ANNAWA: Jj, ten úkol dneška (taky stále pracuju na našem řešení) není "jak si více hrát" ale "ja více (spolu)pracovat" - a to jak s dítětem, tak s partnerem.
Jak přijmout "trvá to dýl, ale my se u toho bavíme - my se u toho máme rádi" - u práce.

Jenomže co dělat v tak přetechnizovaném bytě, jak máme my... když se pohodlí techniky (ústředního topení, teplé vody, automatické pračky...) vzdávat fakt nechci :-)

Přivítám nápady :-)

SANTAL: my jsme doma taky na internetu hodně, stejně jako u nás děti mají počítače a o míru jejich používání vedeme debaty.
Ale uklidnilo mě tu potvrzení, že není normální si s dítětem hodiny a hodiny hrát, je asi fakt, že dnešní doba paradoxně generuje vlastně na tohle, na zábavu nějak moc času. I když u nás doma ho právě zase tak moc není, oba pracujeme a máme dětí přece jen více, než je obvyklé.

ANNAWA: Máme chalupu, kde je jen elektřina. Děti chodí po vodu (tedy s náma), tahaj dřebo, sbíraj co roste, uklízí venku, dívaj se na slepice alespoň u sousedů.
Až letos, po 15 letech tam přibyla TV (mí rodiče stárnou, no :-) ). Není tam net, není tam ani pořádný signál na mobil (kdo potřebuje, vyleze asi 5 metrů na cestu za domem).
Děti se nikdy nenudí, i když jsou "samy o sobě".
Doma to bez toho youtube nedám.

MALKE:
SANTAL: to bude ono. Moje dítě se mnou chodí krmit slepice a přikládat do kamen :-D Ale jinak jsme taky vcelku počítačová domácnost, ostatně oba nás živí práce online. Ale je fakt, že někdy už se hrát nedá a je snazší jen tak jít ven a pozorovat to tam.

SANTAL: Teď jsem doma s miminem (a někdy pracuju z domova), dítě je ve školce. Ale něco takového jsem provozovala, dokonce jsem si na to jeden čas vedla kalendář, "co dneska budeme dělat". V podstatě nějak tak to dělám dál, nejde o to, že bych se netěšila ze společně strávených intenzivních chvil, ale že dny mají příliš mnoho hodin a já příliš málo mateřských buněk.

SANTAL: Výčitek mě to nezbavuje, ale MOC se mi to líbí:c))

ANNAWA: Jsme počítačová domácnost, nu. Počítám tak s půlhodinou denně max, což odpovídá tomu, jak si teď hraje s mým počítačem nebo telefonem (a vlastně ani to nedělá denně). Tam "malujeme" - na počítači, kde ho fascinuje vytváření hvězdiček v Malování, na telefonu má instalované pexeso, zvuky zvířat, praskání bublin a omalovánky. Přijde mi, že s tím zachází jen jako s jiným druhem objevování světa - dost často spolu sedíme, on si vymaluje pomeranč a řeší, jestli může bejt zelenej (jasně, když je nezralej), žlutej (jasně, když je nezralej), černej (zkaženej nebrat!)... A co je to za zvíře a tak.

Ano, svým způsobem JE to náhrada toho, že nejsem "hrací" matka, neumím pro něj nic moc vymýšlet. Na druhou stranu pochopitelně existujeme i normálně - stavíme, jezdíme s autíčkama, malujem, vcelku dost jsme četli (teď mu muž čte hlavně před spaním, ale byla doba, kdy jsme nad tím strávili třeba půl dne), o víkendu (přes týden je ve školce) chodíme ven na kolo... Zkrátka je to jedna z mnoha činností, snad mu z toho žádné čudlíky na těle nevyrostou:)

ANNAWA: Náš Jr. si přeje k Vánocům novou grafickou kartu.:-) V létě svůj stolní počítač slušně vylepšil rovněž za svoje uškudlené kapesné, tohle má být asi finální krok. Tohle a sluchátka s mikrofonem.

SANTAL: no tohle třeba zrovna jo :D a ty sportovní aktivity tam u toho jsou dobrý, potěj se jak alíci :) obvzlášt když k tomu jedinec je velmi soutěživý :)

Aha, to je další věc.

My NEmáme televizi. ANi ji mít nehodlám (je to zlo, navíc mám za to, že ničí sexuální život :-) )

Nicméně ten Kinect, Wii bo něco tak vypadá dobře. Mám dva kluky, pohyb by se šikl, v zimě to není kdovíco. Nám dospělým taky. Zkoušeli jsme s mužem posilovnu, to se prostě nedá. to zabere 3 hodiny (s cestou a sprchou), takže 2 večery v týdnu by muže kluci neviděli, další 2 večery vyřazena já (o penězích nemluvě). Varianta cvičit spolu a kluci v koutku leze do peněz už úplně fantasticky (nemluvě, že to taky pořád nejde, a co je starší od září ve školce je doma cochvíli něco virového původu).
Na stacionární bicykl lezou tak akorát kluci jak na prolejzačku.

Takže, co - pokud něco - můžu pořídit bez televize...? Mám slušný monitor ke stolnímu PC...

MALKE: vau! A to muž chce abych ho dostala já. Já si zatím stačím s čtečkou (elektronický inkoust je prostě fajn) a tady s tímhle dělem (šetijádro, nabušený herní -ale samozřejmě stolní - počítač).

Taky proto ale nemusím sedět v práci, oni mi tam počítač nedali :-)))) prý si mám nosit svůj noťas, jsem se usmála, že 20kg nosit nebudu a chodím tam 2x týdně na půl dne a dělám z domu :-)

Já mám i mobil takový ten nejjednodušší. TElefon, SMS, nic víc. Fakt je, že na manželovém dotykovém si syn vyhraje (angry birds vedou). Jenomže ten je "k dispozici" tak o dovolených...

Tak asi ho tedy pořídim sobě a pudu půjčovat, no :-)

Jak je to tam s hrama pro 5-leté?

TERRYNKA: to je další důvod.
Mmch, mému nejstaršímu synovi bude 15 za dva týdny a přeje si externí disk k notebooku ;-) Notebook si před časem koupil za svoje uškudlené kapesné.

ANNAWA: No asi tak. :-)
Navíc argument, že spoň budou mít k počítačové technice kluciblízko, se zrovna u nás ukázal být lichý. Největší ajťák jsem v rodině já.

ANNAWA: Lucián (3,5) u toho dokáže sedět celé hodiny. Hraje hry od vaření lízátek až po akční střílečky a honičky. Je v tom neskutečně dobrej, suverénně probíhá mezi nástrahami tam, kde já ani nestačím stíhat vidět, kam se má běžet. To je asi dneska u dětí normální.
Přiznávám, že občas mám výčitky, že jsem děsná matka, že ho nedokážu zabavit líp a že se k tomu chce pořád vracet. Na druhou stranu, ne že by si neuměl hrát s něčím jiným a v dnešním světě je prostě jiné, naše děti vyrůstají s počítači s naprostou samozřejmostí, je to věc, bez které se dnes neobejde nikdo. Tak co naděláme.