Asi tu budeme mít fundamentální neshodu ve způsobu, jak se přichází s novými teoriemi. Bohužel nejde vzít sémantické formulace z populárních článků, říct si "tak co se nám ještě nevlní, třeba časoprostor!" a zkoušet to prosadit, aniž by člověk sám věděl, co vlastně říká. A jak si vás tu tak čtu, tak nevíte, co se skrývá pod pojmy zakřivení časoprostoru nebo "vlnění" částicového pole. A to je pak těžké o něčem diskutovat, protože jde jen o vymýšlení slovíček bez fyzikálního podkladu. Jak vám mám zdůvodnit, proč se časoprostor nemůže vlnit, když nevím, co se pod tím pojmem schovává? Ze stejného důvodu nebudu fyzikům mluvit do časoprostorové pěny, protože je to akorát public-relations slovíčko pro chytlavé titulky článků a populárně vědecké novináře, schovává se za tím určitě nějaká polní zrůda, kterou bych nepochopil ani po týdnu studia. Ono prostě nemá cenu chodit za fyziky a navrhovat jim, co ještě by mohli kvantovat/vlnit/balíčkovat, je to jako kdybych přišel za kuchařem, co vaří česnekovou polívku a začal mu navrhovat, ať tam přidá cukr, ať tu polívku usmaží nebo zapeče, zabalí do strouhanky apod. Pak se nedivte, že se vám ten kuchař (v našem případě fyzik) vysměje a nebere to vážně.

Teď konkrétně, k tomu zvlněnému časoprostoru. Nemyslel jsem tím naši neznalost reality, ale nedefinovanost pojmu, CO TÍM ROZUMÍTE? To, co má být Higgsův boson, je samozřejmě pečlivě formulováno, to je velký rozdíl.

Minipřednáška o tom, co se vlní u částic. V klasické fyzice částicím přiřazujeme veličiny, čísílka, šipečky, různé matematické objekty. V kvantovce (jednočásticová nepolní teorie, prostě jeden z více druhů popisu) můžeme částici přiřadit veličinu, která je vyjádřena funkcí souřadnic a času, která dává komplexní číslo. Modul tohoto komplexního čísla na druhou reprezentuje hustotu pravděpodobnosti výskytu částice v časoprostorovém bodu. S touto funkcí se taháme proto, že zatímco krásná, pochopitelná a měřitelná veličina "hustota pravděpodobnosti výskytu" se neřídí žádnou hezkou rovnicí, veličina této komplexní vlnové funkce ano. Navíc se fyzikálně sčítá. Tato rovnice má matematický charakter vlnové rovnice. No dobře, je komplexní, rovnice pro nějakou bublinu by vypadala jinak, ale jde to vidět například u částice v nekonečné potenciálové jámě, nejjednodušší příklad, který znají všichni studenti. Tam je výsledkem harmonická funkce -> hele ji, vlnu. A ještě se nám v čase její fáze točí způsobem, který připomíná vlnění. Ten princip superpozice a zajímavý matematický charakter vlnové funkce mají analogii k vlněním v jiných oblastech fyziky, v mechanice a elektromagnetismu, proto se říká, že se částice "vlní". Díky těmto vlastnostem někdy pozorujeme ty vlnové projevy jako difrakce, které jsou analogické k difrakci světla. Otázka "z čeho" je to vlnění nedává smysl, to je jako ptát se, jakou barvu a tvar má elektron nebo v kolik hodin ráno chodí perníková chaloupka plašit létající ratlíky. Vlní se to, co jsem řekl, pojmenujme si to amplituda pravděpodobnosti. Jak si to představit? Náš člověčí problém, přírodě je to jedno. Z žádného materiálu se to neskládá, není to "výčnělkem" žádného časoprostoru ani nic takového.

Rychlá poznámka k jednotkám, ano, teoretikové často uvažují např. c=hbar=1, ale to je pouze volba jednotek, aby se nemuseli u rovnic tahat s konstantami, čisté zjednodušení práce. Ty rovnice navíc neslouží k numerickým výpočtům, ale k jakési evaluaci chování, a potom je to normální korektní postup, žádné podvody ani šizení.

Jinak bohuzel jsem se zatim nejak nedostal k tomu uvodu, k te teorii dvouvelicinoveho vesmiru, o ktere se tady diskutuje. Ale jestli to chapu z prispevku spravne, tak je to pokus o to vyjadrit vse pouze pomoci dvou velicin - delky a casu, je tak?

Jestli tomu tak je, tak neni moc co zkouset, protoze:
1) Tohle je spis jen takova pripominka - delka a cas, konkretne velicina ct, jsou vicemene jen ruzne souradnici toho stejneho casoprostoru, velmi zrejme je to v v prvcích Minkowskiho formalismu - 4vektorech.

Ale hlavne to neni nic noveho. Bezne pouzivame soustavu CGS (centimetr-gram-sekunda), ktera pouziva tri zakladni veliciny - delku, hmotnost a cas. Ale to ne proto, ze by tvrdila, ze to nelze, ale protote ten formalismus je pomerne prehledny a tudiz vyhodny. V minulosti ale byly pokusy (a uspesne) o redukci poctu velicin ne na dve, ale i na jednu. Je mozne pouzit pouze jednu zakladni velicinu a z ni pres ruzne prirodni konstantny odvodit dalsi a dalsi. Jenze pak tento formalismus je strasne neprehlednej a tezkopadnej.
Takze prestoze fyzikove jsou ve sve podstate minimalisti a maji radi co nejmene zakladnich objektu a zakonu, proto se je snazi sjednotit pomoci vsemoznych symetrii, tak tady si doprejou zakladni veliciny dokonce tri, aby se s tim dobre pracovalo.

My jsme se k tomu dostali uplne oklikou, a to v praktikach (!) z vakuove fyziky, kdy se prof. Repa trochu nechal unest a zacal tuto redukci ze tri velicin na jednu provadet, jak mu ty vztahy a jednotky kynuly a hlavne se blizil obed a my jeste ani nezacali merit, tak toho (nastesti) nechal...

JOSEFDRUHY: fyzika nerika, ze se elementarni castice chovaji jako jednou jako "korpuskule" a jindy jako vlneni. Fyzika rika, ze se castice chovaji jako "korpuskule" A vlneni soucasne. Ne jednou tak a podruhe onak, ale obema zpusoby zaraz, porad.