WOTAR: Jasný, jen se na to snažim taky poukázat z druhý strany, protože v tomhle stádiu se s tim dá ještě pracovat. Neřikám, že přijde nejhorší scénář, ale stát se to může. Příklad:
Normální člověk: Zlato, ve čtvrtek pújdem po práci s klukama zachlastat, je to v pohodě?
Jasný, nezapomeň, že pak v 10 vezeš kluka k babičce.
Ok, přijdu do dvou a ráno budu v pohodě...A +- to dodrží...
"Potencionální" alkoholik: Běžnej den, po práci... "Co kdybych si zašel na jedno pivko?" Ženě neřekne nic, protože uvnitř ví, že je to chyba. Ožere se jako doga, protože nedokáže přestat, když už se napil. Doma pak plná huba keců, jak si to snad může jednou za čas dovolit a tak podobně. Později pak omluvy, že už se to nikdy nestane. To se opakuje s železnou pravidelností, jednou za měsíc, nebo za týden.
Ten scénář je přece jak přes kopírák. Nás, co jsme si tim prošli to praští do očí. To prostě neni pohoda, normální lidi pijou jinak. Ale samozřejmě konkrétní situace je vždycky trošku jiná. Jen bych neradil se na to vybodnout.