RAINBOF: Ale podařilo se to zastavit ne? Už to samo o sobě je super, každej občas upadne, ale umět vstát - zastavit to je mnohem důležitější, teda minimálně mně se to tak jeví. Pro mně je nejtěžší se za to nelynčovat, vypořádat se s tim pocitem viny, taky to tak máte?

RAINBOF: to me mrzi. Ale kazdej zacatek se pocita!

achjo. mam zas den 1. vcera to bylo fakt zly.

sice za sebou ted nemam zadnej rok zcela “na suchu”
a rozjela sem se posledni dobou zase slusne, o to vic sem na sebe hrda ze jsem vcas zatahla za zachranou brzdu ;)
moc nam vsem preju silu a chut prekonavat kazdy den vsechny nase vnitrni demony, bez alkoholu. Jsem na tuhle malou skupinu lidi na nyxu pysna, davate mi vsichni nadeji ze to jde (kdyz se chce!)

3 roky, 1 mesic a 8 dnu... nehodlam povolit:)
hezky vstup do noveho roku!

dámy a pánové, když mám své zřídkavé roupy, vzpomínám i na vás a říkám si, proč zrovna já bych měl bejt výjimkou a ukočírovat to. Držte se!!!

Všem přeju nadhled a lehkou sebeironii, neb pozoruji, že schopnost vysmát se sám sobě má závislost silně nerada ;)

Tak zase po čase se vypovídám.
Už jsem chtěl o zážitku z léta napsat před časem, ale nějak jsem se k tomu nedostal, teď k tomu čerstvě přibyla další zkušenost, tak to vezmu komplet.
V srpnu jsem zas hlídal barák, asi druhý víkend, který jsem si skrze venčení nemohl naplánovat žádný výjezd, na mě v pátek večer přišla stará známá nervozita (roupy), od které jsem už dlouho měl pokoj. Bylo to docela zlé, ale posléze se mi to povedlo zaspat.
Druhý den se to rozjelo znovu, už během dne, a ještě o dost mocněji. Na baráku jsou opravdu obsáhlé zásoby všemožného alkoholu, které mi vždy dříve byly k dispozici a značně jsem toho zneužíval.
Několikrát jsem už měl láhev v ruce, ale nakonec se mi to podařilo ustát, ve finále mi hodně pomohla osoba na telefonu.
Zpětně jsem si uvědomoval klíčovost tohoto 'okamžiku', radoval se z toho a byl na sebe pyšný, že se mi podařilo nepodrazit si takhle hloupě nohy.
K čemuž ovšem došlo teď. Přesně před týdnem. Vztahová krize a exploze negativních emocí mě přiměly sáhnout po flašce (hlavně že je na co se vymluvit). Žahl jsem sedmičku vodky a IPU, co si u mě před časem zapomněl kámoš.
Po více stránkách momentálně velmi hektické období a přemíra dalších emocionálních impulsů mi nedává moc prostoru zpracovávat, co se vlastně stalo, mé základní pocity z tohoto extempore jsou ty, že po té době je mi stav opilosti vlastně už cizí a že i přes tohle selhání si i dále pevně věřím, že půjdu dál svou vytyčenou suchou cestou. Začínám sice po dvou letech a dvaceti dnech znovu, ale nevadí, jede se dál. Nepochybuju o sobě, nejsem blázen a chvilka slabosti mě nepoloží.
Děkuji za pozornost :)

SLAMITCH: Tak loni jsem to nevydržel. První rozumné pití bylo, tuším, na Yak koncertu na 007. Vychutnal jsem si skleničku whisky a super. Lunchmeat za pár dní výborný - dal jsem si limit skleničky na hodinu, dodržoval jej a měl pocit, jak to mám pod kontrolou. Přitom jsem v duchu odpočítával minuty do začátku další hodiny. Ráno jsem byl díky limitu vcelku při smyslech a využíval výhod nakalenosti - povídal si s cizíma a tak. A najednou pil už bez limitu... Každopádně to dopadlo ještě vcelku dobře, ač jsem domu dorazil odpoledne a s propitejma všema penězma, co jsem měl původně u sebe.
Ještě pár akcí jsem se pak držel pod kontrolou, ovšem dlouho mi to nevydrželo. Následoval další krok v podobě vína a piva doma a za chvíli první akce, na kterou jsem kvůli chlastu nedorazil, ač měl lístek. To bylo 2,5 týdne (!!!) od Yak. Do dvou měsíců od těch Yak jsem měl za sebou vynechané tátovy narozeniny a kdo ví co ještě a dostal se do fáze, že jsem se vymlouval z práce a nakonec si i vymyslel nemoc (i před doktorem a rodiči, fuj), abych mohl zůstat doma a pít... Když jsem se trochu zkonsolidoval a do jobu dorazil, bylo to samozřejmě zase s třasem, oteklostí v obličeji díky zadržování vody, uhýbavým pohledem a všech těch krás. Naštěstí těsně před Štědrým dnem jsem se zvládl zastavit, abych mohl rodičům potvrdit, že nepiju (sice neříct "ano, stále ještě nepiju", ale "jo, nepiju" a dál nerozebírat jestli je to "stále" nebo "zase").

Od těch loňských vánoc už jsem nezačal, takže mám za chvíli roční výročí. A v paměti furt děsivý vědomí toho, jak rychlej to byl sešup "zpět a hloub" a jak rychle by to asi šlo příště.

Drakovi už nesmím dát nikdy napít a je to běs. . A stejně si furt si říkám, že možná, někdy...

Taky jsem predminulej vikend porusila, sly jsme prehlidku na Fetish Marketu a ja pak skoncila uplne na srot rano v akraci. Nastesti jsem to stopla a druhej den po show hned utikala domu. Ted se zas bojim kamkoliv chodit. Utvrdilo me to jen v tom ze to proste nezvladam a asi jeste dlouho nebudu...

Do toho jsem si asi slusne rozhasila epilepsii.

Mam novou terapeutku a vubec to nefunguje. V praci je to psychicky a casove narocny a ja to neumim ventilovat nebo vypnout, jedu nonstop.

Nejradsi bych si vzala mesic dovolenou a zalezla pod perinu :(

WOTAR:
humus je cas jet dal :)

RAINBOF: No měl jsem to prakticky stejně, většinou se nezastavim, pokud mám dost peněz a příležitost jedu na sřot. Teď by to bylo tak těch 8 piv, dřív i 25. Byl jsem schopnej si dát třeba 2 piva, ale pak jsem byl akorát nasranej, že nemůžu pokračovat dál. Řek bych, že dlouhodobě bych asi dokázal občas "popít", ale stejně by mi bylo hůř celkově, vidim to i když beru nějaký anxiolytika - temporálně to někdy pomůže, ale dlohodobě mi je hůř.