TALENKA: u nás je to stejná situace - kluci mají o tři roky staršího bratra.
Zatím! Jsem odhodlaná individualitu podporovat velmi. I včetně toho, že by chodili každý do jiné třídy.
Ještě v těhotenství jsem si vyslechla tolik příběhů jednovaječných dvojčat, které byly příliš navázané jedno na druhé, že jsem se rozhodla hned od začátku na tom pracovat. Ani je neoblékám stejně, což je pro okolí nepochopitelné, když je to přece táááák roztomilé.
Otázka ale je, jak na tom budu, až přijde na lámání chleba a bude to pro mě znamenat mnohem víc práce, času a starostí ;-)
Minule mi doktorka vyprávěla, jak se u jednoho z rozdělených (jedno šlo na gympl, druhé zůstalo na základce) jednovaječných dvojčat pozastavil růst. Prý to bylo stresem. Paradoxně ale ne stresem z učiva, ale stresem z rozdělení :-(