• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SAKJA_PANDITAJaká báseň je dnes vaší náladou aneb jaká nálada je dnes vaší básní?
    EWUSHA
    EWUSHA --- ---
    Machar - Golgatha - Žaponerie

    Kruh pavučiny protrhaný
    chví v širokém se prostoru,
    v ní zachytil se, větrem hnaný,
    prožloutlý lístek javoru.

    A sítí tou zříš, kterak mhami
    v špičatém ostrém obryse
    kus silhuety Fudži-yamy
    na šedém nebi kreslí se.
    ZUZKAOU
    ZUZKAOU --- ---
    Zas je tu jaro, zatím naznačené,
    tak trochu trpké jako dým.
    Rozmýšlím, co je k ponechání,
    a mrtvé listí uklízím.

    Tak tomu je a vždycky to tak bylo.
    A je to zákon. Moc to vím.
    Je mi jen líto utínaných větví
    a loňská hnízda neshodím.
    SABRIEL13
    SABRIEL13 --- ---
    Jiří Orten
    Nenapsaná

    Vezmi si plášť, ať neprokřehneš zcela,
    a zavři oči, abys neviděla, -
    v takovém nečase, takovou cestou jdu.

    Ó toho bělma, jež jsem zakrvácel,
    těch západů, kterým jsem slunce vracel
    v krutějším západu.

    A ona prostinká a ona nenapsaná,
    ona, jenž věděla, ta matka mého rána,
    ne veršem, pláčem sténá.

    Mluvil jsem slovy, ztichám také jimi.
    Vzala mi víru, život navrací mi.
    Jsou odpuštěna.
    MARI
    MARI --- ---
    Nepozorované vytrácení

    Hmota času, lavina černého sněhu,
    ve které visíme:
    rudé šípky v černých větvích,
    běluhy pod ledem.

    Neznatelné vytrácení
    během usínání a probouzení,
    úbytky vášně,
    zato zvýšené nároky na dávky důvěry

    a v koutku bytnějící touha
    po čím dál vznešenějším sebeuskutečnění,
    s čím dál menší schopností a zájmem
    to všechno vykonat.

    (Kateřina Rudčenková)
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    X.

    Vezmeš si svůj starý šedý zimník
    se vzorem rybí kost
    co sis koupila těsně po svatbě
    té první
    na první zimu
    někdy už zbývá jen ptačí perspektiva
    anebo rybí kost
    půjdeme už
    za devatero mariánskými horami
    přes Slezskou Ostravu
    půjdeme
    a obláčky na nebi hlubokém
    výstup po chrámových stupněch
    ve vlastních zvratcích
    než přijde další humorná story
    na skeletonu jeviště
    na forbíně nactiutrhání
    půjdeme už
    té únavy z umírání
    nezbadatelné Milosti
    pod Božími nebesy
    pod burcujícím hlaholem zvonů
    dunících varhan a chvějivě exponovaných
    hlasů
    z jiného světa
    ale který život je ten pravý?
    neříkejte mi kde jsme doma
    neříkejte co je naše povinnost
    půjdeme
    tvář bez ozvěny
    v kolotočích smrti
    a mráček na nebi hlubokém
    k výšinám temnot
    nedefinovatelných kmitočtů
    půjdeme kolem telegrafních tyčí
    ke korunám nekončících alejí
    ke korunám nekončících stromů
    poledne zvoní
    Anděl Páně
    vstanem
    a půjdem

    //J. E. Frič, S kým skončila noc
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    A mluvil hlas
    Filip Topol


    Zkus si ten příběh
    Stačí jen málo
    Stačí se jen trochu odhodlat
    a udělat první krok
    Tak… jen se o to pokus
    Budu na tebe myslet

    Ty zvlněný hranice
    se málem protínaj
    Možná ne cíl
    ale něco máš určitě nadosah
    Tak se jen pokus
    Budu na tebe myslet

    Snad to nebude bolet
    Snad už to konečně bude krásný
    Ale musíš se pokusit
    Už není čas jen tak se pořád rozhlížet

    A až se o to pokusíš
    Dej mi prosím vědět
    Abych měl radost
    že jsi to přežil
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Hustá mlha všude kde nejsi ty
    krásná krajta která mne svírá
    anebo modrý pták který se bojí rozevřít křídla
    propast ze sametu
    kde čeká dýka anebo mlýn utvořený z nožů
    chtěl bych být aspoň na chvíli tebou
    silnice řek a cesty potoků se sbíhají v tvém klíně
    kde mizíš v mlze
    chtěl bych ze sebe vyrvat vnitřnosti
    a s řevem rozházet do světa
    ať mají radost draví ptáci dnešního dopoledne
    a lidi které nenávidím protože do mne tloukli jako do bubnu
    celý svět je jedna zaschlá skvrna krve
    na tvé ruce
    chtěl bych pohladit sekerou
    sebe
    kata který je ve mně
    a který mne svádí
    něžná palba minometu
    jsem topič který do sebe přikládá
    cukr a sůl dnešního dne
    den který dozrává jako zakázané ovoce
    chtěl bych v sobě postavit věž
    s točitým schodištěm
    a nechat dveře dokořán
    ať vejdeš s očima plnýma slz a červánků
    a zabydlíš se ve mně
    štvanec vzpomínek
    pohár přetékající zlem
    a trochou lásky

    //K. Šebek
    VALOR
    VALOR --- ---
    Solstice Night
    - By Ruth Calder Murphy -

    It’s the longest night
    and the darkness is kissing me awake.
    Rain is washing the midnight world
    - washing away the old and drumming a tattoo
    to welcome the new.

    The kisses of the darkness whisper to my heart
    of gentle death exhaling another new start,
    another day dawning
    through the pouring of the rain,
    another turning to begin again…

    I know my serpent soul has its tail in its mouth,
    smiling at the passing of the worn out and through
    and grinning at the moment of the birth of the new…

    It’s the longest night
    and candles are alight on my windowsill,
    their flickering reflected in the raindrops on the pane,
    a thousand bright sparks from one little flame,
    giving the dark a burnished heart
    and lighting the way
    to another day.

    It’s the longest night and the dark won’t let me sleep.
    It’s too profound to dream away, too deep…

    It’s the longest night.
    Darkness holds vigil to marry the Dawn
    and lengthening days wait to be born.
    VALOR
    VALOR --- ---
    Večerní modlitba
    ARTHUR RIMBAUD
    překlad F.Hrubín

    Je mi, jak bylo by Andělu v holírně,
    v zubech mám dýmčičku a ruka holbu svírá,
    hrdlo a podbřišek plní se nesmírně,
    obloha nade mnou se vzdušně rozprostírá.
    Jak v holubníku trus, než začne práchnivět,
    tisíce Snů a Snů se sladce škvíří ve mně;
    mé něžné srdce je jak kalinový květ,
    jejž mladým zlatem pel, jak padá, třísní temně.
    A když jsem všechny Sny pečlivě spolykal
    a když jsem v sobě měl už třicet piv, ba více,
    tu trpká potřeba mě nutí, abych vstal:
    mírný jak cedrů Pán pak čurám u silnice
    k pochmurné obloze, výš a výš, dál a dál,
    - na souhlas kývají mi velké slunečnice.
    SABRIEL13
    SABRIEL13 --- ---
    Donát Šajner
    Jak milovat

    Když vítr miluje, točí se kolem bříz, hladí trávu
    a pošťuchuje vodu v rybníce. Jak miluje voda?
    To vědí kořeny olší a kameny u dna. Vždycky cele!
    Možná, že les zná Dekameron a dávno, dávno
    se rdí borovicí.
    Šel jsem šeptat lípy, navoněné a plné drahokamů včel.
    Marnivé až k dekoltu větví. A sladké k opití.
    Touhou zmíraly jabloně, protože nemohly najít vítr.
    Když cesty se k sobě blíží, ještě se slastiplně prohnou.

    Boky skal znají nalehnutí mraků a blesku polibek,
    Kdo řekl motýlům, jak vysoko je vynese touha?
    Němými ústy ryb zní stále láskyplně opakované ó.
    Kam chodí slibovat svou věrnost labuť
    a kde jsou hory, které svědčí o milování orlů?

    Samoty čekání, drásavé a horké jak Sahary,
    nekonečné cesty a pády.
    Jen být, jen žít, jen milovat!
    Každou minutu, každou vteřinu zní údery srdce.
    Slyším je za noci měsíčné na nebi i na zemi,
    neboť není větší síly v žádné elektrárně světa
    a nerozsvítí více očí ani blesk velehor,
    než dusno chvil, v nichž krev vře jak moře,
    když se tvořila země před narozením života.

    Co s atomem, když v doteku prstů je větší síla,
    když v lalůčku ucha té jediné je uragán,
    který převrací lodě jistot a vyvrací skály.

    A není tón, ani ten netopýří, tak slabý,
    aby rychlostí
    krátkých vln rtů neoběhl dokola celou zeměkouli.
    Nehet i vlas o tom ví a možná, že ledovce tají,
    když trvá objetí zamilovaných.
    I slunce z nich čerpá sílu, jinak by zhaslo.
    Copak může svítit a hřát, nebýt milenců?
    Oni točí světem a udržují hvězdy na svých drahách,
    neboť neznají překážek, ani tíže, ani hlubin.
    Bez křídel vzlétají, bez váhy padají.

    Chce se mi křiknout:
    Pojďme všichni,
    až se dva políbí, jako když rosa z růže skane.
    Vzdejme jim dík. Stvořili nový svět.
    Všichni v něm budeme žít po celou věčnost.
    SAKJA_PANDITA
    SAKJA_PANDITA --- ---
    A. Ginsberg
    Kvílení

    Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu,
    vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle shánějící dávku drogy, hipstery s
    andělskými hlavami, celé žhavé po prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem ve
    strojovně noci,
    kteří v bídě a v hadrech a se zapadlýma očima a podnapilí vysedávali a kouřili v nadpřirozené
    temnotě bytů se studenou vodou, vznášeli se přitom nad vrcholky velkoměst a kontemplovali
    o džezu,
    kteří odhalili mozky Nebesům pod nadzemní dráhou a spatřili mohamedánské anděly, jak se
    potácejí prozřelí po střechách činžáků,
    kteří procházeli univerzitami se zářivýma studenýma očima, měli halucinace o Arkansasu a
    tragédii Blakeova světla mezi válečnými vědátory,
    kteří vyloučili z akademie pro bláznovství & publikaci obscénní ódy na oknech lebky,
    kteří křehli zimou v neholených pokojích ve spodním prádle, pálili peníze v koších na
    odpadky a naslouchali přes zeď Hrůze...
    CURDLED
    CURDLED --- ---
    Remember, imbeciles and wits,
    sots and ascetics, fair and foul,
    young girls with little tender tits,
    that DEATH is written over all.

    Basil Bunting: Villon (uryvek)
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Na sever od židle na níž píšu
    blíží se obrovský přízrak ptáka
    je to třetí válka která se maskuje za kdeco
    tučné sousto pro hrobaříky a řady nekonečných hřbitovů
    na každém hrobě je Tvé jméno
    tak čistá tak průhledná
    jako lahvička s živou vodou
    přichází stařenka s několika laskavými slovy která stačí na celý život
    je to moje babička
    nad hlavou mračno stěhovavých mravenců
    rozežrán na kost
    teprve žiju
    teprve zpívám svou píseň
    dne který přijde
    bez břitvy pod krkem pro všechny žijící
    skryti pod obrovskou paní pampeliškou
    která nás všechny ochrání
    za pohádkovou knížkou jako za pancéřovým brněním
    válka přijde jako mžiknutí oka
    bude to pár metrů filmu odvíjeného před Tvýma dětskýma očima a nic míň a nic víc se nestane

    //K. Šebek
    EWUSHA
    EWUSHA --- ---
    Simona Schiffer ODSTÍNY ŠEDI

    Vítej,
    v mém černobílém světě
    v černých myšlenkách
    beze slov ve větě.
    V sítích bílé květeny
    jsi ve snách
    v krajkoví lapený.

    Vítej,
    ve světě temnoty a jasu
    v odstínech šedi,
    co mají svou krásu.
    Vášeň, slast a chtíč.
    Mé odpovědi...
    Otočíš klíč?
    SAKJA_PANDITA
    SAKJA_PANDITA --- ---
    Adam a Eva
    Den druhý

    Karel Šiktanc

    Lilo.
    Lilo. Bíle lilo.
    Bez milosti. Bez lítosti.
    Liliově bíle lilo.
    Až se slilo, co kde bylo.
    Hlad. I hněv. I krev.
    I kosti.

    Nedýchala. Hlavu v klíně, slyšela ho
    jak v ní dýchá. Jak v ní vzlyká. Jak
    v ní prosí. Jak v ní číhá na kohosi,
    po kom zůstal vlas či zmínka. Po kom
    kůže hříbětinka. Slyšela ho. Jak v ní
    kleká. Jak se smeká. Jak se svléká
    z vin a lží a darmých slibů. Slyšela ho.
    Jako řeka, která slyší tonout rybu –

    Lilo.
    Lilo. Bíle lilo.
    Bez milosti. Bez lítosti.
    Liliově bíle lilo.
    Až se slilo, co kde bylo.
    Hlad. I hněv. I krev.

    Nehýbal se. Hlavu v klíně. Trnul, jak
    se hebce hýbá. Jak ho líbá. Jak ho
    prosí. Jak se táže na kohosi, po kom
    zůstal šrám či smyčka. Po kom lichá
    rukavička. Sladce trnul. Jak se vzdává.
    Jak v něm vstává. Jak se shýbá – sponky –
    v ústech na útěku. Sladce trnul. Jako
    ryba, která slyší tonout řeku –

    Lilo.
    Lilo. Bíle lilo.
    Bez milosti. Bez lítosti.
    Liliově bíle lilo.
    Až se slilo, co kde bylo.

    Zajat někým po paměti padal znovu
    do zajetí. Celý darem. Celý v hrsti.
    Celý z prstů mezi prsty. Plašen slovy.
    Že ji studí. Strašen tichem. Že ji
    zebe. Modrá žilka prostřed hrudi.
    Modrá žilka prostřed nebe. Ztracen.
    Vrácen, Ještě. Ještě. Noc a den. A
    dralo listí v jízdním řádu

    Lilo.
    Lilo. Bíle lilo.
    Bez milosti. Bez lítosti.
    Liliově bíle lilo.

    Zotvíraná jako růže, zatrnula všemi
    trny. Sama rána. Sama vůně. Sama
    růže. Co si léta sama v sobě smutně
    stůně. Sama úzkost. Že se vzbudí.
    Že zas najde jenom sebe. Modrá žilka
    prostřed hrudi. Modrá žilka prostřed
    nebe. Mrtvá. Živá. A co ještě? A co
    zbývá? Voda z deště. Při-ho-ří-vá.
    Voda. Voda. Škoda všeho –
    Žádná škoda

    Lilo.
    Lilo. Bíle lilo.
    Bez milosti. Bez lítosti.

    Srdce v hrdle, přemožený, obracel se
    těžkou hlavou ještě ve snu k srdci
    ženy. Ještě hlídal. Ještě zvídal.
    Ještě smál se. Usmívej se, že už nic
    a nikdo neví, kdo byl v tichu slz a
    smíchu – zle v ní hleděl z holé
    stěny –

    Lilo.
    Lilo. Bíle lilo.

    Srdce v hrdle, marně spala. Marně
    v sobě zhasínala. Stál v ní plamen.
    Tklivý. Lstivý. Stál, a z noci
    fialové táhli k němu všichni dnové.
    Její dávní mrtví dnové. V suchých
    loktech suché dříví – vlky
    v patách – jako živí –

    Lilo.
    Lilo.
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Ó, pane, v půli bílého dne
    Zachvátila mne lenost.
    Dovol mi lehnout si a usnout, ó Pane
    A zatímco spím, kéž naleješ mi do žil, ó Pane,
    Sílu svou.

    Chci poznat mnohé,
    Ale knihy ani lidé mi to neřeknou
    Kéž jen Ty prozáříš mne, ó Pane
    Paprsky veršů mých.
    Kéž probudíš mne silného dosti k bitvě proti smyslům
    Rychlého dosti k řízení prodů slov
    A horlivého dosti k opěvování jména Boha
    Na věky věků.

    //Daniil Charms, překlad nevim kdo, asi ten druhý, co neni Hnilo
    MARI
    MARI --- ---
    jsem tu chtěla napsat báseň,
    ale jakmile jsem tu klikla,
    zapomněla jsem ji.
    pardon.

    (a tohle celej den.)
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Jáchym Topol : Nedělní chvilka poezie

    Jsem tak děsně inteligentní
    a šíleně sečtělej
    že ti vůbec nerozumím
    letištní hajzl
    je míň frekventovanej
    než můj mozek
    navštěvovanej démony
    měla bys mě vidět!
    Jsem opravdový básník
    když tiše a skromně močim z postele
    a těším se na další vavříny
    mám pocity vesmírný hrůzy
    který zakouším za celý lidstvo
    no a tak se nezlob.

    atd. :-P
    KALIPH
    KALIPH --- ---
    Chvění až k nevyslovení & kosti ztrápené zimou
    a kdesi myšlenek lesy, sady touhy někoho jiného;
    kdo bližší mi je, než kdo cizí,
    však bližší ne, než srdce,
    ztrápené & zmučené úzkým obzorem.
    V mém srdci nekonečno, že to již ani nejsou písně myšlenek.
    Nekonečno, nekonečno, nekonečno!
    A z hlavy třas a chvění, s náznakem bolu
    skrytým v každé chvíli.
    Konečně jsem znaven konečnem, nekonečnou pílí,
    jíž Nekonečno sílí, přestože není.
    Zrak mne přechází.
    Zastaví jen v cíli.
    Vzplanutí, splynutí, jas, vzduch kolem dýchá za mne,
    pohnu se a je to pohyb mého bližního.
    Kdo v hlavě umírá - chvěním - nežije.
    Mé srdce mě přežije.
    Nekonečno.
    JOE_VAI
    JOE_VAI --- ---
    Anděla

    Joe Vai



    Anotace: THX for my Guardian Angel .

    v tom pomíjivém okamžiku šedivého rána
    v té chvilce mezi snem a bděním

    kdy čas už začal běžet
    ale prostor ještě není
    sem ji spatřil

    jednou

    stála tam zářící v nohách mé postele, a já na ni chtěl vykřičet všechnu křivdu,
    a bolest až k vzteku..

    ale v jejích očích - moudrost věků
    mě umlčela

    navždy

    chci jí říct že chápu že vím že vidí dál než já

    mlčím
    slova jsou zbytečná

    .
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam