JOSEFDRUHY: Já to četl.
Pořád musíte dodržovat všechny principy teorie relativity, ne jen aplikovat na vše Lorenzovy transformace. LT fungují jen na inerciální soustavy.
"Soustava-S v klidu-Petr . Vůči Petrovi, S který zůstal na Zemi, S se Pavel pohybuje rychlostí srovnatelnou s rychlostí světla, v < c tudíž je třeba vzít do úvahy relativistické jevy. Vůči Petrovi (soustava S spojená se Zemí) se tedy Pavlovi opožďují hodinky. Pozor !!! A tento výrok smí říci „kdo“ ??? Je to totiž tak, že zpožďování-dilataci pozoruje Petr – soustava S, opakuji : pozoruje , ale zpožďování nepozoruje ve „své vlastní“ soustavě“ Pavel, protože On-Pavel-soustava S´ „sám vůči sobě“ se nepohybuje. Petr P O Z O R U J E dilataci Pavla pouze ve svých přístrojích ; informaci Petrovi dodaly fotony, které ze soustavy S´přiletěly. Fotony donesly pootočenou informaci, tedy „dilatovaný“ interval času…vůči intervalu času v soustavě S – Petra. Petr tedy nepozoruje dilataci „na raketě“, ale pozoruje dilataci té rakety – S´ ve své soustavě - S. Protože když letěl Pavel „tam“, tak zvyšoval rychlost „pomocí“ zrychlení, vykonával nerovnoměrný zrychlený pohyb a tím ta raketa pootáčela „svou vlastní soustavu – S´“ . Po cestě „tam“ , do vzdáleného kosmu, kde časoprostor je sám křivý a žádná trajektorie letu tělesa není přesná teoretická přímka ) při pohybu zrychleném, mohla raketa kdykoliv zněmit pohyb zrychlený „a“ na rovnoměrný „v“ a právě v těchto „stop-stavech“ by se jí mohly odečítat stavy rychlostí v(1), v(2) , v(3) …v(n). V těchto stavech vééé, každé jiné, lze provádět ony „slavné“ transformace, tj. porovnávání soustavy S ( domácí v klidu ) se soustavou S´ v pohybu vždy rovnoměrném s různými vééé ( vždy bude mít ta soustava S´ jinou rychlost ), pak lze psát LT. Jenže aby raketa měla vždy jiné vééé blížící se cééé, musí zrychlovat a tím pádem musí ona pootáčet tou svou soustavou. Ve „stop-stavech“ má raketa vééé a tam se může dělat „transformace“ a zjišťovat-porovnávat hodnoty…jedna ze dvou soustav POZORUJE a druhá je TESTOVANA. Ta co pozoruje, tak opravdu jen pozoruje ony dilatace nebo kontrakce rakety pozoruje je „doma“ néééé na raketě. Na zpáteční cestě totiž ta raketa někde příhodně blízko Země musí brzdit !!!!! což je opak zrychlování a tím pádem zase „narovnává“ to pootočení v l a s t n í soustavy S´do původní polohy jakou měla raketa před startem a úúdajný dědeček Pavel je stajně starý jako Petr, když raketa přistane."
To je sice hezké, ale on ji pouze nepozoruje. Ona skutečně ve vztahu oněch dvou soustav probíhá. Čas na Pavlově raketě ubíhá svou rychlostí, čas na Petrově Zemi taktéž. Ovšem čas na Pavlově raketě ve vztahu k Petrově Zemi běží odlišnou rychlostí, což je důsledek časoprostorového paradoxu známého jako dilatace času. Nejde o pozorování dvou soustav, jde o skutečný stav dvou soustav. Experimentálně potvrzený. A zatímco délky a hmotnosti se vrátí do původních hodnot, jakmile se raketa vrátí zpět do původní vztažné soustavy (nedochází k paradoxu, jde o jevy dané okamžitou rychlostí); dilatace času se neobrátí, čas zpět běžet nemůže (kauzalita, inercie). To je právě problém soumístných a současných událostí, o kterých jsem mluvil.
---------------------------------
"Uvedený příklad je „paradoxem“ z následujícího důvodu. Víme, že pohyb je relativní, tudíž lze na celou situaci nahlížet tak, a tady je ten podvod. Nahlížet „smí“ jen Petr, vždy jen Petr. Protože když to otočíte a jednou necháte „nahlížet“ Petra a podruhé Pavla je to pak tautologický podvod. Hodnotit dilataci můžeme jen a jen z jedné soustavy…LT jsou jen „pseudotransformací“, fyzikálně se jedná ve vesmíru o pootáčení soustav , jedné z nich v pohybu."
To také není pravda. Ano, princip relativity a LT platí, ale jen v inerciálních soustavách. Soustava raketa-Země není inerciální, jak je uvedeno v odpovědi. Jednoduše se dilatace času pozoruje pouze u tělesa, na které působí nějaká síla, díky které se od druhého vztažného tělesa. O vektoru pohybu tam není ani slova (let k zemi dilatuje čas vztažný čas raketa-Země stejně jako let od Země).
----------------------------------
"Rád bych se veřejnosti zeptal na ohodnocení-vyhodnocení tohoto důkazu ( zřejmě důkazu postačujícího podle postoje tohoto vědce LUBOBa ) o nárůstu dilatace času ( na raketě ) i při zrychlování i při brždění rakety. Vědec prohlásil, že tyto dvě rovnice p ř e s n ě a výstižně dokazují „dilataci“ času ( na raketě !!, nikoliv dilataci pozorovanou v pozorovatelně, která o raketě snímá informace ) Domnívám se, že kdyby tomu tak bylo, jak tvrdí, že hodnota dilatace roste i při pohybu zrychleném i při opačném pohybu zpomalovacím, že by tato dilatace nakonec narostla „nade všechny meze“, tedy tempo plynutí času „na raketě“ by nakonec tak zpomalilo, že by nakonec dosáhlo hodnoty nulové, čas by „na raketě nakonec vůbec neplynul“ ( kdyby zrychlení v době obratu dosahovalo „v“ „c“. ).
Prosím veřejnost o pomoc potvrdit ( nebo naopak ) pravdivost rovnice pana vědce LUBOBa, která prýý ukazuje a zdůvodňuje nárůst dilatace času „na raketě“, ( nikoliv v měřících přístrojích v soustavě pozorovatele pasovaného do klidu ) , která prodělává brzdný pohyb směrem k Zemi ."
Ona také roste, resp. roste absolutní rozdíl aktuálního času na raketě a na Zemi. A klidně nade všechny meze, když se raketa bude pohybovat rychlostí světla, např. když spadne do ideální černé díry. Teoreticky, každé těleso ve vesmíru je vůči každému jinému tělesu ve vesmíru nějak časově dilatováno. Na každé působí jiná síla, je jinak ovlivněno gravitačním poli ostatních těles atd. Dokonce i každé buňce v člověku ubíhá čas jinak. Ale tak nepatrně, že je to jedno. Stejně jsme omezeni rychlosti přenosu informace, takže na nějaké attosekundě už pak nesejde.
Víte, ona totiž existuje ještě rozšířená speciální teorie relativity (ESTR), kde se důsledky zpřesňují a paradoxy řeší. Dokonce vysvětluje a eliminuje i zakřivení ČP vzhledem k euklidovskému prostoru. Bohužel jsem nenalezl překlad, takže postuláty v originále.
1) The principle of relativity holds (if all the material bodies of the physical system are brought to the state of free and uniform rectilinear motion relative to the frame, conventionally called the rest or stationary frame, then the phenomena in the moving reference frame for the co-moving observer would look as in the stationary reference frame for the fixed observer).
2) There is such an isotropic reference frame in which the speed of light propagation is equal in all directions and does not depend on the speed of the light emitter.
3) The validity of symmetries with respect to rotations in the Euclidean spacetime. In particular, during the motion of the reference frame the coordinate axes are considered to remain parallel to the axes of the fixed reference frame. Also the independence is implied of the speed of light on its propagation direction in the transverse direction relative to the velocity of motion of the inertial reference frame.
4) The validity of symmetries with respect to displacements in the Euclidean spacetime. This means the linearity of transformations of coordinates and time from one inertial frame to another (all the coordinates in the transformations are included in the first degree, the terms with higher degrees are absent). In addition it is assumed that the transverse length of the rod does not depend on the sign of the velocity of motion of the rod, and is determined by the absolute value of the velocity.
5) Spacetime measurements are carried out by means of electromagnetic or other waves propagating at high speed.