obroďte hlavně sebe a svoje děti, k čemu je zákon a morálka, když není poctivosti v lidech?
obraz zpitého, připitého, i lehce omámeného člověka, jako něco positivního, opilství jako světská radost či útecha duše, jako zbožštělý zdroj inspirace umělců - to všechno sou lživé interpretace, kterými se zkáza snaží vetřít do přízně naší psychologie. říkám - nenechme to tak. neomlouvejme mazlavky, protože sou to umělci, neserme se s názorem na opilce z vedlejších dveří, jen proto, že jsou mladí a tím, že se dobře baví nemohou nic zkazit. Chápu, že to zavání radikalismem, ale je na místě - jde hlavně o nás. nepleňme si příčinu s následkem, nehledejme příčiny ve vině žen, rodičů nebo prostředí - i ten kdo neleje má ženy, rodiče a někde vyroste. na závěr - alkoholismus je problém našeho současného já, ne toho minulého, které holdovalo šťastně litrům chlastu, nebo toho budoucího, které na základě "výměny"/"přehodnocení" přístupu nabídne něco odlišného.
Pokud někdo, zjednodušeně, dostane alkoholismu, protože pije, aby utěšil svůj disharmonický vztah s otcem, tak náprava vztahu z otcem jeho získanou závislost nemění. naopak jen okolnost vzniku závislosti se posune do roviny "vlastně si za to nemohl" a to je nebezpečné - slabost je důležité si přiznat a bojovat proti ní, ne s ní žít a úpravou perspektivy a okolí jí vyhodnocovat jako normu.
ještě jinak - zjištěním "proč" se současným stavem mnoho nesvede a předvídat "proč" která by mohla přijít v budoucnu by se mohlo rovnat paranoidnímu počínání. ale můj názor a musím říct, že na začátku sem v tom takhle jasno neměl.