• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
    • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    SAKJA_PANDITAJaká báseň je dnes vaší náladou aneb jaká nálada je dnes vaší básní?
    BAILAMARCIA
    BAILAMARCIA --- ---
    ***
    Za mlhou slov
    A dávných činů
    Život
    Někdy rozdělí dokonaleji
    Než smrt
    Vykuřuji
    Své srdce
    Ten zavlhlý vnitřek
    Který v orgasmu
    Šedesátkrát za minutu
    Otevře své rány
    Rány z minulosti
    Která není
    Rány z ničeho
    A bolest z ničeho
    Tak prudkou

    ---

    ***
    Zapomněla jsem
    Že žiješ v jiném vesmíru
    A v nejvyšší rychlosti
    Narazila
    Do skleněné stěny
    Mám už praxi
    Ve sbírání střepů
    Ale raději
    Měla bych tě zařadit
    Mezi své mrtvé
    Jenže ty
    By ses mi stejně
    Chodil zdát

    ---

    A taky: Vim já
    jak je to správně? (...)

    (Ne.)

    Atp.
    SUMPTN
    SUMPTN --- ---
    Ještě jako úplně malou pičku ,cpali tě na belet!
    pak ti bylo 12let dala ses na fet-
    tak nastal bod zlomu utekla jsi z domu
    s nějakým hnidem,dala ses na kurva dlouhou jízdu
    žádná nemoc známá lidem,neminula tvojí pizdu
    celej život se ti zhoup kdyžs poznala pravej dope
    začalo to tím že po mrdání análním,dalasi cracku práska
    brilantní způsob poznání, významu slova láska
    stačilo pár měsíců bylaz nicvíc nežnic!
    všechno v piči na háku dokuď mám přístup k heráku!
    za Le frk de nosdro nastavuješ pouzdro
    ze chřtánu do hltanu protejká ti teplý žloudí mliko,
    za odměnu budiž ti,čtyřprocentní píko
    mrkni na sebe teď bílá jako zeď
    špína z pod nehtu vrazit ti ho mezi klína,vytáhnu ho od dehtu
    tak vem ho mezi zuby pyžmo mýho peška nikdy nevyženeš z huby

    Vlastní jestli uráží tak smazat. Peace
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Postpubertus
    Václav Ryčl

    Na kříži visí netopýr.
    To by tak hrálo,
    abych se dnes neopil.
    Tranzistor
    a káva z dehtu.
    Můj ksicht jak díra z leptu.
    Vodím se za nos
    jak vodívají voly
    na porážku.
    Že směním lásku — — —
    Že směním lásku — — —
    za vyrážku!
    héj
    héj
    Na kříži visí netopýr.
    To by tak hrálo,
    abych se dnes neopil.
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    letní mysl

    Oddám se snivě zahálce
    strčím si prsty do válce
    od psacího stroje
    strčím prsty svoje

    Zašiju si hubu drátem
    budu klidně vlkodlakem
    pak vyletím nad oblaky
    bez ohledů na rozpaky
    na povel se vrhnu k zemi
    na všechno už připravený

    Cválám lesem na praseti
    a přemýšlím o děvčeti
    které bylo moje
    léto, léto, meeé
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    K večeru

    na všechno seru
    Pak si u Umprumu
    koupím flašku rumu
    Sedím u ní sám
    cejtím se jak pán
    Za malou chvíli
    jsem už opilý
    Pěkně koukám dolu
    na trnože stolu
    Nikdo o mně neví
    že jsem marxist levý

    /tož Bondy neasi/
    SIMSALABIM
    SIMSALABIM --- ---
    Jako když oheň s ledem
    perou se o poslední strom na zemi.

    Jako když kos nemůže vzlétnout
    a o život mu usiluje kočka.

    Jako když dítě sleduje,
    jak mu řeka bere loďku.

    Jako když nádrž je už prázdná
    a do cíle je stále hrozně daleko.

    Tak moje duše tuší,
    že stromu je jedno jak skončí,
    že kos ví, že neuteče,
    že loďku stáhne vír,
    a cíl, to byla jen mlžná představa ráje.
    ORLOR
    ORLOR --- ---
    +1
    Už vím

    Už vím, že život velmi zvláštní je,

    že svoje drápy občas zaryje

    a někdy ostře přímo do srdce

    a to pak bolí velmi hluboce.



    Už vím také, že jak pak běží čas,

    ta bolest zmizí a srdce brzo zas

    tu krásu kolem vnímá, užívá,

    cítí ji všude, kam se podívá.



    Už vím, že tohle stále střídá se,

    nevím, co zrovna zítřek přinese,

    je to však hezké věřit v příští den,

    že bude krásný a třeba splní sen.



    Už zkrátka vím, že čas ten všechno mění,

    že dnes už pryč je mé včerejší snění,

    však baví mě nevědět, co stane se,

    co zajímavý život ke mě přinese.
    SABRIEL13
    SABRIEL13 --- ---
    Marceline Desbordes-Valmore

    Dopis od ženy

    Vím, psáti psaníčka se ženám nepřísluší;
    přec píši Ti,
    bys ve mne mohl číst tam v dálce, a v své duši
    se ztišiti.

    A nenakreslím nic, co v Tobě, u mne prosté,
    hned nezkrásní;
    co přijde od milé, přec pověděno posté,
    jak nové zní.

    Buď Ti to pro štěstí! Já dole počkám na ně,
    ač temně vím,
    že budu naslouchat, byť v dálce, milovaně,
    jen krokům Tvým.

    Ne, neodvracej se, vlaštovka přeletí-li,
    až půjdeš sám,
    to já, chtíc dotknout se Tvých rukou jenom chvíli,
    se mihnu tam.

    Odcházíš: s Tebou vše už na pochod se dává,
    i květ i lesk,
    i krásné léto jde; mně bouře pozůstává
    a těžký stesk.

    Když po rozchodu však jen pláč a víra živí,
    tož raději
    se rozdělme: já chci mít pláč, ty hlase tklivý,
    měj naději.

    Ne, milý, netrap se a k tomu mně snad kvůli,
    vždyť k Tobě lnu,
    a mohla bych přát žal své požehnané půli
    jen ve zlém snu.
    SABRIEL13
    SABRIEL13 --- ---
    Jiří Orten
    Triptych



    Ty, země, smutek věcí znáš.
    Nejdříve potkání se svatým cípem ráje,
    nejdříve čistotu, nežli ji ohmatáš,
    trochu se zachvívaje
    zazpívám do tmy své a potom se ti dám.
    Jde paní dětských her, má panáčka a ptá se
    a ptá se: komu dát?
    Slyš! Umí odpověď v své nevědomé kráse.
    Dát, či jen ukázat?
    Já ho dám, zpívá si, já ho dám jahodám,
    ty budou voňavé, že zatočí se svět.
    Nebude málo jich, bude jich přespočet!

    Ty, země, smutek věcí znáš.

    Ty, země, smutek lidí znáš.
    Klíč, onen hudební, na dně tvých moří pluje,
    propasti odmykáš,
    propast se rozstupuje,
    ne propast, prázdno její,
    mír jsem v ní pohroužil
    až po hrdlo, až tam, kde zabíjejí
    toho, kdo málo žil.
    A půjde vítr žít. Co sklidí? Víš, co sklidí?
    Zlo lásky splněné.
    Je kdosi, který řídí.
    Pro živé? Pro ně ne.

    Ty, země, smutek lidí znáš.

    Ty, země, smutek zvířat znáš.
    A to už umlkám.
    Ozdoba pro palaš
    vhroužený. Kam?
    Poslední zima psů a koní přespočetných.
    Poslední záchvěv slunce ve dnech letních.
    Poslední věrnost. Prosba poslední.
    Odumírání. Vidíš? Prohlédni!
    Je příliš slovo tvému tichu,
    nepřijímáš je soudíc zle.
    Zrazován vkládám do triptychu
    radosti v smrti uvízlé.

    Ty, země, smutek zvířat znáš.
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    +1
    v pasti
    /bukowski/


    nesvlékej mou lásku
    mohl bys najít manekýnu
    nesvlékej manekýnu
    mohl bys mou lásku
    objevit.

    dávno na mě
    zapomněla.

    zkouší si nový
    klobouk
    a vypadá koketněji
    než kdy
    dřív.

    je to
    dítě
    i manekýna
    i
    smrt.

    na tom není
    nic špatného.

    neudělala
    nic
    neobvyklého.

    to já to od ní
    chtěl.
    ZOOEY
    ZOOEY --- ---
    S lodí jež dováží čaj a kávu
    pojedu jednou na dalekou Jávu

    Za měsíc loď když vypluje z Janova
    stane u zeleného ostrova

    Pojedem spolu já a ty
    vezmeš si jen kufřík a svoje rty

    Pojedem okolo pyramid
    loď počká až přejde Mojžíš a jeho lid

    S vysokou holí zaprášenými opánky
    jde první přes mořskou trávu a rozkvetlé sasanky

    Hejno ryb na suchu zvedá svá křídla jako ptáci
    letí za vodou a ve vlnách se ztrácí
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    I sit beside the fire and think
    of all that I have seen,
    of meadow-flowers and butterflies
    in summers that have been;

    Of yellow leaves and gossamer
    in autumns that there were,
    with morning mist and silver sun
    and wind upon my hair.

    I sit beside the fire and think
    of how the world will be
    when winter comes without a spring
    that I shall ever see.

    For still there are so many things
    that I have never seen:
    in every wood and every spring
    there is adifferent green.

    I sit beside the fire and think
    of people long ago,
    and people who will see a world
    that I shall never know.

    But all the while I sit and think
    of times there were before,
    I listen for returning feet
    and voices at the door.

    :-)
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Na Smíchově je háven
    tam bude moje nebe
    na Smíchově je háven
    Heaven.

    Pán Bůh má na mne hever
    Pán Bůh má na mne hever
    bránil jsem se mu - never!
    Ale má na mne hever
    Heaven!

    Ať jsem střízlivej nebo se zlískám
    Pán Bůh má na mne želízka
    ať jsem střízlivej nebo se zlískám
    má na mne želízka
    má na mne hever
    Heaven.

    /Jirous/
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    je mi zle, až téměř krásně
    přesto jdu spát, sfouk jsem svíci
    ani čaj jsem nedopil
    co chci to vím celkem jasně
    jenom nevím, jak to říci
    abych to sám pochopil
    atd.

    J.H.K.
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Poslední čaj na této krásné planetě
    podobné matčině hlavě nebo pěsti která letí prostorem
    na konec veršů na okraj šílenství
    když odcházíš
    abys mne zanechala sobě samému
    kterého jsem se pokusil vytvořit
    a tvýma rukama v mých rukách
    nashledanou v pravěku

    //tři deka Šebka
    ORLOR
    ORLOR --- ---
    Hazardní hra

    Život je plný radosti i smutku,
    náš šťastný smích hned střídá smutný pláč.
    Někdy nás osud vyloženě nutí
    žít a chovat se tak, jak hazardní hráč.

    Vzít si ty karty, které osud rozdal
    a hrát s nima, jak nejlíp umíme.
    Nevíme předem, jak naše hra skončí.
    Víme jen jedno, že hrát musíme!

    Někdy se zdá, že štěstíčko nám přeje,
    pak ale přijde náhle velký pád.
    V tu chvíli na stůl karty zahodíme,
    už se nám nechce zase znovu hrát.

    Víme však jistě, že vtipálek osud
    nám jiné karty nikdy nerozdá.
    Nezbývá tedy, než ty svoje zvednout,
    i když se nám to často těžké zdá.

    Život se stejně, jak ruleta točí,
    chvíli Ti padaj čísla, jaká chceš
    a Ty máš pocit, že svůj život zvládáš,
    než ale brzo ránu dostaneš.

    A tak se stále vrháme zas do hry,
    znovu jsme schopni všechno riskovat.
    Pro naději, že usměje se štěstí,
    jsme ochotni zas všechno v sázku dát.

    Nakolik nám je osud předem napsán?
    Nakolik my ho můžem ovlivnit?
    Musíme se však neustále snažit
    s kartama svýma co nejlépe žít!
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    +1
    kdybych já věděl
    že letos umřu
    dal bych si dělat
    skleněnou truhlu

    (nějakej kolář čéče, tušim že variace na lidovou, z hlubin mé děravé paměti)
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    aneboo:


    Zítra a zítra a zítra
    vkrádá se zvolna každým dnem
    do poslední slabiky strnulého času
    a všechny naše včerejšky jen svítí bláznům na cestu,
    na jejímž konci je prach smrti. Pryč, pryč pomíjivá svíčko!
    Vždyť život není než putující stín, ubohý herec,
    jenž se naparuje a prská na prknech pro tu svou hodinu
    a dál ho neslyšet: je to jen povídačka
    vyprávěná idiotem, plná halasu a zběsilosti,
    jež neznamená nic.
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    Všude kolem neustálé okem nespatřené vězení
    a všechno je malba blba
    až k vykrvácení všeho co nám zbývá svaté
    svaté pyramidy poezie dávný žal a celý krchov přírody
    houká na vlak jak na mrtvého funebráka nezastaví až
    docela nic
    a všechna naše vyznání vyšitá pod naším polštářem
    moje mrtvola vstává ještě k poslední melodii úsměvu
    v krajině černé jako báseň a hromosvod její záře
    mé vousy mě opustily a kráčejí samy k holiči
    je to jenom z přílišného chlastu studánek a pohledů do hlubin jejich očí
    a všechno co je prostitucí měsíce za měsíčních paprsků
    miluji tě a bohudík tě nevidím
    zatímco dvojčata očí dál světélkují
    a všechny hry na jejich housle kam se podívám
    abych se od sebe se vším všudy co nejdříve vypařil

    //Šebek
    ODJINUD
    ODJINUD --- ---
    +1
    Velký oheň
    Ch. Bukowski

    hořím jako kaktus na poušti
    hořím jako dlaně akrobata
    hořím jako pavoučí zuby

    hořím tebou a mnou

    hořím cestou do krámku
    hořím hořím
    prodavačka mi podává drobné
    a směje se mi

    hořím sám v posteli
    hořím tebou

    hořím při četbě knihy
    o Trockém, Hitlerovi, Alexandru Velikém,
    úplně o všech, o všech kráčejících živých mrtvých
    lidech, co kdy byli
    na zemi

    hořím při pohledu na trávu
    hořím při pohledu na ptáky hřadující na telefonních
    drátech
    hořím, když zvedám telefon
    přímo vyskočím, když se rozezvoní
    žhnu

    hořím při pohledu na samet
    hořím při pohledu na spící kočku

    jsem bezmocný žhnoucí tvor
    mezi dalšími bezmocnými žhnoucími tvory

    ležím na levém boku a dívám se na náhrobky
    pak si lehám na pravý bok a dívám se na náhrobky –
    všechny
    žhnou

    hořím, když lepím známku na obálku
    hořím, když balím smetí do novin
    hořím hrdiny a trpaslíky a chudobou a nadějí
    hořím láskou a zlostí

    hořím jako netopýr zavěšený hlavou dolů
    jako hotelový zřízenec nenávidící bohaté a usmívající se,
    když mu dávají spropitné

    hořím v supermarketu
    když se dívám, jak se ta nejženštější žena
    předklání, aby si vybrala nějaký bramborový salát

    hořím jako nůžky vystřihující oči z nebe
    hořím jako sto tisíc opic svařených do jednoho srdce
    a štkajících po staletí
    beznaděje

    hořím jako čistý ostrý nůž v kuchyňské zásuvce

    hořím jako žebrák v Indii
    žebrák v New Yorku
    žebrák v Los Angeles...
    kouř a spálenina stoupají
    a popel je drcen dole...

    hořím jako cirkus, který odjel
    šampión, který odbelhal po jednom koleni
    všechno žhne
    všechno samo
    všechno jedno
    popel

    hořím jako špinavá vana v osamělém penzionu
    hořím jako šváb, kterého jsem zabil botou

    hořím muži a ženami a zvířaty
    kteří jsou mučeni a mrzačeni ve tmě
    a na opuštěných místech

    hořím armádami a antiarmádami
    hořím člověkem, kterého nenávidím nejvíc na světě

    hořím bez naděje

    oheň je na střeše, nad ním jehně
    oběť se zdá věčná
    přetrvávající se zdá věčné

    slunce hoří...

    a skelný obzor je rudý
    a nářek
    a nářek
    a ty a já

    slunce spaluje všechno:

    psy, mraky, zmrzlinu
    konec

    konec schodiště
    konec oceánu
    poslední výkřik

    brouk ve sklenici
    plive do plamenů
    a vnitřek lebky
    to konečně
    vzdává

    kouř
    se rozptyluje.
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam