Dobré ráno pokud možno a v čas vánoční nebyl nutný nočník🙏🖖Rána jsou zlá! A že jich bylo nesčetně. A nechybí mi nejak nic z mých nocí, kde jsem temnotu si drze volal a dny si měnil v ilegální párty, kde jsem vystupoval já v angažmá cirkusu Praha a to paniptikum bylo často mé publikum...a chtěl ukázat světu prdel a žít jinak než ty podivíni, co se nechají naverbovat a slouží systému, který jsem tuze rád měl úplně u prdele a volal si Jolandu v bludu. Tu obludu, toužil po ezoteroru! Jolanda je jiná. Jen nebýt jako oni. Ty idioti všude okolo. Hospoda byla jak svatostánek a lék ve lsti vůči sobě na tu častou nesnesitelnost dnů za nocích oloupených o schopnost být střízlivý. Nechci žít jako ty sráči všude okolo. Mandlovice mě na Letenské Prašivce nemusela přemlouvat dlouho. Konečně tam, kde mám aspoň pocit, že lidi nejsou úplně k hovnu a šílený. Kde tolik rád debatuju o všem a vcelku na úrovni. Než se kolem oběda dědkem stávám i já sám, ale jsem svobodný a tahle sračka není pro mě. Děsí mě ta oddanost pracujícího lidu, která dělá práci z pravidla, kterou nesnáší. Prostě tady s dědkama jsem cítil svornost...pan Hugo. Bývalý číšník z Belvederu se pětkrát denně ožral a pochcal a co jako. Byl to to i tak frajer. Bylo mu dost a živit prožil tak, že se stydět nemusel a tak se pochcal a i tak v očích mnohých byl frajer a mel úctu i nadále. Horší je někoho ochcat než se pochcat říkával Fanoušek, který uměl obstojně kombinovat skoro v 65 letech benzodiazepiny s alkoholem. A měl pravdu. Dr. House zásobil skoro všechny dědky a když alkohol nezabíral. Sáhnul do kabely a kluci pomíjivě uvěřilii, že omládly a já nějak zase, že testery...Byla to občas magie. A jenich mladí jim tustalo a byly plný zážitků a byli to poctivy domorodci, který měly zkušenost a nemoralizovali, a byli prostě svý. Do prdele s tím venku...oni jsou Mimoňi a jejich děti hledají pokémony a já tu sedím s dědkama, co nikam nepospíchali...taky neměli důvod. Byly převážně v důchodu a já byl oproti ním mladej a budoval tam domnělé hodnoty a úctu ke stáří a zalejval se aby bylo hezky česky. Ale na úctu k sobě jsem ztrácel hodinu po hodině schopnosti. Nejedl jsem...pivo už dávno bylo prioritou a já to přehlížel a nějak ten alkohol sytil iluzorně. Takhle to bylo svého času dist běžné a rána nebyla vyloženě zlá, ale ty, co jsem v důsledku těchto rán obelhával, mi zaručovaly rána příšerná...Já dědky měl rád a oni mě, ale nebyl jsem v důchodu. Ale tak trochu chvilkama ano. Odpoledne už jsem měl toulavou a Praha na dlani. Barré. Tam jsem se těšil až otevře. Bohužel oni ne na mě, ale bylo to vše tak opojné a nějak jsem byl schopen se o sebe, co se alkoholu týče postarat.Hana Hegerová po Dejvicích, Břevnově, Letné po několikáté, co mě odmítly pustit do Barré byla nutnost. Hlavně v noci. Aby ta melancholie a marnost jela na maximum. Malá Cobra plná smažek, alkoplayboyů, kde aceton v létě kapal ze stropu z výparů místních gurmánů jiných propriet, kde i silná osobnost časem sublimovala a proměnila se v kapky toho, co kapaly ze stropu a leckdy taková bytost až bajná.a v nevšední společnosti snad i zmizela beze stopy. Tenhle blázinec, který se tam sám zamykal pred světem mě nějak zvláštně bavil a ty bytostí z jiných světů tam byla tak šílená. Až byla místem, kde jsem byl rád, a cítil se jak na kulturním představení, kde jsem dělal často hudební doprovod...Jukebox a smíchovský kurvy to místo velebily a nádech technobaru a ožralost osazenatva byla dechberoucí. Často tam byly tak moc, že já z toho úplně na sračku stavu nějak záhadně vystřízlivěl. Všude dobře, ale noční Praha, romantické toulky centrem s mou opičí lady, která mě činí neznámym a nezodpovědným kreténem. A šup do Roxy, Tam a tam taky. To bylo moje město. Ta Praha byla můj kmen a já byl opravdu nadšebec, co se pohybu napříč ji týkalo. Já tu byl doma. Kolikrát jsem měl pocit, že Království je zpět a Král žije. Praha mě wnergicky a vibračně mámila sama o sobě. Pěstí od vyhazovače jako pozornost podniku. Kurva je prý dáma a ať táhnu do píče. Jak já se smál tomu šílenému světu a měl všechny ty hajzly, který neměly respekt k moji milované Praze a je mně už vubec ne na salámu. A byl drzej a za ránu ještě poděkoval, protože mě trochu probrala...a já mohl směle pokračovat...kde všichni jsou mě napadá? Ty, které mám rád. Už tu nejsou. Oni jsou doma přeci Já nemám doma. Můj domov je Praha .A mhd je místo kde naberu sílu. K Mámě nemůžu takhle nalitej. To by ji nedělalo dobře. Ale ještě si úplně na sracku skočím na Prašivku, kde v 9:30 otvírají a dám si Mandlovici a třeba budu moc pokecat a vzpomenout si, co to do prdele zas bylo?Mozaika noci byla jak halucinace někde v hlavě. A ejhle! Pan Hugo je tu první a není pochcanej. Den začíná skvěle a je mladý, ale já už se cítím jak ten Hugo...chyba v matrixu ani omylem...celou dobu vím, kde chyba je a nabírá na síle, ale já nechci ještě přestat. Nikdy to uplne nechci. Netěší mě se vracet nějak nikam. Není nějak kam bych rád a nebudu. Ale je mi to nějak jedno.Ja chci rave a ne žít v tomhle, kde lidi mají prdele místo hlavy a melou sračky o tom, co bys měl. Nic neví .Já sám to nevím. A chci být v hospodě. Tam patřím a nechci toho vlastně víc než bych si byl vědom, co opravdu chci, Nevím, co se sebou.Tak já si lehnu na zahrádky Tam byla vždy tak měkká tráva.a nesmím se stavit na Kovárně a poedu k Mámě...cesta mi trvá s mými mikrospánky a výpadky v mhd na blízký Břevnov asi 5 hodin. Máma je svérázná, ale cítím bezpečí a vzpomínám si na sebe. Moc ji miluju a nechci ji dělat starosti, ale nějak jsem zabloudil. Ona cítí, že mi není dobře v tom mým vesmíru, kde chaos dělám já sám!a nechápu nějak, co spouští tyhle sociální experimenty, kde vsazim cosi se sebou a nejsem tu úplně. Nechci to tak. Jen se bojím nějak bejt dobrej podmíněně. Když piju. Jsem nějak na frekvenci, která mě tolik nedusí...chvilku. Nejradši bych chtěl dělat to, co dělat nemám. A to, co bych si přál nějak nevidím. Necítím. Něco, co není fér už z principu mě mate. Nikdo mi už nerozumí. A já se nebojím, ale děsí mě určité kontrasty. Cítím, že se něco ve mne děje. Nechci umřít, ale je mi jako bych měl brzy jít. Až se za několik měsíců budu v klamu a zoufalství rozpadat, že se úplně ztratím...Budu blizko Mami. Rána nejsou zlá. Tohle ráno je krásné a pan Hugo už možná zas v 9:30 bude na značkách a všechny ty místa dávající možnost se opijet nonstop v kuse, jsou místem, kde zapomeneš, ale i na sebe v mém případě a na to, že platí se tím nejcennějším a to svobodou ve vztahu k sobě. Pan Hugo ví a nemá už tolik, co měnit. A on by byl i ostatní dědci rádi. Kdyby na světě bylo méně mladých dědků a svět byl prostě trochu víc v pořádku a ten můj může být, a být lidskou bytostí a sám sebou je výzva. Hugo zvládne Mandlovici za mě. Já se trochu zapomněl. Rád budu dědkam, ale první je fajn být mužem...Buďte zdráv a pozdravujte kluky z Šenku pane Hugo....
I tak se rána měnila v malé noci....