MILHAUZ: nejjednoduší pícka z archeotábora.

dno z vepřovic, spojované řídkou jíloviou hlínou s vodou (vezmi nějakou hrubou keramickou). Kdo nehraje na autenticitu, tak vezme cihly, nejlépe šamotové, že. Dohladka vymazat hlínou. Případně tam udělat dostatečnou prohlubeň, kam se bude dávat nádoba s vodou ;-). Nechat tak týden vyschnout. Pak na to nastavět dostatečně velkou hranici dřeva. Obestavět to prouvěnou konstrukcí a vyplést to proutím -stačí dost na hrubo. Z venčí opatlat hodně silnou vrstvou směsi hlíny a slámy. (nezapomenout na komín a otvor kudy se tam budou dávat věci) Nechat týden vyschnout. Vevnitř zapálit dřevo, a až to začne pořádně hořet, utemovat vstupní otvor a nechat to celé prohořet. Hlína se tím vypálí a pec je hotová. Je ovšem trošku magie udělat to tak, aby to pořádně táhlo a dobře kumulovalo teplo. Ale na archeotábor to stačilo víc než dost.

Imho jen díra do země bude mít trošku problém s kumulací tepla.

A tady je nějaký takový sofistikovanější návod
Kváskový Chléb : Stavba pece u Barta
http://www.kvaskovychleb.cz/doku.php?id=navody:stavba_pece_bart

Tak pokus se zázvorovkami.

Kdysi jsme dělali zázvorovku ve velkém barelu na jakousi akci - cca 20%cukru, nějakej zázvor a droždí. Za dva dny byla hotová.

Teď jsem spáchala pokus s droždím, vinnými kvasinkami a nadivoko. Základem bylo 50g nastrouhaného zázvoru, 100g cukru a 300g vody.

V divoké sklenici byl jen zázvor, cukr a voda, v další byly cca 3 g instantního droždí a v třetí půl sáčku živné soli a lžička tekutých kvasinek z TETA.

Nejrychleji začaly pracovat kvasnice. Bublalo to už ten večer a druhý den jsem to slévala. Základní nevýhodou bylo, že to mělo dost kvasincovou chuť. Takže na rychlovýrobu ve velkém prosím, ale v tomhle poměru to bylo dost na překážku.

Sklenice s vinnými kvasinkami se mi nechtěla rozjet, takže jsem zjistila, že na vína nesmí být víc jak 20% cukru - doředila jsem to do větší láhve a pak se to rozjelo.

PO třech dnech už to bylo celkem dobré - chuť nebyla ovlivněná kvasinkami, ale byla tam poznatelná ta troška alkoholu.

Divoké kvašení je jednoznačně nejpomalejší, bublat to začalo až tak třetí den, ale
chuť je krásně čistě zázvorová. A funguje to fakt jako startér - tak decku jsem předevčírem odlila do jablečného moštu, den nic, ale dneska ráno byl krásně nakyslý a s bublinkama. Zázvorová chuť tam ale pořád byla - v kombinaci s jablky to rozhodně nevadí.

No jdu vyhrabat nějaké pampeliškové a lopuchové kořeny, prej maj taky kysat samovolně.

MILHAUZ: no žádoucí kyprost a vláčnost dosáhneš vysokým podílem kyselých složek (ideálně kyselina mléčná) z kvásku a podílem žitné mouky. I ten bramborový škrob s tím bude něco dělat.

Vlhkost průmyslového chleba je většinou způsobená nedopečením - je tam tedy víc vody než, kdyby se dopekl pořádně, stačí ti tedy méně mouky a taky to pečeš kratší dobu.

Takze dle rad KEDLUBNA_OBECNA jsme v sobotu nalozili okurcicky, v nedeli dopo uz v nich krasne probihal nejakej proces, jednu jsem ochutnal, byla dobra - jeste chtela ale trochu, vecer jsem je dal do lednice a budeme zkoumat slanost. Oproti receptu jsme dali jeste i snitku libecku, par madarskych kulatych feferonek a cibuli: