VOY: jasně, ale přesně takovéhle formulace pak vlastně mezi lid nepolíbený zkušeností nebo předchozí edukací vnáší nezdravě mylnou představu o fungování závislosti a jejich "léčbě", proto na to upozorňuju. Tohle je natolik výrazná vlastnost závisloti a zároveň natolik neznámá/nepochopená u spousty lidí, že je potřeba o ní informovat. A hlavně - když už někdo vyrábí podcast o zkušenostech, který může mít dobrý dosah, tak na tyhle řeči by si měl dá KURVA pozor.

VOY: byla šest let závislá. Takže už umřela? Nebo jak si mám vysvětlit ten minulý čas?

Zajímavá podcastova epizoda na zdejší téma:

Strašně jsem se bála, co se s dcerou stane, když odejdu na protialkoholní léčbu, říká Olga — Houpačky — Overcast
https://overcast.fm/+AASwH3wNraI

„Byla jsem sama v cizím městě s dvouletou dcerou, o kterou jsem se soudila s jejím otcem. Byl to obrovský stres a já si začala doma večer otevírat lahvinku. Šlo o to utlumit se, uspat. Těšila jsem se, až vypnu, až tady nebudu,“ vzpomíná Olga, která byla šest let závislá na alkoholu.

VOY: Mám posledních deset až patnáct let malé fobie z moc lidí na jednom místě. A vzhledem k tomu, že jsem hrál ve dvou kapelách a musel absolvovat akce, kde bylo na můj vkus moc koncentrovaných účastníků nájezdu, tak jsem to musel přepíjet. Prostě sociofobie protínající se s agorafobií a klaustrofobií, když se na tebe v davu začnou mačkat lidé a ty nemáš kolem sebe čtvereční metr životního prostoru. To se mi občas zastavil i dech na chvilku. Bez pěti piv v sobě jsem nebyl schopen vylézt na pódium.

MISANTROOP: Jasne, protoze to pravy umeni by bylo lejt jako duha a jeste k tomu byt hubenej. Nechlastat a nebyt morbidne obezni to dokaze kazdy chudak :-D.

Ja to teda mam tak, ze nepiti pro me obycejne znamena kratsi ucast na akcich. Tam kde by me nejspis udrzelo nejaky dalsi pivo nebo dve tak si strizlivej proste reknu uz jsem unavenej, kaslu na to a jedu domu. Nicmene mi prijde, ze to jaksi lepe reflektuje realitu zabavnosti akci s pokrocilou hodinou. Opravdu malokdy se ty nejlepsi a nejhodnotnejsi udalosti odehrajou nekdy po pulnoci kdyz uz maji vsichni na uctu namalovany plot.

FRDK: Ta dynamika skupiny je složitá záležitost. Ale mám zkusenosti, že když prostě před mejdanem razantně všem oznámíš, že nepiješ (a je to neměnný fakt), tak to vlastně vsichni přítomní poklidně přijmou. Samozřejmě tam proběhnou nějaké poznámky, ze "jedno tě nezabije", ale bude to na úrovni vtipu, že "jsi pořád stejně škaredý jako na střední" a nebude to nikdo tlačit na sílu.
Horší je, že se dá i mejdan, kde se dost pije, ustát na nealku, ale je to dost vyčerpávající. Protože musíš nasadit mimikry a trochu splynout s davem. Což znamená hlavně trpělivost.
V sobotu jsem se zúčastnil po nějaké době takového mejdanu a pobavila mě věta: "ty vole, tak ty jsi hubený a já tlustej. Ale to se ti to drží vaha, když nechlastáš".

HUGH_BOYLAN: je to samozřejmě ta správným směrem napnutá představa ideálu, a je dobrý mít na paměti, že může být uplně zcestná vůči realitě. I přestože mám přesně to stejné o čemu tu píšeš/píší jiní: Kamarády který mě vezli k porodu, lidi se kterejma sem byl blízko zážitkům smrti a podobně, tak vím, že pak to sebou často veme i tohle/tyhle. Ono taky - když člověk neleje třeba pět let a ten druhej mezitím těch pět let leje tak mezi nima prostě vzniká přirozená bariéra času a odžitejch společnejch věcí jakkoliv se budou snažit.

ale kurva sem naplněnej optimismem, tady to po letech vypadá že se mnoha lidem zadařilo, jsou nějak konzistentní, nebo o tom minimálně příčetně píší!

FRDK: Beru to tak, že s dobrým kamarádem / kamarádkou prostě zajdu někam na kávu a dobrý oběd, místo toho, abychom šli na pivo. Jsem si jistý, že časem mi nezbyde nic jiného, než do té hospody za kamarády dojít a říct si o limonádu. A až mne budou svou opilostí nudit, uctivě se rozloučím a půjdu domů.

PRAASHEK: Něco si možná časem dám, ale až budu pevný v kramflecích. Nějaké LSD, psilocybin, THC / CBD si asi dám. No a především nikotin (ten považuju taktéž za psychoaktivní). Protože, jak pravil můj oblíbený Frank Zappa: "Tobacco is my favourite vegetable."

BIRMA: si pamatuju jak jsme na střední rozlišovali dvě záklaní skupiny obyvatel - ti co hulí a ti co nehulí :) všechno ostatní členění mělo vždy sekundární výnam

FRDK: Tohle je fakt zajímavý téma. Jak nad tim přemýšlim, přijde mi, že vlastně od ranné dospělosti většina lidí inklinuje k takovému okruhu přátel, kteří to maji plus mínus s návykovýma látkama podobně. Prostě ve většině part je tak nějak ustálenej (ab)úzus co se týče těcho látek - samozřejmě to neplatí uplně stoprocentně, ale málokdy jezdí s partou technařů někdo, kdo jako nejsilnější drogu okusil zelený čaj - apod. Myslim, že často i proto je pak často těžký abstinovat, ale být s přáteli v kontaktu tak jako dřív. Protože to nějak naruší tu kolektivní dynamiku.
Docela dost to vnímám i když držím jen každoroční suchý měsíc (suchý leden většinou). Při sedánku s dobrejma kamarádkama, kdy si dáme pár sklenic vína, probereme všechno od vztahů a práce třeba po otázku, jestli se Hitler znovu inkarnoval na tenhle svět… a pak najednou tam sedím u birellu a ostatní u alka a cca po hodině vnímám, jak se naše momentàlní světy rozpojují a přestáváme být na té jedné vlně. Jako, člověk nemůže nikoho nutit, aby abstinoval, když abstinuju já, ale přijde mi, že tam prostě dřív nebo pozděj tento nesoulad vznikne a může to stále dobře fungovat snad jen pokud většina společnejch akcí není vůbec spojená s pitím.

FRDK: rikam si, ze vyskocit ze zavislosti tak, abys zustal cistej, znamena proste zacit znova. porad ses to ty a je dobry bejt se svoji zkusenosti propojenej, ale soucasne to znamena zit jinak. odstrihnout se od kamaradu s kterejma se lilo, je na zacatku dobry. pokud ti chybi, a neni to jen prevlecena chut po starejch casech, da se skoro vzdycky i s nema zacit jinak. znova ohranicit, v cem jsou pro tebe dulezity (napr. podpora, pokec, sdileni, bezny sounalezeni) a vytvorit novej ramec toho pratelstvi. Nekdy to vyjde, jindy zjistis, ze vas fakt pojilo jenom to kaleni. Pises, ze to bylo zbytecny... a me to tak neprijde. Udelal jsi dulezity kroky a taky zjistil, ze mas jeste dalsi pred sebou. Zacit zit bez chlastu nebo fetu, proste znamena v beznejch situacich jinak premyslet a jednat a delat revizi toho, co ze starejch casu chces v zivote podrzet a jak by to ted melo vypadat. Je super, zes navazal a vratis se do komunity. Jestli to v tobe jeste bude lezet, vem tohle tema na skupinu. Urcite tam patri.

FRDK: dějou se horší věci, třeba máš vedle sebe někoho kdo těch deset let s tebou všechno vydrží a pak mu jebne, řekne ti že vlastně celou dobu chtěl kalit a tys mu to zkurvil, zničil mu život a teď bude o to víc kalit se všema těma starejma parťákama a ty stratíš toho nejposlednějšího spojence.

pak už je vždycky jen alkoholikův největnější spojenec - jen on sám. a proto vždycky k tomuhle tématu píšu: Samota nemusí být nutně negativním způsovbem trávení života a času v něm

Já se tady k tomu připojím, protože zmiňujete jedno z témat, které dlouhodobě vnitřně řeším. Minulý týden jsem měl v rámci terapie tématickou skupinu, kde jsem to znovu otevřel a teď na to zase dost myslím. (Pro vysvětlenou - jsem momentálně už čtvrtý měsíc v léčbě, po pětitýdenním čekání jsem se dostal do komunity, ale po dalším měsíci a půl jsem musel ze zdravotních důvodů odejít, bylo mi umožněno přejít zpět na režimové oddělení a teď doléčuju a rehabilituju nohu a budu brzy žádat o opětovný vstup do komunity.)
No a jako téma jsem zvolil právě to opouštění přátel. Jde konkrétně o skupinu mých kamarádů z okolí místa bydliště, píšete tu 'kamarádi z mokré čtvrti', ale ono to tak úplně nebylo, byli to kluci, s kterými jsme se znali půlku života od sedmnácti, osmnácti let a nešlo jen o společné popíjení v hospodách, ale obecně o trávení času a víkendů vespolek, ježdění na hory, chalupy, k muzice, společné cestování ap. Patřilo k tomu spousta srdečních záležitostí, jako když jsem svým prvním automobilem vezl kamarádovi z porodnice ženu s prvorozeným synem, kterému bude brzy pětadvacet nebo pravidelné společné výstupy na horu, kde máme vzpomínkové místo na mrtvého kamaráda. Třeba.
Nebyli to (jen) spolukaliči. Měl jsem je rád. Pořád je mám rád.
Před skoro deseti lety, v období, kdy jsem úspěšně abstinoval (dočasně), jsem přestal docházet v pátek do hospody, začal jsem odmítat pozvání na zapíjení narozených synů a dcer, oslavy narozenin, svatby, kalby, přestal jsem s nima jezdit i na hory...
Prostě jsem ty vazby zpřetrhal. Jako abych se ochránil. Postupně pozvání a telefonáty přestávaly přicházet.
Což bylo na jednu stranu fajn. A na druhou vůbec ne.
Ti kluci mi v životě chybí.
Co mě na tom sere nejvíc a dělá ze mě ještě většího idiota je fakt, že to vlastně bylo zbytečné. Poněvadž přestože jsem se od mých kamarádů odstřihl, stejně jsem se rozchlastal znova a ještě víc a nebylo to s nima v knajpě, nebylo to ani na víkendové chalupě, nedávám si s nima pivo v horské chatě - chlastám bez nich, sám.
Zbavil jsem se přátel a přitom to bylo úplně zbytečné.
Vůbec to nedává smysl.

HUGH_BOYLAN: Přijde mně, že to máš hodně na sílu a jseš o tom hodně přesvědčenej.
Já, když jsem kdysi trochu klopýtal v drogách, měl v morální a fyzický kocovině vždy přesvědčení, že už nikdy. A zase znovu a znovu. Až jsem se pak na to vykašlal "potichu a jednoduše". Bez hlasitýho přesvědčování sebe sama a okolí, prostě jsem to udělal.
V tobě teď tak trochu vidím sebe tehdy. Tak ti to snad vyjde, držím palce.