XINDL: Naši kluci byli v inkubátoru a na intermediálu. Domů šli po měsíci. Spala jsem s nima. První tři měsíce jednoznačně v zavinovačce. A pak jsem občas dělávala to, že jsem si lehla, mimino položila na sebe a dřímala. Řval jeden, vzala jsem si ho, usnuli jsme, pak začal řvát druhý, vyměnila jsem mimina a tak jsem to praktikovala. Když začali řvát oba, jeden skončil u manžela. Přešlo to a uklidnilo se to v podstatě samo :-)

Mně přišlo, že ten první rok byl docela klidnej. Ale kluci byli na umělým. Přes den s námi spali v místnosti, byli zvyklí na hluk... Prostě tak nějak... v pohodě, no... pochovala jsem je, když to potřebovali. Šak to byli mimina. Tak proč ne :-)

Taky jsme zavinovali. Dost dlouho.
Na zklidnění a usínání to dost fungovalo. Na spaní celou noc moc ne, to chlapcům nejde doteď. A že mě to v jejich 2,75 letech štve velmi!

TRISSIE: to ja vim, jen jsem chtela "vypichnout" co nam nejvic pomohlo... jeste taky bily sum. Ale treba to pohupovani holky spis rozcilovalo...

my sme praktikovali zavinovani a bilej sum, do te doby nez se hoky zacaly mlit spaly v jedne posteli pak uz kazda ve svoji ( driv sme ji nemeli tak nebylo kde ), ale pres den spaly na rozlozenem gauci ( zablokovane pohankovym valcem ).

XINDL: nám se na uspávání mini miminka, tak do těch 4 měs hodně osvědčila hacka - navíc to jaksi šetří záda a uvolňuje ruce. ale ne vždy se to domů vejde, no... ale jinak vás nechci strašit, náš ben tak od 4 do 6ti měsíců usínal v klidu sám v postýlce v ložnici, od té doby ani ťuk, musíme být s ním (ale zase spí většinou celou noc, tak nějak od těch 7mi měsíců, takže za mě dobrý).

TRISSIE: jsme meli pripinaci na plenu.

Treba je to taky tema zkusenostma. A ja byl na nevyspani vzdy haklivej :)

XINDL: do půl roku děti nejde rozmazlit!

XINDL: u polštáře je akorát problém v tom, že přes něj nefunguje monitor dechu, a to bych si teda u nedonošeného dítěte v tomhle období netroufla, přeci jen SIDS je u nedonošenců výrazně častější (až do těch 6 měsíců korigovaně) než u donošených dětí.

Možná mu dělá problém ta manipulace? Ne všechny děti zvládnou být přesouvané, když usnou, a rozhodně ne v té první fázi. Takže bych experimentovala tam, dát ho do postýlky a závěrečnou manipulaci provádět v postýlce (včetně třeba hlazení, mazlení, držení za ruku) a uspávat dítě už ležící v postýlce, nedovolit mu usnout na ruce předtím, než má být přenesené do postýlky.

TRISSIE: treba u nas :)

neprodavate nekdo golfky za rozumny peniz ?

Jinak, nam nevadi nevyspani, na to jsme se uz celkem adaptovali a nasli si v tom system, kdy se aspon nejak prospime a dokazem fungovat. Mame spis obavy z toho, aby se Jonas nenaucil, ze se usina v naruci a ze pokazde, kdyz si zarve, tak u nej hned nekdo bude a "zachrani ho". Ale jak psala Trissie, je to na nej asi jeste brzy a momentalne si ten kontakt muze vymrcovat

AVATAR: vidíš, a já těch rodičů se spícími dvojčaty znám docela dost... zvlášť teda těch, co mají k těm dvojčatům jedno o něco starší dítě, asi ty malé potvory víc chápou, co si můžou dovolit a co už ne :-)

TRISSIE: Tak on po tom koupani a krmeni usina v naruci, je klidny a spi, ale jak ho polozime do postylky, tak je to pro nej konec sveta. Potom, po te desate uz funguje celou noc v pohode, kdy se probudi, naji se a zase usne v postylce. Je to prave jen o te dobe po koupani (tzn. mezi sedmou a devatou). Jinak pouzivame zabalovani, "šššššššššššššš" metodu, dudlik a zpivame, nic mu ale nezabira pokud zjisti, ze je v postylce. Zkusime tedy ten satek. Jinak jak uz jsem psal, na Justynu to zabira, tu zabalime po odrihnuti, pustime ukolebavky z chuvicky a ona v klidu usne.


AVATAR: ok, diky za tip s polstari, urcite to taky vyzkousime, i kdyz na netu dost pisou, ze dite by melo usinat na rovne podlozce a ne na sikme, tak snad to nebude problem.

DUFFKA: tak to je jeden z pěti kroků Karpa :-)

XINDL: nam hodne na toto pomohly zavinovacky, krasne to holky uklidnilo...

AVATAR: není potřeba být tak pesimistický - ať tu zazní názor z druhé strany, naše holky spaly od tří měsíců od osmi večer do pěti do rána a od pěti měsíců až do sedmi do rána. V kuse. Bez jakéhokoli násilného učení. A usínaly samy.

Jen jsem to prostě na začátku nelámala přes koleno a ono to vyšlo.

XINDL: učit usínat v postýlce je něco úplně jiného, než praktikovat Estivilla!

Základ je vypozorovat, kdy dítě opravdu chce/potřebuje jít spát. Pokud ho položíte do postele v tu dobu (ne dřív a ne později - dřív se bude nudit a později už bude přetažené a nezabere), tak s dost velkou pravděpodobností usne samo, aniž byste se museli nějak snažit (dobré je ale nastavit nějaké rituály, které si s tím usínáním spojí - třeba všechny moje děti velmi dobře reagovaly na nahřátý pytlík s třešněmi, usínacího plyšáčka/mazlidečku a jednu konkrétní písničku). Pokud nezabere do deseti patnácti minut (a je živé a ne protivně uřvané - když je protivně uřvané, tak je přetažené a použila bych Karpa, než se uklidní), tak ještě spát nechce - takže je lepší ho ani v té postýlce nenechávat a poskytnout mu nějakou tu zábavu a zkusit to znova za půl hodiny.
Samozřejmě tohle platí u spaní přes den nebo u prvního večerního uspávání - při nočním kojení žádné pišišárny netrpět, jinak si přehodí režim - proto se taky krmí radši v polotmě nebo úplně potmě a bez nějakých zvuků, aby se dítě moc neprobudilo.

Estivilla v "tvrdé formě", tedy s vyřváním, bych já osobně před rokem nezkoušela - v "měkké formě", tedy na vyzkoušení, zda toto jedno konkrétní dítě není z těch, které potřebují pár minut před spaním "trénovat plíce" a pak pravidelně samy tvrdě usnou, klidně už od (korigovaného) šestinedělí. Ono stejně, ne vždycky tam člověk i stihne doběhnout, zvlášť ne s dvojčaty, takže zrovna tohle se testuje dost samospádem :-)

A tedy, je potřeba se připravit na variantu, že jsou děti, které jsou velmi kontaktní. Které prostě potřebují být nošeny a nejde je "odnaučit", ale leda tu potřebu saturovat. Na to je ideální ten šátek. Většina z nich z toho relativně rychle vyroste (u mých, všech třech, šlo cca do těch 3-4 měsíců), ale pouze pokud je ta potřeba saturovaná - jinak to bude horší.