WOTAR: jo máš recht, než to dělat nějak živelně je lepší to udělat v klidu a s přípravou. :)

WOTAR: Ano, přesně. Děkuji za pochopení (nepracuješ náhodou v oboru? ;)
To bylo obrazně, vím, jak to chodí a že to nejde hned, taky jsem tím přece procházel. Hlavně to, že si něco začíná připouštet, mi přijde změna proti uplynulým letům, snad se nepletu, tak si říkám, jestli nepřitlačit na pilu. Zkusím o tom pokecat s jeho ségrou, případně i tatíkem.
Dnes jsem za ním byl. Samo už tlačil pivko k snídani, ale pravil, že tvrdému se stále snaží vyhýbat (ne vždy se zadaří) a docela mě překvapil jednou novinkou, s kterou by trochu svítala naděje na budoucnost, nechci zakřiknout.

FRDK:
KEB: Často jsou v léčebně taky čekačky, mně třeba pomohlo se tam prostě objednat, na detox teda nejdřív, šel jsem asi za tři měsíce (kdy jsem teda dost přitvrdil, neměl jsem práci a řikal jsem si, že stejně du do léčebny...) a jak jsem měl to přesné datum, mohl jsem se připravit a zajistit si třeba odvoz a tak, takže možná bych mu pomohl nejdřív s timhle a pak si pohlídal, že ho tam odvezu a nastoupí tam. Všichni kdo byli v léčebně poprvé neřekli, že tam byli zcela dobrovolně, část jich většinou nechtěla, ale dotlačila je rodina, prachy nebo zdraví - jak se ale člověk probere z toho alkoholovýho oparu, už to vidí tak jinak a může uvažovat jasněji, i třeba o tom, jestli má nakonec pro co žít nebo ne. Jak člověk chlastá, často se za to nesnáší a i proto si nechce dovolit přestat, tak se za to jakoby trestá. Tudíž jestli o tom Jiřík mluví, tak aspoň částečně chce a pomoct mu se objednat a dovézt ho tam neni špatnej nápad, ale jenom na tolik, aby to neohrozilo Tebe, nejsi mesiáš abys měl kapacitu na všechno a je úplně normální, že se Ti k němu nechce, protože takový lidi Tě většinou stojí dost energie.

ANDR3_I: Takže si to stále hradíš sama, stejný jak s tim Campralem no:) A kolik je tam tablet? Máš to brát dlouhodobě nebo jen když jdeš na nějakou akci? Asi bych to testnul a když Tě to nezastaví, asi to nemá cenu, ta účinnost je právě sporná, protože to působí jen do určité fáze alkoholismu a neřeší to tu příčinnu, když člověk chlastá protože nechce žít nebo se nesnáší, stejně se nakonec propracuje dál většinou.

POHODAVOLE: pokud má kamarády a kteří ho do chlastu vysloveně nutí, ať se na ně vysere. To nejsou kámoši, ale soukaliči, když o ty přijde nepřijde o nic. Už se to tu řešilo milionkrát.


FRDK: FRDK: možná ho můžeš hodit do auta dojet s ním před pakárnu a u brány mu dát na výběr.

"Jirko, seš kámoš, jestli se nechceš upít k smrti a sám, můžeš to zkusit tady a teď. Jestli ne, tak tě zase hodím domů a pro mě za mě se třeba uchlastej..."

Jestli o tom párkrát začal sám, tak to jako možnost zvažoval, ale něco jiného je se do toho dotrckat sám a něco inýho být od té brány jen krok.

POHODAVOLE: Jiřík právě nemá nic, o co by mohl přijít - praci, rodinu, jak říkám - žádná motivace.
Vzhledem ke svému onemocnění studoval na Deylově konzervě obor ladič pian. Samozřejmě to v těch divokých dobách nedodělal, ale bavilo ho to, dřív jsem se ho k tomu snažil směrovat, aby to dostudoval a 'něco' dělal. Jenže dnes už je to naprosto nelukrativní řemeslo, jeho spolužáci živoří a přikopávají bokem, moc klavírů se nenaladí.
To je kámen úrazu, nemám mu (totiž co já, především on sám sobě) za ten chlast co nabídnout.
K tomu ta ztráta maminy je furt citelná, zůstal v baráku sám s tatou, se kterým spolu vůbec nevycházejí.
A to postižení samo o sobě je na špagát.
Sem se potřeboval vykecat.

FRDK: Jak mu pomuzes kdyz sam nechce, uneses ho do lecebny ? Bohuzel on vi ze umre a proste pacha pomalou sebevrazdu. Castecne asi kvuli zraku. Je mi lito.

FRDK: proste mas kamose, u kteryho se musis divat jak umira. pokud on sam nechce, ty s tim nic neudelas a zbytcne se trapis.

jestli se pohybujes v komunite alkachu, fetaku (techno, disko a bih vi co), budes taokvych lidi potkavat vic a vic. navic ctyricitka je vek, kdy se veci lamou.

jeden muj znamej alkoholik rika: propit se na vrchol ligy trva skoro tricet let, sesup je ale rychlejsi.,

FRDK: tohle je blby, protoze v prvni rade musi chtit on sam, coz bych tipoval, ze asi moc nechce. Ja mam taky kamose, kterej ma problem a nejvic na nej zabralo, kdyz jsem mu rikal, ze to jeste muze zvratit, kdyz to omezi nebo si pak uz nikdy nebude moc dat pivo a prijde o rodinu, bude muset platit alimenty a padne do toho takovym zpusobem, ze nebude mit duvod prestat, prijde o praci a pak si pujde sednout. Zabralo to, ze i jeho zena byla spokojena, ale uz je na tom zase stejne a ja uz taky sam nevim, co mam delat. Nejhorsi jsou takovy ty chvile, kdy jsme treba u nas s kamosema a nekdo samo zacne sazet panaky a na nem je i videt kolikrat, ze si nechce dat, ale nekdo ho do toho nahroti, tak si pak da a mne samotnymu je zas blby rikat to kamaradum jemu za zady, protoze si na druhou stranu vazim toho, ze za mnou prisel a natvrdo mi rekl, ze ma problem s chlastem. Snazim se ho i branit, ale pak akorat slysim, ze je dospelej. Ted ma od zeny posledni sanci nebo jde od nej, tak jsem na to zvedavej. Zitra se uvidime, tak zas hodime rec, ale tohle si myslim, ze je uz na odbornou pomoc spis.

Můj z nejlepších přátel je notorik. Kamarádíme spolu od dětství. Jiřík trpí oční chorobou, celý život pomalu přichází o zrak, na prahu čtyřicítky je prakticky slepý.
Samozřejmě jsme spolu taky vždycky popíjeli.
Před šesti lety přišel Jiřík o maminku. Byla to velká rána. Od té doby lije v kuse a fest. A jde to s ním dolů. Vandry jsou už kvůli zraku nereálné, fyzičku má tragickou, na kole (tandemu) vyjedem tak dvakrát za rok, dojede leda k hospodě. Dřív jsme jezdili na Pálavu, Vranov a Podyjí, Baťák, do Českého Ráje, Adru...
Není možné ho chytit, aniž by byl víc či míň pod vlivem. Ani když se spolu předem domluvíme třeba objet úřady. Naposledy jsme jeli natřikrát a stejně měl tak trojku v žíle a nešlo ho vzbudit.
Vypadá hrozně, zpuchlý, flekatý, samý bolák, žluté bělma.
Je to těžké, nemá vůbec motivaci.
Přesto do něj furt marně hučím, ať se vzpamatuje, takhle už dlouho nepožije.
I kdybych jej přemluvil na léčebnu (posledně v telefonu už to téma sám otevřel), vrátí se pak do té samé mizerie.
Je to bezútěšná situace.
Čím dál víc nerad k němu jezdím. Jako snažící se abstinující třeba nejásám, když mi jeho ožralí kamoši nabízejí pití. Když si mě posílá do obchodu pro basu, na benzinku pro láhev.
Hledám důvody, proč se mu vyhnout.
Kde vzít sílu pokusit se přesvědčit k léčbě jeho, když sám silné pochybuju o úspěchu?
Kde vzít sílu nedělat nic a dívat se, jak mizí člověk? A nevyčítat si to?

RIVA: Drž!