MANFRED: napsala jsem:
Není to ale o tom, že novej bude určitě lepší, to si rozhodně nemyslím, ale bude to posun, vývoj.
Není to ani o tom, že je jedno, kam se pluje, hlavně když se pluje, je to o tom, že na řece máš všelijaký místa a abys ty jako kapka vody mohl pokračovat až k moři, tak musíš proplout vším - idylou, olejem, peřejema, vodopádem, prostě vším. Vždycky to tak bylo a vždycky bude, každá doba má svou tvář, svý specifika.
Já rozhodně nejsem optimista co se týká nějaký krásný budoucnosti. Co je mi ale jasný už dlouho je to, že jelikož jsme se nevypořádali s komunismem, nemůžeme se (prakticky) tomuhle rudému období vyhnout. Nebudu svůj názor obhajovat a nikomu ho nenutím, ale takhle to cejtím. Osudovost. Daň za to, co jsme dopustili v listopadu 89.
Jedna moje známá pochybného přesvědčení (rozhodně sociálního) mi říkala už před lety- volím komunisty, aby se dostali kmoci a aby všichni konečně viděli, že ani oni nás nespasí. Dokud si komunisti nezadají vládnutím, dokud se v tom pořádně nevymáchají jako ostatní strany, budou k nim lidi upírat plané naděje jako k nějakým svatým spasitelům.
Tak nevím, zdá se mi to dost ultimátní nejenom si to myslet (jako si to myslím i já) ale rovnou je volit (to já bych NIKDY neudělala) ale svoji logiku to má, ne? ;)