GRANTORINO: v rámci ZŠ naprosto pekelný. Na podzim se kreslil zážitek z prázdnin a pokus o jablko, pak Aurora voskovkama a přetřít černou barvou ( po 89. jen ohňostroj bez aurory), pak jak se těším na vánoce, co jsem dostal o vánocích, pokus o postavu a jak se těším na prázdniny.
Nejabsurdnější bylo někdy v sedmičce, či kdy, kdy jsme bez jakéhokoliv vysvětlení měli na kousky papíru navrhovat vzory na látku.
Bez toho aby se učitelka namáhala vysvětlovat libovolnou techniku (to že při kreslení vodovými barvami je potřeba mít savější papír a především počkat, až jedna vrstva zaschne jsem jaksi pochopila až v dospělosti, do té doby jsem dostávala snížené známky za rozpité a ušmudlané obrázky), o nějakých postupech jak ovládnout kresbu ani omylem.
Druhý extrém je pak přístup - no budeme něco patlat, ať maj děti zážitek z tvořeníčka.
Co se týče nějakých souvislostí v dějinách umění a nebo vnímání vizuálního uměleckého díla, tak zaplať pánbů za gympl a možnost spoustu zajímavých volitelných předmětů (a taky za pár kurzů Artefiletiky se Slavíkem. Kurzy jsou super, kniha se nedá číst)
Babička byla před nástupem komunistů učitelka, mimo jiné francozštiny a výtvarky a měla schované didaktické listy právě na kresbu pro malé děti, podle kterých mě učila rozkládat na jednoduché tvary a postupně to zesložiťovat a tak. Fakt by mě zajímalo, kam se takové základní věci v didaktice VV ztratily. A pokud se neztratily, tak proč je neovládala žádná z učitelek, co jsem na ZŠ potkala?