ANDR3_I: ja nesoudim. ja jen popisuji, co se bude dit. neexistuje zadna zazracna pilulka. hromada lidi, zavislych lidi - na cemkoli, si bohuzel mysli, ze to tak je. ze se nekam prihlasi, ze nekam zajdou a najednou je po problemu. nebo ze udelaji ten zazracny krok priznani si problemu a neco je osviti a oni budou stastni do konce zivota. realita je jina. ten clovek musi zabojovat. musi kus sebe utratit! chlasta? vyhovuje mu to? at chlasta. nevyhoje mu to? no tak at nechlasta. ano, popovidani si muze rozsirit obzory a ziskat tempo, ale ta prava legrace je uvnitr zavislaka. priznani problemu je jen o pozornosti, nemusi to znamenat chut bojovat...

DAREBAK: možná bych byla opatrnější s těmi soudy, čim víc se o tuhle problematiku zajímám, tim víc se dozvídám jaký je propastný rozdíl mezi závislostí ženy a závislostí muže. A né každý všechno zvládá sám, myslím že rozhodnutí jít do léčebny už je samo o sobě nelehký, velký a pozitivní krok..

DHA: Nezbývá než ti popřát hodně zdaru :)

Tak se jdu jenom pochlubit - nejsem sice v prvni lize, ale pil jsem denne, nejenom piva k obedum, vina na zahradkach a galony whiskey doma kdyz me nikdo nevidel. Poslednich par mesicu me to ale tahlo ven, obcas to koncilo banalnim 'klepnutim pres prsty' jako kdyz jsem zahodil lahev od vodky pres ulici a hned za to dostal flastr, nebo naopak humorne veci, ze kterych se stali super historky k linym vecerum - 'verejne obnazovani na Vaclavskem namesti - umyslne' listek, ktery mi vypadl z kapsy - dalsi 500,-, coz znam jenom z doslechu.

Pred mesicem prislo probuzeni, ktere nikomu nepreju. Nejsem s tim jeste uplne srovnanej, tak detaily vynecham, ale sakumprask me ten jeden vecer stal kolem 20k. Kazdopadne jsem se zareknul, prestal jsem pit uplne - neochutnam ani pivo pritelkyne, kdyz rika, ze se ji nepozdava. Dokonce jsme si uzil spoustu [ted v lete to je tak 3x do tydne] akci, nebyl jsem stredem pozornosti a nechal jsem ostatni dokoncit vetu i myslenku. Denni piti jsem provozoval poslednich par let [5-7?]. Trapny je, ze me k tomu nejvic tlacil ten pocit, ze prijdu domu, rozvalim se na kanape, naleju lampu a pustim si jazz - presne jako ve vsech tech serialech o uspesnych lidech.

Ani nevim, co s tim, alkohol mi nijak zvlast nechybi, navysil jsem davky kavy a lahvace vystridala malinovka. Budu dal pokracovat ve strizlivosti, ale nemyslim si, ze chci alkohol odriznout uplne a navzdy. Porad verim tomu, ze je to zvladnutelny a absolutni ne, je pro me uplne stejnej kriz jako absolutni ano.

Uvidime, kazdopadne uz jsme si pripadal jako spinavej voyeur, ktery sem jenom leze cist a neprihodi vlastni zkusenost.

ARGANNAH: Za mě dobrý, dík za odpo :)

KEB: Anorexie je v podstatě závislost na hubnutí. Bulimie a záchvatovité přejídání jsou něco jako závislosti na jídle, jedna kompenzovaná purifikačními obdobími, duhá ne.

Jako u všeho, ta látka za to nemůže, problém je v hlavě a v životě člověka, je to něco, s čím se nedokáže poprat sám a to jídlo opravdu spoustu věcí umí (např. uklidňuje, tzn. "obaluješ si nervy tukem", ale i dodává energii, takže díky přejídacím záchvatům člověk třeba zvládá nezvládnutelné návaly práce s minimem odpočinku). Clověk se to v nějaké slabé chvíli naučí využívat a pak už se veze. Když se to navíc kombinuje s dietami postavenými na sebenenávisti a sebetrestání (tzn. všechno, co je nastavené na principu "nežer, tlustoprde"), rozjede se šílený kolotoč hladovění a relapsů, takže přesně pak tihle lidi v extrémních případech končí jako koule, které pak doktoři stěhujou do nemocnice jeřábem. Paradoxně i sebenenávist, izolace a znechucení z vlastního obřího těla se dá zajíst, takže se pak člověk dostává do cyklu typu "piju, abych zapomněl, že piju."

Tím bych to za sebe ukončila. Kdyby to někdo ještě chtl řešit, můžem v poště.

RUMEK: tak někdy se tomu řiká "kvartální" alkoholizmus. - ale nemyslim si že by tohle označování mělo nějakej větší význam - Napadá mě k tomuhle dost věcí. Podle mě je (jak už jsem někde psal) těch druhů stejně jako závisláků - část odborníků si tohle uvědomuje a snažej se podle toho pracovat - tomu já fandim protože sám jsem tak uplně nebyl příklad "tradičního" ožraly - tak jak si ho někdo může představovat. - přesto jsem alkoholik a neni vo tom pochyb. :) Jiný se držej lékařský definice a berou to hodně obecně (třeba dobře známej Nešpor)
Když přijde řeč na pití, slýcham často se lidi napříč spektrem se ptát "od kdy sem teda ten alkoholik?" a většinou následuje nikym nežádaná obhajoba svýho pití a srovnávání s ostatníma (ať už to je decka vína občas nebo regulerní chlastání se všema děsnejma následkama :) ... Je to holt velkej úkol a zásadní krok dojít k tomu příznání a často to (bohužel) stojí hodně.

ARGANNAH: Pokud přerazíš jednu závislost druhou, tak jsi pořád na jednom místě, ale otočená zády. To není OT. Mechanismus závislosti na jídle by mne docela zajímal. To je takový opak anorexie, tím musí trpět hlavně hubení ne? (hloupej vtip vím to). Nechceš to trochu rozepsat jak to funguje a nefunguje? Jestli ne, tak to pochopím :)

KEB: Hele nechci rozjíždět OT diskusi, ale byla jsem závislá na obojím a umím to porovnat. S jídlem je to nesrovnatelně horší, páč nemůžeš prostě od ponělka přestat jíst. Představ si alkoholika, abych byla aspoň trochu on topic, který přestává, ale zároven si musí třikrát denně dát decku vína. Ale jenom decku, ne víc! Tak asi takové to je.

Já byl ve fázi nárazovýho ožírání 1x až 2x týdně. Přes týden jsem moc nepil nebo nepil vůbec. Začínalo to ale dostávat dost točky, tak abstinuju druhý týden. Je pravda, že minulý pátek jsem měl zase šílený nutkání zlít se jak dobytek, naštěstí jsem vydržel. U mě to asi zatím bude jen nějaká psychická závislost, ale přecejen... Zas od týdoby ce nepiju jsem začal o to víc kouřit, což mi taky moc dobře nedělá. Musím se nějak psychicky přešaltovat na žrádlo...