Rád bych si odpověděl na mnou položenou otázku též. Viz, co mi ten cynickej kujon alkohol, respektive vztah s nim dal a vzal. Akcentoval hodně chuť tvořit, žít, jít proti proudu, nezměrnou a nevýslovnou zábavu, situace takové, že to prostě nevymyslíš a naučil ohromné sebereflexi, stavům takovým, že jsem míval pocit, že přežiju cokoli, když zvládnu přežít ty neskutečný anabáze do stavu vystřízlivění a mnoho dalšího, ale v mé hrubé nevědomosti si za to vzal mnohem víc. Málem jsem přišel o ruku. Nebýt mého kamaráda tak zřejmě o život v ten moment. Vzal mi plíživě vítr z plachet. Chápej sebevědomí. Ať už šlo o to něco dostudovat, jít za svými sny. Několikrát dobrou práci. Sebeúctu. A hlavně to pro mě nejklíčovější. Ne vyloženě vzal, ale v rámci nálepky a starejch kotrmelců. Narušil vztahy s některými lidmi, která mám upřímně a od srdce rád. Holt reputace je křehká věc. Bejvávala to sranda, ale co si budeme nalhávat. Známka punku je sympatická do 25...Já jsem to své vnitřní dítě bez jakéhokoli racionálního dozoru nechal až příliš dlouho. A po 30. zimě života známka punku je spíš tristní a ty dopady jsou fatální zcela komplexně. Takže se těm lidem nedivím. Na druhou stranu věřím, že člověk se může změnit. Ve smyslu takovém, že se spíše vrátí sám k sobě. Rozvzpomene si na svou přirozenost. A přirozené není se vyndavat, ale naopak. Když tak nad tím retrospektivně přemýšlím. Ono do doby, kdy jsem zapíjel radost to bylo úsměvné a docela fajn. Než jsem tím začal něco lepit, ventilovat. A vidím to u mnohých náruživých uživatelů. Je to vlastně to nejškodlivější užívání alkoholu. To sebemedikační, že se mi např. spustí deprese a já si to hojím stupidně depresogenem jménem alkohol. Pak už je to vlastně breakdance na tenkým ledě a člověk ač to intuitivně cítí. Kouká jak péro z gauče, že ho to semele. V tom je ta moc toho chlastu a schopnost loutkoherectví, že to prostě víš, ale přes to jdeš proti sobě udivující. Prostě to víš, že je to špatně, ale stejně to děláš. Ztrácíš obstojně zdravý vztah a úctu k sobě a sebedestrukce nabírá na otáčkách. Ač je to opravdu individuální. Tohle věřím, že je společné. Je dobré si uvědomit, že když se tedy dostanu na tenhle led. Tak nemůžu vyhrát. Nejde to. V tomhle dost pomůže zpětná vazba od lidí, co člověk má rád a důvěra. Ta dokáže zázraky. Je důležité, když vám někdo pro vás důležitý věří. Zažil jsem to, že jsem měl pocit, že už mi nevěří nikdo a nic horšího jsem nezažil. Přirozeně si člověk váží čehokoli až když to nemá. O to víc si vážím důvěry od lidí, které mám rád a i přes všechny mé kotrmelce mi věří. Moc jich nezbylo, ale jsem rád za každého. Vztahy jsou pro mě alfa a omega života a když nemám zdravý a upřímný vztah k sobě. Je pošetilé se domnívat, že ho budu mít s někým jiným. Ty rovnice jsou vcelku jasné. Alkohol mi taky dal moc pěkný bonus a to ve formě panických atak. Spíš jsem k tomu ty dispozice měl, ale on je ochotně urychlil a naservíroval mi to dost zákeřně. Suma sumárum. Vždy Ti vezme víc než dá. Vezme Ti život, když to nepochopíš...Abstinenci zdar pokojní Bojovníci a Bojovnice....