• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SAKJA_PANDITAJaká báseň je dnes vaší náladou aneb jaká nálada je dnes vaší básní?
    ORLOR
    ORLOR --- ---
    +1
    Už vím

    Už vím, že život velmi zvláštní je,

    že svoje drápy občas zaryje

    a někdy ostře přímo do srdce

    a to pak bolí velmi hluboce.



    Už vím také, že jak pak běží čas,

    ta bolest zmizí a srdce brzo zas

    tu krásu kolem vnímá, užívá,

    cítí ji všude, kam se podívá.



    Už vím, že tohle stále střídá se,

    nevím, co zrovna zítřek přinese,

    je to však hezké věřit v příští den,

    že bude krásný a třeba splní sen.



    Už zkrátka vím, že čas ten všechno mění,

    že dnes už pryč je mé včerejší snění,

    však baví mě nevědět, co stane se,

    co zajímavý život ke mě přinese.
    SABRIEL13
    SABRIEL13 --- ---
    Marceline Desbordes-Valmore

    Dopis od ženy

    Vím, psáti psaníčka se ženám nepřísluší;
    přec píši Ti,
    bys ve mne mohl číst tam v dálce, a v své duši
    se ztišiti.

    A nenakreslím nic, co v Tobě, u mne prosté,
    hned nezkrásní;
    co přijde od milé, přec pověděno posté,
    jak nové zní.

    Buď Ti to pro štěstí! Já dole počkám na ně,
    ač temně vím,
    že budu naslouchat, byť v dálce, milovaně,
    jen krokům Tvým.

    Ne, neodvracej se, vlaštovka přeletí-li,
    až půjdeš sám,
    to já, chtíc dotknout se Tvých rukou jenom chvíli,
    se mihnu tam.

    Odcházíš: s Tebou vše už na pochod se dává,
    i květ i lesk,
    i krásné léto jde; mně bouře pozůstává
    a těžký stesk.

    Když po rozchodu však jen pláč a víra živí,
    tož raději
    se rozdělme: já chci mít pláč, ty hlase tklivý,
    měj naději.

    Ne, milý, netrap se a k tomu mně snad kvůli,
    vždyť k Tobě lnu,
    a mohla bych přát žal své požehnané půli
    jen ve zlém snu.
    SABRIEL13
    SABRIEL13 --- ---
    Jiří Orten
    Triptych



    Ty, země, smutek věcí znáš.
    Nejdříve potkání se svatým cípem ráje,
    nejdříve čistotu, nežli ji ohmatáš,
    trochu se zachvívaje
    zazpívám do tmy své a potom se ti dám.
    Jde paní dětských her, má panáčka a ptá se
    a ptá se: komu dát?
    Slyš! Umí odpověď v své nevědomé kráse.
    Dát, či jen ukázat?
    Já ho dám, zpívá si, já ho dám jahodám,
    ty budou voňavé, že zatočí se svět.
    Nebude málo jich, bude jich přespočet!

    Ty, země, smutek věcí znáš.

    Ty, země, smutek lidí znáš.
    Klíč, onen hudební, na dně tvých moří pluje,
    propasti odmykáš,
    propast se rozstupuje,
    ne propast, prázdno její,
    mír jsem v ní pohroužil
    až po hrdlo, až tam, kde zabíjejí
    toho, kdo málo žil.
    A půjde vítr žít. Co sklidí? Víš, co sklidí?
    Zlo lásky splněné.
    Je kdosi, který řídí.
    Pro živé? Pro ně ne.

    Ty, země, smutek lidí znáš.

    Ty, země, smutek zvířat znáš.
    A to už umlkám.
    Ozdoba pro palaš
    vhroužený. Kam?
    Poslední zima psů a koní přespočetných.
    Poslední záchvěv slunce ve dnech letních.
    Poslední věrnost. Prosba poslední.
    Odumírání. Vidíš? Prohlédni!
    Je příliš slovo tvému tichu,
    nepřijímáš je soudíc zle.
    Zrazován vkládám do triptychu
    radosti v smrti uvízlé.

    Ty, země, smutek zvířat znáš.
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    +1
    v pasti
    /bukowski/


    nesvlékej mou lásku
    mohl bys najít manekýnu
    nesvlékej manekýnu
    mohl bys mou lásku
    objevit.

    dávno na mě
    zapomněla.

    zkouší si nový
    klobouk
    a vypadá koketněji
    než kdy
    dřív.

    je to
    dítě
    i manekýna
    i
    smrt.

    na tom není
    nic špatného.

    neudělala
    nic
    neobvyklého.

    to já to od ní
    chtěl.
    ZOOEY
    ZOOEY --- ---
    S lodí jež dováží čaj a kávu
    pojedu jednou na dalekou Jávu

    Za měsíc loď když vypluje z Janova
    stane u zeleného ostrova

    Pojedem spolu já a ty
    vezmeš si jen kufřík a svoje rty

    Pojedem okolo pyramid
    loď počká až přejde Mojžíš a jeho lid

    S vysokou holí zaprášenými opánky
    jde první přes mořskou trávu a rozkvetlé sasanky

    Hejno ryb na suchu zvedá svá křídla jako ptáci
    letí za vodou a ve vlnách se ztrácí
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    I sit beside the fire and think
    of all that I have seen,
    of meadow-flowers and butterflies
    in summers that have been;

    Of yellow leaves and gossamer
    in autumns that there were,
    with morning mist and silver sun
    and wind upon my hair.

    I sit beside the fire and think
    of how the world will be
    when winter comes without a spring
    that I shall ever see.

    For still there are so many things
    that I have never seen:
    in every wood and every spring
    there is adifferent green.

    I sit beside the fire and think
    of people long ago,
    and people who will see a world
    that I shall never know.

    But all the while I sit and think
    of times there were before,
    I listen for returning feet
    and voices at the door.

    :-)
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Na Smíchově je háven
    tam bude moje nebe
    na Smíchově je háven
    Heaven.

    Pán Bůh má na mne hever
    Pán Bůh má na mne hever
    bránil jsem se mu - never!
    Ale má na mne hever
    Heaven!

    Ať jsem střízlivej nebo se zlískám
    Pán Bůh má na mne želízka
    ať jsem střízlivej nebo se zlískám
    má na mne želízka
    má na mne hever
    Heaven.

    /Jirous/
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    je mi zle, až téměř krásně
    přesto jdu spát, sfouk jsem svíci
    ani čaj jsem nedopil
    co chci to vím celkem jasně
    jenom nevím, jak to říci
    abych to sám pochopil
    atd.

    J.H.K.
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Poslední čaj na této krásné planetě
    podobné matčině hlavě nebo pěsti která letí prostorem
    na konec veršů na okraj šílenství
    když odcházíš
    abys mne zanechala sobě samému
    kterého jsem se pokusil vytvořit
    a tvýma rukama v mých rukách
    nashledanou v pravěku

    //tři deka Šebka
    ORLOR
    ORLOR --- ---
    Hazardní hra

    Život je plný radosti i smutku,
    náš šťastný smích hned střídá smutný pláč.
    Někdy nás osud vyloženě nutí
    žít a chovat se tak, jak hazardní hráč.

    Vzít si ty karty, které osud rozdal
    a hrát s nima, jak nejlíp umíme.
    Nevíme předem, jak naše hra skončí.
    Víme jen jedno, že hrát musíme!

    Někdy se zdá, že štěstíčko nám přeje,
    pak ale přijde náhle velký pád.
    V tu chvíli na stůl karty zahodíme,
    už se nám nechce zase znovu hrát.

    Víme však jistě, že vtipálek osud
    nám jiné karty nikdy nerozdá.
    Nezbývá tedy, než ty svoje zvednout,
    i když se nám to často těžké zdá.

    Život se stejně, jak ruleta točí,
    chvíli Ti padaj čísla, jaká chceš
    a Ty máš pocit, že svůj život zvládáš,
    než ale brzo ránu dostaneš.

    A tak se stále vrháme zas do hry,
    znovu jsme schopni všechno riskovat.
    Pro naději, že usměje se štěstí,
    jsme ochotni zas všechno v sázku dát.

    Nakolik nám je osud předem napsán?
    Nakolik my ho můžem ovlivnit?
    Musíme se však neustále snažit
    s kartama svýma co nejlépe žít!
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    +1
    kdybych já věděl
    že letos umřu
    dal bych si dělat
    skleněnou truhlu

    (nějakej kolář čéče, tušim že variace na lidovou, z hlubin mé děravé paměti)
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    aneboo:


    Zítra a zítra a zítra
    vkrádá se zvolna každým dnem
    do poslední slabiky strnulého času
    a všechny naše včerejšky jen svítí bláznům na cestu,
    na jejímž konci je prach smrti. Pryč, pryč pomíjivá svíčko!
    Vždyť život není než putující stín, ubohý herec,
    jenž se naparuje a prská na prknech pro tu svou hodinu
    a dál ho neslyšet: je to jen povídačka
    vyprávěná idiotem, plná halasu a zběsilosti,
    jež neznamená nic.
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Všude kolem neustálé okem nespatřené vězení
    a všechno je malba blba
    až k vykrvácení všeho co nám zbývá svaté
    svaté pyramidy poezie dávný žal a celý krchov přírody
    houká na vlak jak na mrtvého funebráka nezastaví až
    docela nic
    a všechna naše vyznání vyšitá pod naším polštářem
    moje mrtvola vstává ještě k poslední melodii úsměvu
    v krajině černé jako báseň a hromosvod její záře
    mé vousy mě opustily a kráčejí samy k holiči
    je to jenom z přílišného chlastu studánek a pohledů do hlubin jejich očí
    a všechno co je prostitucí měsíce za měsíčních paprsků
    miluji tě a bohudík tě nevidím
    zatímco dvojčata očí dál světélkují
    a všechny hry na jejich housle kam se podívám
    abych se od sebe se vším všudy co nejdříve vypařil

    //Šebek
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    +1
    Velký oheň
    Ch. Bukowski

    hořím jako kaktus na poušti
    hořím jako dlaně akrobata
    hořím jako pavoučí zuby

    hořím tebou a mnou

    hořím cestou do krámku
    hořím hořím
    prodavačka mi podává drobné
    a směje se mi

    hořím sám v posteli
    hořím tebou

    hořím při četbě knihy
    o Trockém, Hitlerovi, Alexandru Velikém,
    úplně o všech, o všech kráčejících živých mrtvých
    lidech, co kdy byli
    na zemi

    hořím při pohledu na trávu
    hořím při pohledu na ptáky hřadující na telefonních
    drátech
    hořím, když zvedám telefon
    přímo vyskočím, když se rozezvoní
    žhnu

    hořím při pohledu na samet
    hořím při pohledu na spící kočku

    jsem bezmocný žhnoucí tvor
    mezi dalšími bezmocnými žhnoucími tvory

    ležím na levém boku a dívám se na náhrobky
    pak si lehám na pravý bok a dívám se na náhrobky –
    všechny
    žhnou

    hořím, když lepím známku na obálku
    hořím, když balím smetí do novin
    hořím hrdiny a trpaslíky a chudobou a nadějí
    hořím láskou a zlostí

    hořím jako netopýr zavěšený hlavou dolů
    jako hotelový zřízenec nenávidící bohaté a usmívající se,
    když mu dávají spropitné

    hořím v supermarketu
    když se dívám, jak se ta nejženštější žena
    předklání, aby si vybrala nějaký bramborový salát

    hořím jako nůžky vystřihující oči z nebe
    hořím jako sto tisíc opic svařených do jednoho srdce
    a štkajících po staletí
    beznaděje

    hořím jako čistý ostrý nůž v kuchyňské zásuvce

    hořím jako žebrák v Indii
    žebrák v New Yorku
    žebrák v Los Angeles...
    kouř a spálenina stoupají
    a popel je drcen dole...

    hořím jako cirkus, který odjel
    šampión, který odbelhal po jednom koleni
    všechno žhne
    všechno samo
    všechno jedno
    popel

    hořím jako špinavá vana v osamělém penzionu
    hořím jako šváb, kterého jsem zabil botou

    hořím muži a ženami a zvířaty
    kteří jsou mučeni a mrzačeni ve tmě
    a na opuštěných místech

    hořím armádami a antiarmádami
    hořím člověkem, kterého nenávidím nejvíc na světě

    hořím bez naděje

    oheň je na střeše, nad ním jehně
    oběť se zdá věčná
    přetrvávající se zdá věčné

    slunce hoří...

    a skelný obzor je rudý
    a nářek
    a nářek
    a ty a já

    slunce spaluje všechno:

    psy, mraky, zmrzlinu
    konec

    konec schodiště
    konec oceánu
    poslední výkřik

    brouk ve sklenici
    plive do plamenů
    a vnitřek lebky
    to konečně
    vzdává

    kouř
    se rozptyluje.
    EWUSHA
    EWUSHA --- ---
    Až jednou pochopíš co život Ti dal, že čas je Tvůj nepřítel a někdy i král, že prstýnek z rosy Ti navlékl déšť, že láska je krásná a vzpomínky též, tak buď jako dítě a přej si to zas, a tvař se, že nevíš, že vinen je čas!!
    PABLITOS
    PABLITOS --- ---
    Tomáš Šimík &lias Sherwood-


    Ohni se mnou pojď (Lóře Palmerové)



    Neboť nemohl jsi vzejít ze mě,

    vzplál si Sám.

    Již spaluješ mé nitro temně,

    ve Tvých očích hořívám.



    Tvou krví koluje můj strach-

    sovy nejsou tím, čím se zdají být

    Na slině máš zvířecí pach:

    "V ohni pojď si zatančit..."



    Nebudeš mě však mít celou,

    neboť Ty vzplál si Sám.

    Vždy opustíš mě rozechvělou,

    navzdory Tvé hrozbě odolám.



    Vidím dál, než šlehají Tvé plameny

    nenechám se pohltit svým stínem

    jak těla těch, co duše zbaveny

    opíjí se krví jako vínem.
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    I awoke one night from a strange dream,
    it was like a voice speaking to me,
    remote like a undertow -
    and I stood up: What is it you want?

    - You must not sleep! You must not sleep!
    You must not believe it was only a dream!

    etc..

    /Arnulf Øverland, nějakej lacinej překlad co se mi právě líbí/
    EWUSHA
    EWUSHA --- ---
    +1
    Jan Skácel - Mrtví

    Stále jsou naši mrtví s námi
    a nikdy vlastně nejsme sami

    A přicházejí jako stíny
    ve vlasech popel kusy hlíny

    Tváře jakoby vymazané
    a přece se jen poznáváme

    Po chrpách které kvetly vloni
    slabounce jejich ruce voní

    Tiše mne zdraví jako svého
    hrbáčka času přítomného
    EWUSHA
    EWUSHA --- ---
    +2
    Jan Skácel - Naděje s bukovými křídly

    novému ránu rožnem svíci
    je neznámé a nemá tváře
    jak anděl v dřevu lípy spící
    a čekající na řezbáře

    někdy se anděl na nás hněvá
    anděla máme každý svého
    a naděje má z buku křídla
    a srdce z dřeva lipového
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    +1
    ...
    Elda :-P

    Co je to za princeznu
    Když její otec není král
    A šašek je již podřezán
    Ale mršina tu stále je
    Jak zrající sýr v keramické nádobě

    Ten puch tam stále byl
    Jak světlo neurčité
    Jak dílo božské
    Oliva na poli
    Jak z jara kvíteček
    Jak včelka medonosná
    Až jsme se z něho
    Poblili

    Princezna ve svém letohrádku
    Uzamčena ve svém smrádku
    Mé vlasy dlouhé z okna spuštěné
    Nešplhej po nich, kreténe!
    Jak po laně!
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam