SDN33: Načala jsem pátý rok abstinence od alkoholu a cigaret, ovšem nutno podotknout, že se mi to nepovedlo napoprvé, neúspěšných pokusů bylo hned několik. Jak jsem již dříve psala, prožila jsem si skutečně velmi nepříjemné abstinenční příznaky a upřímně si myslím, že do epileptického záchvatu chybělo jen málo. Několik dní se mnou cloumaly silné deprese, třes, celotělní křeče, ale vůbec nejhorší byly ty probdělé noci. Tehdy jsem si slíbila, že pokud přežiju, nikdy více se pití nedotknu. Zpočátku to bylo těžké, na chlast jsem myslela v podstatě celý den, život bez chlastu mi připadal hrozně prázdný. Až postupem času mi začalo docházet, jak sama sebe obelhávám. Konečně pominul ten věčný kolotoč kde pití sehnat, kde ho ukrýt a s jakou lží vyrukovat tentokrát, když mé pití praskne. Okolí se po dlouhé době začalo těšit z mé přítomnosti a já začala vést důstojný život. Deset kilo zmizelo lusknutím prstu a s nimi také ta věčně oteklá a ztrápená tvář.
Abstinence člověku zevšední a stane se běžnou denní samozřejmostí, jen to chce svůj čas. Na alkohol nenahlížím nepřátelsky, funguji vedle něj a uvědomuju si, že já se napít můžu, ale nechci.
Podívej, můžeš to zkusit nejprve sám, ale chce to skutečně velké odhodlání a podporu okolí. Pokud máš možnost obrátit se na odborníka, pak ji rozhodně využij. Držím palce!