Petrásek a jeho výklad „paradoxu dvojčat“ z roku 2005
M. P.: Nechci se už zabývat všemi detaily, ale dotknu se jen toho nejpodstatnějšího. Nemohu se zdržet poznámky, že vaše interpretace paradoxu dvojčat je opravdu úsměvná. Slušelo by se tedy, pane Muladi, problém před jeho odsouzením alespoň přečíst, ne-li nastudovat. Paradox dvojčat není to, že jedno stárne pomaleji, ale právě to, že je možno tuto situaci obrátit a můžeme to brát tak, že může kterékoli stárnou pomaleji podle toho, z jaké soustavy se na to díváme!!! Paradox dvojčat je problém speciální teorie relativity a o paradox rázem přijdeme použitím obecné relativity a pojmu neinerciálních sil! Vždyť tohle se vysvětluje už na gymnáziu! Paradox dvojčat je vysvětlen pomocí principu, který říká „všechny INERCIÁLNÍ systémy jsou si rovny“. Jenže systém vzdalujícího se dvojčete v raketě není inerciální, to dvojče podstupuje zrychlený a zpomalený pohyb a působí na něj neinerciální síly, které je možné od inerciálních perfektně odlišit!!! Je to jeden z velkých úspěchů obecné relativity a není jediný.
……………
Petrásek a jeho, v něčem správný a v něčem ne, výklad „paradoxu dvojčat“ z roku 2005 okomentuji :
M. P.: Nechci se už zabývat všemi detaily, ale dotknu se jen toho nejpodstatnějšího. Nemohu se zdržet poznámky, že vaše interpretace paradoxu dvojčat je opravdu úsměvná. Slušelo by se tedy, pane Muladi, problém před jeho odsouzením alespoň přečíst, ne-li nastudovat. Paradox dvojčat není to, že jedno stárne pomaleji, ale právě to, že je možno tuto situaci obrátit a můžeme to brát tak, že může kterékoli z dvojčat stárnout pomaleji podle toho, z jaké soustavy se na to díváme!!! Výborně. Petrásek dokonce použil tři vykřičníky. Měl totiž na mysli i to, že když se jedno dvojče, Petr, coby původní základní pozorovatel, p o z o r o v a t e l té rakety, se ( myšlenkově ) přesuneme ze soustavy „své první základní“ pasované do klidu, do soustavy rakety ( na pozici Pavla-velitele ), a staneme se nyní v raketě, v klidu (!), základním pozorovatelem „všeho“, a Země bude pro něho, Pavla, v pohybu, že bude, coby velitel rakety on-Pavel, pak pozorovat jak dvojče na Zemi Petr stárne pomaleji a pomaleji,…;To měl Petrásek na mysli, když říkal, že záleží (!) pro zjištění dilatace času „z jaké soustavy“ pozorujeme jiný pohybující se předmět ; měl na mysli, že na sobě dilataci nepozorujeme ať jsme pozorovatelem na Zemi anebo na raketě…a pozorujeme jí jen na tom druhém. ( Proč ? toť otázka do pranice ).
A měl tím na myli, Petrásek, ( podle interpretace LUBOBa), že když pak velitel-Pavel brzdí při návratu na Zem, a pozoruje on-velitel Petra na Zemi, že i při brždění (!) !!! rakety Petr na Zemi stále stárne stále pomaleji a pomaleji,… a pomaleji.. i když raketa brzdí. A že když přistane ta raketa s Velitelem-Pavlem, tak se velitel -100 let starý - diví, že brácha Petr má jen 50 let na Zemi a….a ..A brácha Pozemšťan-Petr -100 let starý - se diví a diví, že brácha Rakeťan má jen 50 let…oba na sebe čumí, že ten druhý je mladší…( podle LUBOBa a jeho interpretace !! ).., každý z nich „to“ vidí jinak „po svém“…. Pozemšťan „ze své situace-soustavy“ vidí Rakeťana mladšího a Rakeťan „ze své situace-soustavy“ to vidí opačně Pozemšťana mladšího a…a začne válka. Začnou se hádat kdo z nich má pravdu…přitom prýýýý hodiny šly stejným tempem i na Zemi i v raketě… To je ale bordel, co ??…Petrásku !!! Jestlipak už víš dnes „jak to je?“ Paradox dvojčat je problém speciální teorie relativity a o paradox rázem přijdeme použitím obecné relativity ????a pojmu neinerciálních sil! Vždyť tohle se vysvětluje už na gymnáziu! Paradox dvojčat je vysvětlen pomocí principu, který říká „všechny INERCIÁLNÍ systémy jsou si rovny“. No, nekup to …., že ? No nekup vysvětlení, že paradox vymizí když „na vysvětlení“ použijeme OTR.
Inerciální soustavy jsou ty, které se vesmírem pohybují a to rovnoměrným pohybem ; neinerciální se pohybují zrychleným nebo zpomaleným pohybem. Inerciálnost sama o sobě nevysvětluje „paradox“, Petrásku, jak to píšeš. - - Každé těleso ve vesmíru se pohybuje buď rovnoměrným pohybem nebo nerovnoměrným pohybem a onenPrincip relativity je v tom, že relativistický jev ( dilataci času, kontrakci délky, a nárůst hmotnosti ) nepozorujeme na sobě, ale na cizím předmětu a to tak, že sebe ztotožníme se zvolenou soustavou a tu pasujeme do klidu….a pak v ní p o z o r u j e m e nejen pohyb jiných těles ( rovnoměrný či zrychlený ), ale i ty relativistické efekty. Totéž pozoruje každé těleso ve vesmíru když ono „sebe označí za základní soustavu v klidu“ a p o z o r u j e jiná tělesa. Např. Pozemšťan bude pozorovat u jiných těles, tři relativistické efekty, tj. dilataci času, kontrakci délky a nárůst relativistické hmotnosti, ale nebudou totéž pozorovat „na sobě ony pozorované předměty“, pozorované Pozemšťanem.
Věnujme se nyní dilataci času. Pozemšťan pozoruje raketu, tedy soustavu S´ s raketou spojenou, tj. soustavu „vlastní raketě – S´ “ . ( soustava „vlastní“ raketě S´ „plave“ v soustavě „základní“ S ). Soustavu „základní – S“, tj. soustavu o třech dimenzích délkových, nazvaných „osami“ x, y, z, umíme pasovat do klidu „volbou klidu“ i když víme, že ta soustava „S“ se vesmírem pohybuje, stále ( v každém místě kam se zvolená „S“ ve vesmíru přesune, je stále „v klidu“ pro s ní ztotožněného pozorovatele ). Podobně to děláme i s časem : Pasujeme „jisté tempo plynutí času“ ( které tu na Zemi máme, a nevíme „jak“ je toto tempo velké, a jak ho pozorujeme sami na sobě ) „do klidu“ tak, že zvolíme „na hodinách“ „časový počátek“ a od něj “““vnímáme“““, že se „v čase“ posouváme i my-těleso-soustava i testovací tělo ; čili od „zvoleného časového počátku“ (z)měříme (!) časové intervaly na „domácím tempu plynutí času“ i intervaly časové na testovacích tělesech. Pak porovnáváme. (( Ovšem pravý, fyzikální správný „princip“ relativity pak bude – podle mě – jiný než ten, co ho tvrdí soudobá fyzika : relativistické efekty ( všechny tři ) jsou důsledkem pootáčení soustavy „vlastní“ testovacího tělesa ( vnořené do základní soustavy, tj. zvolené soustavy pro pozorování jevů ) vůči soustavě pozorovatele „v klidu“. )) Soudobá fyzika ví a nepopírá, že „sami na sobě“ dilataci nepozorujeme, ani my, ani Rakeťan ani jiné těleso ; dilataci pozorujeme pouze „z povzdálí“, že ona „na raketě je“ ač „tam“ ( na ní ) není…, my to jen P O Z O R U J E M E. …; A…a co to je „pozorovat“ ???? To je dostávat informace a ty vyhodnocovat dle…dle něčeho. Informace o tělesech ve vesmíru dostáváme předevěím pomocí fotonů-záření. Z tělesa „relativistického“, tj. tělesa pootočeného, jehož soustava je pootočená, foton emitovaný nese sebou „stav natočení“ tělesa, tedy nese sebou i „fyzikální stavy“ natočené – tj. informace posunuté – pootočené – degradované – deformované atd.…, foton po cestě k pozorovateli pozemskému už sou „vlastní“ soustavu nepootáčí ( letí totiž céééčkem ) a tak dostaneme věrohodný stav emitenta…., tedy stav pootočený, který dešifrujeme ( pomocí „vynálezu“ : rudého posunu čar ve spektru ) jako „dilataci“ nebo „kontrakci“ nebo „navýšení hmotnosti“.
Pozemšťan pozoruje !!!!, opakuji : pouze p o z o r u j e dilataci času, tj. jiné tempo plynutí času. Co to je „tempo času“ ? Jiné tempo plynutí času znamená, že porovnáváme jiné intervaly času na vzdálené se pohybující soustavě ( jiný časový úsek ) než ty intervaly, které máme doma ve své soustavě „v klidu“. Za časový úsek U, např. U = 100 etalonových intervalů „pozemských“ zde na Zemi „naměříme“ tedy napozorujeme ( v našich měřících přístrojích, nikoliv v reálu ) na raketě časový úsek U´ = 85 etalonových intervalů „raketových“. U = U´. Doba = časový úsek je „tam“ i „tady“ stejná, ale intervaly jsou různé. Z čehož usoudíme tu dilataci, tj. „zpomalení tempa času“ na raketě. Časový interval „je“ na raketě delší než na Zemi ; tedy není, ale my to tak “““jen“““ pozorujeme ; v reálu na raketě žádná dilatace = zpomalení plynutí času nenastala, žádné prodloužení časového intervalu nenastalo…to jen „pozorujeme“, respektive si to zjistíme výpočtem podle LT známe-li rychlost tělesa Jenže systém vzdalujícího se dvojčete v raketě není inerciální, to dvojče podstupuje zrychlený a zpomalený pohyb Ano, pohyb zrychlený „vyrábí“ nárůst dilatace času. Pak měříme - v tomto pohybu zrychleném - „stop-stav“ ( v libovolném místě pohybu tělesa testovacího ), a při tomto „stop-stavu“ ( což je rovnoměrný pohyb nezrychlený ) si přečteme – vypočítáme pomocí LT velikost dilatace. Takže podle mě dilatace narůstá (!) ( prodlužuje se časový interval = zpomaluje se plynutí času, při pohybu zrychleném, a „měříme“ ho ve „stop-stavech“ pomocí dosazení rychlosti „v“ tělesa do LT. A protože ( podle mě ) je fyzikálním důsledkem zrychlování pohybu tělesa geometrické pootáčení soustav, ( souvisí to s křivostí časoprostoru ), tak při pohybu brzdném by mělo dojít k opačnému efektu, tj. pootáčení je opačné a tedy i dilatace času. Znamená to, že původní prodlužování časového intervalu při zrychlování se mění na postupné zkracování onoho nataženého intervalu, tak jak se zvyšuje brždění tj. natažený interval se postupně ( při pohybu brzdném ) zmenšuje a vrací se do původní „etalonové“ velikosti při dobrždění a dosednutí rakety do „základní“ soustavy. Toto se neděje „v reálu“, ale p o z o r u j e to pozorovatel na testovacím tělese. a působí na něj neinerciální síly, které je možné od inerciálních perfektně odlišit!!! Je to jeden z velkých úspěchů obecné relativity a není jediný.