EVA_: nejde. Já jsem takhle objevil svojí ženu

GAF: Jenže ono to předpokládá (něco, co je určitě naprosto přirozený, ale pro mě celkem novinka), že ta žena nehraje ani jeden pohyb, ani jeden nádech, že tam není jeden jedinej trik. Si myslím, že tě skutečně milovala. A taky si myslím, že takovéhle naladění se je umění (tj. věc techniky a cviku), ale taky dar, nejde to imho. s každou.

EVA_: natahovat kdoví kam je právě jedna z věcí, co je na tom hrozně fajn, jo. Ale o strachu z rozkoše moc nevím. Vzniklo to tak, že mě kdysi napadlo, jak "každej" furt mluví o tom, jak se nemůže jenom přijímat, ale musí se i dávat a mně přišlo na um, že by bylo dobrý to spojit dohromady. Aby se to jako už nemuselo vůbec řešit, kdy kdo co dává nebo přijímá.

A o spoustu let později z toho vzniklo tohleto o čem se bavíme.

MILLY: Jak se ti hraje na různé hudební nástroje?
Taky máš tu zkušenost, že síla intuice/můzy umí být zdrcující, a s někým jiným "napůl spí"? :))
Třeba že v tom může být souvislost s jemností protějšku? S jakou jemností umí "přijímat můzu", s podobnou jemností je pak v sexu aktivní? :) Jakože když to dře, tak to dře. Když to jde, no tak to je výborný! ;-)

GAF: To je zajímavý..... Nevím, mně přijde něco takovýho docela přirozený- asi že se to dá dělat, když se člověk dost soustředí na reakce toho druhýho (i podvědomě asi, o kterých neví, že je vnímá) a řídí se intuicí.
To je jako... jako hrát na hudební nástroj asi. :-) (intuitivně)

MILLY: Zjistil jsem, že když jsem se dotýkal jejího těla - no vlastně spíš díval na její tělo - tak jsem se ho jakoby začal dotazovat instinktem a pak taky dostával odpovědi od čehosi, co teď už nazývám prostě múzou. Doslova od ní cítím, co dělat jako zpětnou vazbu. Ne tak jako hlas nebo že by ta múza byla osoba, ale má to takovou energeticko-bytostní podstatu nebo jak to říct líp no, nevím. Zároveň mi i nechává svobodu jak to něco dělat. A vytváří to takovou konejšivost. Nejdřív jenom dotek. Pak třeba i trochu hlazení, pak počkat a dotazovat se, pak něco jinýho, tuhle tohle místo, tuhle támhleto pak už se to trochu slévá dohromady a začínají mít podobu i celé vzájemné pohyby těl. Když se to dělá delší dobu, začne se do klidu vzniklého z té konejšivosti i rozlévat něha a vzrušení a vášeň. Skládá se to, vrší a stupňuje. A takhle se dál a dál a víc a víc nechat se unášet nebo plout s tím "proudem" pocitů.

Jen to chce trochu soustředění a často i počkat na odpověď. Přestat klidně v polovině, když múze uteču a začnu dělat "nesmysly" Přestat. Počkat. ...jít ...cítit. Je to trochu i námaha, ale minimální a hodně příjemná.