SA_KRA_: Tohle je klasika východní filozofie , ale pozor na to , každý má svoji cestu nic není universální . Tobě vyhovují balvany , mě jóga málem zabila , vysmívané mantry pomůžou jinému . Naopak nevyhovující může nenávratně uškodit . To je problém špatného učitele . V podstatě kýžený výsledek je jen jeden , a to zabít a zničit ego . Toho pitomce kterého si každý živí sám v sobě , a má pocit jsem to já . Omyl . Jsou to jen představy o nás samých které si mi sami přostřednicvím ega namlouváme . To jsou ty nesplněné sny , možnosti , výmluvy na kohokoliv a na cokoliv . A následné pády deprese a mindráky . Každopádně do tohoto se zamotat je velkej průser . Je to nekonečnej kolotoč chtění a nemůžu , s muzikou nejhoršího pouťovýho ražení . To je na blázinec . Je chybou naskočit na cestu a čekat výsledky . Někdy je lepší a rychlejší jít dva metry vedle kopřivama . Můj terapeut mě po třetím sezení poprosil ať si najdu jiného , že si rozebírám já jeho . A přitom jsem se o to neprosil , chtěla si něco profesionálně dokázat . Jenom čekala alkoholika , zřejmě klasického ražení .

ANDR3_I: jsou tri veci, ktery mi ma terapeutka rekla a ktery mi zmenily zivot
- vsechny impulsy, zmeny a jiny veci (odpusteni?) musi vyjit z tebe. Jen z tebe, musi to zacit zevnitr a pak to muze prostoupit do tvyho zivota
- vsechny odpovedi, ktere hledas, v sobe davno mas - jen zahrabany tim balastem, ktery musis odhrnout
- zaslouzis si jen to nejlepsi a vsechno dobro.

Ted trochu ezokecy :)
Zacni s balvanama. Predstav si zivot, jako cestu, na ktery mas balvany, diky kterejm nemuzes jit dal. Jeden po druhym je zacni odhrnovat, abys mohla projit. Nemuzes je odhrnout vsechny zaraz, to proste nejde (aka nemuzes resit karieru, chlast a vztahy zaraz, kazdej balvan bys posunula o trochu jinam a treba i vic do cesty). Kdyz je tam nejakej moc velkej, natrenuj si sily na tech, ktery zvladnes. Az odhrnes balvany - muzes jit dal. Sem tam se ti pak do cesty primota nejakej dalsi sutr, ale to uz neni podstatny, protoze budes vedet, ze ho hrave zvladnes vzit a odhodit.

Jsou to veci, ktery implicitne vsichni vime a mame to v sobe. Zadny dite se nerodi v depresi, al zacina ji mit, az kdyz ma ty sutry na ceste. Pokud ti terapeut nepomaha, vymen ho. Zkus novej pristup a nebud rezignovana, to je skoda zivota a ten mas jen jeden :)
Ses skvela holka a silu svy vule sis uz dokazala, cerpej z toho.

ANDR3_I: Věk je relativní ! Pobavit lidi ? Co to je ? rozesmát je ? To se mi povede i u pokladny v krámě a stačí se usmát , pokud se to odrazí tak máš najednou někoho kdo se chová přátelsky , kamaráda , možná bezejmeného , ale přece . A navíc kamarádi přichází a odchází . Takže je to o úhlu pohledu . A ten platí i pro my self . Nemusím lidi bavit , a tím spíš že jen do 1,5 promile , historkama nebo nějakou klauniádou . Za tu dobu co si se sluchátkama jezdím na kole , právě pro to abych zapomněl na sebe jsem zjistil že hromada lidí z mého okruhu , přešla z údivu a možná pobavení , výsměchu ? , k ladění všelijakých kol a sami plánují kam že se to pojede . Bavím je týdny ! Ne do ožrání , ale inspirací ! Ufuní to on ? Tak já určitě ! Taky mám svůj věk a baví .mě situace kdy mladík kterej se rozhodne jet se mnou čtyři kilometry , ale zaplať pan bůh za to , se otočí a zařve na mě šlápni vole děláš to pro sebe ! Jenom neví že mám už třeba třicet v nohou . Je to sranda , je to povznesení , jistota že člověk není jen opilec , nejdřív zábavnej , pak k smíchu , ale s jistotou ve finále k pláči . Srr ale za tu dobu co to tady navštěvuju mám a opakuju mám svůj pocit že u tebe je to kombinace nudy a touhy být zajímavá . Jestli se sebou nevydržíš tak se na sebe vyprdni a začni dělat něco zajímavýho , něco co má nebo naopak nemá smysl . Placenej terapeut , nevím , klaka ? Zpodstaty svýho živobití tě musí udržet ve sračkách . Co by jinak chudák dělal ? Opravdová pomoc je zadarmo , a hlavně od někoho kdo ti vysvětlí tak abys to pochopila že svět kolem si děláš pouze ty ! Ale je pravdou že povídání minimálně do třetího panáka o tom jek si platím terapii je interesant . Ale pak stejně ho... . To si ve finále řekne ,každej rádoby kamarád . Od pátečního dopoledne do soboty ráno jsem řešil průser v Kácovským pivovaru . Já pivař , alkoholik . Samozřejmě jsem dostal půl dodávky nejlepšího piva od pana sládka . A celou neděli a v podstatě i teď mě těší to že jsem to na kole rozvezl všude možně mezi lidi . Jo šest piv jsem si nechal a vypiju si je . To nezjištné , to překvapení a ta malá radost když jim ty pivka a kór v tomhle horku dáš ? Až pod nos ? Já si kamarády ani přátelé nehledám , oni se najednou stávají sami . Tím spíš že mě z dřívějš znají . Pak mi fakt nedělá problém si dát lahvika když se někde zastavím a kámo řekne tady máš jedno studený , slyšel jsem že jsi přijel . Nevyhledávám chlast , ale ani se nevyhýbám . A použiju to co nemám rád . Dělej si co chceš ! Stejně posíráš jen sama sebe ! Z kamarádů vždycky uvidíš jen pokrčení ramen a záda .

Jde bohuzel o to ze me piti vyhovuje, kdyz piju tak jsem zabavna a lidi se se mnou alespon prvni dve hodiny bavej (nez se odeslu do totalnich sracek jako vzdy). Bez chlastu jsem marna, rozpolcena atd., kamarady nemam a v mym veku se dost blbe hledaj, kdyz clovek nema zadny zajmy a motivaci zit. Kazdej pritel je po roce se mnou zralej na Bohnice, pokud uz predtim nebyl alkac. A ja sama se sebou nejsem schopna vydrzet ani tri vteriny. Tak piju. Uz je mi lito i svyho terapeuta, a to mu za ty kecy platim :D

VOLEMIKI: VOLEMIKI: Nebyla to ani rada ani pokus o provokaci, ale pouze nevinný ftípek. Dost černohumorný, ale vtípek.

Nějakou dobu nepila a nemyslím si, že by byla ten typ, co dokáže svoje chlastání držet na řetězu, takže asi bude nejlepší jít suchou cestou. Tudíž začít zase pěkně od začátku: vyhýbat se rizikovým místům na kterých jsem pil/a. Pokud piju ve společnosti zamyslet se nad tím, jestli jsou mí kamarádi skuteční kamarádi a nebo soukaliči. Pokud soukaliči tak je nejlepší se na ně vykašlat. Pokud jsou to skuteční kamarádi, tak to akceptují v pohodě a spíš vyjdou člověku vstříc (osobní zkušenost). Pokud vím, tak její poslední recidiva (to slovo mne baví) byla na nějakém koncertě nebo festáku či tak něco, víceméně proto, protože nejela autem rspektive nebyla řidič. Takže se ptám opravdu jela na koncert nebo jela chlastat. Pokud vím, že když nebudu řídit, tak se neudržím, není potom lepší tam nejet, než se zase narvat jak regál v Tescu? Osobní doporučení je se prostě těmhle věcem vyhýbat (ano částečně a do jisté míry to člověka vytrhne z "normálního" života) a to tak dlouho než si budu jistý, že to zvládnu. Nicméně to jsou všechno věci, které se tady řeší pořád dokola.

Mimochodem, když kamoš slavil narozky a vobjednával panáky automaticky mi nechal donést birrela :)

Tohle jsou moje rady pro ANDR3_I: nic víc poradit neumím. Tohle je můj způsob a má cesta. U mě to zatím funguje, jsem čistej.

KEB: Neraď a raději zkus podat ruku , za laso je vděčnej každej . Po tý mý anabázi se snažím v situaci kdy většinová společnost ohrnuje nos nad opilcem vysvětlovat že má jinej svět , život , náhled na všechno a je to podle něj v pořádku . S e sebou jsem se srovnal ale je mi líto když se vidím v někom jiným . A hlavně většinovou společnost dokáže rozlítit kd,yž prohlásím že jsou jakoten opilec jen o kousek jinde a to díky psychické závislosti na alkoholu . O narozeninách nikdo neřekne každýmu kofolu a velkýho panáka sody ! O silvestru neotevřou okurky ale bouchnou šáňo . Jediný jak můžu aspoň sám pro sebe odčinit ty prosraný léta je že je zkusím dát někomu jinému . Rady stojej za hovno , ukázaná platí radši zkus pomoc , každej příkaz nebo ultimátum má většinou opačnej efekt !

VOLEMIKI: amen...

VOLEMIKI: Pokud to někomu pomáhá nic proti ničemu :)

KLATIC: U mě by to bylo hraní si se sirkama nad otevřeným sudem střelnýho prachu.

SA_KRA_: take jsem davno zjistil ze alkohol neni nepritel nebo zlo se kterym se musi bojovat...stejne jako kazda droga je pouzity ve spranou chvili a ve spravnem mnozstvi velmi prospesny... zamyslel jsem se nad svym chlastanim pri ruznych problescich z minulosti (na ktere jsem si drive ani nevzpomel, nebo mel okno) a zjistil, ze jsem tak chlastal, protoze mi chlast utlumil, nebo uplne vymazal veci, cinnosti lidi a myslenky, ktere jsem vubec nechtel, nedavali mi smysl a sli proti tomu co a kdo zrejme jsem a v urcite mire naopak posilovali veci ktere me bavili a delali stastnym (samozrejme jen do urciteho stadia vykalenosti..pak uz jsem to nebyl ja)... ale to vidim az s odstupem cca 5 let nechlastani, ted vidim chlast jako mocny nastroj pro pripad nouze, se kterym musim zachazet extreme opatrne a zatim ho na nic nepotrebuji...


VOLEMIKI: pri uvazovani o tomhle jsem dosel po zkusenostech k zaveru ze je dobre zjistit kde ma clovek extremy/hranice (at uz se jedna o cokoli) ale neji dobre dlouhodobe zustavat na a za hranici.... to vede bud k destrukci, vyhoreni, nebo absolutnimu otupeni.... naopak vicemene pravidelnym ale stridavym trenovanim se daji hranice pomerne uspesne posunout, ale je dobre to asi delat jen tam kde je to nejak prinosne a vede ke stesti u sebe a okoli

VOLEMIKI: nope.
zkousim to u sebe. dal a dal. Je to strasne komplexni. Meditace, obraceni se sam do sebe, byt sam sebu, sam se sebou...nekdy je to maec. Rozbrecim se behem dne. Numim jeste spoustu veci - odpustit si treba, nesoudit se, nebat se. Nekdy to jde lip, nekdy ne. S chlastem uz ale nebojuju, ve finale se v porovnani se vsim stal minoritnim nepritelem. Snazim se veci neresit, byt tak nejak vic v klidu a pohode - v meditaci se tomu rika "flow" - nechat veci jit.
Je mi jasny ze je to proces na nekolik let.