IF_: Jo jako ne každej skončí takhle, většinou se tam dostanou hlavně hladinkáři (co jsem tak z příběhů posbíraných během léčby pobral). Na druhý straně já sice nechodil do večerky pro tvrdej (vesměs jsem byl hlavně pivař), ale taky jsem se mockrát motal a chrápal v tramvaji už v 18h večer, dělal vožralej bordel na ulici/hospodě a v nejhorším skončil přivázanej na záchytce v cele, kamž mně dovezli benga potom, co mi zašili čelo... Myslim, že i alkoholik, co zrovna pracuje má s postupujícím časem těhlech průserů víc a víc. Já teda lil tak každej druhej den, v případě hladinkáře, co má silný abstinenční příznaky to pak asi vede víc k tomu fyzickýmu problému a klesnutí ještě do většího bahna, na druhý straně je to pak i větší motivace a člověk jasně vidí, že takhle to nejde.
THEMAKARESH: Jo mám kamaráda, co se celkem drží a přitom si občas dá třeba pivo na chuť (v restauraci, kde dostaneš pivo do 0,25l za 70 Kč prostě na ochutnání). V poslední době mi přijde, že ten Skálovskej přístup absolutní abstinence nebo nic to může u hodně lidí trochu posrat, protože kolem sebe znám docela dost lidí, co se k tomu prostě dopracovali postupně, ale kdyby je někdo na místě vyhodil, že zrecidivovali, spadnou do toho po hlavě na plno znova (i z toho pocitu viny, kterej podle mně tenhle typ léčby hodně posiluje). Víc se teď klonim k AA přístupu, kde se z recidivy nedělá taková věda, protože se to prostě stává a člověk může pokračovat v řešení problému dál, rovnou. Chlastu jsem se nedotkl 3+ let, ale občas zápasim s podobně působícíma lékama (phenibut) a víc mi funguje tohle postupný uvědomování (ona i ta mysl pak nejančí, když ji hlavně nezní "už nikdy").