KEJML: tak já jsem mluvil o koncepci, kdy by stratosférické bezpilotní solární letadlo (těžší než vzduch) dokázalo kroužit nad jediným bodem zemského povrchu. americké letectvo se o něco podobného rozhodně snaží (projekt Zephyr apod.). jestli by to šlo ve výšce 20 km, to je velká otázka: klubem už prošly grafy rychlosti proudění ve stratosféře, a právě se to začíná uklidňovat až od těch 20 km výše (což je ale zrovna už výška, kde každé letadlo začíná být totálně konstrukčně nevhodné pro lety v hustších vrstvích atmosféry - příliš nízké plošné zatížení křídla).
samozřejmě se zajímám o dopravní stratosférická solární letadla pro přepravu cestujících - ale musím uznat, že ta bezpilotní jsou reálně dosažitelný cíl s bezprostředně se nabízejícím obchodním modelem. víceméně - místo aby vezlo tunu baterií potřebnou pro stoupání do té výšky, tak mi přijde reálný start ultralehkého solárního letadla na balónu (za nějakého vyjímečně dobrého počasí, za kterého ho nerozlámou turbulence) a pak pokračování autonomního letu až v stratosféře. pro dopravu cestujících to použitelné není, pro umístění internetové retranslace nad jedno konkrétní místo zemského povrchu (kam už zvládneš namířit parabolu - směrovost kolem 5 stupňů ti po 30-40 km ti dá už celkem slušnou pokrytou plochu, v rámci které může letadlo se sektorovou anténou kroužit). použití parabol u klientů navíc zlepší využití pásma, volných kanálů je vždycky jen pár, ale třeba o 20 kilometrů vedle můžeš už mít použitý stejný kanál a bude spolehlivě mimo dosah vyzařovacích diagramů parabol, které míří na to první místo (což s vícesměrovými anténami, které zřejmě používá Google u těch balónů, asi nedáš - trochu je podezřívám, že v tom "míči" mají parabolku natáčenou servomotory, ale čert ví...)
minimálně je potřeba vymyslet nějaký obchodní model na půl cesty mezi "hraju si s letadýlky" a postavením něčeho aspoň tak provozuschopného, jako to dělá Eric Raymond...