• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SAKJA_PANDITAJaká báseň je dnes vaší náladou aneb jaká nálada je dnes vaší básní?
    KALIPH
    KALIPH --- ---
    Chvění až k nevyslovení & kosti ztrápené zimou
    a kdesi myšlenek lesy, sady touhy někoho jiného;
    kdo bližší mi je, než kdo cizí,
    však bližší ne, než srdce,
    ztrápené & zmučené úzkým obzorem.
    V mém srdci nekonečno, že to již ani nejsou písně myšlenek.
    Nekonečno, nekonečno, nekonečno!
    A z hlavy třas a chvění, s náznakem bolu
    skrytým v každé chvíli.
    Konečně jsem znaven konečnem, nekonečnou pílí,
    jíž Nekonečno sílí, přestože není.
    Zrak mne přechází.
    Zastaví jen v cíli.
    Vzplanutí, splynutí, jas, vzduch kolem dýchá za mne,
    pohnu se a je to pohyb mého bližního.
    Kdo v hlavě umírá - chvěním - nežije.
    Mé srdce mě přežije.
    Nekonečno.
    JOE_VAI
    JOE_VAI --- ---
    Anděla

    Joe Vai



    Anotace: THX for my Guardian Angel .

    v tom pomíjivém okamžiku šedivého rána
    v té chvilce mezi snem a bděním

    kdy čas už začal běžet
    ale prostor ještě není
    sem ji spatřil

    jednou

    stála tam zářící v nohách mé postele, a já na ni chtěl vykřičet všechnu křivdu,
    a bolest až k vzteku..

    ale v jejích očích - moudrost věků
    mě umlčela

    navždy

    chci jí říct že chápu že vím že vidí dál než já

    mlčím
    slova jsou zbytečná

    .
    EWUSHA
    EWUSHA --- ---
    Honza Volf - Láska

    Láska měla by být jemná, nevtíravá, věrná, jasná, vzletná, křehká. Vždyť je krásná.
    Shovívavá, láska nenadává, sama sebe dává, protože je předvídavá a radostná.
    Ta nejedná nanicovatě, neválí se líně ve vatě. Nemá bič ani opratě.
    Nechová se vztekle, to je v pekle srdce sobecký. Nechová se ani vyčítavě, to je nehezký.
    Láska je jako drobná obyčejná květina, které si skoro nikdo nevšímá, protože je ukrytá někde v husté trávě.
    No a mé srdce jí našlo právě.
    ORLOR
    ORLOR --- ---
    Ahoj, chci požádat o pomoc nebo spíš o radu. Kdysi (už je to hodně hodně dávno) jsem četla nějakou sbírku ruských básní. Měla jsem ji od někoho půjčenou. Dnes bohužel nevím, od koho to bylo. Ty básně byly ale pro mne tak nádherné, že mi zůstali v hlavě dodnes. U některých bohužel jen úryvky. Napíšu sem jednu, kterou si pamatuju celou a moc poprosím, kdyby náhodou někdo věděl, kdo je autorem té básně, jestli by mi to prosím napsal. Děkuji moc předem.

    Na břehu dva se loučí v běhu.
    Navždy a přeci krátce tak.
    Pochovávají cit a něhu
    i žal a stesk, co přijdou pak.

    Sbohem.
    Sbohem.
    Jdu.
    Jdi.

    A každé jinam míří těla.
    Blesk nesjel, zem se nezachvěla.
    Srdce si bubnovala svou.

    Něco se s lidmi zřejmě děje,
    když ani v lásce nepláčou.


    Další si pamatuji jen opravdu kousek:
    Naší duší, jak nádražími, rachotí vlaky pocitů.
    Stojím a čekám, provát dýmy,
    čekám a věřím, staví tu.

    A ještě jeden úryvek:
    Nemůžu usnout, teskno je mi,
    srdce mi svírá obava.
    Burácí vítr nad pláněmi,
    občas ustává.
    SABRIEL13
    SABRIEL13 --- ---
    Ernesto Cardenal
    Modlitba za Marilyn Monroe

    Pane,
    prijmi toto dievča, na celom svete známe pod menom
    Marilyn Monroe,

    hoci to nebolo jej pravé meno
    (ale Ty poznáš jej pravé meno, meno siroty,
    ktorú znásilnili, keď mala deväť),
    meno predavačky, ktorá sa v šestnástich chcela zabiť,
    a ktorá teraz pred Tebou stojí nenalíčená,
    bez svojej tlačovej manažérky,
    bez fotografov, bez autogramov, ktoré by rozdávala,
    sama ako astronaut tvárou v tvár vesmírnej noci.

    Snívalo sa je, keď bola malá, že nahá sa ocitla v kostole
    (ako píše Time)
    pred kľačiacimi ľuďmi s hlavami sklonenými až k zemi
    a že musela kráčať po prstoch, aby im nešliapala
    po hlavách.
    Ty poznáš naše sny lepšie než psychiatri.
    Kostol, dom, jaskyňa sú bezpečím lona materského,
    a predsa viac, oveľa viac...
    Hlavy sú obdivovatelia, to je jasné
    (hlava na hlave v tme pod lúčom svetla).
    Ale chrám, to nie sú štúdiá 20th Century Foxu.
    Chrám – z mramoru a zlata – je chrámom jej tela,
    z ktorého Syn človeka korbáčom
    vyháňa kupcov 20th Century Foxu,
    čo z Tvojho domu modlitby spravili peleš lotrovskú.

    Pane,
    na tomto svete zamorenom hriechom a rádioaktivitou
    Ty nepokarháš iba malú predavačku,
    ktorá ako všetky malé predavačky snívala, že bude
    filmovou hviezdou.
    A jej sen sa stal skutočnosťou (ibaže skutočnosťou
    technicoloru).
    Nemohla nehrať podľa scenára, ktorý sme jej dali
    – scenára našich vlastných životov – a ten bol absurdný.
    Odpusť jej, Pane, a odpusť aj nám
    naše 20th Century,
    tú obrovskú Superprodukciu, na ktorej sme sa všetci
    zúčastňovali.
    Po láske bola lačná, a my sme jej núkali sedatíva.
    Na smútok, že niet svätých,
    jej odporúčali psychoanalýzu.
    Spomeň si, Pane, na jej rastúci strach z kamery
    a na nenávisť k šminkám – nástojila na líčení
    pred každou scénou –
    ako sa z hrôzy stával čoraz väčší des
    a čoraz nedochvíľnejšie chodila do štúdií.

    Ako každá malá predavačky
    snívala, že bude filmovou hviezdou.
    A jej život bol neskutočný ako sen, ktorý psychiater
    vyloží a založí do archívu.
    Jej romance boli bozkami so zatvorenými očami,
    bozkami, po ktorých – keď oči otvoríš –
    hľadíš do svetiel reflektorov,
    a reflektory hasnú.
    A to už rozoberajú obidve steny izby (kulisy
    k filmovej scéne),
    kým režisér odchádza so skriptom pod pazuchou,
    veď scéna je už nakrútená.
    Alebo ako plavba na jachte, bozk v Singapure, bál v Riu,
    recepcia v paláci vojvodu a vojvodkyne z Windsoru,
    to všetko videné v izbietke biedneho bytu.

    Ten film sa skončil bez bozku na záver.
    Našli ju mŕtvu v posteli, so slúchadlom v ruke.
    A detektívi nezistili, komu to chcela zavolať.
    Akoby
    niekto vytočil číslo, hlas jediného priateľa,
    a počul iba hlas na páske, ktorý vraví: WRONG NUMBER.
    Alebo akoby niekto, gangstrami prepadnutý,
    načiahol ruku po odpojenom telefóne.

    Pane,
    nech komukoľvek chcela zavolať
    a nedovolala sa (možno to nebol nikto,
    alebo to bol Niekto, koho číslo sa nenájde v losangelskom
    telefónnom zozname),
    odpovedz Ty na jej vyzváňanie! >
    MARI
    MARI --- ---
    Směšnost, smích

    Má odlišnost je mé vězení
    Tiším se vodou z vany

    Ještě dnes v noci rozepsat
    symfonii, v níž budou
    hlasy tiché i hřmotné

    „Chtěl jsem se jenom dívat
    a poslouchat tě, jinak se
    nehodím do tohoto světa.
    Neschopen sdělit, co cítím,
    cítit, co chci.“

    Studená ruka, kterou mu
    podávám. A rozum.
    Kdosi tě obdivuje zdáli,
    kdosi zblízka tebou pohrdá.

    (Kateřina Rudčenková)
    MARI
    MARI --- ---
    sedí komár na okně,
    vypadá dost barokně.

    (karel plíhal)
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Všechno se stalo v okamžiku kdy jsem omylem zemřel
    totiž zabil prase v trenkách u mého psacího stolu
    pro jeho neustálou čím dál nesnesitelnější přítomnost
    nesnesitelnou jako otevřená žumpa této noci
    noci s mýma ušima
    když zpívám tichou píseň kryse
    mé jediné přítelkyni
    jejíž drápky tvoří toto město
    ve chvíli kdy se přichystala ke skoku
    mýma očima vítěze který se přešvihl přes tovární komín
    tvoární komín dýmající v mé posteli
    komín vyrůstající podezřele z mého těla
    obrovský komín
    nemohu se pohnout abych nepoškodil pampelišku tvého těla
    překrásné děvky půlnoci
    blíží se odevšad strážníci na koloběžkách
    maličtí strážníci
    každý z nich obsadí jednu židličku mého dětství
    mého dětství rozmetaného v barevných kostkách
    jak vál vítr rodičů
    všechno šumí jako bych se ponořil do limonády
    všechno odplouvá
    loď bez plachet a bez posádky totiž já
    na něhož jsem zcela zapomněl
    pro neustálou přítomnost důstojné dámy nebe
    nebe dáma která se rozpadá
    v nespočetný zástup trpaslíků
    v posledním okamžiku mého vědomí

    //K. Šebek
    MARI
    MARI --- ---
    Od té doby, co nevycházím ven,
    stala se cesta z pokoje do koupelny
    lákavým dobrodružstvím.

    (Kateřina Rudčenková)
    MARI
    MARI --- ---
    v bazénu

    kdo nejdřív okusí nohou, možná se vyznává
    z ochutnávek osudu. stejně tam sestoupíme.
    jordánsky se ponořujeme, zlepšujeme záběry,
    narážíme na sebe při znaku. odevzdáváme se.

    včerejší podvojnosti, znalost klamných spojů,
    vše věrně plave s námi: jsme stále oblečeni.
    pokud pak máme, již uschlí, zčervenalé oči,
    je to snad proto, abychom nezapomněli pláč.

    (jonáš hájek)
    MARI
    MARI --- ---
    Chce více, volá hlasitěji

    Chtěl jsem dnes být tichý
    a plachý. Jen obejít den,
    letmo – neviděn.

    Šaty, šaty, šaty
    dýmky a četná posezení za skly
    anebo s hlavou vyvrácenou
    v olistění korun

    Zastávky, konečné
    a rozbřesky, soumračné
    kocoviny a nová

    jistější opilost

    (Kateřina Rudčenková)
    SAKJA_PANDITA
    SAKJA_PANDITA --- ---
    Křídlo Anděla
    Pavel zajíček

    Našel jsem
    na ulici křídlo
    mrtvýho ptáka
    nebo to bylo křídlo
    mrtvýho anděla
    už nevim

    Budeme mluvit ve zkratkách
    budeme mlčet
    objímat se a
    nenávidět
    dopít ten kalich až do dna

    Našel jsem
    na ulici křídlo
    mrtvýho ptáka
    nebo to bylo křídlo
    mrtvýho anděla
    už nevim

    Hledal jsem to na cestách
    nenašel
    Hledal jsem to v zběsilostí
    nenašel
    Hledal jsem to v tichu
    nenašel
    Hledal jsem to v zápomnění
    nenašel

    Našel jsem
    na ulici křídlo
    mrtvýho ptáka
    nebo to bylo křídlo
    mrtvýho anděla
    už nevim

    (http://www.youtube.com/watch?v=BB7fgizVYKI )
    EWUSHA
    EWUSHA --- ---
    Z knihy Zlomený meč (Poul Anderson)

    Spěch a spěch!
    Věčný spěch!
    Podzimní listí spěchá odletět s větrem,
    sníh spěchá roztát,
    život spěchá ke smrti,
    bohové k zapomnění!
    Všechno je popel!
    Jenom prach hnaný bezduchým větrem
    a jenom šílenec zaslechne hudbu sfér!
    Ha, rudý kohout sedí na smetišti!
    EWUSHA
    EWUSHA --- ---
    Jaroslav Seifert - Moře

    Když se nám stýská po lásce, říkáme si:
    vlny moře, vlny moře,
    svou lásku vyznáváme v růžové obálce
    a líbajíce potom měkké dívčí vlasy, říkáme si:
    vlny vlasů, vlny vlasů.

    Dívky se koupaly v moři v neděli dopoledne.
    Moře a jejich vlasy v jedinou vlnu splynou,
    námořník rozhlížející se v lodním koši
    začne si zpívati jinou:
    vlny a vlny se vlní a vlní
    a na pobřeží zhynou.
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Snad ještě nejlépe je vypořádat
    se vzdáním neskončené hry,
    vše vydati a o nic nepožádat.

    V tiš utéci se pravé pokory,
    když vítězství má pálí k nesnesení,
    a spřádat s kýmsi tiché hovory,

    jenž s tímto světem žije v odcizení,
    jenž nežádá nic a nic nedává
    a jsa v tom světě - z toho světa není.

    Kdo jest to? Někdy věru nastává,
    že mním jej vidět v lomu svého nitra:
    tu přiblíží se ždaná dálava,

    v níž není dne ni noci ani jitra
    ni milosti ni bojů bezcenných
    a kde je včera dnes a dnes je zítra,

    kde není zásluhy, kde minul hřích.
    Tam je to touha, která neznesvětí
    se nikdy bídou přání splněných.

    Snad nejlíp je v tu dál se zahleděti
    a s tím, jejž zakřikuji zas a zas,
    vposled a jednou v míru rozprávěti.

    Tu nejmožněj lze přežít svět a čas.

    //R. Weiner, Pták, Zlom
    EWUSHA
    EWUSHA --- ---
    Tyhle byly na naučené stezce vedoucí ze Štrbského plesa na Popradské.
    Tak jen výběr těch, co mě nějak oslovily.
    MARI
    MARI --- ---
    posledni dobou nejsi svedkem
    zbesilych promen,
    ale jen nepatrnych posunu.

    ...

    (katerina rudcenkova)
    SAKJA_PANDITA
    SAKJA_PANDITA --- ---
    Jiří Wolker
    Pokora

    Stanu se menším a ještě menším,
    až budu nejmenším na celém světě.

    Po ránu, na louce, v létě
    po kvítku vztáhnu se nejmenším.
    Zašeptám, až se obejmu s ním:
    „Chlapečku bosý,
    nebe dlaň o tebe opřelo si
    kapičkou rosy,
    aby nespadlo."
    EWUSHA
    EWUSHA --- ---
    Tichá dohoda - Cizí pohled
    Cizí pohled v davu za mnou
    lidi před ním uhýbaj
    snad se jejich oči bojí
    snad se stydí za svou tvář
    já nechci stejná být

    tak lidé kolem kráčí
    někteří nesou svůj kříž
    tak lidé kolem šlapou na můj stín
    nikdo se mi neomluví
    já nechci stejná být ...

    Cizí pohled v davu mizí
    přichází studená tvář
    jak tu ještě dlouho
    dlouho budu stát
    a co mě ještě čeká ?

    Já nechci stejná být !!!
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    MOŽNOST VOLBY
    Homér

    Z nadoblačných výšin,
    tichounce jak myši
    sklouznem dolů brzy
    a to mě děsně mrzí.

    Člověk nejni Bohem,
    dávno jest démonem.
    Šťastný jsou jen blázni,
    co nežijou v bázni

    před úklady světa.
    Svět je přeci sketa.
    Svět je přeci svině,
    nafouklej jak dýně.

    Blázen, ten se směje,
    vůbec neví, kde je.
    Na blázinci v cele
    má vše u prdele.

    A to mě děsně mrzí,
    radš to skončim brzy.
    Závidě těm bláznům
    poctivě se máznu!
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam