tradičně připravuje den před štědrým dnem. Mám typ na rybí polévku od rybáře, který nesnáší rybinu stejně jako já.
    Kapra vykucháme, odřežeme všechny ploutve a hlavu. Kapra odřežeme od páteře a žeber - vyfiletujeme. Dříve jsem stahovala z kapra z kůže, teď již nekolik let připravujeme kapra bez kostí, viz níže. Zbydou nám dva filety a kostra se zbytkem masa. Kostru se zbytky masa uvaříme v osolené vodě s kořením, případně kořenovou zeleninou. Vedle v hrnci si na másle zpěníme cibulku a osmahneme pokrájenou kořenovou zeleninu. Zalijeme čistou vodou, zeleninovým vývarem nebo pokud trochu rybiny nevadí, vývarem z kostry. Osobně dávám zeleninový doma dělaný vývar, pokud máte jen kostku je lepší čistá voda.
    Maso z kostry obereme a vložíme do polévky, okořeníme dosolíme a máme hotovo. Pokud máme rádi v polévce vnitřnosti z kapra, ty osmažíme vedle na másle, osolíme a po té vložíme do polévky.

    Tip z jižních Čech na úpravu kapra, aby nebyl cítit po bahně:
    Z kapra si vytvoříme porce, které budeme na štědrý den obalovat a smažit. Porce nasolíme a vložíme do misky. Kapra v misce zalijeme mlékem tak, aby byly všechny porce potopené. Můžeme zatížit talířkem nebo menší pokličkou. Takto necháme kapra aspoň přes noc. Mléko můžeme v polovině nakládání slít a dát nové, hlavně když kapr neplaval dlouho v čisté vodě. Před obalováním kapra od mléka opláchneme a osušíme a můžeme obalovat. Již nemusíme solit, kapr je slaný dle mého akorát.

    A poslední příklad - kterak upravit kapra tak, aby byl bez kostí? Tady je starší, ale srozumitelný návod jak vykuchat a vykostit kapra: https://www.trebonskykapr.cz/kapr-bez-kosti-filetovani
    Takto připravený kapr, musí mít kůži, neboť ta drží maso pohromadě po prořezání kostí. Při smažení se nám pak maso zase spojí teplem a je soudržné. Dnes také můžeme filety bez kostí koupit již připravené v obchodech chlazené a vakuované, vyrábí je Třeboňský kapr a Blatenská ryba.

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše Tradice
    www.trebonskykapr.cz

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Lucie - dostalo se mi nových informací a tak jsem nucena opět článek přepsat :)

    V čase před Štědrým dnem chodívaly Lucie po staveních a trestali ty, jež neměli příbytek jako ze škatulky.

    Den svaté Lucie je od 15. století 13. prosince, před tím se svatá Lucie slavila o 10dní později, tedy 23. prosince. Na první pohled by tedy ani v jenom případě neplatilo pořekadlo: Lucie noci upije, ale dne nepřidá. 23. prosince by již musela světla přidat, protože se již prodlužuje den. Vysvětlení však tkví ve zdání, že přibývá světla právě od 13. prosince, protože slunce začne zapadat později, ale ještě se neprodlužuje den. Slunovrat je až 21. prosince.
    Cituji: "Podíváme-li se ale na doby západu Slunce, tak až téměř do poloviny prosince skutečně Slunce každý den zapadá o něco dříve, než předchozí den. Od 13. prosince se to ale mění a Slunce zapadá od tohoto dne už stále později! Jak je to ale možné, když se až do slunovratu délka dne zkracuje? Je to vykompenzováno pozdějším východem Slunce ráno. Takže můžeme konstatovat, že od svátku svaté Lucie začíná Slunce zapadat později, čímž se vysvětlí ta první část pranostiky: Lucie noci upije." (prirodovedci.cz)

    "Lucky" chodily v předvečer svého svátku na obchůzku po staveních, jak v Čechách tak na Moravě.
    Byly oděny do bílých prostěradel a spodniček, přes obličej měly různé škrabošky nebo pomoučněný obličej. V Čechách to byl nejčastěji velký bílý zoban s otvory pro oči. Chodily aspoň dvě. V jedné ruce košík nebo koště a v druhé peroutku, častěji však husí křídlo, jež jedna měla zaprášené hladkou moukou. Tím testovali ve stavení, zda má hospodyně před Štědrým dnem dobře naklizeno a všude utřený prach. Neměla-li, byla potrestána (nikde jsem se zatím nedočetla ani mi nikdo nepověděl jak - jestli víte, napište mi a já doplním). Pokud bylo vše v pořádku druhá Lucka pohladila všechny pomoučněným křídlem po tváři a z košíku vytáhla něco malého dobrého pro děti, třeba jablíčko nebo oříšek či perníček.

    A prozajímavost jak to bylo s juliánským kalendářem?(Převzato ze Severních listů - prosinec 2001)

    Papež Řehoř VIII., který v roce 1582 vydal tzv. Bulu Intergravissimas, podle níž se mělo číslování dnů posunout o 10 dnů dopředu. A to proto, aby se vyrovnalo zpoždění juliánského kalendáře za „astronomickým“. Jak je všeobecně známo, astronomický rok netrvá 365 dní, ale o něco více. Proto se každé čtyři roky vkládá přestupný 29. únor, obdobně ani každý kulatý stý rok nebývá stejně dlouhý. Prostě stále něco přebývá nebo se nedostává. Původně používaný kalendář Juliánský s těmito odchylkami nepočítal a proto se „zpožďoval“. Nový kalendář byl sestaven bratry Liliovými a na počest papeže Řehoře, který jej uvedl v používání, se nazývá Gregoriánský. Počítal už s délkou dne 365 dnů, 5 hodin, 49 hodin a 16 vteřin (což je mimochodem hodně přesné a od hodnoty „tropického roku“, který považujeme za přesný my, se liší o pouhých 30 vteřin). V Čechách jsme měli takto pokrokový kalendář mezi prvními, už v 16. století. Pomineme-li země, kde používají na náš vkus poněkud exotické kalendáře (japonský, čínský, islámský, židovský a řadu dalších), je do dnešní doby několik křesťanských států, kde se gregoriánský kalendář neujal. Jde o země, které nemají papeže příliš v lásce a tak nikdy neuznaly jeho „novoty“ – země, kde je většina lidí vyznání řecko-katolického nebo pravoslavného. Připomeňme jen známý případ Velké říjnové revoluce, která byla v listopadu.


    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Paterko – přednášky a semináře, kniha Naše Tradice
    Severské listy - prosinec 2001
    Proč se říká "Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá"? - Zeptejte se přírodovědců | Přírodovědci.cz
    https://www.prirodovedci.cz/zeptejte-se-prirodovedcu/4850?

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS:
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Pečení Vánočky - 22. prosinec

    I pečení vánočky má svůj určený den a to je 22. prosince. Každá rodina má jistě svůj osvědčený recept, který si předává z generace na generaci.

    Vánočka by měla být doma pečená, ne kupovaná, aby nesla kouzlo a obsahovala v sobě soudržnost a pospolitost.

    Měla by být spletená z devíti pramenů: 4 základní, 3 prostřední a 2 na vrcholu.
    Vše má svou silnou symboliku.
    4 spletené symboluzují 4 živly, 4 roční období a 4 světové strany, 3 prostřední symboluzují svatou trojici, trojjedinost, 2 prameny na vrcholu pak dualitu tohoto světa. Vánočka jako celek má představovat řetěz jež symboluzuje pospolitost a soudržnost rodiny.

    Vánočka se dle tradice slavnostně nakrajuje po štědrovečerní večeři, ale jí se prvně až s punčem po tom, co se navrátíme z půlnoční mše či noční procházky a vyhládne nám.

    Hospodyně peče vánoček tolik, kolik je členů rodiny. Každý člen rodiny by si měl nechat kousek své vánočky k snídani na Nový rok, aby si pojistil štěstí.
    Já peču jednu větší na štědrovečerní stůl a několik malých.

    Když dáme vánočku do čisté vyžehlené utěrky a do pytlíčku do větrané špajzky, za okno, na balkon nebo na verandu tak, aby na ni nesvítilo sluníčko, tak nám ta domácí do 1.1. vydrží, neztvrdne ani nezplesniví.

    Recepis na naši vánočku:

    Vánočka domácí

    2dcl mléka
    12dkg cukru
    4dkg droždí
    75dkg polohrubé mouky
    18dkg másla
    3 žloutky
    10dkg hrozinek - spařené a dobře vykapané případně namočené v rumu
    10dkg mandí - spařených a oloupaných
    5g prášku do pečiva
    citrónová kůra
    1 rozšlehané vejce na potření

    Rozděláme kvásek s 1 lžičkou cukru. Mouku prosejeme se solí do mísy. Máslo s cukrem a žloutky utřeme do pěny. Přidáme kvásek a po částech mouku s citrónovou kůrou a zbylé mléko. Vypracujeme tužší, ale vláčné těsto. Přemístíme je na vál, prohněteme je a necháme 2-3hodiny kynout.
    Vykynuté těsto rozválíme, nasypeme mandle a hrozinky, zapracujeme. Rozdělíme si těsto nas pletení a pleteme 4, 3 a 2 prameny. Vánočku necháme 1/2 hodiny kynout, pak potřeme rošlehaným vejcem a posypeme mandlemi. Pečeme ji velmi zvolna v mírně předehřáté troubě asi 1 hodinu. Cca na 160-170°C, zhora můžeme položit pečící papír aby se zvrchu nepřipálila (v mé troubě vždy), na úplné dopočení jej můžeme sundat.

    Letos chci vyzkoušet i jinou ze slánku, tak uvidím jaká bude.

    Zdroj: Ladislava Paterko - Naše tradice (ještě více se dozvíte v této knize)
    Rodinná kuchařka
    Archiv

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Koledy

    Víte, že koledy by měli zaznít až na Štědrý den?

    Většina koled totiž oslavuje narození Ježíška, proto by měly zaznít až v den, kdy oslavujeme Ježíšovo narození a po něm. Advent, který je očekáváním, tak vlastně narušují.
    V adventu si můžeme navodit náladu jinými vánočními písněmi, jež neoslavují narození Ježíška, je jich již bezpočet a každý rok přibývají další i v našem rodném jazyce. Je škoda, že se toto moc nedodržuje, zeména v obchodech.

    Přeji Vám, ať si chytíte vánoční náladu a prožíváte klid a pohodu.

    Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Zimní slunovrat - 21. prosince

    Zimní slunovrat je oslavou slunce a světla. Je to výjimečný den, na který se v předvánočním shonu zapomíná.
    Měli bychom střídmě pojíst nemasitých postních pokrmů nemaštěných sádlem a snažit se býti sami u sebe v tichu.

    Pro tento den platí mlčeti zlato. Neboť bychom mohli někomu něco říci velice nešetrně a mohlo by nás to mrzet velmi dlouho.

    Slunovrat nám připomíná slamněný veněc, jež nám visí na vchodových dvěřích již od první adventní neděle, symbol slunce. Slunce, které nabírá na síle a přebírá vládu nad tmou.

    Obvykle Zimní slunovrat nastává 21. prosince, letos však astrologicky vychází až na ráno 22. prosince. Naši předkové jej slavili 21. prosince, my můžeme dodržet tradici a střídmost v jídle oba dva dny.

    Dost pravděpodobně se od slunovratu do Štědrého dne držel půst od masa. Na Štědrý den se maso nejí, je to den postní a smí se z masa pouze ryba a raci. Pokud dodržíme tradici štědrého dne vědomně, budeme jej vnímat jinak a možná se dotkneme kouzla vánoc.

    Slunovrat letos nastává 22. prosince 2023 v 4:28 hodin ráno.

    Zdroj:
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Paterko – přednášky a semináře
    internetové stránky astrologie

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Betlém

    Další věc, na kterou bychom neměli zapomenout, je betlém. Betlém je nejtypičtější součást českých vánoc. Nikde jinde v takovém počtu jak v historii, tak v současnosti betlémy nenajdete.

    Betlémů je několik druhů a dle toho se i staví.
    Betlémy které jsou složeny z jednotlivých částí se staví postupně.
    Nejprve vytáhneme samotné jesličky, které pěkně oprášíme a nachytáme, můžeme k nim přidat hospodyni s hospodářem a volka. Na Štědrý den přidáme Josefa s Marií a oslíkem a až večer nebo před odchodem na půlnoční procházku nebo bohoslužbu vložíme Ježíška. Další dny pak přidáváme příchozí postavy, které se jdou klanět Ježíškovi a až 6. ledna přidáme Tři krále.
    Pokud máme Betlém celisvý nebo v blocích pak jej stavíme až později podle postav v blocích.

    6. ledna na Tři krále nebo nejpozději následující neděli se sklízí vánoční výzdoba, jen betlém může zůstat do až Hromnic 2. února.

    A něco historie

    Betlém má u nás velice dlouhou tradici. Zprvu se vyvinul z představení která se hrála v kostelech, jež byla později zakázána, a tak místo živých příběhů se počaly vyřezávat figury v životních velikostech, se kterými se každý den hýbalo a přidávali se další figury, dle betlémského příběhu.

    Jesle se pak poprvé v domácích podmínkách objevily počátkem 18. století, kdy si je do svých soukromých kaplí nechala zřídit šlechta. Už během první poloviny 18. století se rozšířily mezi měšťanstvo. A protože se moc líbily i lidem na vsích, tak si také začali vyřezávat betlémy ze dřeva, vyrábět ze šustí a ze slámy a do konce 18. století byly betlémy prakticky všude. Často se objevovaly i betlémy z vosku, z hlíny nebo těsta, pro majetnější zákazníky pak z porcelánu i jiných materiálů. V 19.století se začaly objevovat betlémy z kartonového papíru, tištěné. Rozšiřování betlémů na Moravě bylo poněkud pomalejší než v Čechách.

    Někomu se stalo betlémářství životním koníčkem a láskou a vyřezával další a další postavičky. Za několik let tak vznikly betlémy zabírající půl světnice, na které se chodili koukat lidé ze širokého okolí a za podívání betlémáři přinesli tu jablíčko, tu pytlík mouky a někdo i groš. Stál ve světnici až do Hromnic a to bylo nějakého času. Tyto velké betlémy se začínaly stavět již v adventu.


    Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Paterko – přednášky a semináře

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Betlémské světlo - letos 16. prosince 2023

    Pěkným poměrně novým zvykem je Betlémské světlo.

    To se slavnostně přenáší z věčného světla hořícího v jeskynní kapli v Betlémě, kde se narodil Ježíšek a pak se pomalu šíří celou Evropou v lucernách.

    Na čtvrtou adventní sobotu a neděli je Betlémské světlo rozváženo za spolupráce Českých drah a Skautů do celé republiky, aby pak do Štědrého dne bylo rozneseno do kostelů, domovů důchodců, nemocnic, hospiců a rozdáno sousedům, přátelům, rodinám, osamělým lidem… Prostě všem, komu chceme udělat radost maličkým dárkem, spojeným s úsměvem a ujištěním, že nejsou ve světě sami.

    Ale protože letos vychází čtvrtá adventní neděle na Štědrý den, světlo se rozváží už třetí adventní víkend.

    Letos si můžete vyzvednout betlémské světlo v kostele od soboty 16. prosince 2023.

    Přehled vlaků a časů:
    Seznam vlaků 2023 - Betlémské světlo
    https://www.betlemskesvetlo.cz/seznam-vlaku-2023
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    13. prosince - svatá Lucie

    Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá - toto pořekadlo zná snad každý, přitom je to celé takové trochu zmatené, aby dávalo smysl.

    Lucie totiž v minulosti slavily svůj svátek později než dnes a to mezi slunovratem a oslavami Vánoc. Oslava se konala těsně po slunovratu, kdy už nebřibývá noci, ale nějakou dobu trvá, než se projeví prodloužení dne.
    Za přesunutí času oslav Lucií může přechod z Juliánského kalendáře na Gregoriánský, který svátek přesunul o 10dní dříve.

    Lucie pochází z latinského Lux - světlo, které přináší snad ve všech zemích a všude trochu jinak.
    U nás jsou Lucie spojené nejen se světlem, ale také s čistotou a pořádkem. Chodily v předvečer svého svátku celé v bílém s peroutkou a kontrolovaly, zda-li mají hospodyně pořádek a čisto před Štědrým dnem a běda jak nebylo. Více o obchůzkách Lucií jsem připojila k 23. prosinci.

    Kdy u Vás chodí Lucie? V předvečer svého svátku nebo až mezi slunovratem a Štědrým dnem?

    Je patronkou nevidomých a postižených onemocněním očí, sklářů, sklenářů a švadlen. Je považována i za patronku světlušek ve skautských oddílech. Je vzývána chudými a může být patronkou i těm, kdo šíří světlo pravdy.

    Více z jejího životopisu zde: http://catholica.cz/?id=4874

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    catholica.cz
    Gregoriánská reforma kalendáře
    https://kalendar.beda.cz/gregorianska-reforma-kalendare

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Třetí adventní neděle - 17. prosince 2023 - stříbrná

    Tato neděle se nazývá stříbrná.

    Večer po východu první hvězdy si s úctou zapálíme první svíci za domov a národ, druhou za vztahy a přátele a třetí s největším soustředěním s radostí a úctou k nám samým. Pochválíme se, co všechno jsme za rok zvládli a dokázali.

    I zvyk který nás provází nedělí a zejména celým následujícím týdnem je zařízen tak, abychom byli sami se sebou - u sebe.

    Budeme vyrábět ozdoby na stromeček a na štědrovečerní stůl.

    Naši předkové tento zvyk pečlivě dodržovali.
    Muži vyřezávali ozdoby ze dřeva, pletli a vytvářeli ozdoby ze slámy nebo papíru.
    Také si tento týden vyhlédnou stromeček, který na Štědrý den ozdobí.

    Ženy vyšívaly slavnostní ubrus nebo prostírání, paličkovaly či háčkovaly dečky i ozdoby, vyráběly ozdoby ze zbytků látek. Co kdo uměl.
    Zdobily tento týden perníčky a vytvářely ozdoby z vizovického i jiného těsta.

    Máme-li děti zapojíme je také dle věku. Mohou kupříkladu vyrábět papírový řetěz na stromeček i kolem nohou stolu.

    Společně tak vytvoříme každý tok trochu jinou vánoční výzdobu stolu i stromečku.

    Pro zajímavost v liturgii má tato neděle barvu růžovou, pokud máte liturgické barvy na věnci, zapaluje se růžová svíce.

    Zdroj: Ladislava Paterko – Naše Tradice a přednášky a semináře
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    Sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Druhá adventní neděle – 10. prosince 2023 - zvaná bronzová

    Celý den a následující týden se týká vztahů, rodiny a přátel. Proto bychom tuto neděli měli pozvat někoho na slavnostní oběd.
    U něj však nezapomínáme na vánoční střídmost a proto volíme lehké pokrmy a odpustíme si velké množství alkoholu a tvrdý vynecháme úplně.
    Nejvhodnějším tématem pro hovor je tradice vánoc, která je bohatá a dá se o ní dlouho povídat nebo číst.

    Pokud ovšem chceme zůstat sami a přitom být srdcem se svými blízkými, pak se hospodyně pustí do pečení cukroví. Tradice pečení cukroví je dávná a stále velmi oblíbená. Hospodyňka by měla zvládnout upéct během Adventu 9 druhů cukroví, tak vzdá úctu tomuto počínání a času. Protože peče pro celou rodinu je myšlenkami u svých blízkých a tím vyjadřuje tento den. Cukrovím můžeme obdarovat na Štěpána i přátele a širší rodinu. Pilné hospodyňky mohou upéct 12 druhů a každý druh zasvětit jednomu z měsíců.

    Víte, že cukroví by se mělo jíst až na Boží hod Vánoční? Je to také proto, že v adventu a na štědrý den bychom se neměli přejíst a držet střídmost.

    Hospodář má také tradiční úkol - psaní vánočních přání těm, koho o vánocích neuvidí a nemůže jim popřát osobně. Poslání vánočního přání či pohledu je osobní, uctivé a v dnešní přetechnizované době všechny potěší dopis nebo pohled ve schránce.

    Tak hospodyňky do kuchyňky a hospodáři k psacím stolům :) .

    Tradice nám také určuje nevhodnější čas pro výběr vánočních dárků a to je právě po druhé adventní neděli, kdy máme být myšlenkami se svými blízkými.

    Druhá adventní svíce se zapaluje opět po vyjití první hvězdy. Zapalujeme ji s úctou k rodině, přátelům a všem vztahům které máme, neboť i ty špatné jsou užitečné, dávají nám zkušenost.

    Zároveň nezapomínáme, že nesmíme předbíhat a ještě celý týden po první adventní neděli je přidělen zdobení příbytku a rozjímání nad naším vztahem k rodině a národu.



    Dárky pod stromeček

    Česká tradice nám velí dávat dárky z lásky a od srdce, neboť jen takový dar je nám blízký a vyvolá v obdarovávajícím i v obdarovaném radost. Tam, kde se dávají dary z povinnosti neb dle toho kolik stály, jsou vánoce smutné a falešné.

    Dárek by měl vyjadřovat nás, ale především se musí líbit tomu, kdo jej dostává. Tak budeme mít jistotu, že se dárek nestane zapomenutým pracholapem.
    Peníze v obálce pod stromečkem nejsou vhodné, neboť říkají obdarovanému, že nám nestojí za námahu a lámání si hlavy, co by se mu hodilo či líbilo.

    Naši předkové si nejvíce vážili dárků vlastnoručně vyrobených a když každý v rodině něco vyrobí či vymyslí o to víc si ostatní jeho práce váží. Tím, že dárek vyrobíme, nás zároveň vyjadřuje.

    Chcete-li se dozvědět celou podstatu a kouzlo druhé adventní neděle a vánočních dárků doporučuji nalistovat a přečíst kapitolu v knize Naše tradice od paní Paterko.

    Zajímá-li Vás více historie Adventu a staré tradice, pak si nalistujte příslušnou kapitolu v knihách od paní Kamily Skopové, obsahující i staré recepty.

    Zdroj: Ladislava Paterko - Naše tradice, přednášky a semináře
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Mikulášská obchůzka 5. prosince a Svatý Mikuláš 6. prosince

    Předvečer svátku svatého Mikuláše, tedy 5. prosince, je ve znamení víry v bohatství a chodí Mikuláš, čert a anděl. Všechny tři postavy mají nezastupitelnou funkci.

    Mikuláš představuje štědrost a dobro, anděl pravdu a čert odnáší děti, které zlobí a nemají úctu k dospělým, do pekla. Mikuláš se ptá anděla jestli byly děti opravdu hodné a odměňuje sladkostmi a ovocem pouze ty, které jsou slušné, mají úctu k rodičům a věří v dobro. Čert naopak zlobí a straší děti, které nemají před ničím respekt a hrozí peklem. Když ale zlobivé děti slíbí, že budou celý rok hodné, tak dostanou uhlí a brambory a odměnou jim je, že je čert neodnese a hlavně, že jim je odpuštěno neboť tento den je dnem štědrosti a odpuštění. Za rok si je však čert přijde zkontrolovat, jestli slib dodrželi.

    Během dne při čekání na večer se děti mohou naučit modlitbičku pro anděla a Mikuláše.

    Andělíčku můj strážníčku,
    opatruj mi mou dušičku,
    opatruj ji ve dne v noci,
    ochraňuj ji od zlé moci,
    tělo, duši opatruj,
    Andělíčku strážce můj.

    A proč chodí Mikuláš s andělem a čertem v předvečer svého svátku?
    Je to zachovaný pozůstatek starého určování času. Ještě před Gregoriánským kalendářem lidé měřili čas od setmění do setmění a den začínal novou nocí, tedy západem slunce. Proto nejen Mikuláš, ale i ostatní postavy, kupříkladu svatá Barbora nebo Lucie, začínají obchůzku v předvečer svátku světce. U Lucií je to ještě trochu zmatené, ale o tom zas v jiném článku.

    Z historie:
    Obchůzky čerta, anděla a Mikuláše jsou v naší tradici zakořeněny velice dlouho. První dochované zápisy máme ze 14.století.
    V některých krajích se konaly mikulášské průvody, které zejména koncem 19.století byly velice oblíbené a početné. V mikulášských průvodech nesměli chybět ještě další figury, kupříkladu kominík, selka, sedlák, ras, dragoun s „koněm“.
    Do světnice vstoupil čert, anděl a poslední Mikuláš v biskupské mitře. Děti poklekly a modlili se, Mikuláš pochválil jejich modlitby, zeptal se anděla, zda byly opravdu hodné a čert si mezi tím na ně brousil zuby. Mikuláš v krátkém proslovu hospodáři uložil řádné pečování o dítka a učit je víře a bohabojnosti a pak je obdaroval sušeným ovocem, oříšky i perníky. Hospodář vložil trojici do pokladničky pár krejcarů, zámožný i zlatku. Následoval rej masek a obchůzka mohla pokračovat. Rej masek byl přesně stanoven a sehrávaly se dané scénky, na které se všichni každoročně těšili.
    Nesměly nikde chybět Mikulášské trhy, na kterých bylo k dostání sušené ovoce, sušenky, preclíky, rozličné pečivo, perníky, drobné hračky a typické figurky čerta, anděla a Mikuláše z marcipánového těsta, čokolády, či perníku. Také byly oblíbené postavičky čertů vyrobené ze sušených švestek a špejlí.

    Hospodyně v tento den pekly tzv. mikulášský věnec, který byl splétaný z kynutého těsta a po upečení zdoben do patra na špejle napíchaným sušeným ovocem.

    Mnohem více o podstatě toho svátku a celé České tradici se dozvíte v knize Naše tradice od L. Paterko.
    Jak to vypadalo v dobách minulých se zase dozvíte v knize od K. Skopové - Vánoční svátky o století zpátky a Rok na vsi a V. Vondrušky Církevní rok a lidové obyčeje

    Kdyby si někdo chtěl počíst o svatém Mikuláši jako světci, zde je jeho životopis: http://catholica.cz/?id=4836.

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Ladislava Paterko – Naše Tradice a přednášky a semináře

    V předvánočním čase u nás chodily i hrozivé a tajemné adventní postavy | Radio Prague International
    https://cesky.radio.cz/v-predvanocnim-case-u-nas-chodily-i-hrozive-a-tajemne-adventni-postavy-8578105

    sepsala Barbora Orságová
    DIABOLUS
    DIABOLUS --- ---
    Svatá Barbora – 4. prosince

    Na svátek svaté Barbory bychom neměli zapomínat, je krásný a něžný. Letos krásně slunečný.

    Vyjdeme si nařezat třešňové větvičky - barborky, větvičky nelámeme.
    Ty doma vložíme do vázy a budeme každý den sledovat, jak se jim daří. Vykvetou-li nám na Štědrý den, čeká nás v příštím roce samá radost. Tato tradice nás vede ještě blíže k očekávání a my sledujeme jestli větvičky vykvetou či nikoliv a tím naplňujeme podstatu adventu.

    Dříve v předvečer svátku svaté Barbory chodívaly po vesnicích Barborky – ženy nebo dívky oděné celé v bílém, zahaleny do prostěradel s rouškou, závojem či sčesanými vlasy přes obličej. Výjimečně byly v některých krajích převlečeny za jeptišky nebo měly vlasy rozpuštěné na záda, či věneček na hlavě. V ruce držely košík s ovocem a sladkostmi - většinou perníčky, jimiž podělovaly děti, ve druhé ruce měly metlu, jíž hrozily zlobivým dětem a děti bez úcty k rodičům trestaly. Chodili většinou tři. Svůj příchod někdy ohlašovaly zvonkem, tlučením na okno nebo jen tiše vstoupily do světnice a uctivě pozdravily. Společně zapěly píseň o svaté Barboře, případně se s rodinou pomodlily a šly dál k sousedům.

    Tyto obchůzky, které dnes jsou spíš vyjímečné, byly nejoblíbenější v 19.století. Dochovaly se nebo vyvinuly z mnohem starších obřadů a her, které se hrály v podvečer svaté Barbory. Máme zachované rukopisy ze 17. a 18. století, v některých se objevují písně, které později zpívaly barborky při obchůzkách.

    Našla jsem ještě „recepis“ na věštění z větviček barborek někde z konce 19.století. Když dívka chtěla vědět se kterým chlapcem se zadá, pojmenovala větvičky po oněch chlapcích a čekala která větvička rozkvete. Také se říkalo, že kolikátý den větvičky rozkvetou, určovalo nejšťastnější měsíc v příštím roce. Každopádně vykvetly-li větvičky svobodnému děvčeti na Štědrý den, znamenalo to, že se zadá.

    A jen tak pro zajímavost:
    Svatá Barbora je patronkou horníků, sedláků, architektů, stavebních dělníků, pokrývačů, zedníků, slévačů zvonů, kovářů, kameníků, tesařů, hrobníků, zvoníků, kuchařů, řezníků, dívek; zajatců; dělostřelectva; hasičů; umírajících; vzývána za dobrou smrt, proti ohni, nebezpečí při bouřce, proti moru a horečnatým onemocněním, jako pomocnice v nouzi a jako pomocnice v samotě

    Její atributy jsou dělo, kalich (často s hostií), kniha, meč, paví pera, věž (s třemi okny); bývá vyobrazována ve společnosti dalších 13 pomocníků v nouzi

    Patří mezi svaté mučednice s nemalým významem, o kterých se však nedochovalo spolehlivých písemných zpráv. Žila a zemřela v Nikomédii jako panna a mučednice. Splnila se na ní Ježíšova předpověď, že "nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina". (Mt 10,36)

    Toť o svaté Barboře a barborkách..

    Zdroj: Vlastimil Vondruška – Církevní rok a lidové obyčeje
    Čeněk Zíbrt - Veselé chvíle v životě českého lidu
    Ladislava Paterko – Naše Tradice (tuto knihu doporučuji sehnat a přečíst – je to krásná „kuchařka“ pro dodržování tradičních Vánoc a ostatních tradic v dnešní době)
    Životopisy svatých - Catholica

    sepsala Barbora Orságová
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam