• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    JOSEFDRUHYDvouveličinový vesmír, co mu vytknout
    LUBOB
    LUBOB --- ---
    BLUNTED: to plyne z toho, ze je volitelna. bude se pootacet pouze tehdy, kdyz si zvolim, ze se bude pootacet. bude se pohybovat, kdyz si zvolim, ze se bude pohybovat.
    souradna soustava je abstrakce. zadny objekt nema (nevlastni) nejakou svoji souradnou soustavu.
    LUBOB
    LUBOB --- ---
    ale dobří matematikové by určitě našli přesné opravy LT


    nic takoveho neni potreba. LT nepotrebuji zadne opravy. LT jsou o linearni transformaci velicin (x,t) z jedne soustavy do druhe. o zadne 'pootaceni' v nich nejde. nejsou o tom.

    LUBOB
    LUBOB --- ---
    zdejší „myslitelé“ nechtějí pochopit, že když si na Zemi zvolím soustavu souřadnic x, y, z …a tuto pasuji do klidu a do této budu měřit a stahovat z vesmíru informace, že mám-li na přímce ( v této soustavě ) úsečku metr dlouhou, že když raketa vyletí ze Země a poletí stále rychleji a rychleji – nerovnoměrný pohyb – že ona má svou vlastní soustavu, která triviálně není totožná s „domácí“ soustavou pozorovatele a že když se bude tato „raketová soustava“ pootáčet, že původně dlouhý metr doma na Zemi se bude „na raketové soustavě“ pootáčet a my doma budeme dostávat z rakety informace a informace nám budou říkat že nevidíme „metr“ ale vidíme-snímáme do přístrojů jen 80 cm, … metr je „najednou“ kratší…protože se jeho dimenze-přímka na které je pootočila. Nechápu že to tu nikdo nechápe že to možné je.

    ja se tedy hrde hlasim k tem 'myslitelum', kteri to nechapou. ne ze bych nechtel, ale proste to nechapu.
    neni mi jasne, proc by se soustava rakety mela pootacet. pootacet kolem ceho? soustava je volitelna & nemuze se sama od sebe pootacet. jakykoliv pohyb se soustavou muze provadet podle libovule pouze ten, kdo si ji tak zvolil.
    navic, pokud by se soustava pootacela (uz je jedno jakym mechanismem), tak se bude pootacet cela soustava, coz by muselo znamenat, ze nektere rozmery se budou zase 'natahovat'.

    DOKIS
    DOKIS --- ---
    JOSEFDRUHY: Je treba dusledne rozlisovat matematiku, jakozto teorii vystavenou na zaklade urcitych pravidel, a fyzikalni realitu. Napriklad podle nekterych teorii je Planckova delka nejmensi rozlisitelna vzdalenost, coz podle nekterych interpretaci znamena, ze prostor neni na tento urovni jiz spojity, tedy usecka jejiz delka je Planckova delka ma dva body - pocatek a konec, ale mezi nimi zadny dalsi bod neni. Z pohledu matematiky ma takto dlouha usecka stejne bodu jako kazda jina (a tedy i jako cela primka). Z tohoto pohledu tedy matematicky pojem kardinality neni pouzitelnou reprezentaci pro "pocet bodu na primce ve skutecnem prostoru".

    Ano, matematika je zalozena na "zavadeni". Je potreba mit jasne urcene axiomy, definice, pravidla... To je potreba, aby mohla poskytovat jasne odpovedi jako "1+1=2", misto "jedna a jedna je dva, pokud zanedbame odpor vzduchu, pohybujeme se v dost velkych skalach, aby kvantove jevy jiz nemely znatelny vliv, a neuvazujeme temnou hmotu".

    Pokud jde o problem s "nekonecne male", tak v tomto kontextu pouzit vyraz "singularita" pro delku vyznam nema. Bezna matematicka definici "nekonecne male" rika, ze to je mensi nez jakakoliv nenulova konecna delka. "Singularita" neni "nenulova konecna delka".
    LUBOB
    LUBOB --- ---
    JOSEFDRUHY: vase slova :Čímž prý prostor roste ; nebyl a není tedy nekonečný, byl nekonečně malý v té singularitě, nu a posmotritě-podumajtě, kde se vzalo – tu se vzalo ono „narůstání“ čp pomocí rodivších se nových bodů do rastru třídimenzionálního prostoru.

    tohle samozrejme zadny fyzik netvrdi, to vy jste si tak (blbe) vysvetlil vy. fyzik by nic takoveho nevypustil z ust, protoze je mu (stejne jako skoro vsem tady) jasne, jak je to s tim poctem bodu.

    ...i Vy jste tvrdil, že mezi galaxiemi "je gumička", která se n a t a h u j e...ha-ha.
    ne, to jsem samozrejme netvrdil, ale pro vas, ktery hystericky dlite na presnosti vyjadrovani to zrejme nic neznamena.

    nebudu se s vami prit, kdo neumi cist & kdo je hnup. kazdy pokus o smirlivou, vecnou & slusnou debatu v zarodku potrete. uzijte si to.

    JOSEFDRUHY
    JOSEFDRUHY --- ---
    LUBOB: neumíte číst. Já neříkal nic "o přibývání bodů na rastru" já to právě kritizoval, že to říkají páni fyzici, že oni tvrdí, že mezi galaxiemi "přibývá" prostoru...i Vy jste tvrdil, že mezi galaxiemi "je gumička", která se n a t a h u j e...ha-ha. Nenatahuje, ale "zkřivený" čp ve Třesku, po Třesku ( polévka částic je jen ono zkřivení čp ) se v genezi vývoje "narovnává", narovnává se časoprostor na velkoškále a to do paraboly ( gravitace ), na mikroškále zůstává stále křivý - kvantovou pěnou a z ní se rodí ( se rodily po Třesku ) vlnobalíčky, atd. ...atd. dle mých výkladů. Takže stále jste jen hňup, který překrucuje čtené ... no prostě musíte jít do 6A znova.
    JOSEFDRUHY
    JOSEFDRUHY --- ---
    DOKIS:

    Hezký ! - - Konečně je to smysluplná debata ikdyž HDV je v tom okrajově. green
    Jo, je to dost neintuitivni, analogie s prirozenym pojmem "delka" tam vubec nefunguje.
    Na kazde usecce je nekonecne mnoho bodu, to je asi celkem uveritelne - porad se to deli jemneji a jemneji a jde to tak nekonecne dlouho. až těch úseček ne na přímce nekonečně „mnoho“ s nekonečným počtem bodů… Na druhou stranu na primce je takovych usecek naskladano za sebou nekonecne - jde pridavat porad dalsi a dalsi a jde to nekonecne dlouho. nelze to přidávání udělat „naráz“ ?…? Cili na primce je nekonecne-krat nekonecne bodu z te usecky. O.K. A clovek by tak nejak ocekaval, ze kdyz se tahle dve nekonecna vynasobi, proč „se musí“ násobit ? tak to prece bude muset byt vic nez jen jedno nich. stejně si myslím, že matematikové to už mají vyřešené…jen nevíme do jakého archívu sáhnout Problem je, ze takto definovane by to nefungovalo, problém je „v definici“ ? …anebo v samotné vesmírné geometrii – realitě ? I ten big-bang-singularita je problém „lidské definice“ i ta inflace je problém „lidské volby řešení“ nedůhů které člověk cítí a neví si s nimi rady. protoze jinym usporadanim by clovek dosel k tomu, ze nekonecno krat nekonecno krat nekonecno je take to "primkove" nekonecno. Jistě, dokonce kdysi když jsem byl ještě na vejšce a nějak mi to více myslelo než dnes, nám to profesor vysvětlil a my to chápali. Proto mi přijde podivné, že zdejší „myslitelé“ nechtějí pochopit, že když si na Zemi zvolím soustavu souřadnic x, y, z …a tuto pasuji do klidu a do této budu měřit a stahovat z vesmíru informace, že mám-li na přímce ( v této soustavě ) úsečku metr dlouhou, že když raketa vyletí ze Země a poletí stále rychleji a rychleji – nerovnoměrný pohyb – že ona má svou vlastní soustavu, která triviálně není totožná s „domácí“ soustavou pozorovatele a že když se bude tato „raketová soustava“ pootáčet, že původně dlouhý metr doma na Zemi se bude „na raketové soustavě“ pootáčet a my doma budeme dostávat z rakety informace a informace nám budou říkat že nevidíme „metr“ ale vidíme-snímáme do přístrojů jen 80 cm, … metr je „najednou“ kratší…protože se jeho dimenze-přímka na které je pootočila. Nechápu že to tu nikdo nechápe že to možné je. Po světě a internatu lítá tolik nesmyslných sci-fi blábolů a nikdo proti nim neprotestuje ale všichni zuří když já nabízím „pootáčení soustav“ : tím jak raketa zvyšuje rychlost, tím pootáčí svou vlastní soustavu, pootáčí tyxčku mětr dlouhou a my dostáváme domů pomocí fotonů – také pootočených – informaci že metr je dlouhý jen 80 cm. Co je na tom tak děsmě neskutečně nelogického ? a opovrženíhodného ? a dopkonce to lze i matematicky dokázat, lépe než strunaři dokáží ty své vymyšlenosti „o strunách, bránách“ aj. Já sem laik, ale dobří matematikové by určitě našli přesné opravy LT aby to dokazovalo, že raketa v prostoru, když letí rychlostí téměř světla, že má svou soustavu pootočenou vůči naší soustavě a fotony co z rakety vyletí k nám, že nesou „pootočené“ informace o „metru“ že ten metr je dlouhý jen 10 cm….dtto s dilatacemi času : časová osa je na dékovou osu kolmá a tak se děje proces obráceně : vteřina se „ n a t a h u j e „ v našich pozorovacích přístrojích, ale vteřina „na raketě“ je stejně velká jako zde na Zemi,…jen my pozorujeme-snímáme retardace. Pokud by se tento jev pootáčení soustav potvrdil nejen matematicky, ale i reálně, pak by celá kosmologie musela uvažovat o revizi „rudých posuvů“ tedy o vysvětlení důvodu rudých posuvů a nakonec by se mohlo ukázat že ….!!!!!! ????? raději to neřeknu nahlas kvůli ukamenování. Pro kardinalitu totiz plati, ze soucet i soucin dvou nekonecen je to vetsi z nich...

    Aby to fungovalo, tak v matematice je nutne pojmy zavest tak, aby byly konzistentni, i za cenu neintuitivnosti. říkáte „zavést“…zavést…zavést…prostě člověk „zavádí“ a Příroda čumí a čumí „co“ jí to ten člověk „zavádí“…; já také zavádím HDV ale najednou tu člověk vůči mě nečuní, ale flusá, dokonce jen proti mně a neumí si flusnout poctivě-rigorozně do HDV…proč ? V pripade prace s nekonecny vede intuitivni pojeti k paradoxum, coz neni prijatelne. ani já nemám rád paradoxy. Např. ten „paradox dvojčat“ : je to špatně. Příště ho znova celý rozeberu a popíši „po svém“, pokud se oprostíte od flusanců a posměchu. Cili bylo nutne to udelat takto "divne".

    JOSEFDRUHY: Ano, libovolne kratka usecka ma stejne bodu jako primka. O.K. proto pro stejný důvod lze uvažovat o tom, že big-bang nemusí být „vznik Vesmíru z ničeho“, ale může to být „změna stavu“ v původním nekonečném 3+3 D časoprostoru, změna jakožto „singularita“ v tomto 3+3 D nekonečném čp …singularita malé „obrovské křivosti – kvantová pěna dimenzí“, z níž se bude vyvíjet nový Vesmír, nová posloupnost stavů „křivení“ úseček na všech 6ti dimenzích ( 3+3 D ) a tím se bude realizovat HMOTA, vlnobalíčkování dimenzí kde každý vlnobalíček bude mít „vlastnosti“ hmotové…..atd….atd. Kde si vsak je treba dat pozor, ze to zkracovani nemuze clovek člověk ? …a co příroda, matematika…jen tak udelat nekonecne-krat.

    JOSEFDRUHY: To je to, co jsem rikal - pozor na "nekonecne maly". Ono tech nekonecen je totiz vice ruznych druhu. ho, ho … a jedno z nich je singularita pánů fyziků, druhé je HDV pana JN a…a třetí je ?? Primka ma nekonecne bodu ve smyslu kardinality. Nekonecne mala kardinalita neexistuje. Prazdna mnozina ma nula bodu (kardinalita je 0), a co big-bang ? min to nejde. "Nekonecne male" znamena limitni pocty a definice funguje zhruba takto: Zvolte si zcela libovolne malou vzdalenost. singularitu … Mate ji? ano, singularitu … OK. Tak nekonecne mala vzdalenost je mensi nez ta vase. a to proto, že původně přímá přímka, přímá úsečka „se zkřivila“ a do průmětny se jeví nap. jako sínusovka nebo vlnobalíček anebo….
    Díky za hezkou debatu.

    LUBOB
    LUBOB --- ---
    JOSEFDRUHY: pozor na nekonecne maly, ale jinak ano, je to tak (konecne nejaka shoda), prostor velikosti hrasku ma stejne bodu jako vesmir, at uz je konecny nebo nekonecny.
    proto jsem vam psal, ze rozpinani vesmiru neznamena zadne pribyvani bodu na rastru.
    DOKIS
    DOKIS --- ---
    _BENNY: Jo, je to dost neintuitivni, analogie s prirozenym pojmem "delka" tam vubec nefunguje.
    Na kazde usecce je nekonecne mnoho bodu, to je asi celkem uveritelne - porad se to deli jemneji a jemneji a jde to tak nekonecne dlouho. Na druhou stranu na primce je takovych usecek naskladano za sebou nekonecne - jde pridavat porad dalsi a dalsi a jde to nekonecne dlouho. Cili na primce je nekonecne-krat nekonecne bodu z te usecky. A clovek by tak nejak ocekaval, ze kdyz se tahle dve nekonecna vynasobi, tak to prece bude muset byt vic nez jen jedno nich. Problem je, ze takto definovane by to nefungovalo, protoze jinym usporadanim by clovek dosel k tomu, ze nekonecno krat nekonecno krat nekonecno je take to "primkove" nekonecno. Pro kardinalitu totiz plati, ze soucet i soucin dvou nekonecen je to vetsi z nich...

    Aby to fungovalo, tak v matematice je nutne pojmy zavest tak, aby byly konzistentni, i za cenu neintuitivnosti. V pripade prace s nekonecny vede intuitivni pojeti k paradoxum, coz neni prijatelne. Cili bylo nutne to udelat takto "divne".

    JOSEFDRUHY: Ano, libovolne kratka usecka ma stejne bodu jako primka. Kde si vsak je treba dat pozor, ze to zkracovani nemuze clovek jen tak udelat nekonecne-krat.

    JOSEFDRUHY: To je to, co jsem rikal - pozor na "nekonecne maly". Ono tech nekonecen je totiz vice ruznych druhu. Primka ma nekonecne bodu ve smyslu kardinality. Nekonecne mala kardinalita neexistuje. Prazdna mnozina ma nula bodu (kardinalita je 0), min to nejde. "Nekonecne male" znamena limitni pocty a definice funguje zhruba takto: Zvolte si zcela libovolne malou vzdalenost. Mate ji? OK. Tak nekonecne mala vzdalenost je mensi nez ta vase.
    JOSEFDRUHY
    JOSEFDRUHY --- ---
    JOSEFDRUHY: dtto s prostorem : nekonečný prostor má tolik bodů jako prostor nekonečně malý - singularita. ( úsečka leží "na" přímce ; singularita leží, plave, je vnořena "v prostoru" .... pak singularita může být zkřivena, zpěněna a tento stav "kvantové pěny" se může š í ř i t "do" plochého nekonečného prostoru potažmo časoprostoru a "to" se jevit jako rozpínání Versmíru "uvnitř" plochého rastru 3+3D )
    JOSEFDRUHY
    JOSEFDRUHY --- ---
    _BENNY: definice přímky je, že je nekonečně dlouhá, a úsečky že je konečně dlouhá. O.K., ale to nekoliduje s definicí "kolik" bodů se vejde na přímku a kolik na úsečku.
    LUKEH, je to tak ?
    A pokud ano, pak i pro mě je to dost silná káva, neboť úsečku si mohu zkracovat libovolně až na velikost téměř "nula" a furt má těch nekonečně bodů jako přímka na které leží.
    _BENNY
    _BENNY --- ---
    DOKIS: muj selsky rozum to nepobira. mozna je problem v definicich, primku uvazuji jako nekonecne dlouhou, kdezto usecku jako konecne dlouhou.
    JOSEFDRUHY
    JOSEFDRUHY --- ---
    LUKEH: Nevím, sem líný to hledat...
    JOSEFDRUHY
    JOSEFDRUHY --- ---
    DOKIS: hm, pochvala.
    DOKIS
    DOKIS --- ---
    LUKEH: Myslim, ze doplneni o problematiku miry se v tomto pripade celkem hodi :-)
    LUKEH
    LUKEH --- ---
    DOKIS: tvuj prispevek jsem videl az po postnuti meho, sry za duplicitu (jeste nevidim josefa, protoze ho mam v ignore na postu i kluby).
    LUKEH
    LUKEH --- ---
    Neplete si Godela s Cantorem?

    Ve smyslu mohutnosti bude usecka ekvivalentni s primkou (napr arkustangens je bijektivni zobrazeni primky na usecku). VCe smyslu (Lebesgueovy) miry bude usecka mensi nez primka. Zalezi co presne hledate pod pojmem tim, ze dve veci jsou "stejne". Muzou mit stejnou mohutnost, ale ruznou miru. Nebo muzou byt obe nekonecne ve smyslu pocet bodu, ale mit ruzne delky (Cantorovo diskontinuum ma nekonecny pocet bodu ale nulovou delku = lebesgueovu R1 miru).


    DOKIS
    DOKIS --- ---
    _BENNY: Usecka ma stejne bodu jako primka. Jak k tomu dojit?

    1. je treba si jasne definovat, co znamena, "ma stejne bodu". Obvykla definice rika, ze lze najit mezi nimi bijekci, tj. mapovani, kdy jednomu bodu z prvniho odpovida prave jeden bod druheho a naopak. Cili pokud zvolim bod na primce, dokazu k nemu najit odpovidajici bod na usecce. Pro dva ruzne body z primky to budou dva ruzne body usecky (a naopak). Touto definici muzeme porovnavat velikost mnozin bez toho, aby bylo treba zjistit pocet jejich prvku, cili to funguje i pro nekonecne mnoziny.

    2. ted je treba takove mapovani najit. Predstavu o nem si lze udelat i geometricky. Mejme primku P, usecku U a bod B mimo P. Z bodu B koukam na primku P a dokazu se podivat na jeji libovolny bod. Kazdy bod primky je jinym smerem. Kdyz jsou body velmi daleko a/nebo velmi blizko u sebe, tak se ty smery lisi jen velmi malo, ale porad se lisi. Ted vezmeme usecku U a ohneme ji do pulkruhu kolem bodu B (bod B je stred), tak, ze bod na pul cesty po pulkruhu je na kolmici vedene z B k P (kolme na P). Jinak receno, vypada to zhruba takto:

      Ů
    -----
    


    Kde pismeno U je ten pulkruh vytvoreny z usecky U, krouzek bod B a cara ---- je primka P. Pokud vezmu libovolny bod X na P a spojim ho s B, protne mi v jednom miste U. To je bod usecky U odpovidajici bodu X na P. Je celkem zjevne videt, ze pro ruzne body X a Y dostanu dva ruzne odpovidajici body na U. Tedy pro kazdy bod z P mam na U unikatniho (a jednoznacneho) reprezentanta. Tedy U ma alespon tolik bodu, co P. Dokonce krajni body U nejsou v tomto zobrazeni pouzite, ale to nijak neprotireci tvrzeni, ze U ma alespon tolik bodu, co P.

    Poznamka: ohnuti usecky U je jen pro lepsi predstavu mapovani. Snadno si lze predstavit, ze usecka U zustane normalne useckou a mapovani "se proste spocita, aby to vyslo stejne".

    Vhodnejsim mapovanim by slo najit skutecne odpovidajici zobrazeni, kde ty dva prebytecne body nebudou. Casto se vsak dela to, ze se ukaze existence mapovani opacnym smerem a z toho to take plyne. Najit opacne mapovani je v tomto pripade trivialni: polozim U na P, pak pro kady bod U mam jasne urceny jemu odpovidajici bod na P. Tedy P ma alespon tolik bodu, co U.

    Dohromady mame z prvni casti "U ma alespon tolik bodu, co P" a z druhe "P ma alespon tolik bodu, co U". Tedy jich maji stejne.
    JOSEFDRUHY
    JOSEFDRUHY --- ---
    _BENNY: Já s Gödelem nemluvil, ale psali to na internetu v nějakém článku, možná sem to čet na WIKI ...nepamatuju už
    _BENNY
    _BENNY --- ---
    JOSEFDRUHY: to byl hlavne muj argument proti stejnemu mnozstvi bodu na primce a na usecce. opravdu to rekl pan Godel?
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam