Proti místním nejsem asi žádnej alkáč, ale... Posledních cca 5 let jsem se (po svym zhuleneckym období) docela rozpil. Poslední dobou jedu tak 3x tejdně kombinaci tvrdýho, vína, piva. Jakože lahev, do toho pár piv, doma sám. A poslední 3 roky mě to sere a chci toho nechat, ale vždycky se najde "dobrá výmluva", proč si to zrovna dneska můžu dopřát.
Nejvíc mě sere, že mě to sere. Kdybych se s tim smířil, tak sem šťastnej a vesele si chlastal dál. Ale tím, že mě to sere a chci přestat a nedokážu si přiznávám, že mam problém. Už mi tady visej na lednici cedulky, že to stojí za hovno a nesmim podlehnout. Nefunguje.
Proč mi to vadí? Protože vim, že chlast tělu a mozku fakt neprospívá: depky druhej den, tloustnutí, nejsem pak výkonej v práci, jsem nervnější, míň vyrovnanej, víc při chlastání žeru a druhej den taky (smažený hnusy apod), míň se ovládám. Prostě... rozum říká DOST, ale chtíč řiká "dneska naposled, nedělej zagorku a skoč si do večerky!" A já du, protože dneska přece naposled, že jo. Stejně jako před třemi lety.
Kurva!