KEB: Jako píše se to v "učebnicích", ale já to zcela neudělal a nelituju... jako jasně, záleží, jestli vás spojuje i něco jinýho, než pití a tudíž jestli Ti soukaliči jsou fakt kamarádi nebo opravdu jen soukaliči. Ale pomáhá mi mezi ně stále chodit, protože mi to připomíná, proč nepiju a co tím získávám a co jsem tím nahrazoval. Jeden teď už víc jak 70tník z léčby (byla to jeho první) do teď stále dělá u sebe v hospodě (kde dělá čísníka už roky) na vesnici na Moravě a stále nepije - tím denním výskytem a patřením na sešrotované alkáče si totiž připomíná, proč sám nepije a dle něho by bez toho na to rozhodně rychleji zapomněl. Někdo si to chodí připomínat na AA, někdo se dívá na ty živý příběhy rovnou. Ale i třeba v AA mají nějaké to "konečné stadium", kdy s tím člověk už prostě nemá problém a třeba i má doma láhev pro pohoštění návštěvy (jak kdo samozřejmě), protože je plně rozhodnutý. Tyhle poučky sou zvlášť na začátku fakt dobrý (nemít doma chlast/drogu, zbavit se starých "kamarádů", najít si koníčky a tak) dokud je člověk stále aspoň trochu "smutnej alkoholik" a stále to nějaký jeho části schází a pochybuje, leč asi se lze dopracovat do stádia, kdy už to fakt nechce. To teda taky neznamená, že by zcela vymizely cravingy, ale většinou jak má člověk jinej smysl, není už tak těžký je překonat. Každopádně teda v "mojí hospodě" už vědí roky, že nepiju a čas od času mi barman řekne, že jsem dobrej a jak dlouho už nepiju a přinese mi mojí Kofolu a stejně tak bývalí soukaliči. Kdybych si tam teď objednal pivo, asi by mi natočili, ale přinejmenším by byly otázky a komentáře.