ANDR3_I: ted jsem o tom cetl v rozhovoru s Popovem... tam ale zminuje Nalmefen...
Mozna to bude z podobne skupiny leku...
Když se u vás pacient vyléčí, musí navždy abstinovat?
Někteří se zkusí znovu napít. Buď si myslí, že to zvládnou, nebo to nevydrží – craving je příliš silný, a udělají to. A někteří z nich dokonce opakovaně. Jenomže recidiva jejich situaci většinou zkomplikuje. Proto zejména u těžké závislosti doporučujeme abstinovat zcela a trvale. Existuje ale i skupina pacientů, u kterých volíme strategii, která spočívá ve snižování množství alkoholu.
To zabírá?
U lidí, u kterých se nejedná v pravém smyslu slova o rozvinutou závislost, ale o nějaké problémové pití, ano. Ideální samozřejmě je, aby abstinovali, ale pokud k tomu nejsou rozhodnutí, dá se i takto dosáhnout velkého pokroku. K tomu pomáhá lék Nalmefen, který výrazně potlačuje efekt alkoholu.
V jaké smyslu?
Obvykle, když se člověk napije, jedna sklenička mu nestačí a pokračuje dál. Když ale užije tento lék, tak je schopen zůstat u té jedné skleničky.
Jak je to možné?
Jeden z efektů etylalkoholu je ten, že způsobuje kaskádu procesů v našem mozku, která vede k vyplavení dopaminu. Ten nám způsobuje libost. A nalmefen způsobí blok přenosu dějů, které končí vyplavením dopaminu. Takže k té libosti nedojde.
Takže na něj alkohol nezabírá?
Působí na něj útlumovou složkou. Není to tak, že by mohl třeba řídit. Ale není tam to příjemné. Také nedochází k ovlivnění centra v mozku, které rozhoduje o tom, jestli jsme schopni kontrolovat své chování. Při užití tohoto léku má pacient i po vypití nějakého alkoholu větší kontrolu nad tím, co dál bude dělat.
Zdroj:
https://www.idnes.cz/praha/zpravy/petr-popov-rozhovor-cesi-alkohol.A160519_2247319_praha-zpravy_rsr