Jak snadno poznat druhy dýní?

Tři nejčastější druhy dýní jsou: velkoplodá, obecná a muškátová. Snadno je poznáte podle stopky:

Stopka tykve obecné (vlevo nahoře) má výrazné podélné hrany, čímž se liší od tykve velkoplodé (vlevo dole) s kulatou stopkou. Stejně jako u tykve obecné mají plody tykve muškátové (vpravo nahoře) hranatou stopku, jejíž nasazení u plodu je výrazně rozšířené. Tykev velkoplodou (vlevo dole) poznáme podle kulatého a často ztlustlého nasazení stopky. Na povrchu stopky je korkovitá, síťová struktura.

Z příjemného článku na http://www.potravinovezahrady.cz/tykve/

Oproti té smetanové je hodně lehoučká.

JANYNA: jo, teď jsem jí snědla dvě misky.

ZUZKAOU: Zkoušela jsi osobně? :)

já kupuju dýně málokdy a jenom u práce, protože nemůžu vláčet ty kila tykví MHD nijak zdaleka....

ZUZKAOU: Dělala jsem je loni, ale byl to recpet s parmazánem (šel do těsta i na posyp). Osmažila jsem k tomu mírně čerstvá rajčata a bylo to vynikající.

JANYNA: jen co se něco urodí, tak se chystám na dýňové noky. Pyré, ricotta/tvaroh, vejce, krupice. K tomu jen šalvějové máslo a paramezán.
Pumpkin Ricotta Gnocchi Recipe | Simply Recipes
http://www.simplyrecipes.com/recipes/pumpkin_ricotta_gnocchi/

Po víkendu udělám na nástěnce přehledné rozdělení jednotlivých odrůd patřících do tří hlavních druhů. Odlišují se obvykle velice značně, já osobně mám ráda velkoplodé - různé typy hokkaido (je jich hodně, nejen ty známé oranžové a ty méně známé jsou i mnohem chutnější), dále vynikající Buttercup Bon Bon - moje chuťově nejoblíbenější odrůda a dále muškátové dýně. Za zmínku ještě stojí tykve typu Acorn (mají výraznou kaštanovou příchuť - vynikající pečené).

Měly by se tu také objevovat recepty, ty nás zajímají určitě stejně mnoho jako pěstování. :-)

Tykev muškátová, fíkolistá a pomíchaná

Tykev muškátová (Cucurbita moschata) má popínavý růst. Její stonek je hranatý, stejně tak je hranatá nezduřená stopka přisedlá k plodu. Plody jsou uprostřed zúžené, většinou nevýrazně zbarvené. Dužnina bývá krémově zabarvená a má vysoký obsah cukru a beta-karotenu. Jednou z nejznámějších odrůd je Butternut („máslový oříšek“). Název se odvozuje od máslové konzistence dužniny, kterou získá po její teplené úpravě. Jakoby oříškovou chuť vykazují plody za syrova. Výborná je pro zapékání, na výrobu zavařenin nebo marmelád.

Tykev fíkolistá (Cucurbita ficifolia) má také popínavý růst. Listy jsou dlanitě vykrajované a připomínají listy fíku. Plody jsou zeleno-bíle mramorované a jejich dužnina je bílá. Tato tykev se v našich podmínkách využívá např. jako podnož pro skleníkové okurky, neboť zvyšuje jejich odolnost k půdním houbám a částečně k chladu a suchu. V jižních zemích se plody vaří nebo konzervují. Tykev fíkolistá se od ostatních druhů kulturních tykví výrazně liší, a to zejména tím, že se vyznačuje uniformitou ve velikosti, tvaru i barvě plodů.

Tykev pomíchaná (Cucurbita mixta) zahrnuje různé formy vzniklé křížením. Nejvíce se setkáváme s drobnoplodými formami oválného tvaru. Zbarvení je velmi pestré a uplatňuje se zejména do trvanlivých dekorací a aranžmá a oblíbená ja také pro jedlá a chutná semena.

Tykev velkoplodá

Tykev velkoplodá (Cucurbita maxima) pochází pravděpodobně z Peru. Zde se pěstovala již kolem roku 1800 př. n. l. Tykev velkoplodá má poléhavý charakter růstu a vytváří velké mohutné rostliny s plazivými výhony několikametrové délky. Stopka plodu je oválná a měkká. Variabilita odrůd je značná, známější jsou zejména odrůdy s velkými plody, které dosahují hmotnosti kolem 20 až 50 kg. V Guinessově knize rekordů se uvádí, že nejtěžší dýně na světě vážila téměř 450 kg. Sklízí se plně vyzrálé plody, které se zpracují hned po sklizni anebo se uloží do zimy nad 10°C. Plod tykve velkoplodé (často též nazývána turek) bývá nejčastěji zpracováván na kompoty, ale může být také využit k přípravě marmelád a náplní do pečiva.

Rozšířená je odrůda tykve velkoplodé Goliáš, která má oranžové plody. Narůstá však také význam odrůdy Hokkaido, jejíž plody jsou značně menší a také mají oranžovou barvu. Dužnina je sytě oranžová, bohatá na karotenoidy, mírně nasládlá a aromatická. Je velmi dobře skladovatelná.

Tykev obecná

Tykev obecná (Cucurbita pepo) začala být jako kulturní plodina pěstována v Mexiku již před více než 5000 let. Vytváří velkou listovou růžici a z jejího středu narůstají dlouze řapíkaté, dlanitě dělené listy. Rostliny mají velké jednodomé květy žluté barvy a jejich plodem jsou bobule různého tvaru a zabarvení. Stopka plodu je hranatá a tvrdá. Vedle tykví určených ke konzumaci náleží do druhu C. pepo také skupina tzv. okrasných tykví.

Přehled základních variet tykve obecné:

* Cucurbita pepo, varieta giromontiina – cukety a kabačky;
* Cucurbita pepo, varieta patissonina – patizony ;
* Cucurbita pepo, varieta oleifera – tykev (dýně) olejná.

Jde-li nám o potravu, největší význam má těchto pět hospodářsky pěstovaných druhů tykví:

- tykev obecná (Cucurbita pepo)
- tykev velkoplodá (Cucurbita maxima)
- tykev muškátová (Cucurbita moschata)
- tykev fíkolistá (Cucurbita ficifolia)
- tykev pomíchaná (Cucurbita mixta)

Ještě k tomu pěstování na různě bohaté hlíně:

Loni na kompostu (obsahuje vysoké procento posekané trávy, tzn. více N, kompost je zde několik let - živinami z něj musí být prosycena i půda okolo): muscat de provence, tykev středního vzrůstu (několika metrové šlanouny), plody okolo 5 a více kg, takže žádný trpaslík. Tykev rostla jako zběsilá, plody nasazovala od začátku, ale jakmile dorostly cca do 10cm v průměru, začaly hnědnou a odpadly. Všechny. Po mém značně radikálním zásahu zástřihem a hlídáním růstu nových šlahounů, které hojně vyrážely, tři plody nakonec dorostly rozumné velikosti (největší cca 6kg). Se zralostí viz níže.

Letos na záhoně (značná vrstva nově posekané trávy, menší vrstva hlíny, mulč, tato kombinace je vyváženější z hlediska výživných látek + záhony jsou založeny na novém místě - půda pod nimi je normální): rostliny rostou jako divé, ale od začátku úspěšně nasazují plody a mají jich požehnaně. Zástřih provádím až poslední 3 týdny a hlavně kvůli tomu, aby se vůbec dalo kolem kudy chodit.

ZUZKAOU: Oproti cuketám ještě může být rozdíl v náročnosti na živiny, ony jich dýně potřebují nemálo. Zejména ty šlahounovité (jsou také keříčkovité odrůdy - jako cukety) jsou v plném vzrůstu pořádné obludy, takže potřebují "papat".

ZUZKAOU: Zkus to, no.. Každopádně bych řekla, že je nejvyšší čas, abys letos ještě něco sklidila a pokud se to s holčičími květy podaří, ještě bych ti doporučila rostlinu trošku pohlídat, aby nedávala mnoho síly do růstu šlahounů (zastřihovat). Loni jsem takhle měla dost pozdě dýně muscat de provence. Sklízela jsem je ještě úplně zelené (ve zralosti jsou žluté se zbytky zelené barvy ve formě pruhů) někdy na konci září. V pokoji mi přes zimu pěkně dozrály a my měli tyto lahodné dýně, které jinak nějak dlouhou skladovatelností neoplývají, krásně čerstvé a akorát zralé v únoru. Takže tyhle pozdní sklizně mají také (HODNĚ) co do sebe.

Podle mého názoru je nejlepší dýně pěstovat tak, aby konzumní zralost byla rozložena do zimních a ještě začátku jarních měsíců. Může se to dělat způsobem viz výše, či výběrem správných odrůd. Velmi dlouhou skladovatelností např. vyniká odrůda Ironcup, která je dužinou i velmi podobná klasickému hokkaido.

JANYNA: no jsou na stejným záhonu jako cukety, které nejdřív taky dělaly chlapečky, ale po dvou týdnech přestaly diskriminovat a cukety normálně jedou.

A bojím se, že i dusíkatých látek nemaj mnoho. No asi to fakt bude chtít přihnojit.

THE_SECOND_GUY: Toho si nevšímej, jsem zrovna na cestách, tak mi trvá déle sem dodat veškeré informace, které by tu do začátku mělo být. Je to ale klub pro dýňové nadšence a dle mého pozorování jich tu na nyxu není málo. :-)