Tak já osvětlím tu naši fundamentální neshodu. Pokud chcete vymyslet ve fyzice něco nového, co je pravda, měl byste pro to něco udělat. Tedy si napřed zjistit, jak věci fungují, tedy se naučit fyziku. Jistě se mnou souhlasíte, že žádný učený z nebe nespadl a pokud např. nemám tušení, jak to vypadá pod kapotou auta, nemůžu navrhnout nový prototyp motoru. Nebudu vám dokazovat, že nemáte dostatečné znalosti, protože mé argumenty jednoduše nepřijmete a nikam se nedostanem. Myslím, že analogie s kuchařem je přesná, přesně tak vidím já ten váš "boj", přeberte si to, jak chcete.
Fyzikové používají slovíčka, to ano, ale vědí, co se pod nimi skrývá. Pokud přicházíte s novými výrazy jako "vlnobalíčkování časoprostoru", měl byste je definovat, tak jako to udělali všichni, co přišli s novými teoriemi. Jste nespokojený s tím, že tu nepodávám vysvětlení já, no dobře, ale takto můžete být nespokojený do doby, než tu odcitujeme všechny publikace a dostaneme se k základním axiomům matematiky. Rozdíl mezi námi je, že já jsem si svoje "slovíčka" převzal s nějakým porozuměním do určité hloubky od fyziků, vy jste si je přebral jen tak, jak jsou. Vezměme si například to vlnění. Chcete vědět, co se vlní. Já jsem vám to podal, jak nejlépe jsem uměl, to, že jste s tím nespokojen, není tím, že je to špatně, ale tím, že si to nedokážete představit. To moc nedokáže nikdo. Pokud bych měl zodpovědně odpovědět na dotaz, jak se chová částice:
Co chci měřit? Vyberme si polohu částice. Jak měření dopadne? Částice ve stejném stavu bude pokaždé jinde. Tento stav popíšu matematickou funkcí z R4 do C, která splňuje Schrödingerovu diferenciální rovnici. Integrál L2 normy v mezích, jaké si vyberu, mi dává pravděpodobnost výskytu částice v těchto mezích (tedy v prostoru). Pokud tuto matematiku provedu a udělám měření, vždycky se mi to bude shodovat.
Můžete protestovat, že takové abstraktní matematické objekty přiřazuje člověk. Ano, můžete si to popsat klidně jinak, například vektorovým polem a složitější matematikou, kuchařka na počítání se může různit, ale vždy musí dávat stejné výsledky. Vy jste nespokojený s tím, že z nějaké abstraktní funkce není vidět, co se vlní. Jste na to zvyklý z reálného života, kde vidíte vlny na vodě, kmitat struny apod. Bohužel příroda kašle na to, co je člověk schopen si představit. A fyzika vám může podat maximálně vysvětlení zákonitostí, jakými se svět řídí. A vlnová funkce je zákonitost. Šáhnout si na ni nemůžete, namalovat na papír taky ne. Můžete se ptát, co se vlní? Odpověď: amplituda pravděpodobnosti. Co je to? Na tuto otázku lze odpovědět pouze popisem, jak se to chová. To je jako ptát se, co je to hmotnost, délka nebo náboj. Člověk se spokojí s tím, když ví, jak se to chová (hmotnost způsobuje, že se něco hůř tlačí, padá to k zemi...) a když může tyto děje vnímat svými smysly. Tento luxus "podívání a ošahání" vám v kvantové fyzice dopřát nemůžeme. Odpověď na to, "co to je", je ale stejná všude: chová se to tak a tak. Co je to hmotnost? Číslo, které umožňuje naší matematice, aby se popisované objekty chovaly stejně jako v realitě, tedy tak a tak. Pokud je vyšší, bude se něco hůř roztláčet. Pokud je nižší, stane se to a to. Stejně tak amplituda pravděpodobnosti. Co je to? Číslo, které nám umožňuje předpovídat chování částice, řídí se těmi a těmi zákonitostmi. Takto tedy zní odpovědi na otázku "co je to?". Vy vnímáte svět smysly, takže veškerá vaše znalost "co to je" pramení z toho, že máte zkušenost s tím, JAK SE TO CHOVÁ. S věcmi jako poloha, rychlost, čas, se setkáváte v tolika situacích, že dokážete předpovídat intuicí. Jabko spadne dolů. Jste spokojen s tím, že víte, co je to hmotnost, někdo vás uspokojí ještě víc, když vám řekne, jak se s ní konkrétně počítá, abyste věděl, KDY to jabko spadne dolů. Co se vám ale snažím říct, je, že žádnou zázračnou vysvětlující odpověď na otázku "co se to vlní" asi neuslyšíte. Nejlepší odpověď, jakou vám kdo může dát, je, jak se něco chová. "Vlní" se naše matematická veličina. Když zvolíme jiný matematický popis, může se místo vlnění třeba ježit, ale bude dávat pořád stejné výsledky.
Kdybych se pokusil co nejlépe vysvětlit váš výraz "vlnobalíčkování časoprostoru", čekal bych, že časoprostor je reprezentován funkcí, která splňuje nějakou vlnovou rovnici, přičemž její řešení jsou prostorově omezená, tedy pro každé číslo najdu prostorové rozmezí, kde funkce (nebo její norma) nebude nabývat hodnot vyšších, než je ono číslo. Právě jsem za vás formuloval vaši teorii tím, že jsem přeložil vaše slovíčko, jenže pochybuju, že jste to tak myslel, protože jste o tom, co jsem právě řekl, pravděpodobně nikdy neslyšel. Navíc je to pouze formulace matematické zákonitosti, která zatím nemá velkou informační hodnotu, protože chybí význam této funkce pro časoprostor. Co nám tato funkce určuje a jakou rovnicí se řídí? Pokud dokážete na tyto otázky odpovědět, pak můžeme tuto vaši tezi považovat za formulovanou a zkoumat, jestli je pravdivá. TAKHLE se předkládají nové teorie a tvrzení.