TANAIS: tak to šlo fakt hodně rychle... to ani nemůžu říct, že tohle mě snad mine, protože jestli se ti to rozjelo fakt úplně náhle "z nuly na sto", tak to se mi taky ještě může povést.
Ale hlavní je výsledek, a ty AGPARy jsou teda skvělý! To jsem vůbec nevěděla, že takový nedonošenci můžou mít tak krásný čísla! Zrovna včera jsme se s manželem bavili o tom, jestli takový mrňata řvou, když se vyndaj, nebo jestli ještě ne.

TRISSIE: ráno mi píchli kortikoidy, odpoledne jsem šla na císaře. Ale u mě se vědělo, že půjdu na císař buď ten den, nebo ten příští. Šlo to fakt rychle. V pondělí jsem byla na kontrole, večer volal doktor, že mi stouply výrazně hodnoty, že mám v úterý ráno nastoupit na rizikáč, ve středu jsem šla pod kudlu. Byl to strašně nepříjemnej den, protože mi jaksi zapomněli říct, že jdu na císaře, takže tam naběhla sestřička s punčocháčema a sprdla mě, že koukám do počítače... já nevěděla pořádně, co mi je, neměla jsem čas se o tom nějak informovat. Takže jsem se dost bála, zvláště po tom, co mi lékař řekl, že můj stav je vážný.
V životě jsem neměla větší strach. Ale dobře to dopadlo pro všechny :-)

Kluci byli v pohodě, takový to měření, co dělají v první, páté a desáté minutě měli 10, 10, 10 a 8, 10, 10.

Na intermeidálu byli měsíc, ani ne tak kvůli Dannymu, ale Matýsek potřeboval dobrat váhu.

TANAIS: to zní povzbudivě! A kortikoidy jsi měla, nebo ne?
33+2 budu ve čtvrtek, tak je hrozně fajn slyšet, že takový prťata už umí sami dýchat!

TRISSIE: každej den dobrej :-) Kluci šli ven 33 plus 2. Naštěstí dýchali sami, jen Matýskovi tam snad první den do inkubátoru vháněli kyslík, ale jinak nic.

Jo, mimochodem, to mi dávali na JIPce, celou noc jsem po abdominoplastice měla spešl dávku kyslíku, spala jsem jak mimino :-)

LORAIN: prvních deset dní jsem byla v nemocnici. Vstávala jsem každé tři hodiny, odsávala každé prso cca 15 - 20 minut, pak ještě umýt a sterilizovat odsávačku (tedy jít přes celé oddělení ke sterilizátoru), mléko odnést do ledničky, podepsat. To celé zabralo minimálně hodinu. Pak chvíli zabíráš a za hoďku a půl Ti zvoní budík :-) Ale to ještě nebylo tak hrozný. Pro mě bylo nejhorší být s klukama na roomingu, protože tam mi nepomohl nikdo. Teda kromě toho, že mi sestřičky ohřály mléko. Ale tam to bylo - probudit kluky, přebalit, donutit k sání, pak dokrmit mlékem a pak ještě doodsát. To se protáhlo na hoďku a půl minimálně a tohle jsem musela opakovat co tři hodiny, protože museli nabrat váhu a větší rozestupy mi nepovolili. Teda - jednou v noci jsem mohla interval protáhnout na tři a půl hodiny ze tří, ke konci dokonce an čtyři :-)

LORAIN: mám monokojící polštář, ale od dobře dojné dvojčecí matky, tak snad bude fungovat :-) a nebo možná je dvojčecí a ani o tom nevím :-)

anémii nemám určitě. to kontrolovali dokonce dvakrát během 14 dní, aby si byli absolutně jistí, že tam není nějaký postupný snižující se trend, který by z jednoho odběru nebyl vidět (ne, prý "máte hodnoty lepší než většina monomatek v 8. měsíci"). internistka měla ještě podezření na štítnici, ale to se taky neprokázalo. Takže jsem úplně zdravá, jen nemůžu dýchat :-/

TRISSIE: A co dvojčecí kojící polštář, taky máš? ;-)
Tu dušnost jsem měla taky. (Mimo jiné.) Sedávala jsem celé noci u otevřeného okna a lapala po dechu. Vzhledem k tomu, že jsem jedla Maltofer, jsem si byla jistá, že to je zmenšeným objemem plic. Těsně před porodem se ale ukázalo, že jsem měla anémii jak prase. Takže hned po císaři transfúze.
A já bych rozhodně neměnila! I když teď vstávám k miminům co hodinu a půl, protože ti lumpové nejsou ochotní jíst zároveň, a ještě mě budí i starší syn, který mě vzbudí každou noc minimálně jednou. Vstávání co tři hodiny na odsávání je proti tomuhle brnkačka :-) a i tohle hodnotím jako lepší stav, než byl ten předporodní. I když tam toho krom probděných nocí bylo víc.

TANAIS: taky ses mohla ozvat dřív, už ji mám koupenou a sbalenou :-)
TANAIS: no, vono u té dušnosti taky už zvažovali, že kvůli tomu toho císaře uspíší (původní debata byla "do 32tt to budeme udržovat a pak uvidíme"), ale to bylo spíš, dokud ještě hrozilo, že je to od srdce. Tam naštěstí zabraly nasazené betablokátory a přestala jsem jim palpitovat, a o té dušnosti pro jistotu trošičku lžu, že se s tím dá žít líp, než mám pocit, že dá.

MImochodem, mám na prodej odsávačku, kdybyste někdo potřeboval :) Medela swing, používaná měsíc, pak se mi mlíko vytratilo, manžel jí tak šikovně uklidil, že jsme jí našli až teď o víkendu :-)

TRISSIE: s dušností a častým buzením? Určitě. Oni ty předčasný porody nejsou úplný terno :-) Taky jsem se budila často, to vím, ale horší bylo buzení po porodu, když jsem co tři hodiny odsávala.

TANAIS: a měnila bys problémy? :-)

TRISSIE: no... než jsem si stačila zvyknout, šli kluci ven císařem a na intermediál a já na jipku :-)

TANAIS: no, jasně, to je ta spravedlnost na světě, s dvojčatama si to vyžere každá jinak, preeklampsie je komplikace jak sviň a rozhodně není o co stát. A pak jsou těhotný, co sice nemaj preeklampsii ani dušnost, ale zas třeba od 26tt polehávaj na kapačkách v nemocnici na udržovačce - a to teda mi přijde taky na houby. Každýmu tu jeho kupičku problémů, na kterou je zvyklej :-)

LORAIN: díky :-) Snažím se zotavovat maximální rychlostí :-)

TRISSIE: no, mně se rozjela preeklampsie, strašně rychle a pak to šlo ráz na ráz. Já se ale cítila dobře a takovou dušnost, jak popisuješ,jsem neměla. Tak nějak... normálně, mi to přišlo.

ANICHQA: jizvu samozřejmě mám. Ale v pohodě se schová pod kalhotkama.

TANAIS: a mas jizvy? jsou hodne viditelne?

TANAIS: no, já mám to těhotenství na dvojčata extrémně hnusný. Asi aby byla na světě spravedlnost, když už z gynekologického a porodnického hlediska je všechno ukázkový (dvojčata mají skvělé průtoky, rostou symetricky, krásně přibírají, já nemám ani cukrovku, ani zvýšený tlak, ani mi nic neotéká, přibrala jsem jen málo, chudokrevnost mě nepostihla, dokonce ani to břicho mi prakticky netvrdne - rozhodně míň než s jedním dítětem).

Zato si užívám toho, že se mi už před 20tt začala rozjíždět stydká spona a následně celá pánev - jak řekla doktorka v Motole, je to normální, ale průser, když to začne takhle brzo, protože se s tím nedá nic dělat a bolí to čím dál tím víc. Jako doopravdy hodně bolí, jsou dny, kdy kurvuju s každým krokem, abych nebrečela.
Do toho příšerná dušnost. Pět minut si oblíkám ponožky a dalších pět minut lapám po dechu. Teď sedím, v kuchyni se mi dovařila voda na čaj, ale nemůžu se zvednout, protože jsem bez dechu i vsedě, natož kdybych někam šla. Dvě cibule na nakrájení si musím vzít ke stolu, protože ve stoje to nedám. Ale to je prý taky normální, lépeřečeno nepovedlo se zjistit žádnou jinou příčinu, než že mám utlačenou bránici do stavu, kdy je fyziologicky vyloučený pořádný nádech.
A se spánkem jsem to dotáhla na buzení po cca 45 minutách, protože když se jakkoli pohnu, tak se vzbudím bolestí.

Musím říct, že si nedovedu představit, jak moc špatný by to muselo po porodu být, aby mi tohle přišlo zpětně lepší.
Ale to je možná taky výhoda :-)

TANAIS: děkuju! Přeju rychlé zotavení!
Jsem zvědavá, jestli se odhodlám :-)

Vytahanou kůži jsem měla hodně.
Rozestup ne moc velký, 2 - 3 cm. Ale pokud je větší, může působit i zdravotní problémy. To asi opravdu chce řešit.
Sešili mi rozestup a odstranili přebytečnou kůži.

Zákrok samotný trvá asi dvě až tři hodiny.
Není to nic hrozého. Břicho bolelo tak dva dny, ale ne nijak hrozně.
Skoro horší jsou záda. Spí se jen na zádech se zvednutýma nohama a tak záda dostávají zabrat.
Omezení jsou po operaci poměrně veliká, 6 týdnů nesmím nic zvedat, po 6 týdnech normální zátěž, cvičení až po půl roce.

Po čtrnácti dnech jsem ještě samá modřina a jsem nateklá, takže výsledek jen odhaduji, ale myslím, že budu opravdu spokojená. Už teď to vypadá lépe, než před tím.

Řešila jsem přes pojišťovnu, rok a půl po porodu. Pokud ale vím, ty operace se dělají nejdřív rok po porodu. Operovali mě ve Vinohradské nemocnici. V zásadě spokojenost. Myslím, že v létě budu šťastná, že jsem se k tomu odhodlala, ale teď po čtrnácti dnech bych do toho znovu nešla :-)

Dporučení od obvoďáka jsem nepotřebovala, našla jsem si doktora, který operoval jiné mámy po dvojatech a oslovila ho přes facebook :-) Bolesti nemám, ve Vinohradech dávají břišní pás, který břicho drží a to hodně pomáhá. U mě bylo blbý, že jsem třetí den dostala kašel a to je trochu nepříjemný. Z nemocnice mě pustili po týdnu. Chodím na převazy, ale to už je pohoda. Mám na pomoc tchýni, takže s dětma nejsem sama. A teď zrovna si jdu lehnout, trochu si to marodění užívám, když už nic jinýho :-)