WOTAR: Kámoš před nějakými třemi lety (v pětatřiceti) skončil na JIPce s nějakým ošklivým záchvatem na kapákách a morfiu, zjistili mu slinivku. Vzala si ho domů mamina, starala se o něj, měl přísnou dietu (kupříkladu nesměl šlupky z ovoce), samozřejmě žádný alkohol. Vydržel půl roku. Pak si povolil jedno pivko denně, dvě, pak čtyři. Dnes opět lije ligu, tak třikrát, čtyřikrát ročně skončí ve špitále a jede se dál. Když jsem se ho jednou zeptal, zda si uvědomuje to riziko a jak to může dopadnout, pokrčil rameny, odvětil, že je prostě alkáč a jebat.
COPS192: Já jsem ten impuls s tím seknout ze sebe vydoloval právě v průběhu rozpadu jednoho nechci říct přímo vztahu, ale spíš románku (rozchod po sedmi letech zřejmě nebude žádná slast, nezávidím a přeji hodně sil) a nějaké nehezké věci, které by se daly považovat za krizovky (hlavně teda jedna) se mnou už v průběhu toho roku otřásly a zvládl jsem to, takže tam si už přece jen trochu věřím. Spíš mám obavu, že ta má vůle může časem jen tak vyvanout, že zapomenu na to, proč jsem se tak rozhodl atd...
ANDR3_I: Moc gratuluju a taky Ti fandím :)