BIGG23: S tim dokrmovánim LSD bych byla opatrnější, mně a spoustě lidí, co znám, to nefunguje.

Co se týče keťáku, tak jsem ho na party měla tak třikrát (na psytrancu) v menších dávkách a bylo to příjemný, zejména po kombinaci s hašišem jsem byla hodně uvolněná a zpomalená, stejně jako všechno kolem mě. Nepařila jsem na tom tak intenzivně jako na jinejch látkách, ale zároveň jsem měla tak lehký tělo, že to šlo úplně samo... Na nějaký hlubší výlety samozřejmě party asi nebude vhodný prostředí.

Takže říkáš že Eva a Vašek zaručenej lék na badtrip? :-) A když to šlape málo tak Luneticy :-)

SQARA: potrebujes neco neelektronickyho. Preladit, doslova. Kdybych to byla ja, skusila bych si udelat panic mode kazetu s timhle : Doors, Mnaga a Zdorp (veci co sem poslouchala pred vylety do jinych realit) a kdyz by to nezabralo tak New Kids on the Block a Karla Kryla.
(hudbu lad dle svych vlastnich potreb :) Imho nejvic depsychdelizovat by mohly nahravky dechovky, ale neznam tvope nevedomi a jak na co reagujes,

co se tyce toho ketace, tak si myslim, ze je hlavne nebezpecny, jak se k nemu zvysuje tolerance.. kdyz si pak clovek dava fakt hodne tak hrozi uduseni hlenama..

Drogy pouze srozumem. Člověk musí být tragéd, když se oběví tam, kde se ještě neoběvil:)

_BENNY: já jsem se k tomu vyjádřil tím poukazem na toho Švankmajera a jeho zkušenost: prostě není žádná ostuda, když to někomu nesedne, podle mě. (jinak oni to tehdy plánovali až dost "vědecky"... byly to hodně řízené podmínky a tak... a stejně to ne všem sedlo)

Kdyby to někoho snad někdy napadlo - nidky nedávat do bongu větší než zanedbatelné množství tabáku, ideálně žádný.

ATOMINATOR: nemyslel jsem to nutně pejorativně. Nebo jinak: "zodpovědný" - vůči komu (společnosti? rodičům? sám sobě?) vs. "vystrašený" nemusí být mít nutně jen negativní význam (jak to v éře akčních filmů nejspíš spousta lidí vnímá). Strach má v lidské zkušenosti svoje místo a napomáhá přežití: čím si nejsem až tak jistý, jestli je tak rozumné "odžít" si svůj strach zbytečně jindy, než by to bylo na místě.

Jinak hlavní rozdíl je, že pro spoustu lidí je to sociální záležitost (jejich parta, do které chtějí patřit, něco bere - takže do té party patří skrze to, že to také berou). Pro "vystrašené nerdy" to je něco, o čem si v první řadě přečetli (a Internet byl vydatný zdroj informací, v tomhle ohledu ... stejně jako vydavatelství Maťa, v 90tých letech).

V podstatě bych rád uklidnil lidi, co mají problém s bad tripy a nejsou to ti správní "narko-machos", že jsou v dobré společnosti - viz např.:
Out of my head | Film | The Guardian
http://www.guardian.co.uk/film/2001/oct/19/artsfeatures

Pro spoustu lidí, kteří používají mozek jako nástroj své obživy, je riziko poškození psychiky podobně nepříjemné, jako co já vím - pro baletky riziku zlomení či vykloubení nohy? Richard Feynamn byl životním stylem docela bohém a o halucinace a psychedelii se živě zajímal - ale s LSD si nikdy experimentovat netroufl (takový opak Learyho, dá se říct... možná se vyděsil, co to udělalo s Learym :-). O Carlu Saganovi (NASA - Viking, Voyager, apod.) jeho přátele po jeho smrti pozradili, že celý život kouřili (tajně :-) holt emerika) s manželkou trávu - o jeho zkušenostech s LSD nic nevím.

_BENNY: bohužel s tebou souhlasím. a moje osobní zkušenost, že než si hrát na tohohle vystrašeného nerda, co všechno dělá správně, tak si radši přiznám, že jsem mimo a že některé "sociální hry" pro mě prostě nejsou. "Music is the only drug" a basta.

další komentáře sem psát nebudu.... ale kdokoliv by se třeba chtěl svěřit, že mu to třeba nepřijde až tak "sluníčkové", jako kamarádům kolem něj, tak může ke mě do pošty.