Takže Klínovec Super. Po třech Sprintech už mi to přišlo jako nuda, tak jsem šel na Super. Nenudil jsem se. Předpovědi byly 7°C, nakonec bylo asi 9°C a vítr, takže vyloženě spartanský počasí. Jel jsem z Prahy na otočku, což při 1,5h cesty ještě šlo. Od začátku bylo vidět, že je to komornější akce, účastníků kolem 1000, diváků poskrovnu. Začínalo se na Klínovci dole u pokladen. Registrace byla prázdná, doprovodný program jsem nějak nezavnímal. Vzal jsem dlouhý legíny, tílko, triko, tílko a nakonec jsem si nechal ještě tenkou fleesku. Na začátku nám někdo sdělil, že je dráha dlouhá 17 km, čímž nás dost vyděsil. Naštěstí jsme pak potkali doběhnuvšího Petera Zišku, který říkal, že je to 14 km, což už znělo líp. Prý byl děsně náročný ostnáč, což jsem bral s rezervou, to Peter říkal už v Liberci a bylo to v pohodě. Jo a doběhnul zase první, za 1:20.
V 11h jsme vyrazili. Přímo nahoru sjezdovkou, na začátku to byla modrá, potom bud červená, nebo černá, z těch map to nepoznám. Každopádně převýšení zhruba 1200 m. Po cestě akorát přeskočení slámy a proběhnutí polem pneumatik. Víceméně všichni šli, to se nedalo, to běžel asi jenom Peter. Po cestě ještě horolezecká stěna. Nahoře to dost fučelo. Tam jsme se hned obrátili a vyrazili novou sjezdovkou dolů. Bylo tam tuším tahání pytle s pískem na laně do výšky. Kousek pod tím bylo ručkování a kousek za ním hod oštěpem. Trochu překvapivě, ty bývají spíš ke konci. Trénink se vyplatil - hodil jsem oštěp!! Paráda. Pak seběh až do údolí. Zase teda nějakých 1200 m dolů. Tou dobou mě začaly bolet kolena, ty dlouhý seběhy po kamenitým poli nejsou nic moc. Dole bylo nesení kýblu se štěrkem, pak byl náběh do potoka, prolezení skruží, kterou potok tekl pod mostem, a horskou bystřinou asi 500 m proti proudu. Podařilo se mi udržet suchý boty. Pak následoval další výběh, po cestě cargo sít, brutální stoupák a uprostřed něj nošení pytlu s pískem, no po rovince to nebylo. Tam už mi kolena začala vypovídat. Pak byl běh asfaltkou nahoru na kopec, po cestě přeskočení zdi. To už začalo bejt dost náročný a kolena už mi ani moc nedovolovaly běžet, takže z kopce dolů jsem se ploužil. Po cestě bylo tažení kolejnice, o kus dál převracení pneumatik, přeběh přes kopec klád, podlejzání mostu s potokem. To už jsem byl na tom dost bledě, naštěstí následoval úsek vzhůru lesem, což kolena snášela lépe. Už tam nikdo neběžel, ani nemluvil, všichni byli dost grogy :) Za lesem už jsme slyšeli moderátora a přišlo závěrečné peklo.
Lezení ostnáčem bylo opravdu hodně náročný. Byla to kombinace Monínce a Liberce. Do kopce, šíleně rozrytý, nebyl tam žádný rovný úsek, jenom tůnky s bahnem a ledovou vodou mezi kopečkama, který se nedaly kvůli ostnáči přelízt. Nahoře do toho hasiči pilně pouštěli ledovou vodu. Takže zmrzlý kolena, ruce a do toho ostrý šutry. Fakt chutovka a navíc to bylo pěkně dlouhý. Ríkal jsem, že do kopce? No byl jsem fakt rád, když jsme to prolezli. Pak cesta dolů k cíli. Po cestě ještě dvě bahnitý díry s kopcema pro přelezení. První vodu se mi podařilo přeskočit, u druhý jsem krásně spadnul zpátky do vody, nohy už nesloužily. Jak byl ten zbytek? Sestimetrové lano s uzlama, tentokrát ne z vody, ale dávalo to tak 50 % lidí; ruce byly zmrzlý a síly nebyly. Já dal, už jsem měl nacvičeno. Potom skluzavka do vody, u který nás nabádali, abysme jeli fakt pomalu, pak jsme zjistili, že tam byly ten den asi dvě otevřený zlomeniny, když se někomu zamotala dole noha do konce plachy a tělo jelo dál. Tak jsme to dali dost opatrně. V úplném závěru byla šikmá stěna, suchá, takže v pohodě. Přeskočení symbolické hraničky dříví a cíl. Tentokrát jsem po doběhu cítil fakt slušnou úlevu. To má být asi to slavné "pochopíš až v cíli".
Tak doufám, že kolena nějak zregenerujou, ale je mi jasný, že letos Beast dávat nebudu, protože dalších 6-7 km bych na Klínovci dával jen velmi stěží. Na to budu muset natrénovat s kopce/do kopce.
čas brutální, něco přes tři hodiny.... ovšem tak jako tak výbornej zážitek.