• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    CLOWNZEPPAALKOHOLISMUS ANEB PŘESTÁVÁME CHLASTAT,UŽ NÁS BYLO DOST,RADY,TYPY,ZKUŠENOSTI...
    CYBORCA
    CYBORCA --- ---
    TITUS_PETRONIUS: Ja primo ne, ale kamarad si nevratne poskodil konzumaci slinivku.
    TITUS_PETRONIUS
    TITUS_PETRONIUS --- ---
    otázka do pléna: už si niekto z prítomných vážne ublížil na zdraví konzumáciou? Myslím tým zápaly, ztukovatenie pečene, či horšie... aj PM ak sa to nehodí na board.
    HONZA09
    HONZA09 --- ---
    Gil Scott-Heron -- The Bottle (Official Version)
    https://www.youtube.com/watch?v=EdhoX1Xu6ZI&ab_channel=downlowpictures
    VEX
    VEX --- ---
    HONZA09
    HONZA09 --- ---
    ZABAKOVA: To nevím, o nikotinu jsem to neviděl.
    ZABAKOVA
    ZABAKOVA --- ---
    HONZA09: muzu se zeptat, neni to i o nikotinu?
    ZUZKAOU
    ZUZKAOU --- ---
    Sananimský večerní stacík má volná místa - PRaha, dvakrát týdně, nese sebou možnost využívat sociálně-právní poradenství včetě oddlužení, podporu pro rodinné příslušníy v rodinné poradně (vskutečnosti s nima nebudou řešit jak jste strašní, že chlastáte, ale budou je něžně vést k tomu, aby si taky začali řešit vlastní démony, ne jen ty vaše) a případně když se ukáže potřeba psychiatrické péče, tak bude jednodušší se dostat do vyšších částí pořadníku k ambulantním psychiatrům v S, než když budete volat jen z venčí.

    Spouštíme večerní stacionární program
    https://www.sananim.cz/aktuality/spoustime-vecerni-stacionarni-program/
    HONZA09
    HONZA09 --- ---
    SLAMITCH
    SLAMITCH --- ---
    SLAMITCH: Tak už 6 let. Hurá \ (•◡•) /
    NAMATHUR
    NAMATHUR --- ---
    Krásnej suchej, přátelé
    MARTYZAN
    MARTYZAN --- ---
    CLOWNZEPPA: To by byly slusne texty k nejake hudebni produkci. 🙃
    NAMATHUR
    NAMATHUR --- ---
    Za třiiadvacet dní to bude 8 let od rozhodnutí nepít. Držím to v časech dobrých a především zlých.

    Včera se mi ozval dlouho neviděný kámoš, chytrej kluk (vždy silnou pýchou a neschopností říct si o pomoc zmítanej), z dob chlastacích, kumpán nonstopový, že je odhodlanej s tím taky praštit. Potkal jsem se s ním v jeho garáži u jeho prej poslední flašky. Neměl jsem problém být na něj upřímně ostrej, dnes jsem se objednal na kafe s jeho ženou, pak ho chci vidět střízlivého.

    Vypadal dosti rozhodnutě, tak uvidíme.
    JVCNC
    JVCNC --- ---
    CLOWNZEPPA: jojo, do bare a pak do nonstopu vedle, pak zase do bare a pak zase do nonstopu vedle. To byly strasne casy. Ja ten terapeuticky ucinnek znam, sama to mam prakticky stejne.
    LALAA
    LALAA --- ---
    CLOWNZEPPA: Máš můj hluboký respekt.
    COPS192
    COPS192 --- ---
    El cementerio de los elefantes / Elephant Cemetery (Elephant Graveyard) - 2008
    nechápu jak mě tento film mohl minout... osobně jsem o tomto fenoménu slyšel úplně poprvé...
    OPERAHYPNO
    OPERAHYPNO --- ---
    JVCNC:
    samozřejmě, jsme tu jedna sociální skupina a známe se ze všech těch prašivek, errorů, baréček, niter, a podobnejch stok a tady si jakože anonymně povídáme.
    CLOWNZEPPA
    CLOWNZEPPA --- ---
    JVCNC: Jou. V tom mám rezervy. Pro mě to psaní je terapie a je to takový proud myšlenek a pocitů...A až trochu sobecké v tom, že to píšu vlastně sám sobě a je mi pak nějak lépe. A zda li jsi si chodívala do Barré. Tak se jisto jistě známé. Byl jsem tam vcelku Král a Klaun nechvalně ke konci své alkojízdy známý...
    JVCNC
    JVCNC --- ---
    CLOWNZEPPA: zapracuj na formatovani do odstavcu. Trochu jinak nez jen triteckou. To neni pruda jen prani, protoze takhle ohromady se to neda cist, sorry fakt ne.

    Sama jsem dostala kdysi tuhle radu, a skutecne, formatovani, hlavne delsich textu ma smysl.

    Nicmene, z toho co jsem precetla, mi neco rika, ze jsme se oba dva nachazeli v jedne mistnosti, nejen jednou a nejen v jednom podniku. Do znacne miry mi to prislo jako neco co jsem sama psala.
    CLOWNZEPPA
    CLOWNZEPPA --- ---
    U mě dobrý. S láskou čepuju pivo a míchám koktejly a dávám lidem pocit, že jsou správně a že jsou. Je tam vzácnost, že tam chodí ve směs fajn lidi. A mě ta práce baví a jsem vděčný za to, že mě ten tygr v kleci nijak nevolá. Jsem nedostupný a rozhodnutý a hlavně ne už více slepý a jsem barman, kterého jsem vždy hledal já sám...ale dnes vím, že bych se ani nepozdravil a nejsem sám...jsem sám sebou a snaze kultivace onoho a v procesu mého zmrtvýchvstání, které je podstatně živějšni se zaživa pohřbívat tou nesmyslnou jízdou do předem odmítané temnoty.. Smrt tančila se mnou jízlivě mnula si marnost nad mým zoufalstvím a neschopnosti člověka chápat skrytou sílu v každé jeho slabosti a nepiju to, co mě slabým be jen dělalo, ale málem mi vzalo s mým slepým svolením lidskost a nemilosrdně ubližovalo ne jen mě, ale v mé nevědomé sobeckosti všem, kteří mě mají rádi! Nebojuju s ničím. Přijímám to s pokorou a už nepolemizuju se svou duší, která věděla a ví. Nejsem hrdý. Jsem vděčný a nepiju, protože bytostně nechci a ten proces k lhostejností vůči tomu mi vrací svobodu, kterou mi léta má vášeň k temnotě brala...Je to tam...
    Dusil jsem se a došlo mi, co jsem nedělal a nejde to bez toho a přijmul zodpovědnost za to jediné, kde mám kosmír nakloněn. Za ten dar procesu bytí a výsady účastnit se života. Princip bludu cenil zuby statečně, ale něco v nitru, co tam je odjakživa a chce to jen abych uměl žít a v temnotě uviděl to na čem kosmír staví své kouzlo a to je vědomí toho, že by rovnováhy nebylo bez toho, co je opačné a čím větší tma. Tím větší je možné světlo. A když někde uberu, musím někde přidat. Že balanc tvoří kosmír sám a ten můj nevyjímaje. Nelze létat bez křídel. To je fakt. Nelze mít vztah zdravý, kde respekt není...a on to vztah je...k sobě v důsledku, který ústí ve vztahu k vnějšímu a alkohol mě neničil sám od sebe, ale protože jsem mu to dovolil. Tím despektem a povýšeností nad jeho povahou...která je krutá a přesahující mou sílu v momentě klamu tmy tak silného, že jsi v pasti a nevíš to...lest je to až pekelná, ale sama o sobě bezmocná. Já měl klíč a živil tu sílu po několik let. Odmítal fakta. A snažil se létat bez křídel...trpěl víc a víc tím, co je darem. Mou existencí...Děsivý a zoufalý předpeklí, kde jsem v roli šaška byl popleten a měl se za krále a situace ovládaný mě a sebeklam byl denní chléb. Duše volala o pomoc a já neslyšel uz nic...ego mi krmilo mou slabost a chuť žít mizela, protože život byl břímě a bolest, kterou jsem si pěstoval já sám. Často jsem mel myšlenky, co mě děsily svou povahou a nebýt už, protože jsem chtěl ať to skončí. Každé probuzení mě děsilo. Už jsem se nechtěl účastnit tohodle únosu sebe sama do té míry, že jsem se stal sám sebě otrokem. Neviděl ve své sebelítosti a touze napít se tu nabídku poslední pochopit, že tam někde jsem já, které volá po životě vypít ten bolavej svět, kterému jsem uvěřil a stavil si jak lego já sám. Tomu se těžko věří, přiznat si to je pro ego nemyslitelné. Vše se rozpadá víc a víc. Umíráš sám v sobě a tam je to, co už nemáš. Necítíš. Ale v té největší tmě je světlo, které není tmou oklamáno, ale je jeho nedílnou součástí a možností změny, vibrace atd...jsi to ty sám. Je to těžké vysvětlit...důsledek je zjevný...ale tady se můžeš vrátit na začátek.Narodit se vnitřně blízko smrti. Smrt není zlá...osvobozuje a život svobodný a vědomý ji povyšuje na součást cyklusu procesu bytí a ne na konec v omezenosti závislého člověka, který vše, co ho určovalo rdousí silou, kterou nevědomky vytváří od samého začátku. On sám je si katem. On sám může jako jediný smrti říct ne, když je příliš brzy blízko. Je to konec ne života potom, ale konec hledání viníka. Není, co hledat. Vinný jsem já. Za vše, co se mi děje v mém životě. Co dovolím světu okolo. Že nedbale hodnoty sebe odcizilm sám sobě a dovolím tu šílenost. Sám sebe v sobě opustim. Sám sobě dovolím být nepřítelem. Je to v lidské povaze...skrytá neúcta a pošetilosti mnoha forem...ale to, co mě zabíjelo. Mě krutě něco učí...Schopnost ztracené lásky k sobě. Schopnost žít vědomě a přítomně. Budí to i draky naděje, ale ne hned. Zoufalství je něco, co umí smrti dát náskok...ale může se též proměnit v bahně své odvrácené strany najít se a být jako nikdy...bojujou ti, kteří nic nepochopili. Já přijímám, protože pokora k životu a sobě je klíč k emoční zralosti, zodpovědnost už je benefit, který se nestane, ale začne dít a kvete za určitých podminek...a až tenhle orchestr najednou zní libě a kde byly pochyby. Je jistota svých rozhodnutí. Emoce jsou tu a je to v pořádku. Nepropadat jim znamená být jejich pánem a ne hračkou a tím pádem moje sebeovládání nabírá na gramotnosti a všechny závislostí spojuje právě jedno klíčové. Zhoršené sebeovládání...prostě příjmutí svých stinů osvobozuje. Ne žádný pomyslný boj...Ty nejkrásnější poklady jsou na dně oceánu v zákoutí, kde princip života je často možná větší, ale skrytá je ta vzácnost...a často pozdě je...smrt si nebere bezdůvodně z pravidla...ale když ji to dovolím...vezme si mě. A já si dovolil žít a nechci už běhat na jedné noze.
    CLOWNZEPPA
    CLOWNZEPPA --- ---
    Dobré ráno pokud možno a v čas vánoční nebyl nutný nočník🙏🖖Rána jsou zlá! A že jich bylo nesčetně. A nechybí mi nejak nic z mých nocí, kde jsem temnotu si drze volal a dny si měnil v ilegální párty, kde jsem vystupoval já v angažmá cirkusu Praha a to paniptikum bylo často mé publikum...a chtěl ukázat světu prdel a žít jinak než ty podivíni, co se nechají naverbovat a slouží systému, který jsem tuze rád měl úplně u prdele a volal si Jolandu v bludu. Tu obludu, toužil po ezoteroru! Jolanda je jiná. Jen nebýt jako oni. Ty idioti všude okolo. Hospoda byla jak svatostánek a lék ve lsti vůči sobě na tu častou nesnesitelnost dnů za nocích oloupených o schopnost být střízlivý. Nechci žít jako ty sráči všude okolo. Mandlovice mě na Letenské Prašivce nemusela přemlouvat dlouho. Konečně tam, kde mám aspoň pocit, že lidi nejsou úplně k hovnu a šílený. Kde tolik rád debatuju o všem a vcelku na úrovni. Než se kolem oběda dědkem stávám i já sám, ale jsem svobodný a tahle sračka není pro mě. Děsí mě ta oddanost pracujícího lidu, která dělá práci z pravidla, kterou nesnáší. Prostě tady s dědkama jsem cítil svornost...pan Hugo. Bývalý číšník z Belvederu se pětkrát denně ožral a pochcal a co jako. Byl to to i tak frajer. Bylo mu dost a živit prožil tak, že se stydět nemusel a tak se pochcal a i tak v očích mnohých byl frajer a mel úctu i nadále. Horší je někoho ochcat než se pochcat říkával Fanoušek, který uměl obstojně kombinovat skoro v 65 letech benzodiazepiny s alkoholem. A měl pravdu. Dr. House zásobil skoro všechny dědky a když alkohol nezabíral. Sáhnul do kabely a kluci pomíjivě uvěřilii, že omládly a já nějak zase, že testery...Byla to občas magie. A jenich mladí jim tustalo a byly plný zážitků a byli to poctivy domorodci, který měly zkušenost a nemoralizovali, a byli prostě svý. Do prdele s tím venku...oni jsou Mimoňi a jejich děti hledají pokémony a já tu sedím s dědkama, co nikam nepospíchali...taky neměli důvod. Byly převážně v důchodu a já byl oproti ním mladej a budoval tam domnělé hodnoty a úctu ke stáří a zalejval se aby bylo hezky česky. Ale na úctu k sobě jsem ztrácel hodinu po hodině schopnosti. Nejedl jsem...pivo už dávno bylo prioritou a já to přehlížel a nějak ten alkohol sytil iluzorně. Takhle to bylo svého času dist běžné a rána nebyla vyloženě zlá, ale ty, co jsem v důsledku těchto rán obelhával, mi zaručovaly rána příšerná...Já dědky měl rád a oni mě, ale nebyl jsem v důchodu. Ale tak trochu chvilkama ano. Odpoledne už jsem měl toulavou a Praha na dlani. Barré. Tam jsem se těšil až otevře. Bohužel oni ne na mě, ale bylo to vše tak opojné a nějak jsem byl schopen se o sebe, co se alkoholu týče postarat.Hana Hegerová po Dejvicích, Břevnově, Letné po několikáté, co mě odmítly pustit do Barré byla nutnost. Hlavně v noci. Aby ta melancholie a marnost jela na maximum. Malá Cobra plná smažek, alkoplayboyů, kde aceton v létě kapal ze stropu z výparů místních gurmánů jiných propriet, kde i silná osobnost časem sublimovala a proměnila se v kapky toho, co kapaly ze stropu a leckdy taková bytost až bajná.a v nevšední společnosti snad i zmizela beze stopy. Tenhle blázinec, který se tam sám zamykal pred světem mě nějak zvláštně bavil a ty bytostí z jiných světů tam byla tak šílená. Až byla místem, kde jsem byl rád, a cítil se jak na kulturním představení, kde jsem dělal často hudební doprovod...Jukebox a smíchovský kurvy to místo velebily a nádech technobaru a ožralost osazenatva byla dechberoucí. Často tam byly tak moc, že já z toho úplně na sračku stavu nějak záhadně vystřízlivěl. Všude dobře, ale noční Praha, romantické toulky centrem s mou opičí lady, která mě činí neznámym a nezodpovědným kreténem. A šup do Roxy, Tam a tam taky. To bylo moje město. Ta Praha byla můj kmen a já byl opravdu nadšebec, co se pohybu napříč ji týkalo. Já tu byl doma. Kolikrát jsem měl pocit, že Království je zpět a Král žije. Praha mě wnergicky a vibračně mámila sama o sobě. Pěstí od vyhazovače jako pozornost podniku. Kurva je prý dáma a ať táhnu do píče. Jak já se smál tomu šílenému světu a měl všechny ty hajzly, který neměly respekt k moji milované Praze a je mně už vubec ne na salámu. A byl drzej a za ránu ještě poděkoval, protože mě trochu probrala...a já mohl směle pokračovat...kde všichni jsou mě napadá? Ty, které mám rád. Už tu nejsou. Oni jsou doma přeci Já nemám doma. Můj domov je Praha .A mhd je místo kde naberu sílu. K Mámě nemůžu takhle nalitej. To by ji nedělalo dobře. Ale ještě si úplně na sracku skočím na Prašivku, kde v 9:30 otvírají a dám si Mandlovici a třeba budu moc pokecat a vzpomenout si, co to do prdele zas bylo?Mozaika noci byla jak halucinace někde v hlavě. A ejhle! Pan Hugo je tu první a není pochcanej. Den začíná skvěle a je mladý, ale já už se cítím jak ten Hugo...chyba v matrixu ani omylem...celou dobu vím, kde chyba je a nabírá na síle, ale já nechci ještě přestat. Nikdy to uplne nechci. Netěší mě se vracet nějak nikam. Není nějak kam bych rád a nebudu. Ale je mi to nějak jedno.Ja chci rave a ne žít v tomhle, kde lidi mají prdele místo hlavy a melou sračky o tom, co bys měl. Nic neví .Já sám to nevím. A chci být v hospodě. Tam patřím a nechci toho vlastně víc než bych si byl vědom, co opravdu chci, Nevím, co se sebou.Tak já si lehnu na zahrádky Tam byla vždy tak měkká tráva.a nesmím se stavit na Kovárně a poedu k Mámě...cesta mi trvá s mými mikrospánky a výpadky v mhd na blízký Břevnov asi 5 hodin. Máma je svérázná, ale cítím bezpečí a vzpomínám si na sebe. Moc ji miluju a nechci ji dělat starosti, ale nějak jsem zabloudil. Ona cítí, že mi není dobře v tom mým vesmíru, kde chaos dělám já sám!a nechápu nějak, co spouští tyhle sociální experimenty, kde vsazim cosi se sebou a nejsem tu úplně. Nechci to tak. Jen se bojím nějak bejt dobrej podmíněně. Když piju. Jsem nějak na frekvenci, která mě tolik nedusí...chvilku. Nejradši bych chtěl dělat to, co dělat nemám. A to, co bych si přál nějak nevidím. Necítím. Něco, co není fér už z principu mě mate. Nikdo mi už nerozumí. A já se nebojím, ale děsí mě určité kontrasty. Cítím, že se něco ve mne děje. Nechci umřít, ale je mi jako bych měl brzy jít. Až se za několik měsíců budu v klamu a zoufalství rozpadat, že se úplně ztratím...Budu blizko Mami. Rána nejsou zlá. Tohle ráno je krásné a pan Hugo už možná zas v 9:30 bude na značkách a všechny ty místa dávající možnost se opijet nonstop v kuse, jsou místem, kde zapomeneš, ale i na sebe v mém případě a na to, že platí se tím nejcennějším a to svobodou ve vztahu k sobě. Pan Hugo ví a nemá už tolik, co měnit. A on by byl i ostatní dědci rádi. Kdyby na světě bylo méně mladých dědků a svět byl prostě trochu víc v pořádku a ten můj může být, a být lidskou bytostí a sám sebou je výzva. Hugo zvládne Mandlovici za mě. Já se trochu zapomněl. Rád budu dědkam, ale první je fajn být mužem...Buďte zdráv a pozdravujte kluky z Šenku pane Hugo....
    I tak se rána měnila v malé noci....
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam