CHIMERA: podle mě je vzorem už to, že ti dva dospělí nějak kooperují, doplňují se, i když nejsou učebnicovými vyhraněnými příklady mužského a ženského vzoru.

CHIMERA: špatný mužský vzor se pozná relativně dobře (tedy, s odstupem, zevnitř vztahu to trochu kulhá).
Kupříkladu alkoholik, nemakačenko nebo násilník je bezesporu vzor špatný.
Ale jinak je spousta variant partnerského fungování a ty dobré mívají společné to, že jsou vyrovnané a oboustranně výhodné. A je jedno, jestli je to model "chlap má plně zajistit ekonomickou stránku rodiny, aby vytvořil ženě zázemí pro starost o rodinný provoz", nebo "oba zajišťují rovným dílem všechno", nebo "ženská chodí do práce a muž je na rodičovské". prostě pokud se ani jedna strana necítí vykořisťovaná, tak to dává dětem dobrý vzor.

ANNAWA: Jasně, ze tonemusí byt jen biologický otec.

THOMASMORTA: Ti je svatá pravda. Leč, vývoj synů probíhá v několika fázích: mimino je vázané na matku, rané dětství - formování mužské identity, vazba na otce. Zde se bere otisk mužského chování. Dospívání znamená nabírání vzoru chování matky- ženský vzor a pochopení rolí a fungování vztahu je důležité pro výběr budoucí partnerky. S koncem dospívání by se měl mladý muž znovu vrátit k mužským vzorům, respektive je to fáze osamostatňování podle nich. Maluje se to jako klíčení uprostred ochranného lůna rodina, kdy jednu stranu tvoří otec a druhou matka.

THOMASMORTA: zajímavá úvaha. manžela vychovávala jen matka ( otec měl stále 12-24hod prac. směny ) a teda dopadlo to fakt "senzačně". chlap to nebyl ani omylem. ale ženská každým coulem. naštěstí já zase nejsem moc ženská tak se doplňujem ale to odbočuju.

Když to tady tak čtu, napadlo mě, jestli jste zvážily, že kluci budou hledat vzor primárně v otcích. On je pro ně základní vzor mužského chování a čekal bych, že pokud on jim vysvětlí, proč by to měli udělat a zejména, že i on to dělal, tak by to mělo mít větší váhu.

Nicméně přiznávám, že je to z mé strany čistě teoretická úvaha.

Dobra skola na vychovu vlastnich deti bylo me povolani ucitelky v materske skole.... Tam nejvic nejhorsi trest je sebrani oblibene hracky.... Ktere dite to ale za trest povazuje, kdyz je tam dalsich hracek haba kuk? Chodila jsem z prace domu s nervama v kybliku, protoze jsem presne videla co nechci, aby delaly ty moje deti. No a ti se doma servali, pohadali a pak mi jeden pres druhyho sdelovali, co kdo komu udelal a jak ho oslovil... jednou to vygradovalo do toho, ze jsem je serezala oba na jednu hromadu. Oni breceli v pokojiku a ja v obyvaku (to taky znamenalo po 10ti letech konec me ucitelske kariery, rozhodla jsem se delat neco v tomto smeru min narocneho na nervy). Oba moc dobre vedeli, ze kdyz mama zvedne hlas, je FAKT zle. kDyz na ne rval otec, tak to ignorovali, protoze to delal porad..... A kdyz z nich jsou ted dospelaci a obcas se rozhovori o svych pocitech v detstvi, tak se clovek nestaci divit, co se dozvida. Jaky my byli tyrani :-D a to ja mam dojem, ze jsem byla nejvic nejlepsi mama. Ted jsou z nas skveli kamaradi (mam dceru a syna). Oni se mi sveruji, radi se a fakt to skvele funguje. jsem na sebe hrda, ze jsem vychovala takovy dva fajn cloveky :-)

CHIMERA: tu knizku jsem necetla, ale mas pravdu.. nejvic me totiz stejne nastve a unavuje, kdyz si myslim, ze na to pravo nemam, ze mam vsechno zvladat. to me vycerpa a obrati vztek vuci mne (ze jsem selhala) a vuci tem, kdo me do tehle bezmocne pozice dostavaji - a ja se pak vztekam jako mala a vduchu kricim, ale ja jsem taky unavena, taky, taky.. jeste si podupavat :)) kdyz se s tim smirim, je to tak osvobozujici!

MINEA: nejlepší, co mě kdy kdo naučil, bylo to psycholožčino:
máte PRÁVO být unavená, nevrlá, nemocná... a ostatní, včetně dítěte, to musí chápat. musí se to naučit chápat, pokud ještě nechápou.
možná to prakticky vyjdřuje tu zásadu respektovat a být respektován.
nejsem na teorie. žiju, jak to jde :-D