MONROE: Sám to nedá akoro nikdo.

Vysazení tvrdýho je takový Pyrrhovo vítězství. Pokud nehodlá vyhledat odbornou pomoc, tak se na to vyser (pardon my french).

Sama máš svejch problémů až na hlavu, co tu tak čtu.

Ono útěk do toho "pomáhat ostatním" je sice společensky přijatelnej a vítanej, ale pravděpodobně tím jen odsouváš řešení svejch problémů a graduje to stav/situaci, do čeho mohou ve finále vyhnít.

SARAJ: a male PS: vodku neucejtis. Jen takova fajn vzpominka k ..tvrdej uz neleju...aka z rumu presel na vodku.

MONROE: hele, dokud se sam nedostane do stadia, kdy se rozhodne s tim neco delat, tak vic promluvit je vetsinou na dve veci. Podle toho mala co jsi sem napsala, tak ma termalni stadium, takze bez lecby a abstinence se z toho nedostane. Alternativa k base piv denne nenajdes v doplncich stravy..a pokud mas tak silnou potrebu mu pomahat, tak se priprav na agresivni vystupy a total bezmoc. Good luck.

MONROE: hele, ja nechci bejt nejak to, ale pokud se rano klepe abstakem, ze potrebuje chlast, tak horcik je roztomila vec, ale sam tohle uplne neda. Ono nejde ani o ten strach z doktoru, spis strach z toho, ze je to alkac a na nejakou lecbu proste kasle.

SARAJ: tak zatím byl tvůj otec větší frajer než Monroe kámoš, protože věděl, že má problem

MONROE: obávám se, že to je abstinenční příznak a ten bude přetrvávat, dokud se pan kompletně neodmasti

FRDK: Po ctyrech mesicich se postavit za bar neni moc dobrej napad. Taky se na akcich motam kolem baru, ale chce to alespon rok abstinence a pokud mozno nebejt tam nikdy sam... Proste prvni rok je fakt kritickej. Nema cenu si v nem neco dokazovat...

Jsem těžkej alkáč. Teď jdu znova nepít...

ANDR3_I: Mno, sem si musel vzít čas, abych si rozmyslel, jak Ti na tohle chci odpovědět.
Mým cílem je nikoliv maximální omezení pití, mým cílem je naprostá abstinence. Ohledně toho jsem byl nejspokojenější, když už jsem byl víc než dva roky zcela střízliv.
Teď po tom víkendovém selhání jsem byl spíš nasraný a zklamaný sám sebou, než bych se litoval nebo 'brečel', jak tomu bylo koncem roku, kdy se mi to už opravdu vymklo z rukou a začal jsem propadat malomyslnosti.
Ta naprostá abstinence je u mě žádoucí z toho důvodu, že je víc než pravděpodobné, že jakákoliv výjimka by dřív či později opět spustila chlastopád. Jako právě koncem roku (i když k tomu se schylovalo už od léta a dost možná už od předchozího extempore koncem předešlého roku) nebo i teď, kdy jsem povolil asi měsíc zpátky, když jsem si dal malé pivko (ňáký velikonoční speciál, to přece můžu ochutnat, pro jednou) a pak další pivko k obědu na skalách v Německu (bylo mi naprosto skvěle, přece si můžu jedno dopřát, pro jednou) ...
Chci sem napsat i za jakých okolností jsem se tentokrát napral.
Nebylo to sám doma, bylo to během víkendu s přáteli. Občas takhle na akcích kamarádů vypomáhám na baru, vždy jsem to bral jako svým způsobem terapii, čepovat piva a rozlévat kaličům panáky, nebyl to pro mě problém. Tentokrát při tom, když jsem někomu lil tulamorku, něco ve mě cvaklo a přeskočilo. Když jsem pak na baru osiřel, vytáhl jsem si láhev a štamprli. Než jsem si stihl nalít, přistihl mě v této situaci kamarád. Dobrákovi důvěřivému to nedošlo, zahrál jsem to do autu a odvedl ho. Přestože jsem si v tu chvíli uvědomoval tu lež a neupřímnost a faleš a ten pocit se mi ekloval, pak jsem se vrátil a postupně se najebal. Ne s kámošema, ale sám, bokem, skryt zrakům, tak, aby o tom nikdo nevěděl. Vždyť přece abstinuju.
Druhý den jsem se k tomu kamarádovi přiznal (jako teď tady), přestože mi to je trapné a stydím se za to. Nejen proto, že jsem upil z barových zásob, které mi byly svěřeny, na které by bylo slušné nesahat. Ne proto, že bych potřeboval hlídače, aby na mě třeba příště lépe dohlížel, ale abych si toho vnitřního hlídače vytrénoval lépe sám v sobě.
Abych se vrátil k tomu, o čem píšeš; samozřejmě jsem rád, že se mi poslední roky daří 'škody minimalizovat', je to rozhodně pokrok oproti tomu, jak to bylo předtím a cítím se lépe, ale cíl mám výše a asi bude nezbytné jít více do hloubky, jak o tom píšeš Ty, s pomocí zvenčí, přestože jsem mým prvním pokusem docela odrazen a moc k tomu nemám chuť.

ANDR3_I: Ano, problém je v palici a byl tam zcela jistě už i před chlastem, ale způsob, jakým používáme alkohol k jeho vyřešení/zaplácnutí nebude to pravé ořechové. Panečku, sem objevil Ameriku ;)
Akorát mi teda došlo (věděl jsem to už dlouho, ale pořád odkládal), že to ještě nechci vzdát.

KEB: podle mne každý mluvíme o něčem jiném.
Já zjišťuji příčinu mého požívání alkoholu (sebemedikace) a vliv na moji sociofobii a úzkost, vypnutí emocí, případně ventilace frustrace (z práce, mezilidských vztahů, etc.). Zatím mi vydání touhle cestou funguje ze všeho nejlíp.
Dřív jsem všechny problémy přisuzovala pití, ale teprve teď si uvědomuju, že ta hlavní příčina je zakopaná jinde. Už prostě pití nepřisuzuji takovou váhu a moc.

FRDK: naprosto Ti rozumim, je to přesně pět let co se snažím "přestat pít". Někdy to vydržím přes půl roku, někdy jenom týden (zrovna nedávno sem si dala jeden gin&tonic se sousedem).
Ale po těch pěti letech se konečně změnilo to, že už si v tom nemáchám čumák a nevyčítám si to, a hlavně sem si přestala počítat dny kdy jsem sober (bylo to spíš po pár uklouznutí demotivační).
A taky se usilovně snažím přijít na to proč vlastně piju (co mi to dává).

THEMAKARESH: Vůbec nebrečím a naprosto přesně si uvědomuju a souhlasím s tím, co píšeš, tedy co je důležité - nepokračovat!
Proto to sem píšu, abych na to náhodou nezapomněl.

FRDK: Jsem četl takovou chytrou knížku od Nešpora a ten by ti neřekl, že 4 měsíce v hajzlu. Právě, že ty 4 měsíce si to zvládl a nemá cenu brečet nad tím, že si to jednou posral. Teď jde o to, aby ses znovu nerozchlastal a utnul to hned v zárodku.

Hm, včera jsem se ožral :-/
Zas čtyři měsíce v hajzlu.
Té odborné pomoci se furt bojím jak čert kříže.

LA_PIOVRA: No dyť právě proto jsem nepochopil to rušení z koncentrace :-)