• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SAKJA_PANDITAJaká báseň je dnes vaší náladou aneb jaká nálada je dnes vaší básní?
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Všude kolem neustálé okem nespatřené vězení
    a všechno je malba blba
    až k vykrvácení všeho co nám zbývá svaté
    svaté pyramidy poezie dávný žal a celý krchov přírody
    houká na vlak jak na mrtvého funebráka nezastaví až
    docela nic
    a všechna naše vyznání vyšitá pod naším polštářem
    moje mrtvola vstává ještě k poslední melodii úsměvu
    v krajině černé jako báseň a hromosvod její záře
    mé vousy mě opustily a kráčejí samy k holiči
    je to jenom z přílišného chlastu studánek a pohledů do hlubin jejich očí
    a všechno co je prostitucí měsíce za měsíčních paprsků
    miluji tě a bohudík tě nevidím
    zatímco dvojčata očí dál světélkují
    a všechny hry na jejich housle kam se podívám
    abych se od sebe se vším všudy co nejdříve vypařil

    //Šebek
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Velký oheň
    Ch. Bukowski

    hořím jako kaktus na poušti
    hořím jako dlaně akrobata
    hořím jako pavoučí zuby

    hořím tebou a mnou

    hořím cestou do krámku
    hořím hořím
    prodavačka mi podává drobné
    a směje se mi

    hořím sám v posteli
    hořím tebou

    hořím při četbě knihy
    o Trockém, Hitlerovi, Alexandru Velikém,
    úplně o všech, o všech kráčejících živých mrtvých
    lidech, co kdy byli
    na zemi

    hořím při pohledu na trávu
    hořím při pohledu na ptáky hřadující na telefonních
    drátech
    hořím, když zvedám telefon
    přímo vyskočím, když se rozezvoní
    žhnu

    hořím při pohledu na samet
    hořím při pohledu na spící kočku

    jsem bezmocný žhnoucí tvor
    mezi dalšími bezmocnými žhnoucími tvory

    ležím na levém boku a dívám se na náhrobky
    pak si lehám na pravý bok a dívám se na náhrobky –
    všechny
    žhnou

    hořím, když lepím známku na obálku
    hořím, když balím smetí do novin
    hořím hrdiny a trpaslíky a chudobou a nadějí
    hořím láskou a zlostí

    hořím jako netopýr zavěšený hlavou dolů
    jako hotelový zřízenec nenávidící bohaté a usmívající se,
    když mu dávají spropitné

    hořím v supermarketu
    když se dívám, jak se ta nejženštější žena
    předklání, aby si vybrala nějaký bramborový salát

    hořím jako nůžky vystřihující oči z nebe
    hořím jako sto tisíc opic svařených do jednoho srdce
    a štkajících po staletí
    beznaděje

    hořím jako čistý ostrý nůž v kuchyňské zásuvce

    hořím jako žebrák v Indii
    žebrák v New Yorku
    žebrák v Los Angeles...
    kouř a spálenina stoupají
    a popel je drcen dole...

    hořím jako cirkus, který odjel
    šampión, který odbelhal po jednom koleni
    všechno žhne
    všechno samo
    všechno jedno
    popel

    hořím jako špinavá vana v osamělém penzionu
    hořím jako šváb, kterého jsem zabil botou

    hořím muži a ženami a zvířaty
    kteří jsou mučeni a mrzačeni ve tmě
    a na opuštěných místech

    hořím armádami a antiarmádami
    hořím člověkem, kterého nenávidím nejvíc na světě

    hořím bez naděje

    oheň je na střeše, nad ním jehně
    oběť se zdá věčná
    přetrvávající se zdá věčné

    slunce hoří...

    a skelný obzor je rudý
    a nářek
    a nářek
    a ty a já

    slunce spaluje všechno:

    psy, mraky, zmrzlinu
    konec

    konec schodiště
    konec oceánu
    poslední výkřik

    brouk ve sklenici
    plive do plamenů
    a vnitřek lebky
    to konečně
    vzdává

    kouř
    se rozptyluje.
    EWUSHA
    EWUSHA --- ---
    Až jednou pochopíš co život Ti dal, že čas je Tvůj nepřítel a někdy i král, že prstýnek z rosy Ti navlékl déšť, že láska je krásná a vzpomínky též, tak buď jako dítě a přej si to zas, a tvař se, že nevíš, že vinen je čas!!
    PABLITOS
    PABLITOS --- ---
    Tomáš Šimík &lias Sherwood-


    Ohni se mnou pojď (Lóře Palmerové)



    Neboť nemohl jsi vzejít ze mě,

    vzplál si Sám.

    Již spaluješ mé nitro temně,

    ve Tvých očích hořívám.



    Tvou krví koluje můj strach-

    sovy nejsou tím, čím se zdají být

    Na slině máš zvířecí pach:

    "V ohni pojď si zatančit..."



    Nebudeš mě však mít celou,

    neboť Ty vzplál si Sám.

    Vždy opustíš mě rozechvělou,

    navzdory Tvé hrozbě odolám.



    Vidím dál, než šlehají Tvé plameny

    nenechám se pohltit svým stínem

    jak těla těch, co duše zbaveny

    opíjí se krví jako vínem.
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    I awoke one night from a strange dream,
    it was like a voice speaking to me,
    remote like a undertow -
    and I stood up: What is it you want?

    - You must not sleep! You must not sleep!
    You must not believe it was only a dream!

    etc..

    /Arnulf Øverland, nějakej lacinej překlad co se mi právě líbí/
    EWUSHA
    EWUSHA --- ---
    Jan Skácel - Mrtví

    Stále jsou naši mrtví s námi
    a nikdy vlastně nejsme sami

    A přicházejí jako stíny
    ve vlasech popel kusy hlíny

    Tváře jakoby vymazané
    a přece se jen poznáváme

    Po chrpách které kvetly vloni
    slabounce jejich ruce voní

    Tiše mne zdraví jako svého
    hrbáčka času přítomného
    EWUSHA
    EWUSHA --- ---
    Jan Skácel - Naděje s bukovými křídly

    novému ránu rožnem svíci
    je neznámé a nemá tváře
    jak anděl v dřevu lípy spící
    a čekající na řezbáře

    někdy se anděl na nás hněvá
    anděla máme každý svého
    a naděje má z buku křídla
    a srdce z dřeva lipového
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    ...
    Elda :-P

    Co je to za princeznu
    Když její otec není král
    A šašek je již podřezán
    Ale mršina tu stále je
    Jak zrající sýr v keramické nádobě

    Ten puch tam stále byl
    Jak světlo neurčité
    Jak dílo božské
    Oliva na poli
    Jak z jara kvíteček
    Jak včelka medonosná
    Až jsme se z něho
    Poblili

    Princezna ve svém letohrádku
    Uzamčena ve svém smrádku
    Mé vlasy dlouhé z okna spuštěné
    Nešplhej po nich, kreténe!
    Jak po laně!
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    21
    Gertrude Stein

    I love my love with a v
    Because it is like that
    I love my love with a b
    Because I am beside that
    A king.
    I love my love with an a
    Because she is a queen
    I love my love and a a is the best of them
    Think well and be a king,
    Think more and think again
    I love my love with a dress and a hat
    I love my love and not with this or with that
    I love my love with a y because she is my bride
    I love her with a d because she is my love beside
    Thank you for being there
    Nobody has to care
    Thank you for being here
    Because you are not there.

    And with and without me which is and without she she can be late and then and how and all around we think and found that it is time to cry she and I.
    EWUSHA
    EWUSHA --- ---
    Hrdza - Na horách býva
    Na horách býva ako tá hmla sivá
    Bez strechy, bez plota ako tá sirota
    Na horách býva

    Ej, voľnosť, voľnosť, sladký duše plameň!
    Miesto pokrievky privalil ma kameň
    Tiská ma, tiská zhoreká doluká
    To moje srdce na dvoje sa puká
    To moje srdce na dvoje sa kála
    Že túžby horia a vôľa zaháľa

    Na horách býva, dažďom sa umýva
    A vetrom sa češe, čas mu šaty nesie
    Na horách býva

    Hrdza - Na horách býva
    https://www.youtube.com/watch?v=8doGVR7QHwg
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Autoportrét
    Egon Bondy

    Bez paměti žilo by se lépe
    bez paměti
    že se jednou žilo
    že vůbec byl
    sedmnáctý rok
    a bez paměti
    na to že byla Nadja
    kterou naši otcové měli přece tak rádi
    V Československu
    dvanáct milionů je veselých
    a v Rusku
    milionů dvěstě
    jen já sám
    jen já sám
    jsem jako žížala olezlá
    Jsem tlustý
    Když se směji jsem jako opice
    Když se tvářím vážně mám kulatou hlavu
    A když si nasadím čepici
    vypadám jako blbec
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Nedělám nic. Už přes měsíc
    akorát chlastám ještě víc
    přičtu s i k dobru na konto
    že vůbec dělám aspoň to

    JHK
    EWUSHA
    EWUSHA --- ---
    Machar - Golgatha - Žaponerie

    Kruh pavučiny protrhaný
    chví v širokém se prostoru,
    v ní zachytil se, větrem hnaný,
    prožloutlý lístek javoru.

    A sítí tou zříš, kterak mhami
    v špičatém ostrém obryse
    kus silhuety Fudži-yamy
    na šedém nebi kreslí se.
    ZUZKAOU
    ZUZKAOU --- ---
    Zas je tu jaro, zatím naznačené,
    tak trochu trpké jako dým.
    Rozmýšlím, co je k ponechání,
    a mrtvé listí uklízím.

    Tak tomu je a vždycky to tak bylo.
    A je to zákon. Moc to vím.
    Je mi jen líto utínaných větví
    a loňská hnízda neshodím.
    SABRIEL13
    SABRIEL13 --- ---
    Jiří Orten
    Nenapsaná

    Vezmi si plášť, ať neprokřehneš zcela,
    a zavři oči, abys neviděla, -
    v takovém nečase, takovou cestou jdu.

    Ó toho bělma, jež jsem zakrvácel,
    těch západů, kterým jsem slunce vracel
    v krutějším západu.

    A ona prostinká a ona nenapsaná,
    ona, jenž věděla, ta matka mého rána,
    ne veršem, pláčem sténá.

    Mluvil jsem slovy, ztichám také jimi.
    Vzala mi víru, život navrací mi.
    Jsou odpuštěna.
    MARI
    MARI --- ---
    Nepozorované vytrácení

    Hmota času, lavina černého sněhu,
    ve které visíme:
    rudé šípky v černých větvích,
    běluhy pod ledem.

    Neznatelné vytrácení
    během usínání a probouzení,
    úbytky vášně,
    zato zvýšené nároky na dávky důvěry

    a v koutku bytnějící touha
    po čím dál vznešenějším sebeuskutečnění,
    s čím dál menší schopností a zájmem
    to všechno vykonat.

    (Kateřina Rudčenková)
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    X.

    Vezmeš si svůj starý šedý zimník
    se vzorem rybí kost
    co sis koupila těsně po svatbě
    té první
    na první zimu
    někdy už zbývá jen ptačí perspektiva
    anebo rybí kost
    půjdeme už
    za devatero mariánskými horami
    přes Slezskou Ostravu
    půjdeme
    a obláčky na nebi hlubokém
    výstup po chrámových stupněch
    ve vlastních zvratcích
    než přijde další humorná story
    na skeletonu jeviště
    na forbíně nactiutrhání
    půjdeme už
    té únavy z umírání
    nezbadatelné Milosti
    pod Božími nebesy
    pod burcujícím hlaholem zvonů
    dunících varhan a chvějivě exponovaných
    hlasů
    z jiného světa
    ale který život je ten pravý?
    neříkejte mi kde jsme doma
    neříkejte co je naše povinnost
    půjdeme
    tvář bez ozvěny
    v kolotočích smrti
    a mráček na nebi hlubokém
    k výšinám temnot
    nedefinovatelných kmitočtů
    půjdeme kolem telegrafních tyčí
    ke korunám nekončících alejí
    ke korunám nekončících stromů
    poledne zvoní
    Anděl Páně
    vstanem
    a půjdem

    //J. E. Frič, S kým skončila noc
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    A mluvil hlas
    Filip Topol


    Zkus si ten příběh
    Stačí jen málo
    Stačí se jen trochu odhodlat
    a udělat první krok
    Tak… jen se o to pokus
    Budu na tebe myslet

    Ty zvlněný hranice
    se málem protínaj
    Možná ne cíl
    ale něco máš určitě nadosah
    Tak se jen pokus
    Budu na tebe myslet

    Snad to nebude bolet
    Snad už to konečně bude krásný
    Ale musíš se pokusit
    Už není čas jen tak se pořád rozhlížet

    A až se o to pokusíš
    Dej mi prosím vědět
    Abych měl radost
    že jsi to přežil
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Hustá mlha všude kde nejsi ty
    krásná krajta která mne svírá
    anebo modrý pták který se bojí rozevřít křídla
    propast ze sametu
    kde čeká dýka anebo mlýn utvořený z nožů
    chtěl bych být aspoň na chvíli tebou
    silnice řek a cesty potoků se sbíhají v tvém klíně
    kde mizíš v mlze
    chtěl bych ze sebe vyrvat vnitřnosti
    a s řevem rozházet do světa
    ať mají radost draví ptáci dnešního dopoledne
    a lidi které nenávidím protože do mne tloukli jako do bubnu
    celý svět je jedna zaschlá skvrna krve
    na tvé ruce
    chtěl bych pohladit sekerou
    sebe
    kata který je ve mně
    a který mne svádí
    něžná palba minometu
    jsem topič který do sebe přikládá
    cukr a sůl dnešního dne
    den který dozrává jako zakázané ovoce
    chtěl bych v sobě postavit věž
    s točitým schodištěm
    a nechat dveře dokořán
    ať vejdeš s očima plnýma slz a červánků
    a zabydlíš se ve mně
    štvanec vzpomínek
    pohár přetékající zlem
    a trochou lásky

    //K. Šebek
    VALOR
    VALOR --- ---
    Solstice Night
    - By Ruth Calder Murphy -

    It’s the longest night
    and the darkness is kissing me awake.
    Rain is washing the midnight world
    - washing away the old and drumming a tattoo
    to welcome the new.

    The kisses of the darkness whisper to my heart
    of gentle death exhaling another new start,
    another day dawning
    through the pouring of the rain,
    another turning to begin again…

    I know my serpent soul has its tail in its mouth,
    smiling at the passing of the worn out and through
    and grinning at the moment of the birth of the new…

    It’s the longest night
    and candles are alight on my windowsill,
    their flickering reflected in the raindrops on the pane,
    a thousand bright sparks from one little flame,
    giving the dark a burnished heart
    and lighting the way
    to another day.

    It’s the longest night and the dark won’t let me sleep.
    It’s too profound to dream away, too deep…

    It’s the longest night.
    Darkness holds vigil to marry the Dawn
    and lengthening days wait to be born.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam